Úterý 11. února 1919

Tato hesla, která v poslední době byla vyřčena, formuloval sociálně-politický výbor v resoluci zvláštní; poukázal zvláště k tomu, že samosprávné svazky, které jsou nezaměstnaným bližší a mohly by býti v principu hybnější než státy, mají mnoho práce, která je připravena. Poukazuji na silniční stavby a opravy - a těch je mnoho žádoucích a nutných - a bylo by nutno, aby práce regulační a stavební byly podnikány, ale zdá se, že doposud se nestalo vůbec nic, anebo velice málo.

Technický výbor se usnesl již, aby stát subvencoval takové samosprávné svazky místní při pracích nouzových toho druhu tím, že by převzal 3/5 nákladu na sebe. Sociálně-politický výbor přijal resoluci, která vyzývá vládu, - a dovolím si ji pak přečísti - aby sama pracemi z nouze čelila nezaměstnanosti a podporovala snahy samosprávných svazků podporou peněžní.

V souvislosti s tímto zákonem dotkl se sociálně politický výbor jiné zajímavé sociálně politické otázky, otázky tarifních smluv, pracovních smluv. Nezaměstnaný smí totiž odmítnouti, přijati práci bez následků ztráty podpory tenkrát, je-li mu nabízena nižší mzda než cenníková, než tarifová. V případě, že by mu zaměstnavatel nabízel mzdu nižší, může ji odmítnouti a stát vyplatí podporu. To ustanovení jest zde k tomu, aby platnost tarifních smluv byla pojištěna. Tarifní pracovní smlouvy totiž u nás dosud podle stavu zákonodárství nejsou ještě právně závazny, nemáme žádného paragrafu, na který bychom se mohli odvolávati a vymáhati jich provádění a tímto způsobem má se vynutiti, aby tarifní pracovní smlouvy byly zachovávány.

Přihlédneme-li k věci blíže, vidíme, že akce k zachování tarifních smluv není namířena tak proti zaměstnavateli, aby ji dodržoval, nýbrž proti státu, který v případě nedodržení cenníkové mzdy musí platiti podporu. Proto přijal sociálně-politický výbor resoluci, kterou se vyzývá vláda, aby přinesla do Národního shromáždění osnovu zákona, kterou by se pojistila platnost tarifních pracovních smluv.

Sociálně-politický výbor konečně poukázal k tomu, že mnoho firem, zvláště německých, z politických důvodů a bez nutné příčiny propouští dělnictvo a rozmnožuje počet nezaměstnaných. V té příčině bylo na tento moment poukázáno při poslední debatě a sociálně-politický výbor shrnul vše ve zvláštní resoluci, aby vláda působila vhodnými prostředky na zaměstnavatele, aby se tak nestávalo. Arciť resoluce tato může míti více méně jen morální význam, poněvadž není zákona, kterým by mohl zaměstnavatel býti donucen, aby dále proti vlastním intencím pracoval. Dovolím si při té příležitosti jako referent v dohodě se sociálně-politickým výborem navrhnouti doplňovací článek 11., který byl v osnově opomenut a to prováděcí: ministru sociální péče se ukládá, aby zákon tento provedl.

Návrhy sociálně-politického výboru tedy jsou:

Slavné Národní shromáždění, račiž přiložené osnově zákona ve znění, přijatém ve výboru sociálně politickém, uděliti ústavní schválení.

Slavné Národní shromáždění račiž přijati tyto resoluce:

1.) Vláda se vyzývá, aby čelila nynější nezaměstnanosti urychlením veřejných prací státních a podporou nouzových prací samosprávných svazků.

2.) Vláda se vyzývá, aby působila na podnikatele, aby bez vážné příčiny, nebo poruchy podniku nepropouštěli dělnictvo z práce.

3.) Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona, jímž by se pojistila právní platnost tarifních pracovních smluv.

Jako referent pak prosím, aby byl přijat ještě čl. 11. k tomuto zákonu, který by zněl: Ministerstvu pro sociální péči se ukládá, aby tento zákon provedlo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistupujeme ke generální a případně také ke speciální debatě. Ve smyslu jednacího řádu navrhuji, aby byla řečnická lhůta zase vymezena na půl hodiny. Jest snad proti tomu námitka? Není. Považuji návrh svůj za schválený.

V řečnické listině jsou zapsáni zatím členové Národního shromáždění: Jakubka, Hrizbyl, Čuřík a dr. Viškovský.

Uděluji slovo prvnímu řečníku v listině zapsanému, členu Národního shromáždění Jakubkovi.

Posl. Jakubka: Vážené Národní shromáždění! Ctěné dámy a pánové!

Sociálně politický výbor přichází s návrhem na prodloužení zákona o podpoře nezaměstnaných na další měsíc. Z tohoto návrhu by se dalo snad dedukovati, že nezaměstnanost za 4 neděle pomine. Ale pánové, jak situace vypadá, máme obavu, že jdeme ještě do horší nezaměstnanosti, než ji prožíváme teď. Velectění pánové, my máme zatím demobilisováno pouze několik ročníků a teď ministerstvo národní obrany zabývá se propouštěním opět několika ročníků domů. Ti, kteří budou propuštěni, jistě práci těžce naleznou. My můžeme říci, že většina propuštěných nenalezne práce. Když řekneme na 4 týdny, ptejme se, co bude po těch 4 týdnech? Já také chci na to ještě poukázati. Mluvím-li zde ve jménu dělníků, jistě to není ideál dělnictva, aby bylo nějak podporováno, nýbrž dělníci chtějí práci a za práci slušnou existenci. To jest požadavek dělnický. Nemůže-li společnost dáti dělníkovi práci, pak je povinna, uchrániti jej před smrtí hladem. Tak se na to dívá prostý dělník a myslím docela právem. (Posl. Němec: Milejší je mu práce než podpora!) To jsem již řekl. Jistě vezme dělník raději práci, než podporu. Vážení pánové! Dělníci se táží: udělala-li naše republika, náš stát tolik, kolik mohl, aby práce byla jim opatřena? A jistě odpověď bude zde negativní. Viděli jsme, že dělníci na Brněnsku musili donucovati příslušné ministerstvo, aby látky tam nahromaděné byly dány do práce, aby mohlo dělnictvo pracovati a ještě dlouho to trvalo, než se tak stalo. Když dělníci hrozili, že si to rozebéřou, teprve naše ministerstvo se rozhoupalo a dalo k tomu sankci. Myslím, že jsou zde ještě jiné možnosti a příležitosti práce. V odboru textilním, pánové, jestli jste informováni, leží asi 2 miliony kilogramů vlny, která čeká na své zpracování. A my se ptáme: proč nemůže býti dáno do práce, proč nemůže býti dělnictvu textilnímu poskytnut výdělek? Ono podpory nežádá, dejte mu výdělek, když je to možné.

Dále mám ještě jednu bolest. U nás v Praze jest na 2000 kovodělníků bez zaměstnání. 2000 kovodělníků bere od státu podporu, což jest náklad naprosto neproduktivní. Podívejte se, jak vypadá při tom to celé naše zařízení! Měl jsem příležitost, v neděli vidět takový obrázek: Z Masarykova nádraží měl vyjíždět vlak ke Kralupům v 6.30 hod., ale lokomotiva byla v takovém stavu, že ji museli na kolejích spravovat a náhradní lokomotivy, aby vlak mohl vyjet, nebylo. Náš vozový park jest v takovém stavu, že vůbec není schopen provozu a 2000 kovodělníků zde stojí bez zaměstnání, jsou podporováni, ale nepovolají se k tomu, aby tento materiál opravili. Tak vypadá hospodářská politika naší republiky! (Hluk. Předseda zvoní.) A to není jen v odboru kovoprůmyslu, to jest ve všech oborech. Podívejte se, jak to i všude jinde vypadá. My žádáme v prvé řadě, velevážení pánové, aby stát nepodnikal nouzové práce (Nepokoj. Předseda zvoní), nýbrž práce, kterých jest nejnutněji potřebí, které již dávno před válkou byly nutné, ty aby stát v první řadě podnikal, poněvadž výmluvy, že dnes nemůže ministr financí, nebo ministr železnic objednati lokomotivy, že jsou příliš drahé, padají, neboť nemáme žádných dokladů, že budou příště lacinější, naopak máme obavu, že budou ještě dražší.

Vytýká se, že následkem vysoké ceny práce nemůže se soukromé podnikání rozvinouti. Ale myslím, že tomu také není tak. Stát sám má možnost přezkoušeti, zdali na nedostatku soukromého podnikání nesou vinu vysoké mzdy dělníků a jsem přesvědčen, že na př. u podnikání stavebního nerozhodují mzdy dělníků, nýbrž spíše lichva s materiálem stavebním. (Tak jest! Hlas: A také dovozné!) Zajisté, i dovozné! Ať zkoumá státní správa poměr mezd k ceně výrobků a přijde ke smutnému poznání, že ony výtky na vysoké mzdy jsou naprosto neoprávněné.

Nechtěl bych se pouštěti do oborů, kterých neovládám, nýbrž chci poukázati jen na odbor, do kterého trochu vidím. V oboru železářském na př. stojí náš průmysl téměř před zastavením, poněvadž ceny materiálu se čím dále, tím více zdražují. Od Nového roku byla cena železa zdražena o 30 K. Před válkou stál tento produkt 18 K, tedy zdražení jest skoro dvojnásob větší nežli cena železa za míru. A když uvážíme, že cena před válkou byla 18 K, nyní pak jest 130 K, musíme si říci, že tu není žádného poměru mezi mzdou dělníků a mezi cenami těchto výrobků. Dělníci v hutích měli před válkou základní mzdu 5 K denně, nyní mají 15 K, to jest 3krát tolik, ale cena železa stoupla z 18 K na 130 K, tedy 7krát! Vezmeme-li uhlí, stoupla cena také trojnásobně a u jiných věcí také, tak že není to žádný poměr. Vláda tedy by musela přihlédnouti, zdali nejsou zde jiné okolnosti, které brání soukromé výrobě. Odstraniti nezaměstnanost, znamená opatřiti dělnictvu práci, podpora nezaměstnaných znamená pouze, zmírňovati následky nezaměstnanosti a jistě že 99 % dělníků chce raději pracovat, nežli bráti podporu nezaměstnaných.

Pánové! Jak těžce se musí dotýkat dělníka, který má ten los zde, že musí brát podporu v nezaměstnání, když se mu veřejně vrhají ve tvář poznámky, že je lenochem. Pánové, já bych vám mohl posloužit dopisy, kde dělníci prosí pro Boha, abychom jim opatřili práci, poněvadž z podpor 6-7 K nemohou uživit rodinu. Těmto dělníkům se vrhá v tvář příhana, že jsou lenoši, a i osnova má již určitý terč, který znamená, že zde se myslí, že jsou zde dělníci lenoši, kteří chtějí žíti na účet státu.

Tedy my nijak se nestavíme proti tomu, aby ten, kdo se práce štítí, byl veřejně tak označen. Proti tomu se jistě nemůžeme stavět a nestavíme, ale pánové, naopak, my to budeme vítat, poněvadž když bude zde postupováno docela správně a spravedlivě, jsem přesvědčen o tom, že v jiných řadách se najde větší procento těch, kteří se práce štítí a nechtějí vůbec pracovat, a větší procento, myslím, nebude v řadách dělníků, nýbrž, pánové, v řadách jiných.

Pánové, je potřeba se podívat do těch našich podniků kavárenských a hostinských. Tam najdete ty, kteří se práce štítí! Pánové, náš representační dům města Prahy by ukázal hodně exemplářů těch, kteří se práce štítí a přece jenom při tom velmi pěkně žijí.

Tedy, pánové, my se nestavíme proti tomu omezení, poněvadž máme naději, že všemi činiteli bude pracováno k tomu, aby dělníci práci dostali. Ale, já chci ukázati ještě na něco. My zde máme ještě také řadu nezaměstnaných, o kterých je zde nutno se zmíniti. Řada závodů propouští dělníky, resp. vysazuje dělníky, když závod nemá uhlí, aby mohl výrobu provozovati. Za staré rakouské vlády, za starého Rakouska, dostávali dělníci 60 % své mzdy, později ovšem těch 60 % bylo zvýšeno na 70 %.

Naše vláda přijala toto ustanovení, ale v praxi ho nechce provádět. A pánové, toto stanovisko ministerstva financí jistě reputaci naší československé republice nezjedná. Pánové říkají: to je podpora továrníků, my nebudeme shromažďovat ještě více kapitálu, než je dosud. Ale to je mylný názor. Tato náhrada mzdy má býti dána dělníkům, a ne kapitalistům. My jsme jistě již měli příležitost, abychom ukázali na to, jak může pan ministr financí zasáhnout kapitály tam nahromaděné, ale v tomto případě jde čistě o náhradu mzdy dělníkům a zde pan ministr financí nesprávně a neprávem staví se na stanovisko, že náhrada mzdy těmto dělníkům nenáleží. Pánové, tito dělníci jsou ochotni pracovat, kde je to možno, i zkrácenou pracovní dobu, jen aby byli všichni zaměstnáni. Ale v některých případech, hlavně kde jsou vysoké pece, to naprosto možné není. Já ukazuji jen na Škodovku. Tam již vyplatilo se na této podpoře přes 6 milionů korun. Naše vláda stále slibuje, - je to ministerstvo veřejných prací, - že dá tomuto závodu uhlí, aby mohl býti v provozu.

Ale co vidíme? Sliby jsou jen sliby a skutky jsou vedlejší věcí u našeho ministerstva. Tam se slibovalo, že se dá 80 vagonů denně, aby závod mohl býti v provozu, ale vidíme, že se dává jen 40 vagonů a méně, takže závod v provozu býti nemůže. A tak jsou tam dělníci, kteří mohou a chtějí pracovat práci produktivní, odkázáni na podporu státu. Zde musí se státi náprava. Jsem přesvědčen, že naše obchodní politika sleduje ty cíle, až budou doby mírové, abychom měli, kam vyvážet. V této době však děje se docela něco jiného: že budeme musit vyvážet živý materiál, dělníky. Je potřeba, aby bylo domácímu průmyslu dáno uhlí, aby mohl dále provozovati svou výrobu. Po té stránce se jistě málo udělalo.

Velectění pánové! Mám doklady o tom, že všady se to uhlí tak účelně nedává za ty kompensace, jako by bylo dáno tam, kde průmysl jest naprosto zastaven. Myslím, že uhlí, které se dává do Bavor, by nám naopak jistě umožnilo, abychom udrželi řadu závodů v chodu. V tom směru se bude museti vláda na tyto věci blíže podívati a potřebné zaříditi.

Já, pánové, mohu říci, že dělníci mají o podpoře v nezaměstnání docela jiné názory. Návrh, aby byla podpora prodloužena na 4 týdny, naprosto nedostačuje a není to žádné novum, aby stát nebo komuny zde přispívaly těm, kdož nemohou práci nalézti. Viděli jsme, že v řadě obcí, ve Švýcarsku, Dánsku i Německu, již dávno před válkou podpory zavedeny byly; ovšem v jiné formě, ve formě, která se zde ještě nezdá býti dosti přiléhající. Ve Švýcarech nejlepší pojištění měl Gent, kde velké obce připlácely dělníku, který sám staral se o to, jak bude žíti v době bez zaměstnání; byl pojištěn. Takový dělník pojistil se v odborové organisaci, a obec mu určitou část na to připlácela. My si představujeme, že prodloužení zákona o podpoře všem nezaměstnaným (Nepokoj. Předseda zvoní) může býti jenom na tomto podkladě provedeno. Jistě přijdeme s návrhem, aby prodloužení podpory nezaměstnaným spočívalo na tomto základě.

Pánové, já prohlašuji znova, že dělnictvo nežádá almužny, dělnictvo podporu v nezaměstnání reklamuje jen proto, poněvadž zaměstnání nalézti nemůže: nalezněte mu zaměstnání, a dělnictvo rádo se vzdá té podpory, která přece jen jest určitou příhanou, když zdravý dělník může obživu k životu si sám obstarati. Tím končím (Výborně! Potlesk).

Předseda: Než udělím slovo dalšímu řečníku, přečtu resoluční návrh člena N. S. Johanise, který mi byl právě podán (čte):

Člen N. S. Johanis podává tento resoluční návrh: Při snížení podpor v nezaměstnání, které se ukazuje nutným, bude třeba současně působiti k tomu, aby dělnictvo práci přijímalo a vykonávalo, případně použíti donucovacích prostředků a zaváděti pracovní povinnost. Takový nátlak však vyvolal by jistě nebezpečné projevy nespokojenosti, kdyby byl namířen jen proti jedné společenské třídě a kdyby stejně nebylo zakročeno i proti vrstvám a jednotlivcům, kteří podpory sice nepožívají, ale notoricky žijí bez práce, z rent a pod. Proto jevila by se účelnými tato opatření: 1. Důsledný a bezohledný postup proti všem povalečům. 2. Veřejná kontrola práce. 3. Registrování dělníků a všech pracujících. 4. Ľegitimace práce. 5. Kontrola a vyšetřování, zda v legitimacích jsou správné údaje. Diktuje-li zájem republiky, aby bylo intensivně pracováno na udržení a zdokonalení naší výroby, bylo by hrubou sociální nespravedlivostí, kdyby povinnost práce pro mladý náš stát byla ukládána jen jedné třídě v národě, která válkou nejvíce utrpěla a u níž jest fysická i duševní únava a snad také i mravní pokleslost nejsnáze vysvětlitelna a omluvitelna. Je třeba uzákoniti všeobecnou pracovní povinnost pro všechny zdravé muže a ženy a dokonalou i přísnou soustavou kontrolní vymáhati, aby u nás každý pracoval. Vláda se vyzývá, aby dle těchto zásad vypracovala příslušnou osnovu zákona.

Resoluce tato nese dostatečný počet podpisů; jest předmětem jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, členu N. S. Hrizbylovi.

Poslanec Hrizbyl: Slavné Národní shromáždění!

Zákon o prodloužení nezaměstnanosti dává se opětně na program sněmovny, aby lokalisoval to, co válka sebou přinesla, aby obmezil tu zoufalou situaci našeho dělnictva. Je nutno říci si také, jaké dobro tento zákon o nezaměstnanosti v době obdobné vykonala tu sluší konstatovati, že tento zákon z větší části dobro vykonal veliké a že mohou ti, kteří tohoto zákona použili, býti vysoce vděčni československé republice, že ve velké nouzi, že ve velké bídě, že ve velkém nedostatku veškerého materiálu dostalo se jim aspoň částečné podpory, aby nemusili strádat bídou a nedostatkem.

Slavné Národní shromáždění, je pravda, že v tomto zákoně našlo se mnoho nedostatků a že našly se určité věci, které oprava, t. j. osnova, která se nám dnes k odhlasování předkládá, jaksi mění, a tu sluší konstatovati se stanoviska strany, za kterou mám čest mluviti, že s ní plně souhlasíme, neboť strana, ke které náležím - a mohu to s plným sebevědomím prohlásiti - není pro to, aby se podpora vyplácela každému, nýbrž jedině tomu, kdo velkou nouzí nebo nedostatkem materiálu byl postaven do nejstrašnější situace, a aby tomu, kdo následkem drahoty a nedostatku všeho, co jeho rodina potřebuje, nemůže si těchto potřeb kupovati, aspoň touto podporou se umožnilo ukojiti domácí jeho potřebu.

Jsou-li zde, vážené Národní shromáždění, s různých stran námitky a zejména se stran městských, že touto podporou zavádí se mezi dělnictvem lenošství nebo vlastně - jak již zde několikráte bylo řečeno - povalečství, nemůže žádná dělnická strana, ani strana, ke které náležím, bráti zodpovědnost za ty, kteří tohoto dobrodiní zákona využívají, kteří nikdy nepracovali, zejména ve velkých městech, která mají spoustu jednotlivců, pracujících k tomu, aby se nepracovalo. To tedy budiž konstatováno, že tyto živly my paušálně odmítáme a těch se také naše osnova nemůže dotýkat.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP