Středa 29. ledna 1919

Zde se ovšem řeklo: "Jak pak může býti někdo nucen, aby musel odevzdati kandidátní listinu, i kdyby tam byla osoba, která se nehodí?!" Račte prominouti, pánové, k tomu není nikdo nucen a systém, který navrhujeme, k tomu nenutí! Jestliže strana bude kandidovati osobu neoblíbenou aneb určí pořad osob takovým způsobem, že to vzbudí ve straně nebo ve voličích odpor, má menšina právo, ještě 14 dní před volbami dáti svou kandidátní listinu zvláštní a není nucena jíti s kandidátní listinou jí nevyhovující. Práva voličova jsou dnes jen jinak formulována: dříve se objevovala až teprve v den volby, podle našeho volebního řádu se práva voličova projevují 14 dní před volbou tím způsobem, že odevzdá kandidátní listinu. A všimněte si, pánové, u § 20., jak malého počtu voličů jest potřebí k tomu, aby zvláštní kandidátní listina byla podána. V obcích od 1000 do 2000 obyvatelů 20 voličů, v obcích do 5000 obyvatelů 30 voličů, v obcích přes 5000-20.000 obyvatelů 50 voličů atd. To jest tak nepatrný počet osob, že se docela dobře mohou sejíti, a nebudou-li s kandidátní listinou určité strany spokojeni, podati kandidátní listinu svou vlastní. (Posl. Stivín: Jedna místní organisace to může udělat!)

A nyní dovolte mi připomenouti ještě jedno, na co považuji za nutné reagovati. Pánové se tu stále a stále ohánějí politickými stranami. Mám tu celou řadu článků o tom uveřejněných a tu se pořád staví proti sobě na jedné straně volič, svoboda jeho a na druhé straně politické strany. Ty nešťastné politické strany, které chtějí voliči svázat ruce, kterého chtějí připraviti o všecka jeho práva! Všude se dovozuje: politika do obce nepatří. Politické strany! Ruce pryč od obecních správ! Práce v obcích má býti posuzována s hledisk jiných, než politických!

Vážení pánové, copak je to pravda? Co pak je pravda, že volební řád stanoví nějaké právo politických stran? V § 20. mluví se o volebních skupinách. Volební skupina je, prosím, několik málo osob, jak jsem vám řekl, 10-30, nanejvýš 100 osob; v Praze 100! To je politická strana? Tady při několikrát stotisících voličů se může sejíti 100 osob a utvoří volební skupinu. To může býti volební skupina zajímavá, řekněme živnostenská, majitelů domů (Hlas: Hospodská!) nebo hospodská, nebo osobní, nebo budou to nespokojenci z určité strany, nebo budou to ti, kteří, řekněme, nebudou spokojeni s žádnými kandidáty a utvoří si takovou kandidátku nejlepších lidí nade všemi stranami. Nebude to, prosím, nejlepší východisko, když těch sto voličů přijde a dají to voličům, aby se pro jejich kandidátku rozhodli? Tedy žádné politické strany tu nejsou, nýbrž volební skupiny a utvořiti volební skupinu se dává právo docela málo osobám.

Vážení pánové, přicházím k jedině možnému důsledku: panašování je naprosto zavržitelné. Kdybychom mohli jednati o panašování s kumulací, pak by moje vývody musely býti jiné, ale pak bych se musil zabývati kumulací. Ale poněvadž to pánové nenavrhují, odpadá to, rozhodovati mezi jedním a druhým systémem.

Nám tedy nutno, zavrhnouti systém pana kol. Síse a Dyka. Podotýkám, že jejich návrh byl vším právem a docela správně zkritisován panem docentem Joachimem, který jistě stojí proti našemu návrhu, ale také na základě svých zkušeností teoretických odvrhuje ten systém. A, pánové, já si pokládám za čest, s tohoto místa konstatovati, že naši odborníci, naši teoretikové o systémech poměrného zastoupení, pan dr. Bobek a docent Joachim nespokojovali se s pouhým opisováním systémů, které jsou zavedeny v cizích zemích, nýbrž již ve formulce hledali formulky nové: pan dr. Bobek ve svém spisku, pan docent Joachim ve "Samosprávném Obzoru" i také v poradách hledali docela samostatné formulky, které by našim poměrům odpovídaly; my neopisovali, nýbrž naši teoretikové-experti přemýšleli a samostatně rozsuzovali. Pan docent Joachim doporučuje system belgický. Nemohu jíti do podrobností, jen říkám jedno: když prozkoumáte system belgický, račte se podívati, jak takový hlasovací lístek vypadá kombinovaně pro naše voliče na venkově, těch bodů, které on má po případě začerniti a kde se má rozhodnouti, kde volí poprvé, systémem tím nedosáhnete toho, čeho chcete dosáhnouti, aby po případě ti, kteří byli na prvém místě, také mohli propadnouti. Dle systému toho vždycky ti, kteří jsou na prvém místě, vyhrají a vyhrát musejí. Jedině se může jednat o nepatrný počet posledních několika mandátů. Vždy se uvádí charakteristický případ z voleb z Bruselu v r. 1900, kde klerikál na posledním místě kandidovaný dostal as 10.000 osobních hlasů, kdežto předcházející před ním kandidáti jen několik set hlasů, a byl zvolen. To je jediný výsledek ze zkušeností v Belgii a nic víc. Když strana nebo volební skupina dá na prvé místo kohokoliv, bude zvolen, belgickým systémem dosáhnete nejvýše toho, že voliči způsobí změny v poradí mezi některými posledními kandidáty.

Tedy, pánové, buď chceme systém poměrného zastoupení, pak to znamená, že většina nominuje a volí své kandidáty a menšina si navrhuje a volí své kandidáty, pak to znamená, že většina nemá práva mluviti menšině do toho, koho si kandiduje a koho si zvolí, a menšina ne většině.

Ale co navrhujete vy, jest v rozporu se systémem poměrných voleb. To ponechme raději system většinových voleb do obcí a do zákonodárných sborů, pak ponechme do zákonodárných sborů nejen většinové volby, nýbrž i malé okresy, pak bude zase strana přidělovati okresy lepší neb méně dobré, pak bude míti strana jistotu, že určití lidé propadnou a druzí vyhrají, ona bude moci dirigovati do okresů jistých své dobré lidi a do méně jistých ty, kteří nebudou chtíti býti zvolenu, bude míti zabezpečenu državu. Na tom jest interesována každá strana.

Každá strana má zájem na tom, aby volební řád byl takový, aby určité osoby mohla určitě míti zvoleny, buď že jim přikáže volební okres, nebo na kandidátní listině určité pořadí. Ale to, co vy navrhujete, jest se zásadou poměrných voleb naprosto v rozporu, to nepovznese náš parlamentarismus, to není ani srovnatelné se systémem jedné komory. Vy budete museti hledati východisko, abyste odborníky, které chcete míti v zákonodárném sboru, dodatečně umístili, aby se uplatnili. Budete hledati novou, druhou komoru; budeme míti rozpor o tom, jestli máme míti nějaký senát, nebo ne.

Mohu vás ujistiti, než jsem se rozhodl navrhnouti v ústavním výboru systém přísně vázaných listin, které mají své vady, - já docela nepokrytě pravím, náš volební řád není dokonalý, jsem si vědom jeho velkých chyb, které bych mohl vytknouti a kritisovati - dlouho jsem váhal, přišel jsem však k jedinému výsledku: že systém přísně vázaných listin není ideální, že se dá proti němu uvésti mnoho námitek. Ale vzhledem k poměrům u nás jsoucím, a vzhledem k tomu, že chceme zachovati systém jedné komory, vzhledem k tomu, že zavádíme skrutinium listin s velkými obvody volebními, jak do zákonodárných sborů, tak i obcí, můžeme umožniti věcnou práci, umožniti osobám, které nemohou sestoupiti na nejnižší stupeň volební agitace, nemůžeme přijati návrh pana kol. Síse a Dyka, nýbrž jen návrh ústavního výboru, totiž systém přísně vázaných listin. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě. Přihlásili se proti členové Národního shromáždění: Zbořil, Sís a Pospíšil, "pro": Krouský, Malypetr, Hlinka a Johanis.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti" zapsanému, p. kol. Zbořilovi.

Posl. Zbořil: Velectěné Národní shromáždění! Mým úkolem jest, abych promluvil k návrhu našeho klubu, jejž tlumočil kol. Pospíšil, pokud se týče § 38. a § 31. volebního řádu. Jest to úkol velmi snadný, poněvadž ústavní výbor vyslovil se již "pro".

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zbořil: Chci však přes to několika slovy upozorniti na vývody, které nás vedly k podání návrhu na změnu, pokud se týče doplněk odstavců těchto.

Ústavní výbor ve své zprávě, v části zvláštní, upozorňuje na to, že o systému volebních cel uvažoval, že se však proň nerozhodl, že ho neuznal za nutný. My máme za to, že zásadním stanoviskem všech stran, jak to v generální debatě bylo všeobecně tlumočeno, jest, aby volební právo bylo všeobecné, rovné, ale zejména a na prvním místě tajné. (Výborně!)

Jen tajné volební právo zaručuje rovnost a odůvodňuje všeobecnost.

Ale nemohlo by býti považováno za tajné volení, kdyby byl zůstal systém, který navrhl ústavní výbor, totiž aby volič vložil kandidátní lístek veřejně ve volební místnosti do obálky jemu předsedou komise doručené. Při skládání lístek obrátí a je po tajnosti. Jisté porušení tajnosti volby nastalo ovšem již tím, co se pod vlivem pouhé předlohy na venkově a ve všech městech děje, a sice v rozdělování voličstva dle politických stran, které jistě budou i stranami kandidujícími. V tom tedy již vidím prolomení tajnosti volby. Každá strana sestavuje si seznam svých příslušníků, je s nimi ve všech možných stycích, nutí je, aby předpláceli její časopisy, aby platili jisté příspěvky, koná s nimi schůze a zejména schůzemi důvěrnými odlišuje naše občany jednoho od druhého, což má za následek, že jsme vlastně již prolomili ten stěžejní nejdůležitější požadavek volby: tajnost. Já již nevidím možnost, naprosto zaručiti tajnost volby po tom, co se děje a co se ještě v daleko větší míře asi rozvine. Nicméně snažili jsme se, abychom tuto tajnost aspoň potud zabezpečili, pokud je to v rámci této předlohy možno a myslitelno. Navrhl proto náš klub, aby lístky kandidátní vkládány byly do obalu teprve v místnosti oddělené, kde dotyčného nikdo nevidí, aby někdo při obrácení atd. nemohl to pozorovati. Já mimo to vidím potřebu, abychom doplnili odstavec paragrafu 31. o doručování kandidátních listin voličům do bytu. Tu mám za potřebný malý doplněk.

Je zde odstavec 3.: "Za ztracený nebo poškozený legitimační lístek vydán budiž voliči na průkaz v § 30. uvedený, legitimační lístek jiný, jako duplikát zřetelně označený." To ohledně legitimačních lístků stačí. Ale ohledně kandidátních lístků mám za potřebné, aby bylo dodáno: "Náhradní kandidátní listiny všech stran buďtež vyloženy také ve volební cele." Lze totiž očekávati, že při volební agitaci ze čtyř až pěti kandidátních listin dovednými agitátory budou některým voličům všechny kandidátní lístky odňaty a jen jedna bude voliči ponechána, totiž kandidátní listina té strany, k níž agitátoři náležejí. Jsouť lidé tak slabí, že se nevymluví, nýbrž každému chtějí se zavděčiti, a když se takového voliče agitátor zeptá: S kým budeš voliti?, ujistí jej, že s jeho stranou, a tu mu řekne, dej sem tedy ty ostatní kandidátní listiny a nech si jen tu naši, abys s námi jistě volil. Mám tedy za potřebné, abychom na to pamatovali, že přijde mnoho voličů do volební místnosti jen s jedinou z oněch kandidátních listin, které jim byly dodány do bytu, a abychom jim, když již nemají tolik statečnosti, aby agitátora odmítli a řekli, že budou voliti tak, jak sami chtějí, dali možnost, aby v uzavřené cele nepozorovaně vzali si svobodně tu kandidátní listinu, která je jim nejsympatičtější. Je to v zájmu nejen politických stran, je to v zájmu našem národním a skutečně také v zájmu obcí. Je známo, že největší vliv na volby obecní mají průmyslníci. Každý průmyslník jako poplatník zajímá se především o hospodářství obecní - já mluvím jako takový a mluvím otevřeně, poněvadž to prodělal jsem sám a jako spravedlivý člověk znám ty špatné stránky, ale nechci, aby byly konány. Každý průmyslník - máme u nás, pane kolego, ještě většího než jsem já (Hlas: Pan farář!) ... také, prosím, a v jiné obci zase váš - působí na to, aby jeho zaměstnanci zvolili ty, na nichž mu záleží, a má v tomto směru jistě velký vliv. Možná že pro první čas, pro nynější čas, ten vliv je trochu menší, poněvadž lidé přeceňují svobodu, ale přijde brzy doba, kdy vliv průmyslníků na voličstvo zase, panové, stoupne, a já v zájmu občanstva, aby se nemohlo znásilnovati, - poněvadž se mi to protiví, jak německé firmy donucovaly své dělnictvo, aby volilo, jak oni si přejí, - aby se to tedy nemohlo díti, aby veliká německá firma vedle našich slabších firem se výhradně nemohla uplatňovati (Hlas: U vás to bylo vždy tak!), tedy ze zkušenosti - aby bylo znemožněno těm mocným německým firmám tímto způsobem, to jest odnětím všech protivných kandidátních listin znemožniti jejich podřízeným uplatniti vliv, který uplatnit si přejí - mluvím jako praktik - proto navrhuji, aby voliči byla dána možnost, naprosto tajně vybrati si kandidátku, která je mu vhodnou.

Já, velectění pánové, pohlížím na volební řád do obcí velmi vážně. Vím ze zkušenosti dlouholeté, že dosavadní volební řád, dosavadní sestavení obecních výborů naprosto neodpovídalo potřebě doby. To vím, že privilegium, které bylo založeno na poplatnosti, mělo rozkladný vliv, já to doznávám bez obalu. Každý veliký poplatník si tím byl jist, že v tom svém prvním sboru se tam dostane, on se nesnažil, aby odůvodnil své stanovisko, on se nesnažil, aby obci pracoval ku prospěchu, on se nesnažil o to, aby poměry v obci byly urovnány, aby se občanstvo vzájemně snášelo, on si svojí moci byl vědom, on si byl vědom síly svého komanda a proto jednal tak, jako kdyby mu na obci nezáleželo. Víte dobře, jak to vypadalo v městech, kde rozhodovala ohromná kapitalistická síla některé veliké firmy.

Já uznávám za naprosto potřebné jako průmyslník, aby všem stavům bez rozdílu bylo dáno stejné volební právo, neboť jsem nabyl po dlouholeté práci v obcích pevného přesvědčení, že právě lidé chudší, lidé menší jsou nejlepšími, nejvěrnějšími, nejoddanějšími pracovníky. Konstatuji to zde a používám dnešní příležitosti k tomu velmi rád. (Výborně!) Zvláště mezi organisovaným dělnictvem všech politických stran našel jsem při práci pro obec tak nadšené podporovatele, tak věrné stoupence, že jsem jim nesčíslněkráte vyslovil své uznání.

Naproti tomu mezi občanstvem poplatným, vědomým si své moci, zajištěné starým volebním řádem, jsem seznal největší liknavost, největší lhostejnost. Před volbami, přátelé, jsem měl vždy uchazečů tolik, že jsem si s nimi nevěděl rady, když jsem ty kandidátní listiny sestavoval, všichni chtěli býti na kandidátní listině, všichni chtěli být zvoleni, ale po volbách ku práci nebyl zde nikdo, jedině mezi dělníky a malými živnostníky jsem našel vytrvalé pracovníky. (Tak jest! Výborně!)

Přátelé, jsem si toho vědom, že tímto návrhem, o jehož uzákonění jsem pevně přesvědčen, poněvadž jest jistě se sympatiemi všech stran podáván, až na malé odchylky, které jsou pochopitelné, že tímto návrhem dosáhneme v obcích svěžejšího života a i povznesení obcí. Upozorňuji ale na jedno. Noví kandidáti a noví členové obecního výboru mají ve zvyku, že přicházejí hned v první schůzi s velkým počtem různých a různých návrhů. To považuji za nebezpečí, a sice pro první dobu proto, že přijde mnoho návrhů, které se stanou najednou populárními, uskuteční se, ale pak zůstanou balastem obce, eventuelně jednotlivců, kteří se pak musejí o to starati. Na př. někdo si usmyslí postaviti v obci sirotčinec. To je tak sympatický návrh, že mu nemůže nikdo odporovati. Postaví se sirotčinec. K tomu je potřebí peněz, ty se třeba z největší části seberou, z části doplatí z obecní pokladny, brzy se však o něj nikdo nestará, všichni jen kritisují a sirotčinec je na obtíž obci.

Podobně je to s koupelnami, dětskými zahrádkami a různými věcmi, které se lehce stávají populárními, ale těžko se, zejména v menších obcích, udržují.

Pro první čas považuji za velice nutné, abychom příliš horlivé uskutečňování různých populárních návrhů v zájmu obcí hleděli poněkud brzdit, ne zamezit, ale obmezit, až se navrhovatelé přesvědčí, jak je velice těžké dobrou věc v malé obci trvale dobrou udržeti, až se přesvědčí, až nabudou jisté routiny, pak snad sami uvolní.

Proto vítám s povděkem návrh na částečnou změnu obecních zřízení, který jde společně a znamená jisté vymezení těch práv obcí pokud se týče nákladu.

Nebudu zdržovati řečí, jsem vždy proti tomu, aby se k otázkám tak důležitým, praktickým a všeobecně významným dlouho mluvilo. Zejména velmi těžce a trpce nesu, že se při otázkách volebního řádu, které s náboženstvím a snad s různými politickými stranami nemají nic společného, aspoň ne přímo, tak široké debaty vedou. Tak sympaticky jsem poslouchal výtky p. dra Meissnera, když na to upozorňoval. Věřte, pane doktore, ze srdce jste mi mluvil. Poněvadž vidím z prakse, že tolik a tolik věcí zde je, které v zájmu nás všech nejrychleji mají býti uskutečněny. Nebudu líčiti účel a důležitost obcí. To jest všeobecně známo, nebudu zde předříkávati celé archy a vypočítávati, co všecko obec má za povinnost. To není účelem volebního řádu.

Omezil jsem se jen na to, co mi bylo vytčeno a s velkým povděkem to vítám, že ústavní výbor návrh našeho klubu vzal za svůj, a jsem přesvědčen, že celá sněmovna ho schválí. Prosím také, abychom jako občané i při různosti nazírání nikdy se nerozcházeli tak, jako jsme se několikrát rozcházeli.

Cítím jisté příčiny k výtkám pro naše stanovisko tak, jako vy musíte všichni uznati, že také druhé strany dávají příčiny k výtkám.

Prosil bych, aby se při každé příležitosti nám nevytýkalo zneužívání náboženství, aby se nám nevytýkalo něco, za co my nemůžeme, něco, co se dálo pod vládou nám vnucenou a násilnou, kterou jste všichni stejně těžce nesli. Víte dobře, že my jsme nejmenovali svých representantů, že ani papež nemohl býti volen, kterého si císař nepřál. Tedy nečiňte nás zodpovědnými, neviňte nás z něčeho, co snad vycházelo z těchto mocných kruhů, ale nikoliv ze srdcí lidu, nebylo názorem naším, a dejte nám čas, abychom ve svobodné republice jako svobodní občané s nekomandovanými vůdci dokázali, jak cítíme. Jistě máme úmysly nejlepší.

Buďme svorni tak, jak jsme byli svorni s počátku a jak jsme svorni při sdělávání tohoto zákona, který jistě znamená krásný počátek naší budoucnosti. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP