Pátek 23. května 1919

Ne, pánové. Neznáte psychologie lidu. Naši důvěrníci v továrnách konají v pravém slova smyslu hasičskou službu (Hlas: Nadlidskou!). Hasičskou a nadlidskou. Naši důvěrníci drželi továrny v pevné disciplíně. Socialistické strany držely se toho názoru, že nesmí býti normální vývoj naší republiky porušen nějakými extrémy. Ale, vážené Národní shromáždění, když ti lidé v továrnách pozorují, že se z moci republiky a zákona nic nečiní proti zločincům a hrobařům republiky, když dělníci v továrnách vidí, že lupičové, okrádatelé lidu na místo do kriminálu jsou dáváni na lepší třídy zaopatřovací (Výborně! Potlesk), pánové, pak není žádné síly, která by tyto massy držela, pak jdeme vstříc nebezpečím lidových soudů, kterých si nepřejeme. Nepřejeme-li si lidových soudů, nuže, ať zakročí naše soudy a úřady naší republiky proti všem, kteří nejen okrádají, ale kteří ohrožují základy naší republiky. (Výborně! Potlesk.)

Pánové, my máme projednati nejbolavější otázku, rozmnožit rozpočtovou položku ze 40 mil. na 50 mil. Po mém soudu jest to pakatel, který se má dát legionářům, jejich rodinám a pozůstalým po padlých. Pochopíte-li, že v rozpočtu ministerstva Národní obrany na úpravu platů důstojnických jest chystáno 21 mil. kor. více proti dřívějším platům, pak, pánové, jest to polovice z toho, co chceme dát legionářům. A je-li snaha, napraviti poměry důstojníků, musí býti v první řadě povinnost, upraviti poměry těm, kteří v zahraničí vykonali ohromnou povinnost. Musíme se ale postarati také o ty, kteří své živitele legionáře ztratili a o sirotky, kteří oplakávají své otce, kteří dali národu svůj život.

Žádám tedy, aby položka byla ze 40 mil. zvýšena na 50 milionů. Považte, prosím, že máme 40.000 rodin legionářů. Tyto rodiny jsou odkázány na nepatrné podpory. Tyto rodiny nalézají se v bídě. Jest povinností, poněvadž mimořádné sbírky nestačí, aby se o ně postaral národ. Máme minimálně 1500 invalidů legionářů, kteří rovněž potřebují mimořádné ochrany a podpory. Máme 3500 padlých legionářů a tu jest povinností, aby pozůstalým vdovám a sirotkům národ dal aspoň zlatou hřivnu, když jim nemohla býti vrácena hřivna cennější, jejich otcové a jejich živitelé.

Musíme tedy položiti důraz na to, ne proto, abychom vytvořili v republice nějaké rozdíly, nýbrž aby republika ocenila mimořádný úkol našich legií, aby republika osvědčila své sympatie také na poli materielním.

Máme přes 3000 nezaměstnaných legionářů a byla zde zmínka o tom, jak nedůstojně se s našimi legionáři zachází.

V Plzni u berního úřadu, kde ještě také ten starý rakouský duch straší, přišel legionář, aby urgoval podporu pro svoji rodinu, a víte, co mu ten ouřada, který jest sice ouřada republiky, ale patřil by svým duchem do starého Rakouska, odpověděl, když legionář byl znepokojen tím, že jeho podpora nebyla rychle vyřízena? Odpověděl: "Buďte rád, až to dostanete, dříve v Rakousku se legionářům dával provaz!" (slyšte! Rozhořčení. Hlasy: Jak se jmenoval?) Jest to již udáno úřadům. Takovým způsobem vystoupit proti muži, který stál v zahraničí v boji, a který nechce nic jiného, než-li co zákon určuje jako podporu pro jeho rodinu.

Považme, že přes 2000 stížností v záležitostech legionářů bylo podáno. To jest trapný, zarmucující stav, nehodný naší republiky. My chceme, velectění pánové, vedle toho, co zde bylo zdůrazněno, aby legionáři ze Sibiře byli co nejrychleji vráceni domů, chceme, aby také přišli domů legionáři, kteří musí dokončiti svá studia a kteří se musí zdokonaliti ve svém řemeslném povolání. Tam šli bosí jestě mladí, kteří nedostudovali a hoši sotva doučení a my je musíme vrátiti životu, poskytnouti jim možnost, dokončiti studia a doučiti se svému řemeslnému povolání. Z toho důvodu zdůrazňujeme potřebu, aby rychle byla provedena demobilisace ročníků, které naše armáda již demobilisovala, totiž demobilisací ročníků 18, 19 a 20letých, aby i jim se dostalo výhody, aby svá studia a povolání své řádně mohli vykonávati.

Ale na co chci konečně ve svém závěru klásti zvláštní důraz: my zde máme a ze Sibiře dostaneme veliké množství legionářů, kteří nebudou míti povolání anebo ztěžka je budou hledat. Stojíme tu dnes před velkým problémem zabrání a přidělení zabraných pozemků. Jsem toto náhledu, že první povinností naší republiky jest, starati se, aby těm zemědělským dělníkům, domkářům a malorolníkům, kteří jako legionáři přišli nebo přijdou zpět, umožnila republika existenci na půdě, která dříve patřila těm, kteří nás zotročili. (Výborně! Potlesk). To je povinností republiky, a já tu zdůrazňuji: republika největší vděk vykoná tím, když z republiky vyžene to staré a špatné, dá republice zdravý demokratický, pokrokový základ, ale když také materielně se postará o to, aby legionáři, kteří vykonali vůči národu svou velikou povinnost, byli materielně zabezpečení. (Výborně! Potlesk).

Předseda (zvoní): Slovo má pan kolega Maxa.

Posl. Maxa: Vážené Národní shromáždění! Já nemohu zahájiti krátký výklad, ku kterému jsem dnes povolán, aniž bych jménem těch, kdo s legionáři souvisí svým životem a svou prací, neprotestovat proti tomu, jakým způsobem v Národním shromáždění projednávání této záležitosti bylo přijato. Mně, vážení pánové, přijetí včerejšího referátu kol. Markoviče a dnešní debaty je důkazem toho neupřímného poměru k legionářům, který má československá veřejnost, který většinou spočívá jenom na krásné lesklé frási, ale kterému schází skutečný, hluboký zájem a skutečný čin; to je láska slov, to není láska skutků. (Výborně!) Předsednictvo Národního, shromáždění mělo velmi šlechetný úmysl vyzdvihnouti důležitost práce legionářské tím, že referátu o činnosti legionářského výboru bude věnována zvláštní debata. Pánové a dámy, členové Národního shromáždění provedli tento úmysl předsednictva Národního shromáždění tak, že při včerejším referátu bratra Markoviče, který obsahoval věci, jež by měl znát každý člověk a zejména každý politik v celém československém národě, poněvadž povinností každého politického činitele československého národa by bylo, ze všech sil se zasaditi o nápravu těchto zjevů, i při dnešní debatě zeje naše sněmovna prázdnotou.

Toho si bratři legionáři všimnou a jejich stále rostoucí skepse ke všem těm krásným slovům, která se k nim z různých míst pronášejí, tímto faktem bude potvrzena. A jsou to bohužel zase naši bratři američtí, kteří bezprostředně pod dojmem této skličující skutečnosti odejdou domů. Naši bratři američtí, kteří přišli sem k nám se srdcem a duší plnou nejlepší vůle, s touhou, aby tak, jako chtěli věnovat své životy ve prospěch našeho národa na bojišti, mohli věnovat svou práci, své vědomosti a své zkušenosti životu našeho národa zde, ti v nejbližších dnech odejdou domů. V zasedání legionářského výboru jejich zástupce nám prohlásil, že odjíždějí z vlasti rozčarováni, s pocitem zklamání k té vlasti a k tomu národu, po kterém tolik toužili. (Potlesk na galerii.)

Tedy, vážené dámy a pánové, tento fakt...

Předseda: Vyzývám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo jakéhokoliv projevu.

Posl. Maxa: (pokračuje): ...sesílí tento pro nás trapný a velmi škodlivý pocit. Neboť, jak nám bratr, o kterém jsem se zmínil, v legionářském výboru řekl, těchto 2000 mužů, to budou první poslové, první vykladači v československé Americe o tom, jak nová československá republika vypadá.

Považoval jsem za svou povinnost učiniti tento projev.

Vážené Nár. shromáždění! Já nemám téměř nic, co bych připojil k vývodům bratra Markoviče. Vývody jeho vyčerpaly do nejmenších podrobností celou tuto látku.

Já bych chtěl jen zdůrazniti to: legionáři nepřejí si žádné almužny. Legionáři nežádají si žádných darů a žádných milostí. Já bych mohl vám citovati memorandum těch nejpotřebnějších z potřebných legionářů, t. j. těch 500 sibiřských invalidů, které zde máme v karlínské nemocnici a vy byste v tomto memorandu našli větu: "Jménem všech našich bratří můžeme prohlásiti, že my darů nechceme. My nechceme darů proto, poněvadž tím dostáváme se do světla privilegované, protežované kasty a tichá nenávist, která panuje proti nám v některých kruzích se tím jen podporuje a jitří".

Vy vidíte, jak správně a socialisticky legionáři se dívají na své postavení. Tak se dívají ti, kteří jsou zde a tak dívají se bratři, kteří jsou v Sibiři a o takový názor vás prosíme my. Neběží o to, aby legionářům se dostalo odměny za to, co vykonali a vytrpěli. Na svou práci legionáři vždycky se dívali jako na svou mravní, občanskou, národní povinnost. Takovouto definici své činnosti dali zahraniční Čechoslováci na svém prvním revolučním sjezdu v Kijevě počátkem května 1917, jehož resoluce praví, "že jest mravní a občanskou povinností každého Čecha a Slováka, aby se zbraní v ruce postavil se na obranu práv svého národa". Tedy neběží o dary, neběží o milosti, neběží o odměny, ale běží o to, aby ku prospěchu naší republiky bylo správně a co nejintensívněji využito té ohromné pracovní síly a těch nenahraditelných, u nás dosud neznámých zkušeností, kterých naši legionáři načerpali ve své práci zahraniční. (Výborně!)

Mně se zdá, že naše veřejnost, zejména ta veřejnost úřední, kterou jsme převzali ze starého Rakousko-Uherska, nemá dosud nejmenšího zdání o velikosti té práce, kterou naši lidé za hranicemi vykonali a ohromností těch schopností, které při této prácí projevili. (Výborně!)

Já lituji, že mi není dopřáno více času, abych mohl tuto otázku s tohoto místa osvětliti. Učiním to jenom stručně. Velevážení pánové! My jsme do této války neměli zahraniční politiky. Bankety, které pořádalo město Praha, to nebyla zahraniční politika. My jsme do této války neměli žádné zahraniční organisace a my jsme do této války neměli žádné revoluční organisace. A naši lidé octli se za hranicemi, octli se z počátku bez vynikajících vůdců, bez lidí zkušených a osvědčených, byli odkázáni úplně na své síly a jest přímo úžasné, co dovedli dokázati. Již v první československé družině, která bojovala od počátku války na ruské frontě, byla obdivována její organisační schopnost; již tam Rusové obdivovali se vysoké kulturní úrovni našich vojáků, obdivovali se jejich akademiím, jejich divadlům, jejich přednáškovým večerům a jejich překrásným illustrovaným časopisům.

To byly nepatrné podniky u srovnání s tím, co dovedla vykonati ta široká ruská československá veřejnost, která v podobě zajatců se vevalila do širokých konců Ruska, ze které vyrostly potom šiky československé armády. Českoslovenští lidé za hranicemi zorganisovali svou vládu, českoslovenští lidé za hranicemi dovedli zorganisovat své samostatné finance.

V každém koutě rozsáhlé ruské říše, kde objevil se československý člověk, vznikly nové podniky, ať to byly knihovny, ať to byla divadla, ať to byly koncertní podniky, ať to byly podniky přednáškové, ať to byly podniky časopisecké, ať to byly podniky tělocvičné. Naši lidé v takových zapadlých střediskách ruského života, kde do té doby nikdy nikomu nezdálo se o tom, že existuje nějaký československý národ, dovedli uspořádati umělecké propagační podniky, které by mohly docela směle postaviti se před veřejnost v Praze. Vzpomínám koncertního večera v středoasijském městě Taškentu, na kterém koncertoval hudební symfonický sbor, silný na 60 mužů, na kterém zpíval pěvecký sbor československých zajatců, silný 80 mužů, na kterém se hrála česká kvarteta a na kterém se recitovaly české básně a přednášelo se o československých kulturních a politických potřebách, nebo na př. na zajateckou kolonii v Taganrogu, čítající 1700 mužů, která uprostřed cizího státu měla svůj samostatný kulturní život, počínaje časopisectvím a konče velkým národním domem s týdenními představeními, velkými časopisy a literární knihovnou, nebo konečně na výkvět československého organisačního umění, československou armádu. Co to je za důkaz organisačních schopností, vybudovat a udržet armádu v takových poměrech, jaké byly na Rusi! Nezapomínejte, že v roce 1917, kdy po revoluci v Rusku všecko se rozkládalo, kde začínala naprostá individualisace společenského celku, v té době, dík organisačním schopnostem a přičinlivosti československých lidí, vzniklo na Rusi uprostřed chaosu ohromné organisační těleso a současně s organisací armády vybudovali naši lidé na Rusi v druhé polovině roku 1917 více než 40 českých škol pro kolonisty, zejména západní Ukrajiny! Armáda 55.000 mužů, armáda taková, jaké dosud v dějinách dobrovolnických armád v té velikosti a síle nepostavil ani jediný národ (Výborně!) a nepostavil zejména v této válce. Vedle nás na Rusi organisovali armády Jihoslované, organisovali armádu Poláci, organisovali armádu Rumuni. Ani jediní z nich, ani Poláci, kteří mají tak staré zkušenosti zahraniční, kteří mají tak staré zkušenosti revoluční, ani jeden z nich nedokázal toho, co jsme dokázali my: aby postavili a ve všem tom víru udrželi tak mohutné a velké vojenské těleso. (Výborně!)

Když naše armáda v Sibiři byla odkázána sběhem událostí sama na sebe, projevila organisační schopnosti, které jí získaly úcty i u takových organisátorů, jakými jsou Američané. Naše armáda v Sibiři převzala do svých rukou veškerou železniční dopravu, sorganisovala výrobu střeliva a zbraní nejen pro sebe, ale i pro své ruské spojence, sorganisovala výrobu potravin, sorganisovala výrobu oděvu a obuvi, sorganisovala spořitelnictví, sorganisovala ohromné nákupy - jedním slovem: naše armáda v Sibiři sobě založila svůj malý, samostatný stát. A teď se tážu: co je povinností republiky? Povinností republiky je, aby, jestliže jí štěstí přálo, a doba jí vychovala 55 nebo 60.000 lidí takových výjimečných schopností a takovýchto výjimečných zkušeností, aby těch sil plně využila. (Výborně! Potlesk.) My trpíme tím, že u nás po provedení revoluce formální nebyla provedena revoluce ducha a revoluce srdcí. (Výborně! Potlesk.)

Tito lidé revoluci ducha a srdcí prodělali a naše republika není tak veliká, aby těch 60 tisíc lidí nestačilo, aby do celé republiky vlili nový život, budou-li postaveni na pravé místo. (Výborně! Potlesk.)

Já vyčerpal jsem svou dobu a skončím. Jen dovolte, abych ještě uvedl dvě poznámky. Já především bych varoval před tím, aby jménem legií národ byt vyzýván jen a jen k svornosti za každou cenu. To neodpovídá duchu legií. Legie se bily, legionáři obětovali svůj život za svobodu, za lepší budoucnost československého národa v každém ohledu. Za svobodu politickou i svobodu sociální. A my víme, že u nás svornost - odpusťte - má trochu podezřelý zvuk (Výborně! Potlesk.), u nás za svorností často se skrývá (Posl. Zeminová: Svědomí jednotlivců!)... poněkud stranická politika. Svornost často bývá totéž, jako když někdo říká: Nebuď se mnou nespokojen, abych já měl klid. Tak by svornosti naši legionáři nerozuměli. (Posl. Zeminová: My také ne!) Já nevím, na čí stranu by se postavili naši bratři, kdyby viděli tu velikou a strašnou bídu, ve které žije náš lid. Já jsem přesvědčen, že by do jednoho šli s tím, kdo trpí, (Výborně!) a že by použili všech prostředků, aby zjednali nápravu. Já bych vám přečetl zajímavý doklad. Ve vzpomínkách svých na styky z nejposlednější doby s generálem Štefánikem, vypravuje bratr praporník Šeba, náš vojenský plnomocník v Římě:

"Jestliže by se byl generál Štefánik vrátil, mnoho by se bylo pravděpodobně v republice československé bouřilo. Aspoň se připravoval, že do ledačeho hlasitě promluví a již po cestě si vyhrnoval rukávy. Připravovat se šlehnouti do všech sektorů. Měl jsem ale dojem, že na levo bude při tom více potlesku než na pravo. Říkali jsme si často o sobě, my, co jsme byli v Rusku, před i po revoluci, že v Rusku jsme zlevěli a já jsem měl dojem, že generál Štefánik tam mnoho zlevěl."

To bez dalších výkladů o tom, jaká jest mentalita našich legií. My nezapomínejme, že naši legionáři bojovali proti násilí politickému do krajností, naši legionáři nesnesou násilí a nerovnosti sociální. O tom není pochybností. A naši legionáři žili dva roky v prostředí, kde se vedl boj o socialism a kdyby byli jen dýchali ten vzduch, ve kterém žili, tedy jsou všichni socialisty.

Já jen ke konci považuji za svou povinnost, dáti ještě jeden námět: Přirozeně, že všichni budeme ze všech sil usilovati o to, aby předně co nejdříve odjela řádná delegace k našim legiím do Sibiře (Výborně!) a aby se to také skutečně stalo (Posl. Zeminová: A brzy!), abychom nebyli svědky těch průtahů a odkladů, kterých jsme byli svědky po dva a půl měsíce. (Posl. Zeminová: Hanba!) Já jsem si představoval - bylo to velmi naivní - že poselství československého národa vyjede do Sibiře týden po jeho osvobození, dnes jest to již přes půl roku a dosud se tak nestalo.

Za druhé, že budeme usilovati o to, aby naši legionáři se vrátili co nejdříve domů.

Ale to, prosím, nestačí. Naši bratři legionáři byli osudem připraveni o to nejkrásnější, co je v životě mohlo potkati, o radosti 28. října a 21. prosince, t. j. té doby, kdy se vracel do Prahy president. Nikdo již nikdy nám, kteří jsme zde nebyli a těm, kteří zde nejsou, nyní nenahradí těch krásných dnů, které jsme tehdy prožívali v radosti ze zrození československé republiky. Nikdo našim legionářům nenahradí toho, že v těchto prvních měsících, kdy kladeny byly základy k našemu československému státu, nemohli pracovati spolu, jak by si byli přáli. Ale bylo by, vážení, neodpustitelným hříchem, kdyby těchto 55 tisíc budovatelů chrámu svobody, jak jej nazval básník Langer za hranicemi, mělo býti vyloučeno z volebního práva do ústavodárného shromáždění. To se státi nesmí. Jestliže nám při vykonávání volebního práva do obcí nebyla překážkou vzdálenost a nepřítomnost vojáků v obcích, tedy naši právníci v ústavním výboru jistě najdou nějaký způsob, jakým by překonali vzdálenost, která nás dělí od našich sibiřských bratří. (Výborně!)

Není naděje, že naši sibiřští bratři budou se moci v plném počtu vrátiti do té doby, než se budou konati volby do ústavodárného shromáždění. Musí býti učiněno zákonné opatření, aby i oni při tomto kladení základního kamene k budoucímu našemu státnímu životu mohli spolupracovati. Jsem přesvědčen, že Národní shromáždění takovéto opatření učiní, jsem přesvědčen, že zkušenost, kterou zástupci našich bratří ze Sibiře přinesou do našich politických a sociálních prací, bude nám všem velice na prospěch, neboť jest možno, že oni viděli a prožili to, co nás teprve čeká. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Konečný: Dalším řečníkem jest občan Juriga. Uděluji mu slovo.

Posl. Juriga: Slavné shromaždenie!

Jestli bratia Česi cítia nesmiernu vďaku oproti legionárom, istě stokrát väčší pocit vďačnosti a lásky je v našich dušiach slovenských, lebo nám je oslobodenie a tá obeť, ktorú oni priniesli za československú republiku, o mnoho väčšia, lebo sme boli z väčšieho jarma vyslobodení než československá republika v tom smere, ktorý sa nám tu dnes predstavuje. A preto považujeme za povinnosť dvojnásobného, stonásobného vďaku a lásky, osláviť legionárov, lebo oni to sú, ktorí tisícročné jarmo na našich šijach rozbili, že sme mohli vstáť z hrobu tisíceletého a ako oprávnení bratia môžeme tu sláviť naše vzkriesenie v zlatej Prahe. Nový život nám oni dali a estli život dali celej republike, dali nový život slovenskému národu. Tak i my životy svoje máme obetovať im a všetky obeti priniesť, aby život nám vydobytý upevnil ich živnosti.

A preto menom Slovenského klubu a slovenského národa opovážíme sa prohlásiť oprávnene, že slovenský ľud nestraní sa žiadných obetí, ktorých je treba, aby legionári boli slušne, čestne na to miesto postavení, na ktoré ich vedúcich vlohy a zkúsenosti. Ale len diviť sa môžeme, že tu v Prahe a v celej správe, či už vojenskej alebo administratívnej, československej republiky vskutku tak málo citu a porozumenia nachádzame oproti legionárom tak, že sami slovenskí legionári, ešte viac ale americkí legionári, je to pravda, potvrdzují, že sú rozhorčení a roztrpčení nad tým, ak sa pomery vyvinujú v našej republike.

Všeliakí provinilci, a aby sa tak vyjadril, trhani nachádzajú tu miesta a sedia po všeliakých úradoch povýšení na vyššiu hodnosť, než tam a mohli by byť radi, že nie sú zavreni v žalári a priliezajú sem ako štenice, ako ploštice, do našej československej republiky, zasadnú, aby znova ssáli krev našu a pot náš. Rodinné záväzky, staré kamarádstvo, či v Uhorsku alebo i tu v československej republike z Rakúska a Uhorska priťahujú svojich starých priateľov a kamarádov pri pohárku, pri kartách, na základe rodinných sväzkov, detského kamarádstva bez ohľadu na ich charakter a presvedčenie a začasto na také miesta, ktorých nie sú hodní a ku ktorým nie sú schopní, a mohli by byť radi, že tu môžu dýchať a krajíčok chleba jesť a nie ísť do našich úřadov a predstavovať moc a právo československej republiky.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP