Čtvrtek 3. dubna 1919

V tom směru bohužel musí nám býti vzorem pouze cizina. Nemáme dosud v Praze, srdci československé republiky, ani jediné pokračovací školy, která by měla samostatnou budovu, která by měla náležitou odbornou dílnu a bez náležitého odborně vybudovaného pokračovacího školství jest výchova dělnické mládeže naprosto nemyslitelna. Nejen že občanské nauky musí býti rozšířeny, jest však také nutno, aby zavedeno bylo na pokračovacích školách národohospodářství a aby byly mládeži přednášeny různé socialistické nauky a historie. Někteří pánové ovšem volali také po zavedení náboženství do pokračovacích škol, mám však za to, že když různé důležité otázky vědecké budou přednášeny mládeži na pokračovacích školách, bude to užitečnějším, než nějaké báchorky o tom, jak se Adam s Evou a hadem tahal o pár jablek.

Vážené shromáždění! Když již mluvíme o odborné výchově na pokračovacích školách, musíme si stěžovati, že máme u nás nedostatek odborných učitelských sil, že se výchově těchto odborných učitelských sil nevěnuje pražádná pozornost. My chceme, aby pokračovací škola byla postavena na roveň aspoň státní škole průmyslové a vedle toho, aby na těchto státních školách průmyslových byl zaveden zvláštní dvouletý kurs, kde by ze schopných dělníků byli vychováváni učitelé pro pokračovací školy.

Když rozvinujeme dnes otázku pokračovací školy, nemůžeme zavírat oči své nad ostatními část učednické otázky. Chceme-li míti řádný, spolehlivý dorost, musíme se sami postarat nejen o řádnou odbornou školu náležitými pomůckami vybudovanou, nýbrž i o ochranu tohoto nejmladšího příslušníka a v tom směru musí býti výchova dnešního učednického dorostu poněkud změněna. Učební doba nesmí býti delší než tříletá, plat, odměna učňů za práci musí býti také vyšší, než je dnes, a musí odpovídat aspoň poměrně, percentuelně zároveň také odměně dělníkově.

Vážené shromáždění! Vedle toho je nutno, aby byly odstraněny různé příčiny strašného života učňů. Celá řada učňů je přidržována ke všem možným zaměstnáním, ale velmi málo k práci v dílně, a potom z těchto učňů nedostatečně vyučených stává se nedoučený proletariát, který poškozuje nejen dělnictvo, ale i živnostnictvo. Především je nutno, aby počet učňů byl omezen a aby byl stanoven pouze kolektivními smlouvami a odbornými dělnickými organisacemi. Jeto tedy i v zájmu živnostnictva, aby přestala ta nadvýroba učňů a aby přestalo to strašné učednické hospodářství, které vidíme u některých zaměstnavatelů, kteří pracují buď sami nebo s jedním dělníkem, ale s 10 až 12 učni.

Mimo to, vážené shromáždění, je nutno, aby také věnována byla pozornost tomu, jak učeň bývá stravován a jak ten učeň bydlí. Celá řada učňů v Praze a předměstích bydlí dosud v dílnách, v přízemních sklepeních, na chodbách. Z těchto nedostatečných bytů vznikají potom různé nemocí. Dovoláváme se pro naše učně ochrany, pro ty nejmenší příslušníky proletářského dorostu. Chceme-li míti řádný, zdravý národ, musíme míti především zdravý dorost, ale abychom zdravý dorost měli, musíme vybudovat proň nejen řádné školy, ale nutno se postarat, aby i nejmladší příslušníci našeho národa i po stránce sociální byli náležitě chráněni. Vždyť jsou to vlastně ještě děti školním škamnům odrostlé a těm musí býti prokázáno více ohledu, než dosud.

Budeme hlasovati pro návrh školského výboru, a přejeme si, aby již příštím školním rokem bylo nedělní a večerní vyučování z pokračovacích škol odstraněno. My se přimlouváme i za onu anketu, ale podotýkáme, že anket měli jsme již dost a že chceme vidět skutky (Výborně! Potlesk.).

Předseda: Ke slovu není nikdo dále hlášen. Řečnická listina je vyčerpána, debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslovu?

Zpravodaj dr. Budínský: Ano.

Udílím tedy ještě slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj dr. Budínský: Vážené shromáždění! Mám za to, že debata, která právě byla provedena, spočívá na jistém nedorozumění. Pokud byly činěny výtky proti zprávě školského výboru, byly činěny jednak z tohoto důvodu, že školsky výbor osobuje sobě meritální řešení této otázky, jednak z toho důvodu, že školský výbor navrhuje, aby byla zavedena náhradní práce za hodiny, které byly stráveny ve škole pokračovací. To je, pánové, omyl. Školský výbor zřetelně a jasně ve své zprávě praví, že běží o to, aby povinná návštěva pokračovacích škol byla se zřetelem k jednotlivým druhům výroby účelně stanovena, anebo s pracovními hodinami vhodně vyměněna. Školský výbor neví, co anketa ve věci té svolaná přinese napovrch, jaký bude výsledek této ankety, školský výbor nemůže návrh tento odborně řešiti, nýbrž může pouze navrhnouti anketu, aby se zjistilo, jakým způsobem to vyučovaní denní na pokračovacích školách má býti zavedeno, kdy má býti vyučováno a zdali má býti vyučováno, jak se zde vytýkalo, za náhradu toho času, kterého vyžaduje vyučování na školách pokračovacích pro učně a zaměstnavatele. Tož pánové, mám za to, že jest to nedorozumění. Ostatně podotýkám znovu, že školský výbor na této zprávě a návrhu usnesl se jednomyslně, že ze všech těch stran, které přišly s výtkami proti této zprávě, zástupci ve školském výboru byli a nikdo z nich neoponoval. Jest přirozenou věci, že veliká část z té debaty se týká toho druhého návrhu, který zde projednáván v Národním shromáždění, totiž návrhu na vybudování a úpravu živnostenského pokračovacího školství, tam ovšem všechny tyto náměty a pokyny, které byly zde dány, jsou na pravém místě, nikoliv ale v této nepatrné věci, která jest pouhým zlomkem celkového řešení otázky živnostenského školství. Já proto, slavné Národní shromáždění, prosím, aby toto vysvětlení bylo vzato na vědomí a návrh školského výboru byl přijat. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Žádám pány, aby zaujali svá místa. (Stalo se.) Jest nám hlasovati o resolučním návrhu, který usnesl školský výbor, kterým se vládě ukládá, aby po provedeném anketárním řízení neprodleně zavedla denní vyučování mimo neděle dopoledne v živnostenském školství pokračovacím. Kdo souhlasí s návrhem výboru, prosím, aby povstal. (Stalo se.) To jest většina, návrh resoluční jest schválen.

Tím jest tento odstavec denního pořádku vyčerpána přistupujeme k dalšímu, jímž jest

  1. zpráva zásobovacího výboru o návrhu člena N. S. Šamalíka, Ševčíka, Valouška a soudruhů, aby bylo úplně uvolněno krmivo a oves, tisk č. 654.

Zpravodajem jest kolega pan dr. Schieszl, uděluji mu slovo.

Zpravodaj dr. Schieszel: Vážené Národní shromáždění!

Rakousko podrobilo svému ústřednovému hospodářství také krmiva. Jakým způsobem, jest nejlépe viděti z toho, že stanovilo cenu za 1 q pšenice na 55 K a cenu za 1 q krmiva, které se skládá z dobrých tří čtvrtin z kamení, hlíny a naprosto nepotřebného plevele, na 50 K, tedy jen o 5 K laciněji. Jest pochopitelno, že toto hospodářství velmi těžce nesly zemědělské kruhy a jest proto přirozeno, že se staraly o to, aby krmiva byla tomuto ústřednovému hospodářství odňata. Podle návrhu, který byl Národnímu shromáždění podán, jde o oves, seno a slámu. Zásobovací výbor, byv postaven před tuto otázku, byl ovšem toho názoru, že nejde požadavek ten řešiti paušálně, že nejsou u všech těchto druhů podmínky pro uvolnění obchodu stejné.

Pokud jde o slámu, tedy jest všeobecné přesvědčení, že slámy jest dost. Kdo jede krajem, tedy jistě shledá stohy slámy několik roků staré. Zde tedy není nejmenší překážky, aby obchod slámou byl uvolněn. Poněkud jinak jest tomu u sena. Také tu sice zástupci zemědělců byli toho názoru, že jsou dostatečné zásoby sena a že jest možno zásoby ty uvolniti. Ale nejen producenti, také jedna část konsumentů žádala uvolnění sena, a sice větší podnikatelé městští. Naproti tomu drobní podnikatelé městští, drožkáři a menší povozníci, bránili se tomu, tvrdíce, že kdyby bylo seno uvolněno, byla by poskytnuta možnost podnikatelům velkým, finančně silným, aby si seno opatřili, tím spíše, poněvadž by to mohli dělati za kompensace, zejména velkoobchodníci uhlím, kdežto tito malí lidé, postrádajíce těch přídělů, neměli by pak vůbec žádného sena. To ovšem platí pro dobu dnešní. Naproti tomu, uváží-li se, že máme v rukou výnos příští sklizně a že zejména potřeba vojenského eráru pro budoucnost nebude zajisté tak velká, jako byla v dobách minulých, jest oprávněna naděje, že pro sklizeň příští bude možno také již vyhlásiti uvolnění obchodu senem.

Jde konečně o oves. Oves následkem nedostatku chlebovin byl prohlášen za náhražku chlebovin v době války a používalo se ho také k tomu. Proti používání ovsa jako chleboviny jest v obecenstvu jistý předsudek, a o tento předsudek opíraly jisté kruhy svůj požadavek, aby oves byl také uvolněn a navrácen tomu účelu, kterému sloužil před válkou, totiž, aby se ho používalo především jako krmiva. Avšak, vážené Národní shromáždění, domnívám se, že předsudek proti ovsu jest neoprávněn a spočívá v tom, že nemáme dosti zkušeností a že jsme této otázce nevěnovali dosti pozornosti. Jest v odborných kruzích zjištěno, že právě ovesná mouka jest neobyčejně výživná a nejen výživná, ale neobyčejně zdravá právě proto, poněvadž obsahuje určité součástky, kterých ostatní chleboviny nemají. (Výkřiky: Ale žádnému nechutná). To není správné, naopak, jíž před válkou byla ovesná mouka prodávána za vysoké ceny a prodalo se jí velké množství. Zejména ve státech pokročilejších užívá se ovsa pro výživu lidu v daleko větší míře, než u nás. Ale vedle toho dnes jsme v jistém stavu nouze, dnes nemáme prostě dosti chlebovin, a není pochyby, že oves může tyto chleboviny nahraditi způsobem daleko lepším, než každá jiná živina, naproti tomu - a to se připouští i v kruzích zemědělských - jest možno oves jako krmivo nahraditi jiným krmivem mnohem pohodlněji, než možno nahraditi oves jako živinu lidskou.

Na základě těchto úvah dospěl zásobovací výbor k přesvědčení, že jest možno uvolniti slámu hned a seno z příští sklizně, že naproti tomu není dnes možno učiniti rozhodnutí, pokud jde o oves. Rozhodnutí o této otázce nutno ponechati teprve té době, až budeme míti přehled o nové sklizni. Následkem toho navrhuje zásobovací výbor toto usnesení:

"Vládě se ukládá, aby ihned uvolnila obchod se slámou vůbec. Také obchod se senem, pokud jde o seno sklizně r.1919, budiž ihned uvolněn." (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Přihlášen jest pan kolega Klindera. Uděluji mu slovo.

Posl. Klindera: Slavné Národní shromáždění!

Nebylo původně úmyslem klubu české strany agrární, aby zasáhl do debaty o tomto předmětu, který v zásobovacím výboru byl dostatečně projednán a objasněn. Chápu-li se přes to slova, činím tak proto, poněvadž se nám ze schůzí na venkově v poslední době konaných doneslo, že lidová strana využívá tohoto návrhu k tomu, aby zdůrazňovala rolnictvu českému, že prý ona jest to, která se výhradně a jedině stará o to, by hospodářství válečných ústředen bylo zrušeno, a že jí vlastně přísluší zásluha, že hospodářství ústředen v brzké době bude skončeno. Proti tomuto tvrzení musíme s veškerou rozhodností protestovati, poněvadž my jsme to byli, kteří od prvopočátku sledovali činnost těchto ústředen a kteří jen v zájmu a pro ochranu našeho zemědělského lidu jsme se na jich vedení spolusúčastnili - pokud ovšem se zabývaly právě věcmi, zasahujícími v okruh činnosti hospodářské. Zdůrazňuji ovšem, že jsme na vedení těchto ústředen súčastnili se ne z důvodů egoistických, - jak se nám tu a tam předhazuje - nýbrž jedině a výhradně proto, abychom v ústřednách těchto hájili zájmy zemědělského obyvatelstva a abychom je ochránili od zvůle oněch kruhů, jež zemědělství byly vždy nepřátelské.

Připouštím, slavné Národní shromáždění, že snad v podávání různých návrhů nás česká strana lidová předstihla, avšak naše taktika jest v tom směru docela jiná. My se nespokojujeme, abychom podávali papírové návrhy, nýbrž naše taktika směřuje k přímému odstranění těchto ústředen. A my sme měli také příležitost, toto skutky dokázati. Bylo to právě minulou sobotu, kdy na popud zástupců české strany agrární bylo usneseno, zrušiti jednu takovou ústřednu, a sice rozdělovnu čekankových kořenů, kterýžto návrh také zásobovacím ministerstvem byl schválen, takže rozdělovna přestala již existovati.

Jest přirozeno, že v tomto směru chceme i nadále podobným směrem pokračovati a že v tom okamžiku, kdy seznáme, že ústředen není již potřebí sami přijdeme s patřičným návrhem, aby činnost těchto ústředen byla zastavena.

Pokud se ústředny krmivové týče, konstatuji, že ústředna tato vlastně již ani neexistuje, poněvadž dávno byla již absorbována státním obilním ústavem, kde tvoří zcela nepatrné samostatné oddělení, takže o nějaké ústředně krmivové se vůbec dnes ani mluviti nemůže.

My však, slavné Národní shromáždění, máme zde jiné ústředny, a my nemůžeme při této příležitosti zamlčeti, že právě tyto ústředny jsou to, které vzbuzují neobyčejné roztrpčení našeho zemědělského obyvatelstva. Lid náš doufal, že v naší československé republice zavládnou poměry jiné, než byly ve shnilém Rakousku, přišli jsme však k tomu nezvratnému přesvědčení, že v mnohých těch ústřednách ten starý byrokratismus a shnilý rakouský duch ještě ovládá, a že tento duch znemožňuje, by ony předměty, kterých zemědělství naše nutně potřebuje, byly mu také přenechány. Poukazuji jen na tu okolnost, že v současné době se jeví naprostý nedostatek železa, a že naši drobní venkovští kováři nejsou s to, aby nějaké železo získali. Cena jeho pak dostoupila přímo neuvěřitelné výše, a dnes se platí kilogram železa na obyčejné potřeby kovářské 5 K, takže na př. radlice dnes stojí 40 K. Mimo to máme zde zjištěný případ, že jistá venkovská strojírna, která od měsíců marně snažila se o příděl železa, aby mohla vyráběti hospodářské náčiní, nemohla za žádnou cenu od naší ústředny železa dostati. Když však zaplatila určité osobě na provisi 60.000 K, dostala ihned do týdne 9 vagonů železa, které beze všeho bylo z ústředny dodáno. (Slyšte! Různé výkřiky.) Takovýmto způsobem se, slavné Národní shromáždění, hospodaří v Československé republice. Jsem jist, že všichni takovýto způsob hospodaření odsuzujeme, že jest povinností zástupců Národního shromáždění, kteří v dotyčných ústřednách zasedají, aby s veškerou vehemencí se starali o odstranění těchto zlořádů, poněvadž by jinak musely míti za následek, že by roztrpčení našeho venkovského obyvatelstva více a více stoupalo. (Výborně!)

Pokud se, vážené Národní shromáždění, vlastního předmětu jednání týče, je to věc, která je samozřejmá. Pokud se týče sena a slámy, jsou dnes poměry takové, že můžeme beze všech obav svoliti, aby sláma byla uvolněna ihned a aby seno z příští sklizně nebylo více státně obhospodařováno, a sice proto, poněvadž následkem rapidního klesnutí počtu dobytka nahromadily se určité zásoby slámy. Mimo to nestává naprosto žádných obav, že bychom po přičlenění Slovenska, které je zemí tak vysloveně zemědělskou, snad napříště se museli obávati nějakého nedostatku těchto plodin, ovšem jest potřeba, aby při tom také se uvažovalo, že musí se nevyhnutelně odstraniti ony nesrovnalosti cenové, které nejenom, pokud se panem referentem uvedených krmiv týče, nýbrž specielně, pokud se týče sena a slámy, byly přímo křiklavé. Jest přímo neuvěřitelno, jaké rozpjetí jevilo se mezi onou cenou, která byla zemědělci placena, a mezi onou cenou, za kterou se seno neb sláma ústřednou přidělovaly. Rozpjetí toto činilo při slámě celých 13 K, což znamená více než 100 % ceny, jež vyplacena byla zemědělci, poněvadž zemědělec dostával za 100 kg 12 K a přidělovací cena konsumentům činila 25 K. Podobně u sena byla maximální cena stanovena na 25 K za 100 kg, kdežto přidělovací cena konsumu činila 40 K. Takové obrovské výlohy způsoboval systém státního obhospodařovaní, který přirozeně vzbuzoval tu největší roztrpčenost zemědělského obyvatelstva.

Pokud se týče ovsa, jest ta věc ovšem jiná a pan referent výslovně zdůraznil, že zde nemůže s ohledem na zájmy republiky doporučiti, aby dosavadní státní obhospodařování již v příští sezóně ustalo. Kdybychom mohli doufati v dobrou sklizeň ovesnou, pak by ovšem rozhodování bylo zcela snadným. Uváži-li se, že sklizeň ovsa v r.1915 činila 14.401 vagonů, v roce 1916 již 21.708 vagonů, v roce 1917 však hned na to jenom 5302 vagonů a v roce 1918 7922 vagonů, pak bychom mohli doufati, že by sklizeň letošní dostoupila té výše sklizně z roku 1916, pak bychom se jistě s lehkým srdcem odhodlali, aby i oves byl vyloučen z okruhu státního obhospodařování. Poněvadž však této záruky nemáme a poněvadž na druhé straně dobře víme, že s příští normální sklizní naše republika naprosto nebude moci vystačiti, a poněvadž jsme o tom přesvědčeni, že bude musit značné množství obilí přikoupit, musíme se přimlouvati za to, uchovati si z vlastní sklizně určitou reservu. A tou reservou může právě docela dobře býti oves, který po náležitém usušení zpracovává se na dobré vyživovací látky, ať už je to ovesná mouka, rýže nebo ovesné vločky.

Podotýkám, že dle odhadu činilo r. 1917 množství ovsa, použitého k výživě lidu, na 2500 vagonů, kdežto pro rok 1918 odhaduje se toto množství na 3000 vagonů, tedy zajisté množství tak úctyhodné, že je třeba, abychom i na rok příští s ovsem, jakožto plodinou k výživě obyvatelstva, počítali.

Pokud se týče sena a slámy, jest velmi důležito, aby před rozhodnutím o uvolnění těchto předmětů z dosavadního způsobu státního obhospodařování bylo učiněno náležité opatření v tom směru, aby všechny ty ústavy a především vojenská správa svoji potřebu na příští období si zajistily.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP