Úterý 20. května 1919

A co platí o zločincích, stejně platí o těch, kteří provinili se v životě civilním. Nejlepší politikou zákonodárství jest, cituji opětně Appletona - přijmouti slabost a nemravnost lidskou jako něco daného a hledati praktické prostředky, kterými by důsledky těchto vad byly zmírněny.

Jsem u konce. Račte býti ubezpečeni, velectěné dámy a vzácní pánové, že když přijmete osnovu zákona a když dáte jí ústavní schválení, vykonáte dobrý skutek nejen pro ty tisíce těch, kteří dnes upírají své zraky k vám, nýbrž že vykonáte dobrý čin k povznesení mravnosti našeho národa a tím také dobrý čin na prospěch veškerého lidstva. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Zapsáni jsou proti předloze: dr. Novotný, Kadlčák, dr. Jehlička, zatím; pro předlohu: Dr Jar. Stránský, Rouček, Kroiher, Štychová-Landová, Cobrda, dr. Černý, Josef Benda, dr. Hajn, dr. Bartošek, Aust.

Navrhuji ve smyslu jednacího řádu lhůtu řečnickou a sice půl hodiny. Je snad proti tomu námitka? (Hlasy: To je mnoho!) Jsou snad proti tomu námitky? (Stačí snad 15 minut)

Tedy dám hlasovati. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Prosím o klid (zvoní).

Dám hlasovati o návrhu na půl hodiny, který jsem učinil po dohodě z pány předsedy klubů.

Kdo souhlasí s návrhem na půl hodinovou dobu, prosím aby povstal se svého místa. (Děje se).

To jest většina.

Návrh jest přijat.

Upozorňuji dále, že budu dbáti toho, aby ta půl hodina překročena nebyla, a kdo by mluvil déle nežli půl hodiny, že by mluvil na útraty dalšího řečníka svého klubu.

Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, a sice kol. Dru Novotnému.

Posl. dr. Novotný: Velectěné shromáždění! (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Novotný (pokračuje): V pohnuté době projednáváme dnes zákon, který se svým obsahem dotýká co nejtrpčeji duše každého věřícího katolíka. My věrní katolíci stojíme pod bolestným dojmem posledních událostí v předvečer sv. Jana. (Smích.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr. Novotný (pokračuje): Jest zapotřebí na to poukázat, poněvadž ta událost dokazuje, jak v československé republice se postupuje proti oné části českého lidu, která cítí katolicky. (Výborně!)

Velectěné shromáždění! Část pražského lidu, svedena zodpovědnými a nezodpovědnými činiteli, dala opětně průchod své vášni a své stranické zaujatosti a prokázala tím, že - pravím bohužel - v této československé republice neplatí poselství našeho Masaryka, který přislíbil každému vyznání náboženskému svobodu, že toto poselství vůči katolíkům neplatí a že jest pojímáno a chápáno u velké části obyvatelstva jako pouhá fráse.

Velevážení! Český katolický lid pevně věří, že svatý Jan Nepomucký existoval. (Posl. Aust: To nemá s manželstvím co dělat!) Poukázal jsem již, jakou souvislost to s tím má, a my nemáme, bohužel, žádné příležitosti, abychom protestovali v této síni proti tomu násilí, které se na nás zde v československé republice páchá. (Odpor.) Věřím, pánové, že jest vám to nepříjemné, poněvadž se musíte za toto násilí stydět. (Posl. Aust: Chce nás zasnoubit se sv. Janem!) Vás jistě ne, pane kolego!

Velevážení pánové, český katolický lid pevně věří, že sv. Jan Nepomucký existoval a vy sami to zajisté dobře věříte (odpor), a nevěříte-li, pak nevěříte svým mužům, kteří vám to prokazují. (Posl. F. V. Krejčí: Tomek!) Dovoluji si poukázat na to, co řekl profesor Pekař 31. ledna 1918. (Posl. Aust: To jsou katoličtí zajatci!) Když jest profesor Pekař katolickým zajatcem, pak to můžete prohlásiti o všech českých vědátorech! Prof. Pekař praví o sv. Janu, že jest mučedlníkem svého stavu v konfliktu moci státní a církevní a nesmí se užívati v boji proti klerikálním. Jméno mučedlníka si zaslouží plnou měrou a vedle sv. Vojtěcha jest to jediný český mučedlník, jehož smrti mučednické důvody známe. Odpor proti němu tkví asi v tom, že nebyl exponentem české národnosti, což na jeho dobu bylo docela přirozené. Jeho mučednictví zastřelo husitství. O spisku Herbenově praví Pekař, že jest bojovný a že pohrdlivý a nenávistný tón proti katolicismu není naprosto oprávněn, neboť Jan z Pomuku jest mučedníkem spíše nežli ostatní světci naši. Palacký, ač protestant, píše o něm objektivně. Potud, velevážení, nezaujatý historik.

A český katolický lid lituje dále, že pražský lid zapomíná, čím vlastně kult svatojanský v českém národě byl a je. (Hlas: Největší lží a podvodem!) Přečetl jsem vám, co soudí váš spisovatel a váš vědátor o této lži. (Posl. dr. Krejčí: Pekař není náš! Posl. Zeminová: Přečtěte si Jiráskovo "Temno"!) Když o tom mluvíte, je to tendenční román, který nestojí na žádné historické pravdě. Četl jsem ho.

Velevážení! (Posl. Zeminová: Co má svatý Jan dělat s reformou manželského práva?) Poslouchala-li jste mne, paní kolegyně, mohla jste mi rozuměti. (Posl. Zeminová: Vzdyť byl svobodný!) Český katolický lid lituje, že pražský lid zapomíná na to, že kult svatojanský byl kultem národním a vlasteneckým. (Poslanec Krejčí: Hanbou naší!) Praha byla úplně německá, zde mluvily pouze česky .... (Posl. Zeminová: Poněvadž nám Jezovité spálili všechny knihy!) .... služky. To snad byly jiné důvody! Po celý rok nebylo zde v Praze slyšeti českého slova a pouze 16. kveten to byl, kdy z celé české vlasti putovali do Prahy poutníci a zpívali české písně, kdy česká hudba hrála a Praha byla česká! A při této slavnosti čerpali čeští vlastenci sílu, zde viděli, že český jazyk ještě žije a bude žít a zde při této slavnosti čerpali nové síly do práce obrozenecké.

Velevážení! Tedy den svatojanský byl tak důležitý a byl také vždy za národní den považován, že veškeré národní svátky a veškeré národní slavnosti se konaly právě v tento den. A proto používáme této příležitosti, poněvadž zajisté na dlouhou dobu nebudeme míti příležitost zde mohutným hlasem protestovat proti násilí, používáme této příležitosti a pro hlasujeme, že litujeme, že tato vášnivá nenávist a ta stranická zaujatost jisté části pražského lidu znemožňuje katolíkům klidné soužití v této československé republice. Litujeme, že v demokratické republice nemohou lidé všichni vedle sebe žíti, aniž by si nadávali na potkání. (Posl. Svěcený: Lépe to bylo v Rakousku!) Zajisté! Takovým způsobem se s námi nezacházelo! (Posl. Zeminová: Tak rozloučíme církev od státu a bude dobře!) Přijdu také k tomu, paní kolegyně!

Velevážení! Pravil jsem, že v tak pohnuté době projednáváme reformu manželského práva! Poukázal jsem na to, že svoboda v projevech proti katolíkům je stále šlapána, ale při projednávání tohoto zákona musím také vytknouti, že i ústavní smysl v tomto Nár. shromáždění je taktéž ve velkém nebezpečí - ten ústavní smysl, který je základem každého pravého demokratismu. Toto Národní shromáždění projednávalo již celou řadu zákonů, které zasahovaly hluboko do rodinného, sociálního a kulturního života.

Tento postup považuje má strana za úplně nesprávný, neboť toto Národní shromáždění nebylo zvoleno všeobecným hlasováním lidu, a proto nemá práva vydávati podobné zákony. Toto Národní shromáždění není a nemůže býti žádným zákonodárným sborem. (Výkřik: Tak sem nechoďte! Jděte za Karlíčkem do Švýcar!) My jsme je tvořili jen za tím účelem, aby toto Národní shromáždění uvedlo v chod a zabezpečilo státní život této mladé republiky, ale netvořili jsme ho za tím účelem, aby si osvojovalo různá práva, která mu nepatří a o kterých by rozhodovati měl národ. (Tak jest! Výkřik: Bojíte se voleb!) Nepřejete si, aby o tom lid rozhodoval všeobecným plebiscitem. (Hlas: My si to přejeme!) Právě ta okolnost, že se tomu bráníte, dokazuje, že se toho bojíte a že jste přesvědčeni, že tak vhodná příležitost, jaká se vám v tomto Národním shromáždění skýtá, již nikdy nenastane a proto proti odporu velké části českého národa chcete tento zákon uzákonit. (Posl. Časný: To se klamete!) My se neklameme. (Posl. Aust: Dne 15. června bude účtování!) Neklameme se, užasnete, jaké to účtování aspoň u nás bude. (Hlas: Bojíte se!) Buďte ubezpečení, my se ho nebojíme. My od prvopočátku stojíme na tom, ať lid sám hlasovacím lístkem dá najevo, pro koho jest. (Hlas: Mluvte o rozluce!) Já mluvím. Pánové, vždyť mne nenecháte ani mluviti, vyrušujete mne. (Hluk a nepokoj.) Já nepochybuji, že toto Národní shromáždění požívá důvěry nynějších politických stran, ale pochybuji velice o tom, že by toto Národní shromáždění požívalo důvěry širokých vrstev našeho lidu. (Posl. Aust: Co jsou to ty široké vrstvy lidu?) To jsou ty vrstvy, o kterých tvrdíte, že je zastupujete. (Posl. Aust: Zatočí se vám hlava!) Nezatočí, my se toho nehojíme. Velevážení, stále poukazovalo se zde se strany pana referenta na to, že příklady v různých jiných státech musí nám býti také příkladem. A tu právě poukazuji na Ameriku, z jejíž rukou a jejího šlechetného presidenta přijali jsme naši svobodu.

Velevážení, bylo by myslitelno, aby se v Americe podobný zákon proti vůli lidu dělal, v týž den by byl živelní bouří odporu smeten ten, kdo by se odvážil proti vůli lidu s podobným zákonem přijíti před zákonodárné forum. (Hlasy: To přece jest!) Ne, já vám to vysvětlím. Vy říkáte, že jste revoluční Národní shromáždění a že následkem toho můžete dělati vše, co chcete a odvoláváte se na to, že s juristického stanoviska jest to přípustné. Já říkám, že to naprosto přípustným není. Já jsem také právníkem a také něčemu rozumím, tvrdím však, že toto Národní shromáždění mělo se zabývati pouze tím, aby zabezpečilo hranice, aby mír uvnitř československé republiky utvrdilo, aby se postaralo o výživu lidu a připravilo volební řády a veškeré jiné záležitosti ať ponechá mimo. (Posl. Buřival: Anebo umožniti vrátiti ji habsburské monarchii!) To není naším cílem, to jest paušální obvinění, pro které byste nemohl uvésti ani jediného důvodu, pane kolego. (Posl. Buřival: Aspoň určité zjevy tomu nasvědčují!) Ani jeden byste nemohl uvésti. (Nepokoj.)

Velevážení! Přáli jsme si proto, aby tento zákon v tomto Národním shromáždění nebyl projednáván a mohu vás ubezpečiti, že český katolický lid nebude moci tento zákon považovati za zákon, nýbrž za oktroj. Pan referent pravil, že se nebojí jíti před veřejnost. Já neznám české poměry a zajisté řečník z našeho klubu i v tomto směru poukáže, jak skutečně věci se mají. Ale, pánové, kdybyste šli na Moravu a ptali se tam lidu (Hlasy: Kde? Kde na Moravě? V Kroměříži?) ... Ne, na celé Moravě, všude. Já bych vám mohl uvésti, že tak mnozí i z vašich příslušníků a vůdců vašich naprosto nesouhlasí s touto reformou. (Posl. Aust: Pokud tam tak vykládáte jako vy!) Nebudete předpokládati, pane kolego, že vašim vůdcům budeme moci něco vykládati a je obelhávati. (Posl. Aust: To bych rád viděl takového vůdce!)

Velevážení, český katolický lid nemůže souhlasiti také s reformou touto z různých hledisk. Nemůže hlasovati pro ni, poněvadž otřásá nerozlučitelností manželství. O těch různých důvodech po právu přirozeném, o důvodech čistě náboženských, o důvodech mravních, jež mluví proti rozluce, zajisté bude mluveno s jiné strany a já se tím zabývati nechci. Chtěl jsem pouze na to ukázati, jak pojímá reformu manželského práva, jaká zde jest navržena, katolík.

Velevážení pánové! Manželství je pro věřícího katolíka právním svazkem, určeným k rozmnožování pokolení lidského, má ale vedle živlů fysických, které po řádu přirozeném podmiňují vzrůst a zachování pokolení lidského, také živly vyšší, duchovní, které spočívají v zušlechtění společenství pohlavního láskou a věrností. Tím, velevážení pánové, zabíhá manželství, do oboru mravnosti a náboženství a tím také pamatuje na svého původce - boha. (Hluk.) Dále věří katolík, že Kristus povýšil manželství na svátost a nesprávný je názor p. referenta, který tvrdí, že tak učinila církev. Tedy také z těchto dvou důvodů plyne, že pro katolíka ... (Posl. Aust: Který názor je nesprávný?) Pan referent řekl, že církev povýšila manželství na svátost a to jest úplně nesprávné. Z toho plyne, že manželství je popředně zřízením náboženskomravním a že následkem toho padá do kompetence moci duchovní, tedy do kompetence té autority, které je péče o náboženství a mravní řád přikázána. To platí o svazku manželském jako takovém a nikoliv samozřejmě o jeho občanských účincích. Rozhodovati o těchto přináleží pro jejich čistě občanský ráz státu. Katolík, který věří, je tedy samozřejmě povinen uzavřít manželství po zákonech své církve a pokládá sňatek občanský za neplatný všude tam, kde jistým církví předepsaným náležitostem zadost učiněno nebylo.

Nepopírám, že v praksi tento názor má své těžkosti. Manželství, jsouc pro společnost zřízením dalekosáhlého sociálního významu, nemohlo býti ponecháno jakémus takémus samostatnému vývoji, aby nesešlo na scestí k největší škodě pro celou společnost. Proto ujaly se ho právní řády, jak církevní, tak státní, jejichž účelem je chrániti mravní podmínky lidské společnosti. Oběma těmto mocnostem podrobeno jest proto manželství v té míře, v jaké v působnosť její spadá, a poněvadž manželství, jak jsem již pravil, je popředně zřízením nábožensko-mravním, spadá z největší části do kompetence církve, poněvadž však hlavně pro své občanské účinky má nepopíratelný význam i pro stát, spadá i ve sféru působností státní. Z této zásady ovšem ještě neplyne, že by nutně musilo existovati zvláštní právo církevní a zvláštní právo státní. Ve státech, které jsou církevně sjednoceny, stát zajisté vystačí s církevním manželským právem. Ale v moderních státech, kde je několik vyznání a kde je mnoho lidí bez vyznání, samozřejmě přišel by stát do konfliktu se svou zásadou rovnoprávnosti a tu nastává ta obtíž, o které jsem se zmínil, a tu mohlo by se státi, že stát by chtěl oktrojovati všem vyznáním jedno církevní manželství. Tím samozřejmě by se dostal do kolise s ostatními vyznáními. Ale, velevážení pánové, na druhé straně přijde opětně stát dle našeho názoru do konfliktu, když chce oktrojovati všem vyznáním své zvláštní státní manželské právo a to proto, poněvadž toto zvláštní manželské právo není manželské právo pro jednotlivá vyznání a když toto zvláštní manželské právo obsahuje jistá ustanovení, která jsou v odporu s ustanovením dotyčného vyznání, pak nad to uráží stát náboženský cit svých občanů.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP