Úterý 20. května 1919

Jsme povinni něco takového žádati v zájmu svých domácností. Bylo tu slovy tklivými poukázáno již na osud těch žen, které ať si dočasně nebo nadosmrti spojují osud svůj s osudem kněze, kterému jdou sloužit, ať si z lásky světské nebo k vůli tomu, že hledají tam zaopatření, zkrátka, které jakýmkoli způsobem žijí na faře. Bývají to často takové ženy, že mnohá z těch, které nad nimi ohrnují nos, - prominete mi toto triviální vyjádření - není hodna, aby se jim podalo vody v ohledu mravním. Ony stojí však bohužel daleko pozadu na společenském žebříčku za všemi ostatními. Ony si toho nezaslouží, poněvadž prokazují mnoho a mnoho dobrého, za okolností znesnadňujících jim povolání, poněvadž ony jsou, i když jsou úplně čisty a nevinny, přece vždy jen předmětem podezírání, ony vždy obětují, když ne skutečně svou čest, tož aspoň v očích světa svoji čest a svoji pověst dávají v šanc. Správné je to, co zde bylo řečeno, že za takových okolností častokrát ta hospodyně se stará, aby nahospodařila pro kněze i pro sebe pensi, poněvadž naše pense byla vždy nepatrná, a že potom, když kněz umře bez poslední vůle, bývá ona vyhozena na dlažbu. A já neznám hned tak něco dojemnějšího jako povídku, kterou z farského života napsal náš znamenitý spisovatel Baar, "Žebračka". Děvče hodné, děvče mravné, děvče, které k vůli matce farářově, kterou jako svoji vlastní matku ctilo, obětovalo i možnost zaopatření světského a sloužilo tomu knězi, sloužilo mu v poctivosti, bez hříchu, a na stará kolena umřelo jako žebračka. Nám se namnoze vytýká, že my kněží jsme lakotáři, mamonáři a má se nám to za zlé. A já již častokráte to slyšel, že všecko se knězi odpouští, i to prohřešení proti celibátu, ale ne lakota. Ale já se ptám: jak nemá ten kněz, má-li trochu citu v těle a má-li smysl pro spravedlnost, lakotit, když nemá možnost, aby té hospodyni, která mu tolik obětovala, zanechal nějakou pensi? On musí shromažďovat, aby jí zanechal nějaký kapitál. Kdyby byl tam na faře svazek manželský a ona měla práva pravé manželky a následkem toho také pensi, pak by přestal ten důvod pro to shromažďování, pro tu lakotu, a následkem toho přestaly by také příčiny přemnohých mrzutostí na osadě.

My žádáme to také k vůli církvi. Neboť ať si o nás říká kdo chce co chce, my tu svoji církev milujeme, - kdybychom ji nemilovali, nechávali bychom ji takovou, jakou je. My se proto staráme o její reformy, poněvadž chceme, aby ten náš český národ si ji ještě jednou zamiloval. A tu pravím, že církev trpí neobyčejně pohoršením, které dávají její služebníci, ať již je to pohoršení oprávněné, čili nic. Já již dříve řekl, že je velká část kněží, kteří skutečně zachovávají bezženství. Ale i ti dávají pohoršení tím, že mají a musí konečně míti ženu v domech svých a nikdo, jak pravím, jim nevěří. Těžké je pak jejich vystupování. Jak může člověk potom kázat, jak může kárati, když se mu může na druhé straně - třeba, jak pravím, nespravedlivě - říci: "Cura te ipsum!" - "Starej se o sebe sama! Ty také nejsi lepší, ty také žiješ ve společné domácnosti!"

My také žádáme tohle v zájmu a prospěchu národa. Podívejte se, přátelé, jaká je to škoda, když tolik lidí - u nás v Čechách máme něco kolem 4000 kněží, nechci rozhodovat, jaký počet z nich žije neklidně následkem hříchu a jaký počet z nich žije neklidně následkem toho, že se proti tomu hříchu brání - když tolik lidí žije v neklidu, když bojují aneb litují, že prohráli ten boj, místo aby mohli jíti klidně za svým zaměstnáním, ať duchovním, ať v jiném směru, ve kterém - národ na naši spolupomoc reflektuje. To jest nám zabráněno, my mnoho energie musíme vyplýtvati pro tuto povinnost a důsledek jest, že nemůžeme sloužiti svým osadám, svému národu, jak bychom si přáli. Národ ztrácí několik tisíc řádných rodin. Já nejsem tak pošetilým, abych tvrdil, že každá kněžská rodina by byla sama sebou řádnou. Ne! Jsme všichni lidé a všichni chybám podrobeni. Také by se mohlo státi, že by rodina knězova byla někdy pohoršením. Ale to přece můžeme tvrditi podle analogie rodin kněžských na východě u Uniátů, že by ta kněžská rodina byla po většině vzornou, že by byla požehnáním pro svou osadu. Vy mi dovolíte, abych zde přečetl, co odpověděli o vlivu rodiny, o vlivu svých žen, uniátští kněží haličtí, když jim svého času v "Korrespondenzblattu" předhodili, že ženatý kněz nemůže sloužiti církvi a národu tak, jako kněz svobodný. Oni odpověděli: "Naše ženy nejsou pouty na našich rukou a nohou, která by vadila nám v naši bohulibé činnosti. Naopak naše srdečně zbožné, cudné, skromné, laskavé, něžně milující a pracovité manželky jsou vskutku našimi spolupracovnicemi na vinohradu Páně v našich farnostech, navštěvují a ošetřují nemocné, sytí a obláčí chudé, pečují o opuštěné, těší sirotky, osvětově působí na lid a proto náš lid vděčný, uznávaje jejich působení blahodárné, oslovuje je vždy něžně - "paní matka."

Já myslím, že celý český národ by si přál, aby takovýchto rodin měl co nejvíce.

Já si ale ještě dovolím říci to: co lidí zdatných, lidí, kteří by českému národu neobyčejně prospěti mohli, by vyšlo asi z těch kněžských rodin. Jest ovšem vše v rukou Božích, ale člověk přece může analogicky souditi, a tu si dovolím vám přečísti cosi z ciziny: Biskup Welden, kanovník westminsterské Abbey (opatství), prozkoumal rodinný púvod každé osoby, jejíž jméno přichází v 66 svazcích slovníku národních životopisů Velké Britanie od reformace. Z 2130 mužů a žen vyznamenavších se pozoruhodnou službou prokázanou svému národu, jejichž otcové byli buď doktory, právníky, nebo duchovními, 350 bylo dětmi lékařů, 510 dětmi právníků a 1270 dětmi duchovních. Biskup Welden praví: "Převaha netýkala se jen počtu, ale i stupně. Z farských domů vyšli synové znamenitější a větší počet znamenitějších synů, než z domů kteréhokoliv světského povolání. (Posl. Juriga: "To sú mudrejšie ludia." Veselost.) Tak děti duchovních ve Velké Britanii převážily počtem téměř o 50% ve vynikající národní službě dvě ctihodná povolání práv a mediciny dohromady. Pro Ameriku D. O. S. Lowellovo prozkoumání sčítání lidu ukázalo, že z každých 221 zvlášť vynikajících mužů měl by býti vždy jeden syn duchovního. Ale: "Who's, who's in Amerika?" (Kdo to je?); místo aby obsahoval těch tak žádaných 51 duchovenských synů, zaznamenal jich 898, čili skoro 18krát tolik než normální podíl. Kdežto z mužského obyvatelstva připadal jeden duchovenský syn na 221 muže, téměř každý 12. farský syn zvlášť vynikl. Duchovenský rod, čítající méně než půl procenta celkového obyvatelstva, dobyl 8% zásluh.

A nač máme jíti konečně do Ameriky, nač máme se obraceti na Anglii, což to nevidíme na našem Slovensku, kolik zdatných mužů vyšlo tam z řad kněží evangelických? (Výborně! Potlesk.) Připomínám Štefánika (Výborně!), ten jest největší mezi nimi (Potlesk.), ale není sám, jest jich celá řada. Kdybychom neměli na Slovensku rodin duchovních evangelických, myslím, že tyto lavice zely by prázdnotou (Výborně!), pak si troufám říci, že bychom neměli ani příležitost, bratry Slováky sem zváti. (Výborně! Potlesk.). A tu pravím, jestliže takový velký národ, jako jest národ anglický, ve svých obojích větvích, v Britanii a sev. Americe, dovedl si takto vážiti a tak veřejně vyznávati, jaký užitek má z toho, že má ve svých evangelických církvích ženaté duchovní, kteří mu takové množství zdárných pracovníků vychovali, tu myslím, že náš český národ, který chce budovati teprve a pracovati, ten že by teprve potřeboval, aby počet lidí skutečně inteligentních, lidí dobře vychovaných, lidí pracovitých, lidí si vědomých své zodpovědnosti, nejen před lidmi, ale před bohem, aby ten počet byl co největší. A proto žádám vás ve jménu těch 1800 českých kněží, kteří se pro reformu zavedení dobrovolného bezženství kněžského vyslovili, abyste hlasováním pro zrušení § 63. dali najevo, že smýšlíte o této záležitosti stejně jako my. Domnívám se, že jednám v zájmu národa, v zájmu církve a že nebudu podezírán ze sobectví. (Výborně!) Neboť, přátelé, to vězte, tím, že odhlasujete zrušení překážky vyššího svěcení a slibu, tím pro nás kněze ta otázka není rozřešena. Pro nás musí býti ta otázka rozřešena také na druhém foru, na foru církevním a poněvadž znám Řím, a vím, jak jest konservativní, jak pomalu rozhoduje, můžeme klidně říci a já specielně, že nemám žádné naděje, že se dočkám uskutečnění toho, zač bojujeme. Ale já toho nelituji, poněvadž mohu aspoň klidně a veřejně říci: Já a ti, kteří mne sem poslali, nebojujeme pro sebe, nebojujeme pro své tělo, nebojujeme pro své žádosti, nýbrž bojujeme pro svůj stav, pro ty, kteří po nás teprve přijdou. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo poslednímu řečníku z dnešní schůze panu kolegovi Bendovi.

Posl. Benda: Vážené Národné shromaždenie!

U nás na Slovensku existoval takzvaný civilný sňatok. Tento zákon, ktorý teraz uvádza republika do života, bude snáď pre nás znamenať krok do zadu. A predsa na tom samom Slovensku budú mnohí, ktorí budú do nového zákona biť a hlásať, že Slovensko predsa nemravnosti tak neprepadlo. Ale práve týmto pánom musíme povedať, chcejú-li sa chápať hesla "Čo Bôh spojil, človek nerozlučuj", a keď ho chcú uskutočniť, musia jednoducho pracovať na tom, aby to, čo dlhá svetová vojna zdemoralizovala, bolo napravené. Jestli vojna demoralizovala, bolo to v prvom rade na Slovensku. Tam máme, pánovia, tisíce riadnych rodín, ktoré boly válečným systémom rozbité. Tieto rodiny jednoducho nemajú žiadnej budúcnosti. Vidíte celkom dobre, že na Slovensku bol starý zlozvyk, že sa ľudia ženili pre kapitál. Matička jednoducho vyhliadla synovi nevestu, nevestu prichystala, a syn jednoducho do toho skočil, bez lásky a bez uvedomenia, čo ten manželský stav pre neho znamená. A preto máme, velectení pánovia, tisíce a môžeme riecť desaťtisíce mladých mužov, ktorí sa jednoducho vysťahovali do Ameriky len preto, poneváč v stave manželskom nenašli to, čo v ňom hľadali.

Máme na Slovensku tiež takzvanú nechuť k spolužitiu. A tu musím povedať, že Národné shromaždenie bude tiež povolané k tomu, aby pracujúcemu ľudu umožnilo to, čo v rodinnom krbe potrebuje. Tam, kde je nedostatok a bieda, tam je jednoducho nechuť k žitiu, a je tiež nechuť k pôrodu. Hovorme otvorene. Za tie mizerné platy, ktoré medzi zemedelci na Slovensku sú, jednoducho človek nie je schopný rodinu svoju riadne uživiť, a jednoducho je nechuť k pôrodu a nechuť k vychovávaniu rodiny.

Tiež treba poukázať na to, že zrušenie celibátu je pre Slovensko veľmi dôležitou otázkou. Hovorme otvorene. Keby na Slovensku bol zrušený kňazský celibát, buďme ujistení, že budeme mať na Slovensku mužov, ktorí za právo a národ budú se vedeť postaviť. My na Slovensku, keďby sme nemali evanjelikov, mali by sme korrupciu najvyššieho stupňa. Všetci viete dobre, že to, čo pre národ, pre pokrok, pre republiku na Slovensku sa stalo, že to všetko vykonali ľudia evanjelického pôvodu. (Posl. Juriga: Nie všetko, pane kolego! I my sme tam boli! Len nie všetko pre seba habať!)

Nie všetko, ale veľkú časť. Preto práve poukazujeme, že na Slovensku bude treba, aby sme zrušili celibát, bude nutno, aby sme sa tiež o tejto otázke rozhovorili. Na Slovensku sa bude jednoducho štvať a práve títo pánkovia, ktorí proti tomuto zákonu štvali, tí jednoducho bili do socialistov, a práve títo pánovia, ktorí by mali ukázať svoju vzdelanosť a povolanie k tomu, aby rozsievali svornosť a lásku, títo ľudia jednoducho hovoria: ten kdo bude sociálny demokrat, toho nepochováme. Máme dôklady, kde sa hovorilo ženám mužov, ktorí sú v sociálno-demokratickej organizácii, aby vôbec so svojimi muži neobcovaly. Tak ďaleko je ten fanatizmus na Slovensku.

Mimo to však, ctení priatelia, okkupáciou prichádzame k veľkému problému. Ja ako redaktor mal som veľmi často príležitosť, že prišly k nám ženy slovenského pôvodu, ktoré maly mužov Maďarov a stalo sa veľmi často, že muž túto ženu, poneváč bola Slovenka a on Maďar, jednoducho odpudil. Mimo to stávajú sa tiež prípady na Slovensku, že sa jednoducho štvú katolík proti evanjelikom. Toto práve na Slovensku nám neslúži a práve preto máme na Slovensku neutešené pomery. Slavné Nár. shromaždenie je povolané k tomu, aby dalo základ lepšej budúcnosti pre Slovensko. Keby tieto pomery maly naďalej existovať, jednoducho zostalo by Slovensko v tomto ohľade špinavou latou verejného, národohospodárskeho a politického života. Máme veľký zájem na tom, aby tento zákon bol uskutočnený. Máme mnoho ľudí, ktorí sú viazaní k tomu rodinnému krbu, ale v tom spatrujú všetko, len to nie, čím by im ten krb byť mal. Možno, že keď takto pracovať budeme, keď túto dôležitú reformu vykonáme, rozluka manželského stavu nebude tak upotrebená, jak snáď sa mnohí toho boja. Myslím, že keď všetci priložíme ruku k práci, pomery sa utvoria tak, že v rodinách nebude toľko štvaníc, bude v nich porozumenie, ľud bude pracovať a nebude treba, aby sme o rozluke manželského stavu tu hovorili. Mimo to bude tu i otázka rozluky cirkve od štátu. Môžete-li na štát, na cirkev sa ponosovať, práve my na Slovensku to môžeme urobiť. Práve Slovensko je pravým typom, kde sa dosavádne vlády a hierarchia uplatňovaly. Viete, že ľudia synovia slovenských matiek stali sa nepriateľmi svojho národa, za červený pás, po prípade za niečo zlatého zapredali svoje slovenské presvedčenie, stali sa odpadlíkmi a prenasledovali svoj národ. Koľkoráz bola i príležitosť, aby v Budapešti, kde sa mal zákon o rozluke manželstva uskutočniť, títo pánkovia zriekli sa mandátu a chytili sa nejakého iného zamestnania, ľen aby to nebolo uskutočnené. Vidíte, že Slovensko skutočne má veľký zájem na tom, aby vec táto bola uskutočnena a vravím vám, že Slovensko bude vám povďačné za to, že prijatím tohoto zákona a uskutočnením tohoto návrhu bude Slovensku umožnené, aby pokračovalo.

Hovorím ešte raz. Civilné manželstvo na Slovensku už existovalo a nebolo tam znamenať žiadneho rozruchu. Prípadného zákona o rozluke manželstva je tam treba. Nás vojna strašne zdemoralizovala a myslím, že týmto zákonom dá sa základ k reforme, dá sa možnosť, aby tisíce rodín, ktoré sú snáď viazané, rozorvané, bolo rozviazané a malo možnosť, aby založilo nový rodinný krb. A myslím, že na Slovensku nebude ani treba, i keď tento zákon bude v platnosti, ho snáď upotrebiť. Válka nás zdemoralizovala, kapitalistický systém tomu napomáhal. V tomto ohláde Národné shromaždenie čiastočne svoju povinnosť vykonalo a keď vykoná i toto, pred čím dnes stojíme, buďme uistení, že v celej republike bude poriadok a bude blahobyt a Slovensko vám za to bude vďačné. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce denního pořádku a přikročím k ukončení schůze.

Byl jsem požádán o sdělení dotazu, který byl podán v dnešní schůzi. Žádám pana sněm. tajemníka; aby jej přečetl.

Sněmovní tajemník dr. Haasz (čte):

"Dotaz

členů Národního shromáždění Fr. Šabaty, Josefa Šamalíka, Andreje Hlinky, Jana Rýpara a soudr. na pány ministry vnitra, spravedlnosti a národní osvěty o násilnických výtržnostech ve chrámu Týnském a na Karlově mostě.

Dne 15. května t. r. pořádány byly v Praze veřejné schůze a tábory socialistických stran a Volné Myšlenky, na kterýchž mluveno bylo "proti klerikalismu". Na jedné z těchto táborových schůzí a sice v Holešovicích řečnil na stupních katolického chrámu, v němž právě konala se pobožnost, sám pan ministr spravedlnosti dr. Soukup.

Jeden z táborů pořádán byl také na Staroměstském náměstí, kamž později dostavili se účastníci i ostatních táborů. K 8. hodině večerní zavznělo s věže Týnského kostela obvyklé klekání. To zavdalo příčinu účastníkům táboru, že hnali se do chrámu, a některým podařilo se násilím vniknouti dovnitř. V té chvíli byla v kostele májová pobožnost před vystavenou Nejsvětější Svátostí Oltářní. Účastníci táboru, vniknuvší do chrámu, počínali si tam způsobem tak sprostým a surovým, že to vzbudilo největší roztrpčení a rozhořčení četných přítomných katolíků.

Jeden z pachatelů této protikatolické štvanice vnikl až k hlavnímu oltáři a kněze, který mu chtěl zabrániti přístup, uhodil po tváři. Kněz, konající pobožnost, uchýlil se s velebnou Svátostí, aby jí ochránil před znesvěcením, do sakristie a farní budovy. Mezi tím ostatní pachatelé do chrámu vniknuvší řádili nejpohoršlivějším způsobem. Jeden z nich rozbil lampu, chtěje se dostati na kazatelnu, jiní, vystoupivše na lavice, hlasitě křičeli, urážejíce náboženské cítění a spílajíce lidu, jiní u vchodu stojícího legionáře, který zabraňoval vniknutí do kostela, potupili, poplivali a spílali.

Katolického lidu v chrámu zmocnila se lítost a spravedlivé rozhořčení a jen rozvaze katolíků lze děkovati, že nedošlo k nejhoršímu.

Podobné výjevy odehrály se před sochou sv. Jana na Karlově mostě. Žádný z pachatelů nebyl bezpečnostními orgány ani zjištěn, tím méně pro spáchané zločiny zatknut. Vůbec bezpečnostní orgány, ač. úřady byly upozorňovány na to, co se chystá, se naprosto neosvědčily a ani včas pokusu neučinily veřejný pořádek udržeti.

Katolický československý lid v celé republice jest neslýchaným znesvěcením svatyně Týnské, pak výjevy na mostě Karlově, neméně však systematicky prováděnou a úřady trpěnou agitací proti katolickému náboženství, institucím církve, proti svobodě svědomí a náboženské katolíků do duše hluboce roztrpčen a jest odhodlán, nedostane-li se jemu ochrany, sáhnouti ke svépomoci.

Tážeme se proto:

1. Platí-li zákony zaručená svoboda náboženská také pro československý lid katolický?

2. Co hodlají pp. ministři učiniti, aby se podobné nekulturní činy znásilňování náboženské svobody a znesvěcování svatyní náboženských předmětů vícekráte neopakovaly?

3. Co učinili páni ministři vnitra a spravedlnosti, aby pachatelé byli vypátráni a k zodpovědnosti pohnáni?

4. Jak ospravedlní pan ministr spravedlností své činné účastenství na táboru tak krajně stranickém, z něhož částečně i uvedené činy vyšly?

5. Co učinil pan ministr školství a osvěty, aby uchránil kult katolický, kterýž náleží do jeho oboru, před zneuctíváním a znesvěcováním?

V Praze, dne 20. května 1919.

Sabata, Šamalík, Hlinka, Rýpar a soudr."

Předseda (zvoní): Dotaz bude zaslán příslušným ministerstvům.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 21. května 1919 o 2. hod. odpol. s tímto denním pořádkem:

1. Pokračování rozpravy o odstavci dnes projednávaném, totiž o zprávě právního výboru (tisk č. 298) a dodatečné zprávě téhož výboru o návrhu zákona na reformu manželského práva s resolučním návrhem dra Rolíčka (tisk č. 1007).

2. Zpráva výboru pre upravenie hospodárských a sociálnych pomerov legionárov a ích rodin o návrhu členov Národného shromaždenia dr. Ivana Markoviča, Jána Jančeka ml., dr. Juraja Slávika a spol. o sriadeni hospodárskych a sociálnych pomerov legionárov i ich rodin (tisk čís. 975); po případě, bude-li zpráva rozdána tiskem, ponevadž jest této předloze vyměřena lhůta 24 hodin,

3. Zpráva právního výboru o vládním návrhu zákona o padělání peněz a cenných papírů.

Jest snad proti mému návrhu, jak pokud se týče dne, tak pokud se týče denního pořádku, nějaká námitka? (Nebyla.)

Není tomu tak. Prohlašuji návrh za přijatý.

Schůze jest skončena.

(Konec schůze o 7. hod. 5 min. večer.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP