Středa 22. ledna 1919

Stát však nesmí upadat v krajní snahy centralisační a musí se zejména vyvarovati toho, aby příliš neosekal právomoci místní samosprávy a neučinil z ní bezvýznamný sbor, který by měl právo býti zvolenu, avšak neměl by možnosti, o správě rozhodovati. (Souhlas.)

Rozdělení právomoci souvisí organicky s všeobecnou daňovou reformou. Nechci předbíhati rozhodnutí, jaká tato reforma bude a jak rozvrhne veřejná břemena na jednotlivé vrstvy, avšak tolik mohu vysloviti, že má-li kdo důvody stěžovati si na tíživá břemena veřejná ve formě dávek nepřímých a je-li kde příčina domáhati se, aby byla břemena zmírněna, jsou to právě vrstvy nemajetné, odkázané na příjem plynoucí z práce, které ve válce nejen se neobohatily, nýbrž ztratily poslední předmět spotřební (Hlas: Tak jest!)

Mám proto za neodůvodněný názor, že by vláda nových vrstev v obcích znamenala křivdu na vrstvách majetných. Ostatně vzpomeňte, co obce ztratily nehospodářstvím a korupcí mnohých posavadních obecních správ, a jistě doznáte, ze výdaje na četné, nové úkoly kulturní (Hlas: Tak jest! Výborně!) a všeobecné prospěšné nevyžádají při svědomitém hospodaření tolika obětí finančních od obyvatelstva místního, jako si vyžádala nehospodárnost a osobní prospěchářství velmi četných členů obecních správ posavadních. (Tak jest!)

Třeba se ještě dotknouti toho, zdali budou nové vrstvy, ke správě obcí povolané, schopny, aby svědomitě a pečlivě spravovaly jim majetek svěřený a zde vůbec vzhledem k nedostatečnému školskému vzdělání jejich vědomostí stačí k tomu, aby vedly složitý stroj správní. Mohl bych tu klidně odpověděti otázkou, zda-li i v jiných převratných dobách měšťanstvo, svrhnuvší okovy samovlády a poddanství, bylo již naskrze vyspělé, když mu byla dána do rukou správa obcí. Než to by byla odpověď příliš laciná a lehkomyslná. Sám důtklivě si stavím před oči, nebudou-li nové vrstvy v postavení onoho přítele Hamletova, když mu tento dával do rukou flétnu s výzvou, aby na ni zahrál. Nebyl pro svou neschopnost s to, aby z tohoto výborného nástroje vyloudil tón. Nemůže neschopný hráč diskreditovati nejlepší nástroj demokratický?

Tyto mé pochybnosti zaplašuje pevná víra ve svědomitost a organisační smysl dělnictva. Dělnictvo i u nás dokázalo, má-li smysl pro svědomité a - mohu říci - vzorné hospodaření s cizím jměním. Družstevní podniky dělnické mají obraty mnohamilionové, nemocenské pokladny, kde je soustředěno jmění, k němuž přispěli jak dělníci, tak zaměstnavatelé, jsou spravovány tak opatrně, že vykazují ohromné reservy, a dělnické správy nemocenských pokladen mohly by ve svém celku býti vzorem mnohým posavadním správám obecním. Kdo poznal, co tvůrčí a organisační schopnosti dříme v dělnictvu, nemůže míti obav o budoucí správu obcí. Dělnictvo není živlem bořivým, nýbrž tvořivým a státotvorným. Z jeho řad vyšli samoukové, kteří svým rozhledem, tvůrčí a organisační schopností jsou vynikajícími pracovníky národními a další řady dělníků prokáží svou schopnost, organisovati a spravovati jednotlivé sbory státní, jakmile jim demokratická zařízení umožní práci ve sborech těch. (Souhlas.)

Je tu však třeba spolupráce všech složek národa a zejména politických stran. Politickým stranám uděluje předloha o řádu volebním velká, možno říci, mimořádná práva. Ona z nich tvoří jistý druh právnických osobností, přímo je opravňuje, aby nahrazovaly nebo napřed určovaly vůli voličů. Má to své výhody i nevýhody. Za výhodu pokládám, že vliv politických stran nahradí újmu, která mohla by někdy vzejíti z toho, že osoby zvolené, nejsouce vázány svým majetkem na obec, nemají trvalého vztahu k obci (Předseda: Prosil bych o klid!), kterou spravují. Nehledě k tomu, že tato újma byla jistě větší, když o správě měst rozhodovaly honorace, které v jednom období byly do města dosazeny a v druhém již přeloženy byly do místa jiného, vidím ve zvýšeném vlivu politických stran velmi účinný korrektiv proti tomu. Neboť politické strany v zájmu svého jména, udržení posic a svého vzrůstu budou působiti k tomu, aby jejich stranníci spravovali obec svědomitě a dobře, byť i k obci je vázalo jen přechodné bydliště. Ba mám hybnou sílu: zřetel a lásku ke straně, za mnohem účinnější, než pouhou starost občanovu, aby jeho majetek nebyl příliš zatížen dávkami obecními.

Politické strany budou si však musiti uvědomiti, že z práv, jež jim předloha dává, plynou také velké povinnosti. (Tak jest!)

Vrstvy, které budou nově povolány ke správě obcí, nesmí býti ponechány samy sobě. Pokud školská soustava nebude vybudována tak, aby i vrstvy, odkázané toliko na školství obecné, vycházely ze škol připraveny pro život veřejný, do té doby budou musiti politické strany nahrazovati lidu to, co na nich vyučovací soustava zanedbala. Pořádati lidové kursy o samosprávě, vydávati lidově psané listy, samosprávě věnované, a spisky o jednotlivých oborech právních, udíleti porady při jednotlivých úkonech, buditi vědomí o odpovědnosti úřadu a o svědomitém hospodaření se svěřeným majetkem veřejným, potírati přísně zjevy korrupce a nepotismu ve správě samosprávných těles, toť jsou nejpřednější úkoly stran pro nejbližší budoucnost. Jestli naše činnost již před válkou nesla se tímto směrem, bude nyní musit býti zmnohonásobněna, neboť půjde o více, než o jméno a pověst stran, půjde o to, aby státní ústrojí ve všech složkách řádně fungovalo a aby nebyla otřesena důvěra v zařízení lidová. Úsilí naše musí býti takové, abychom dosáhli nápravy vztahu politických stran k samosprávě, který tak trefně charakterisoval Bráf v "Listech politického kacíře": "Samospráva náleží k nejdůraznějším bodům českých politických programů všech stran a k nejzanedbanějším částím české politiky bez rozdílu stran."

Jsem u konce svých vývodů. Řekl jsem na počátku, že klademe základní kámen ústavy republiky a že tedy jsme účastni aktu slavnostního. Tímto aktem jest učiněn první krok k tomu, aby mezi státem a lidem byly utvořeny pevné, věcné vztahy, aby stát nebyl lidu něčím vzdáleným, co by lid uctíval, anebo čeho by se bál, nýbrž aby lid na všech zařízeních státních viděl a hmatal, že jsa povolán všude k řízení státu, má zájmy totožné se zájmy státu.

Mám-li při kladení tohoto základního kamene vyjádřiti heslem přání své, mohu tak učiniti slovy: aby celá stavba ústavy republiky, jež se vznese nad tímto základním kamenem, byla až pod střechu ryze demokratická, aby i uvnitř budovy její sociální rozdělení bylo nevýsadní a rovnoměrné, tak aby lid po příkladu výroku, Ludvíku XIV. připisovaného, mohl plným právem hlásati: "Stát jsem já." (Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke generální rozpravě.

Do řečnické listiny jsou zapsáni: Dr. Franta, Ant. Němec, dr. Horáček, Slavíček, Šrámek, Děvečka, dr. Uhlíř, Ecksteinová, Lukeš, Špatný, ing. Pospíšil, V. Dyk, Modráček.

Nežli udělím slovo prvnímu řečníku zapsanému, dovoluji si upozorniti, že ve smyslu § 39. jedn. řádu jest nám rozhodnouti o řečnické lhůtě. Navrhuji ve shodě s pány předsedy klubů, aby lhůta řečnická pro generální i speciální debatu stanovena byla na půl hodiny.

Jsou proti tomu námitky?

Námitek není.

Jest tedy tato lhůta přijata.

Žádám pány řečníky, aby ve smyslu tohoto usnesení se zachovali.

Vždy 5 minut před uplynutím půlhodinové lhůty upozorním řečníka, že se lhůta chýlí ke konci.

Prvním řečníkem je p. dr. Franta. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Franta: Slavné Národní shromáždění!

Dovolte, abych se nejprve dotkl několika slovy toto, o čem se zmínil pan referent.

Pan referent pravil ve své řeči, že je nutno právě nyní, kdy tvoříme nový volební řád do obcí, aby obecní zřízení přihlíželo k různým druhům obcí. Pravda, žaloba ta jest odůvodněna, že nynější obecní zřízení bylo šablonovitě sděláno, z Vídně rozesláno do jednotlivých zemí a podle toho byla upravena obecní zřízení, která jsou skoro stejného znění ve všech bývalých cislajtánských zemích. Jest toho škoda proto, že již samé úkoly obcí v různých zemích jsou tak naprosto různé a úkoly malých obcí a úkoly velikých obcí jsou příliš odlišné, nežli aby mohly býti posuzovány a strčeny pod jeden zákon.

Velmi správné bylo jistě také a šlo nám všem ze srdce, že finanční základy obce musejí se upraviti docela jinak. Vídni ovšem tehdáž nezáleželo na tom, aby obec postavena byla na silný základ, nebyla vůbec nakloněna tomu, aby samosprávným sborům dala tento základ finanční, a víte dobře, dámy a pánové, že to byla právě jedna z příčin rozvratu zemské samosprávy v Čechách, - ta okolnost totiž, že nebyly upraveny finance zemské a samosprávné.

Pan dr. Meissner zmínil se také o tom, co nazýváme dvojí kolejí, aby tato kolej přestala. Nyní může přestat, nyní nemusíme tak žárlivě střežiti to, abychom vybudovali samosprávu.

Nyní je stát náš. Dříve byla jen samospráva v českých krajinách naše, a proto jsme ji musili tak žárlivě budovat a střežit. Nyní přestává tato obava a zajisté bude dobře, když spojíme všechno a když z té dvojí koleje uděláme kolej jednu.

A nyní dovolte, abych přikročil k vlastní denní rozpravě. Nic není tak bezpečného pro život mladého státu, jako urychlovat úkoly, které jsou nutny a nic není tak nebezpečného, jako úkoly ty oddalovat. Vzpomněl jsem si na to, když jsem četl zprávu o zahájení mírové konference a kdy Lloyd George pravil, že nejkrásnější výmluvností je ta, která věc urychluje, a nejšpatnější ta, která věc zdržuje. Slova ta vztahují se však nejen na výmluvnost slova, ale vztahují se také na činy, na skutky. Je správné přísloví: kdo rychle dává, dvakrát dává, zvláště když se něco má stát na základě všeobecného mínění. Mnohé myšlénky,mnohé idee potřebují generací ke svému uskutečnění. Ale když již veškeré kruhy jsou proniknuty nějakým přesvědčením obecně, - tedy rychle, ne sice ve chvatu, ale rychle myšlenku uskutečniti. Vztahujeme-li slova Poincaréova na konferenci při zahájení mírové konference, že z úplného shroucení centrálních mocností musí se vyvoditi všechny závěry, všechny důsledky v zájmu spravedlnosti, - vztahujeme-li je také na naše poměry, musíme míti na zřeteli, že musíme jednati podle spravedlnosti, a tu máme dnes právě jaksi základ, o kterém můžeme rokovati, o kterém se budeme usnášeti, a máme příležitost k osvědčení této spravedlivosti. Vstoupili jsme do nového státu nehotovi. Je to přirozeno, neboť samostatnost přišla dřív, než jsme se nadáli, dřív než si to mysleli ti, kteří viděli a věděli, že centrální státy se shroutí. Vždyť teprv podzim přinesl vlastně jistotu, že se tak stane v době nedaleké; bylo to viděti tehdá při pokusech v Čechách, které se staly 14. října, kterých se účastnili i aktivní důstojníci, a kdy stát už neměl, - řekněme: síly - aby je potrestal.

Návrh pro ústavu byl ovšem připraven. Avšak události po 28. říjnu způsobily, že byly z návrhu toho jednotlivosti vytrhávány a že se stávaly skutkem, zákonem.

Jedním z těchto návrhů, které byly uloženy v oné prozatímní ústavě, bylo také to, aby byla rozpuštěna všechna obecní zastupitelstva, a aby byly zřízeny správní komise. Avšak při tak rušné, hybné době nebylo to vůbec možno, a tak vznikla nutnost, abychom se postarali co nejdříve buď o nutné opravy volebního řádu, nebo o celou základnu, o celou budovu novou.

To se stalo, a to dříve, než se očekávalo. V ústavním výboru všechny strany poctivě přičinily se k tomu, aby volební řád byl zdemokratisován. Tento návrh volebního řádu jest první velkou prací, jest to první čin, kterým se má dokumentovati zdemokratisování republiky.

Přijali jsme již sice zákony, na př. zákon o řádech, titulech, šlechtictví, ale to jsou jenom jaksi přiznání se k demokratickému principu. l zákon o 8hod. době pracovní mohl býti usnesen v docela jiném státním zřízení, v docela jiném okruhu, než zde, ale demokratický zákon volební do obcí usnésti - to skutečně může jen stát tak demokratický, jako je náš.

Byla nám dána lhůta 3 týdnů, která nemohla býti zachována, poněvadž i při veškerém úsilí, abychom byli hotovi, nebylo to možno, jinak by bývala musila býti předloha čistě jenom promrskána. Ale z toho, že jsme nemohli zachovati lhůtu i při veškerém úsilí, jde jedno jasně na jevo: že budoucně pro veliké složité úkoly nemůže se dáti Národním shromážděním lhůta tak krátká. (Výborně!).

Důležito ovšem jest, že nebylo podáno žádné minoritní votum a z toho nutno souditi, jaké bylo jednání při těch veškerých rozdílech názorů, jaké jednotlivé strany tam měly, - bylo přece jenom velmi mnoho - abych tak řekl - součinnosti.

Politický význam bude míti reforma tato nesporný; bude to jaksi generální zkouška pro volby do Národního shromáždění, po případě pro župy, ačkoliv snad ta věc jest vzdálenější. A možná, že to bude také generální zkouška pro definitivní volbu presidenta republiky, bude-li se díti tato volba plebiscitem.

Nevíme dosud, jakým způsobem se budou jednotlivé tyto volby díti, ale jistě každá strana bude sčítati své hlasy a podle toho zařídí své další chování k předlohám, které přijdou.

Hlavní zásady nového volebního řádu, abych v krátkosti je shrnul, jsou asi tyto: Snížení věku, usedlost 3 měsíců, přiznání volitelnosti ženám, přiznání práva volebního vojákům; volitelnost začíná 26. rokem s jednoroční usedlostí, dále stanovení povinnosti volební, stanovení velkého počtu obecního zastupitelstva, zachování relativní většiny v obcích venkovských, jakož i poměrné zastoupení.

Já, bohužel, mohu se vysloviti jen několika slovy, poněvadž máme tak krátkou lhůtu k řečnění o jednotlivých věcech.

21. rok může býti považován za nízký, anebo vzhledem k některým státům, kde jest 20 let zavedeno, za vysoký. Jisto ovšem jest, že jsme obklopeni tak státy, kde 21. rok zaveden jest při volbách do zákonodárných sborů. V té věci ovšem těžko lze něco činiti i právě těm, kteří by si třeba 21. roku nepřáli. S tím zkrátka se musí každý spřáteliti.

Nové je, že volitelnost byla přiřčena ženám, a to musí každý přítel pokroku vítati s největší radostí. Dnes otázka ta je nesporná, ale byla dlouho sporna, nejdéle snad právě ve státě, ze kterého vzešlo světlo koncem 18. století, ze kterého vzešlo tolik pro rovná práva. Kdyby bylo tehdy již bývalo přiznáno volební právo ženám právě ve Francii, zajisté že by to bylo všude šlo lehko, ale právě proto, že Francie to byla, která ženám nechtěla volební právo dát, právě tato okolnost zdržela ještě uplatnění této zásady ve světě. Musíme míti ovšem na paměti tehdejší dobu. Vždyť na př. Tayllerand a Mirabeau měli o vzdělání žen a volebním právu jejich přímo hrozné názory a je ku podivu, že přece tehdá jiní byli, kteří soudili jinak, jako na př. Condorcet. Že pronikalo toto přesvědčení stále ve Francii dále, je známo, a také je známo, jak vyslovuje se Côde Napoléon o ženách a jejich soukromých právech, kde je žena rovna dokonce i těm, kterým bylo ode dávna veškeré právo upíráno, totiž zločincům. Tak trvalo to dlouho a dlouho, až teprve ve čtyřicátých letech Considérant a Viktor Hugo uhodili na tuto strunu. Jak tomu je dávno v Anglii, kdy - roku 1867 - John Stuart Mill podal návrh na poskytnutí volebního práva ženám, kdy se to z počátku, jak Carthy píše, považovalo přímo za žert a teprve během debaty vyšlo na jevo, že jedná se o vážnou věc a jak je to důležito. Nyní vidíme, že celý národ uznává právo žen na to, aby nejen mohly voliti do obecního zastupitelstva, nýbrž aby také byly voleny.

Ústavní výbor skutečně tak učinil a dal okázale zadost právu žen. Všechna obmezení, která byla v původním návrhu a která se týkala žen, byla docela škrtnuta. Doufejme, že působení žen v celém životě bude míti za následek, aby pravdou stalo se to, co psal Reewes o tom, když byly zavedeny volby australské: že ve veřejných shromážděních jeví se tím méně surovosti, ale více obratnosti, a že tolikéž pravdiva jsou slova Foxova, že "žena je rovnocenná s mužem, ale více než rovnocenná právě v těch citech,které vedou k pravému blahu země".

O volitelnosti nebudu se šířiti. Připomínám jen to, že 26. rok znamená přece již jakousi zkušenost a jakousi znalost. Není sice při volbách do obce zapotřebí, by zvolený ovládal toho tolik, jako zástupce v zákonodárném sboru, ale přece jakousi zkušenost a znalost musí každý míti.

Pokud se týká volební povinnosti, byla tato otázka předmětem sporu, avšak mám za to, že zrovna tak, jako ku konci byla celá předloha jednomyslně přijata, že i tento odstavec o povinnosti volební bude přijat.

Pokud se týče relativní většiny, tu bych si dovolil říci následující: poměrným zastoupením chceme dojíti toho, aby menšiny došly zastoupení, ale zachovávati při tom zásadu pro malé obce, že stačí relativní většina, která je třeba dosti značnou menšinou, to se mi zdá býti nelogickým. Tedy zde může býti v těch menších obcích většina vyloučená úplně ze spoluúčasti na správě.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP