Čtvrtek 6. února 1919

Právě s tím také souvisí další princip, který zde je zřejmě projeven, aby se obecním hospodářstvím nějakým způsobem odlehčilo. Tu je učiněn určitý pokus v §§ 20. a 21. Já tu měl příležitost ve svém úvodním slově říci, že to nepovažuji snad za nějaký vrchol zákonodárné práce, ale přece jenom je zde jistá naděje, že bude vláda moci alespoň v některých oborech, - na př. v oboru školství nebo v oboru chudinství takové specielní zákony předložiti, kde by věcný náklad buď zcela nebo částečně převzala státní správa a to docela správně s toho všeobecného hlediska, a kde zajisté by nebyla místní samospráva nijak porušována, zejména kde se jedná patrně o rozhodování konkretní v jednotlivých případech chudinství, aby arciť takový případ byl přiměřeně individualisován a dost rychle řešen.

Tedy, velectění pánové, jenom z těchto několika ukázek je viděti, že zákon znamená nesporný pokrok; nemluvím ani o přechodném ustanovení §u 23., který dává vládě určité zmocnění, aby provedla sloučení, po případě rozloučení obcí, kde toho z věcných důvodů je žádáno. Záleží také velmi na tom, velectění pánové, aby tomuto zákonu nebyl kladen zbytečný odpor a aby byl co možná rychle projednán. Dovoluji si upozorniti jenom na fakt, že že jsme zde již ve 2. čtení odhlasovali volební řád. Vy, velectění pánové, ráčíte býti dobře informováni již z předlohy zákona o obecních zřízencích, že má tento zákon současně vejíti v platnost se zákonem o volebním řádu. To sice při tomto odhlasování ve druhém čtení není dobře možným, poněvadž zákon o volebním řádu musí býti do 8 dnů publikován, avšak za to máme tím větší povinnost, starati se o to, abychom tento zákon co nejrychlejším způsobem a bez přílišných nějakých změn, o jejichž dosahu nelze si hned utvořiti úsudek, odhlasovali.

Já, velectění pánové, ještě jenom připomínám jednu věc. Poněvadž jsou zde určité snahy vyjádřeny po zdokonalení samosprávy, té administrativy, ve které jeví se duch národa, samosprávy, která jest zajisté, jak vidíme z příkladů států okolních, jedna z nejdůležitějších složek státního pořádku, dovoluji si tudíž, velectění pánové, s tohoto stanoviska říci, že takové zdokonalení administrativy, které tím způsobem a sice v duchu samosprávy veřejnosti předkládáme, se zajisté doporučuje, tudíž abychom zákon přijali tak, jak ústavním výborem byl vypracován. Já, velectění pánové, poněvadž v generální debatě páni řečníci ovšem mnohé věci uvedli, které jsou vlastně určeny pro debatu speciální, vyhražuji si, že na tyto jejich vývody ve speciální debatě budu teprve pak reagovati a tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní.) Tím povšechná rozprava jest skončena a přistoupíme k rozpravě podrobné a to ve 3 dílech. Podrobná rozprava bude rozvržena do 3 dílů a to prvý díl podrobné rozpravy o hlavě I. (Ustanovení všeobecná) §§ 1. - 12., str. 5-7 zprávy ústavního výboru.

Přistoupíme k rozpravě podrobné. Prosím tedy p. zpravodaje, aby zahájil rozpravu k prvnímu dílu.

Zpravodaj posl. dr. Brabec: Slavné Národní shromáždění!

První díl návrhu zákona, - já, prosím, se obmezím na to nejnutnější, poněvadž jest jednak obsažena v důvodech, jednak z textu zákona jest samozřejma - obsahuje ustanovení všeobecná. Sestává z 12 §ů a sice v §u 1. zavádí se jistá unifikace terminologie a sice pro obecní sbory v tom směru, že na příště se mají sbory jmenovat "obecní zastupitelstva" a "obecní rady," tedy "obecní zastupitelstvo" místo termínu obecní výbor, sbor obecních starších a p., "obecní rada" místo představenstvo atd.; tedy obecní neb městské rady. Paragraf 2. upravuje konání schůzí obecního zastupitelstva s označením místa, dne a hodiny, jakož i programu. To ovšem ve větších obcích zajisté se již také dálo, ale nebylo to dosud kodifikováno v obecních zřízeních, proto se to zde doplňuje. Ale při tom se neruší, co již v zákoně jest obsaženo stran osobního pozvání členů, pokud takovým způsobem toto bylo v obci obvyklé. Rovněž také nic se neruší ohledně veřejného vyhlášení schůze. Stanoví se též lhůta třídenní napřed, v případech pilných jednoho dne; tedy to je rovněž ustanovení, které se již praktikovalo.

§ 3. dává členům zastupitelstva možnost vykonávat určitý vliv na pořad jednání, a sice ukládá povinnost, aby o předmětech, které nebyly dány na program a veřejně vyhlášeny, bylo možno jednat i přes to, když souhlasí tři čtvrtiny přítomných členů. Dosud bylo to ovšem tak, že museli souhlasiti všichni členové, resp. že nesměla býti žádná námitka proti dání dotyčného předmětu na pořad jednání. Ovšem toto ustanovení netýká se pouhých dotazů. Mimo to se dává jedné dvanáctině členů, nejméně však dvěma členům právo, aby si vyžádali dám určitého předmětu na program schůze zastupitelstva, totiž nejbližší schůze pravidelné. Tato žádost musí býti podána osmého dne přede dnem dotyčné schůze.

Dle § 4. konají se schůze obecního zastupitelstva nejméně jednou za 2 měsíce, avšak mimo to - a to jest arciť ustanovení jiné povahy, než ono, kterým se dožadují členové obecního zastupitelstva dání určitého předmětu na pořad - má čtvrtina členů zastupitelstva právo, vyžádati si svolání schůze mimořádné, když označí přesně předmět, o kterém se má jednati.

Tím přecházím k dalším §§ 5. a 6. Zde si, velectění pánové, dovoluji toliko poznamenati, že ústavní výbor ve své snaze, očistiti obecní hospodářství ode všech nepatřičných vlivů, šel jistě do míry nejzazší a že jistě to svědčí o ethické výši jednání ústavního výboru, když skutečně v každém směru byly takovéto vlivy znemožněny. Arciť, tady zavdá jistě příčinu k různé kritice stylisace a sice slova "jde-li o zvláštní osobní, ať soukromý, nebo veřejný zájem". Velectění pánové, tato terminologie byla velmi podrobně prodebatována a uvážena v ústavním výboru, ale toto znění usneseno se zřetelem na ustálenou praxi správního dvoru soudního. Je zde tedy jistý praktický podklad a snad tedy toto znění nejlépe bude přiléhati také k praktické potřebě.

Ustanovení o podjatosti jsou arciť rozšířena i na členy komisí, zejména je to důležito vzhledem k tomu, že se zavádí nový institut finanční komise.

Co se týče paragrafu 6., kde se jedná o zaměstnancích obce, obecních ústavů a podniků, tedy jest snad zcela spravedlivé, aby vyloučeni byli z veškerého mimořádného postupu a mimořádného započítání let. Vždyť nedotýká se tím postupu pravidelného, ani postupu automatického a mám tedy za to, že se tím snad - ačkoliv se také jiné hlasy i ve veřejném tisku a různých peticích ozývaly - zaměstnancům obce nestane žádná křivda.

Další § 7. obsahuje důležitou změnu dosavadních zásad zřízení obecního, a sice znamená to zavedení konstituční jakési správy do obecního zřízení. Až dosud, jak známo, starosta, vyjímaje případy, které byly vyhraženy obecnímu zastupitelstvu, byl sám rozhodujícím činitelem a obecní představenstvo a obecní rady mohly pouze poradním hlasem vykonávati vliv na jeho činnost a to arciť vedlo v mnohých obcích k jakési absolutní vládě, která také nejevila vždy nejlepší následky. Tedy dnes se stává obecní rada ve všech oborech správy obce sborem usnášejícím, tedy ne, jako tomu dosud bylo, pouze ve věcech stavebních, nýbrž i ostatních oborech. To je podstatné zlepšení, které se tady zavádí. Myslím také, že tím se starostům prokazuje určitá služba, poněvadž neuvalují na sebe a nejsou také sváděni k tomu, aby uvalovali na sebe zbytečnou zodpovědnost.

§ 8. stanoví pravidelné konání schůzí obecní rady jednou týdně a prohlašuje tyto schůze i schůze komisí za neveřejné. To je dosavadní stav zákonodárství obecního, jenom tedy zdokonalený a praksí vyzkoušený. Mimo to arciť, když se tu vyslovuje v zákoně pravidelnost schůzí městské rady, dává se tím zase členům městské rady větší možnost, zasahovati do obecní správy. Starosta nemůže svolávati městskou radu jen kdy on za dobré uzná, on jest přímo zákonem k tomu nucen, aby městskou radu pravidelně svolával a jí příslušné předměty předkládal k úvaze a k usnesení. Tím přecházím k důležitému paragrafu 9., . . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravod. posl. dr. Brabec (pokračuje)

.... který byl předmětem veřejné diskuse jak v novinách, tak i na schůzích. Zde, velectění pánové i dámy, byl projevován od pp. úředníků samosprávy požadavek, aby se jim dostalo hlasu rozhodujícího. O té věci v ústavním výboru bylo velmi podrobně jednáno a byla zde zejména uvážena důležitá okolnost, že jedná se o úředníky odborné, že úředník odborný přítomen takové schůzi, maje materiál svůj připraven a zpracován, předkládá již tu věc myšlenkově propracovanou a hotovou s určitým návrhem sboru, že tím dostává přirozeně silný morální vliv na uvažování a hlasování dotyčného sboru, ano že ten vliv je tak silný, že vlastně on v nejčetnějších případech o té věci rozhoduje sám, když má dobře zpracovaný, detailními důvody podepřený referát. Tedy zdálo se ústavnímu výboru, a snad právem, že to právo hlasovací vlastně tedy před tímto silným právem morálním ustupuje do pozadí, že referent najednou pak s tohoto vysokého morálního stanoviska je koordinován se svým právem hlasovacím všem členům dotyčného sboru a že rozhoduje tak, jako oni, hlasem jedním, nehledě ani k tomu, že někdy může to dotyčnému referentu býti dost těžkým, přikloniti se k jiné straně, než kam ho vedou věcné důvody s důvody jeho odborných znalostí. Tedy ne nějaké nevážení si důležitosti postavení úředníka, ne nějaká myšlenka na degradaci úředníka a jeho podřízenost dotyčnému sboru, nýbrž naopak, uznání jeho odbornické převahy vedlo ústavní výbor k té stylisaci, která se v § 9. jeví.

§ 10. jest přirozeným důsledkem přijetí volebního řádu, otevření bran širokým masám lidu do obecní správy, masám, které nejsou v každém směru vždy tak majetkově silné a tak situované, aby mohly postrádati času, který stráví ve své samosprávné funkci. Proto právem se zde pamatuje, aby aspoň částečně ve formě diet podle předem arciť učiněné úpravy na základě usnesení obecního zastupitelstva a schválení vyšší instance byla tato náhrada za ztrátu času členům zastupitelstva méně majetkově silným poskytnuta a aby takovým způsobem bylo co nejširším vrstvám lidu súčastnění se v samosprávě obecní bez hmotné újmy umožněno.

Ustanovení § 11. jest pouhým důsledkem ustanovení § 5. a 6. Ustanovení § 12. jest, jak jsem se již zmínil hned z předu, doplněním předpisů o stížnosti do rozhodnutí starosty k obecnímu zastupitelstvu přidáním lhůty, která dosud stanovena nebyla, jakož i doplněním ustanovení o stížnostech do usnesení obecního zastupitelstva měst statutárních, pokud tu ovšem nejsou zvláštní nařízení.

Rovněž tak jest stanovena pro stížnosti do rozhodnutí obecních orgánů k nadřízeným úřadům politickým lhůta 14denní, kde nebyla stanovena jiná.

Velectění pánové a dámy, tím jsem si dovolil v krátkosti probrati veškerá ustanovení všeobecná. Doporučuji, abyste ta ustanovení spravedlivě posuzovali, a aby co možná beze změny byla přijata. (Potlesk.)

Předseda: Přistoupíme k debatě. Než udělím slovo prvnímu řečníku, v řečnické listině zapsanému, přečtu návrh člena Národního shromáždění prof. dra Lukavského, vztahující se ke skupině právě projednávané.

Návrh tento zní:

V osnově zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení dosavadních obecních zřízení a městských statutů v československé republice, buďtež učiněny tyto změny:

V § 5. odst. 1. buďtež místo slov: "ať soukromý nebo veřejný zájem" vsunuta slova: "zájem, záležející v soukromo-právních nebo veřejnoprávních poměrech."

V odstavci 2. místo slov: "osobní soukromý nebo veřejný zájem" buďtež vsunuta slova: "soukromý zájem, záležející v soukromoprávních anebo veřejno-právních poměrech".

Návrh tento jest opatřen dostatečným počtem podpisů a jest předmětem jednání.

Uděluji slovo členu Národního shromáždění p. Koušovi.

Posl. Kouša: Vážené Národní shromáždění!

Částečná úprava obecního zřízení obcí naší republiky jeví se jako skutečný pokrok. Obce byly domainou zámožných lidí a lidé chudí byli hotovými psanci. Obecního majetku a statků bylo zneužíváno. O chudé lidi nebylo pečováno a staří lidé ku práci neschopní dáni do obecních pastoušek a stali se břemenem na sklonku svého strastiplného života. Vážení pánové! Před několika málo týdny konal jsem veřejnou schůzi lidu v Holubicích u Kralup a já jsem žasl, když jsem šel okolo hřbitova, a celá dělnická rodina bydlí v kostnici (Slyšte!); rodina chudého českého dělníka, která má 8 dětí, musí bydleti v kostnici, protože v celé obci není domu, kde by chudí mohli se svými dětmi býti ubytováni.

Veliký pokrok se arci ukazuje v § 5. v odstavci 3., kde se praví: "Členové zastupitelstva neb komisí nesmějí zastupovati obec ve sporech, leda za náhradu hotových výloh, a nesmějí dávati právní rady stranám ve sporech proti obci. Nesmějí se přímo ani nepřímo účastniti dodávek a prací, obcemi, obecními ústavy neb podniky zadávaných, nesmějí pachtovati vybírání dávek obecních."

Rovněž vyslovuji úplný souhlas s § 10., v němž se praví: "Členové obecních zastupitelstev, rad a komisí, kteří ztrátou času při výkonu těchto funkcí, vyjímajíc schůze obecního zastupitelstva, by trpěli hmotnou újmu, mají nárok na náhradu ve způsobě diet, které určí obecní zastupitelstvo." - Jest to proti dosavadnímu starému obecnímu zřízení veliký pokrok, že se usnadní i chudému dělníku, aby bral celý podíl na pracích v obecním zastupitelstvu, a sice že ztráta času bude mu nahražena. Kdyby podobné ustanovení bylo vtěleno do starého obecního řádu, nemusili jsme býti svědky těch různých affér, jaké bylo viděti. Na příklad vezměte obce kolem Prahy! Vezměte Vinohrady, Žižkov, Vršovice, Nusle, Bráník, Břevnov, Košíře, ve všech těchto obcích předměstských byly veliké afféry. V Nuslích skončil starosta sebevraždou. Ve Vršovicích starosta dal si dlážditi dvůr obecním kamenem. V Břevnově již před válkou bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo a byla nastolena správní komise. Nyní správní komise byla obnovena. A tak vlastně zříme naše obce předměstské v takovémto nechvalném stavu.

Ne lépe na tom jest naše matička Praha. Starý obecní řád Bachův z roku 1850, do dnes platný, jest hotovým paskvilem na naši revoluční dobu. Tento předpotopní řád, který měl býti revolucí také odstraněn, rozděluje obyvatelstvo na vrchnost a poddané. Dělníku bylo znemožněno voliti a pracovati ve prospěch obce a svých bližních. Tím se stalo, že v Praze vládly různé kliky, které obec přivedly na pokraj zkázy a hospodářsko-finanční záhuby. Poměry v Praze se staly přímo nesnesitelnými. Revoluce odstranila sice zkorumpovaný Grošův systém, avšak ponechala starý volební řád a starý obecní řád. Bude věcí ústavního výboru, aby pro Prahu, lépe řečeno: pro budoucí Velkou Prahu, vypracoval nové obecní zřízení a volební řád, aby tak na věčné časy bylo zamezeno tomu, co my sociální demokraté jsme musili a to velice často neradi: potírati zlo, prýštící z výsad jediné vládnoucí třídy v obci. A že se české chudině u tohoto režimu dobře nevedlo, netřeba zvlášť vyličovati.

Do Prahy musili přijíti lidé z ciziny, kapitán Emanuel Voska a redaktorka londýnského listu "Times" pí. Wattermannová, aby odkryli tu všechnu pražskou lidskou bídu, v prvé řadě bídu bytovou, pro kterou Grošův systém neměl nikdy lidského porozumění a pochopení. Ne lepší bytové poměry, jako byly nalezeny u sv. Petra, jsou i v Praze VII. Vrchní policejní komisař Václav Eminger dal vyšetřiti několik bytů a rodin a vyšetření to naplňuje srdce naše nevýslovnou bolestí. Co praví úřední zpráva? Povídá, že rodina Kočlíkova bydlící v čp. 999 v III. patře, osmičlenná, leží přímo na slámě (Slyšte!), majíc k jídlu řepu, a děti musí chodit žebrati a zvláště u takových rodin, kde otec zemřel mimo válku. V těchto rodinách je bída nevýslovná. Rodina Mourkova v čp. 588 v Praze VII. obývá v III. poschodí a má 8 dětí; rodina Deusová v čp. 432 v přízemí 8 osob. Ne lépe jest v tom rodina Drexlerova v čp. 957, rodina Tesařova v čp. 955, Nedvědova v čp. 467, ta čítá 10 členů, rodina Tychtlova v čp. 780 a rodina Světova v čp. 60.

Vážení pánové! Policie pražská by mohla po této stránce vyšetřovací vykonati veliké věci. Již to nás naplňuje radostí, že policejní president Bienerth vyjel s výpravou kapitána Vosky a paní Wattermannové, aby ukázal zástupcům ciziny tu holou pražskou bídu. A, vážené shromáždění, uvažte, když je bída v takových dělnických rodinách, jak v takových rodinách děti den ze dne slábnou a jak odumírají. Vážení pánové, několik číslic. V r. 1913 narodilo se v Praze 5346 dětí a zemřelo 5790, tedy plus úmrtí 444, roku loňského narodilo se v Praze 2652 dětí, zemřelo 7343 osob. V roce 1913 zemřelo tuberkulosou v Praze 612 osob a roku loňského 1505 osob.

Z toho vidíte, vážení pánové, že v Praze tuberkulosa řádí, jako když jsou lidé na frontě, ano ještě více jako mor, jest to plicní mor. Vážení pánové a dámy! Jest nejvýš na čase, aby se pro Prahu něco vykonalo, aby péči o otázku bytovou bylo věnováno více času a více práce a nejen více času a práce, nýbrž také hodně peněz.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP