Středa 27. listopadu 1918

Ale pravda také jest, a já to nepopírám, že jest jistá část rolnictva, která se zdráhá předepsané dodávky odvésti, hledá různé výmluvy a odmítá konati své povinnosti. Pan president zemského obilního ústavu přísedící Sontag sám na to poukazoval a varoval také rolníky z tohoto místa. Já se k němu úplně připojuji a také s tím souhlasím, že byla by strašlivá ostuda, kdyby museli takové rolníky trestati naši legionáři.

Tato část rolnictva, o které mluvím, zaviňuje právě svým jednáním, že veřejný tisk, že veřejní činitelé, snad i celé stavy a mnohé strany útočí jak proti celému stavu rolnickému, obviňujíce ho, že nekoná svých povinností vlasteneckých a přivolává bolševismus. Nebylo by však spravedlivo, aby pro jistou část rolnictva trpěl pohanu nebo snad i jiné následky celý rolnický stav! (Tak jest!)

Takových lidí z našeho stavu, kteří tupě hledí na slzy hladových žen a dětí a kteří by za špinavý cár prodali nejen zapřený metrák pšenice nebo žita, nýbrž snad i svou duši, nebude a nemůže žádný rozumný rolník hájiti. (Výborně!) My zde prohlašujeme, že bude nutno učiniti jistá opatření, a já se přidávám k tomu, že jest proti takovým rolníkům použití všemožných prostředků donucovacích, ovšem zákonných a rozumných, poněvadž bude jen spravedlivo, když i ti, kdo mohou, ale nechtějí dodávati, budou k tomu přidrženi, neboť jest nutno, když dává jeden, aby dávali všichni. (Tak jest!)

Ale nebylo by spravedlivo, ani by nebylo vlastenecké, kdyby se měl pobuřovati náš spotřební lid proti všemu rolnictvu, jak se toho případy již začínají objevovati. Chci jen poukázati k tomu, že za starého režimu, když nebylo kolikrát po kolik týdnů vůbec žádné mouky, a nebo byly příděly velmi špatné, mnozí vůdcové nabádali lid ke klidu. Tak bylo ve starém Rakousku! A nyní by se měly pro tytéž příčiny vyvolávati v naší československé republice vzpoury, bouře a bolševismus a tím měla by se ohrožovati jednota národa, jakož i udržení a zabezpečení jeho samostatnosti?

Onen trapný zjev, že někteří rolníci se zdráhají odevzdávat své přebytky i pro náš stát, nemá u mnohých ani tak příčinu v touze po větší ceně a tím po větším výdělku, nýbrž má příčinu v oněch bezhlavostech a jiném režimu, jaký rakouské vlády prováděly. Nemůže přece býti sporno, že bývalé rakouské vlády učinily hlavně v dobách světové války z rolnictva úplné nevolníky a robotníky, kteří museli opustiti své staré hospodářské zkušenosti, odhoditi své vzdělání z hospodářských škol a museli se říditi nařízeními bývalých ministrů Höfera a Paula a jejich našeptávačů a museli pak prováděti tak zvané hospodářství válečné.

Řeknu vám, co naši lidé na Moravě soudili o takovýchto nařízeních a válečném hospodářství.

Naše ženy říkaly: Dokud jsme my rolníci se radili se svým zdravým rozumem a hospodařili podle svého rozumu, měl sedlák co jíst a měli také páni co jíst, ale nyní, když se musí rolník říditi podle vídeňských pánů, nemají nic ani páni, ani sedláci. Tak to říkají naši lidé.

A ctěné shromáždění! Když rolnictvo přes všechna ta pitomá nařízení, že musí případně do 15. dubna oseti pole, třeba ještě byla půda zamrzlá, že musí na míru stejně vyseti 35 kg zrna, ale musí skliditi bohatou žeň z toho a mnoho bramborů, když rolnictvo radilo se se svým vlastním rozumem, jako to slunéčko na nařízení nic nedalo a přece vypěstilo úrodu, ba o ní bylo připraveno ještě dřív, než mu ji bylo možno skliditi, poněvadž mnoho bylo nařízením zabaveno, rolnictvo pak musilo ze své vlastní sklizně přímo krásti a schovávati, aby nemusilo pak při těžké práci žíti na vyměřenou dávku hůř než kriminálník. Řekněme si to upřímně, že ta kvota, která všemu pracujícímu stavu byla vyměřena, byla nižší, než pro kriminálníky. Proto se nedivte, že když vzpomene si rolník na všechny sliby bývalé vídeňské vlády a na to jejich hospodářství a když pak také vidí, že tento system má zůstati ještě i v naší nové československé republice, když vidí centrály, které lid přímo nenávidí a které do horoucích pekel posílá, když to všechno vidí - je nedůvěřivým i nyní v novém našem státě. Jak vypadá ten starý režim, který byl ustanoven, nad kterým se kolikrát rozumný člověk musel za hlavu chytat?

Já uvedu jen dvě věci: Ve žních, když jsme sklízeli úrodu, přišly komise a počítaly, co jsme sklidili, kolik se nám musí nechati až do nové sklizně; tu nám určili obyčejně na hlavu 300 gramů mouky denně až do nové sklizně. Přebytek musil se ovšem odvésti; když přišly vánoce, tu přišly zase komise, znovu čítaly kvotu a najednou ji snížily na 240 g denně a přebytky zase sebraly. A když přišel máj, květen, přišly zase komise, i s vojáky, četníky, znovu sepisovaly, čítaly a sebraly nám všechno. Nenechaly totiž pro nás nic, takže to vypadalo tak, že v době zimní, kdy rolník méně pracuje, poněvadž na poli práce není, mohl jísti 300 gramů denně, na jaře, když musí těžko pracovat se svým dělnictvem a rodinou, musil jísti 240 g a když nastal červen a žně a polní práce, neměl jísti nic ani on, ani rodina, ani dělnictvo. (Posl. Bechyně: Na štěstí se ty kvoty nedodržovaly!)

Bylo zde řečeno několika pány řečníky, že prý rolníci lhali, zatajovali. Ano, to je pravda. Kdyby nelhali, neměli by od května do žní co jíst, ale také neměli by co jíst ti, kteří v baťochách odnášeli od rolníka výživu.

Druhé takové rozumné ustanovení týká se obilních cen. Bylo zde nadhozeno a vytýkáno, že rolnictvo nepřiměřeným způsobem zvyšuje ceny a zdražuje obilí. Já to odsuzuji. Já jsem té zásady: rolníkovi patří za jeho výrobek taková cena, aby se kryl. Ale odsuzuji lichvářství. Ale já se táži: Kdo učil rolníky zvyšovat ceny obilí a kdo je k tomu přiměl? Prosím pěkně, vezměte si maximální ceny!

Cena pšenice obnáší 55 K, cena plevele 50 K. Když úřady rozhodnou, že plevel má cenu 50 K, jak pak má rolník posuzovat cenu pšenice 55 K? Jest to starý rakouský režim, který se dopouští té viny, ku které byl přinucen starou vídeňskou vládou. Proto se nedivte, že rolnický lid stal se nedůvěřivým, zvláště když vzpomene si na další ještě bezhlavosti. Tentokráte rolníkovi neponechalo se naprosto nic pro dobytek a drůbež, ale předpisovaly se dávky másla, sádla, vajec a mléka, mimo to rabovaly se chlévy, odváděly dojnice, tahouni, čímž postižen zejména malorolnický lid, a prováděly se takové nespravedlnosti, že se dobytek odváděl k velkostatkáři.

Ale tyto zjevy, které zde uvádím, mezi námi rolníky vřely, a já to netajím: nescházelo mnoho pro zoufalé rozhodnutí: osejeme jen pro sebe a ostatní necháme být. Tato nedůvěra, o které jsem se zmínil, v rolnictvu se šíří i přes to, že máme československý stát - a mám-li býti upřímným, musím říci, že i vinou nových poměrů.

Na venkově udály se ve mnohých obcích nerozvážné, ukvapené činy mnohých činitelů i z Národního výboru, které dotkly se nejen stavovských zájmů, ale i náboženských citů lidu. - Takové návrhy, jimiž zavésti se mají velmi náhle velké reformy sociální i náboženské, posuzuje náš lid venkovský se svého stanoviska odmítavě a nedůvěřivě. A tato nedůvěra může se ještě vzmáhati a může v otázce zásobovací způsobovati dalekosáhlé poruchy, nebude-li v čas náš rolnický lid na venkově pochopen a nebude-li mu porozuměno.

A já velmi varuji s tohoto místa, by se naše vláda přidržovala starého zásobovacího systému, aby uzavírala oči před poměry a potřebami rolnickými, které musí býti uznány a provedeny, nemá-li nastati zásobovací krise.

Ze včerejší řeči ministra zásobování jsme seznali, že teprve vstupuje v hlavní činnost. O jeho dobré vůli nepochybuji.

Ale nutno zde říci, že v otázce zásobovací teď každá minuta je rozhodující. Je to podivuhodné, že odevzdávky obilí pro zásobování jdou tak, že se klid udržuje.

Jest velmi třeba, aby se zavedl pořádek a jednotný systém při stanovení přebytků obilí, brambor, při stanovení odběru dobytka a jiných dodávek. Zavedl se sice kontingent obilní, ale v každé obci ho jinak předpisují a odevzdávají. Provádějí se odběry dobytka dle toho, co se z rolnictva přímo vytluče. Tak to dále jíti nemůže a jest velmi třeba, aby se vzal náležitý zřetel na požadavky a poměry rolnického lidu, který, jak válka dokázala, jest pilířem každého státu. Po čem volá, po čem touží náš rolnický lid, co žádá?

Náš lid volá: "Vraťte nám svobodu výrobní, uvolněte obchod a zamezíte tak zatajování, lichvu a bohopusté ničení obilí. Ovšem, nelze to přelomit přes koleno, a tu žádám, aby se vzal náležitý zřetel na další požadavek našeho lidu. Uznat musí každý, že rolník svůj krajíc chleba k těžké práci potřebuje a musí ho míti také jeho dělník.

Rolník musí míti svůj krajíc chleba, jeho dělník také - o hladu pracovati nebude. Když mu ho nenecháte, nechá si ho sám. Rolník musí míti zabezpečeny také jiné potřeby, jako cukr, petrolej, sůl, kůže, látky a nářadí. Podnes musel rolník tyto potřeby nakupovati pod rukou, musil je draho platiti a musil je platiti obilím, poněvadž jich jinak dostati nemohl. Zaopatřte mu tyto potřeby za maximální cenu a rolník vám pak s radostí věnuje a odvede své přebytky také za maximální ceny. (Potlesk.) Rolník potřebuje potahy i hnojivo, aby mohl své hospodářství uvésti do řádných kolejí. Zastavte rekvisice hovězího dobytka a hleďte rychle opatřit dobytek z ciziny, aby mohl rolník laciněji opatřiti sobě potahy. (Souhlas.)

Bývalý ministr výživy Höfer několikráte prohlásil, že s rolníkem více pořídí po dobrém, než po zlém. Pohříchu touto zásadou p. Höfer se neřídil, ale tato zásada musí býti uznávána a v našem československém státě také prováděna. (Souhlas)

Končím a pravím: Chceme rozřešiti zásobovací otázku dneška i budoucna a tu volám k vládě a ke všem příslušným činitelům: Vyvarujte se v našem novém Československém státě všech těch chyb a bezhlavostí, jichž se dopouštěly vlády vídeňské, vydávejte nová nařízení s rozvahou a se zřetelem na skutečné poměry, nedávejte slibů, kterých nemůžete splniti (Výborně!), postupujte vůči rolnictvu spravedlivě a přátelsky, snažte se zahojiti těžké rány, světovou válkou všem třídám i rolnickému lidu způsobené, účelnými hospodářskými reformami, starejte se pečlivě o rozkvět a zvelebení středních stavů a hlavně rolnického, a tím zabezpečíte si nejen lásku rolnictva, nýbrž i jeho podporu, zabezpečíte si nejen pro dnešek, nýbrž i pro budoucnost svého živitele, čímž zajistíte i budoucnost celého národa. (Výborně, potlesk.)

Předseda: Ke slovu přihlásil se ministr železnic dr. Zahradník, uděluji mu slovo.

Ministr železnic dr. Zahradník:

Slavné shromáždění!

Nechtěl jsem původně chopiti se slova, ale věc je tak vážná a souvisí konečně s nynější debatou, i dovolte mi, abych několika slovy do ní zasáhl. Návrh, o němž se jedná, týká se nezaměstnanosti a celkového oboru našeho zásobovacího systému. Je pochopitelno, pánové, že uhlí znamená v této chvíli pro nás něco tak důležitého, že nevím, zda máme dnes kromě chleba něco, co pro náš veřejný život je tak důležité, jako uhlí.

Není to můj resort, je to resort kolegy ministra veřejných prací, avšak já jako chef ministerstva železnic jsem tím tak neobyčejně dotčen, že pokládám za svou povinnost, v této chvíli vznésti nejen na vás, ale i na celý náš národ jistý neobyčejně vřelý apel. My, pánové, nikdy jsme nelaborovali tak nedostatkem uhlí, jako právě nyní, a jak se vám zde již řeklo, nejsou naše železniční uhelné zásoby větší, než na půl třetího až tři dny, ba na některých tratích nemáme uhlí vůbec, tak že musíme přímo krást uhlí, dopravované pro konsumní potřebu. Tento poměr trvati nemůže a nechceme-li státi jednoho krásného dne před naprostou kalamitou, musíme rozhodně učiniti nějaké opatření. Já doufám, že nám nejbližší dny snad přinesou nějaké vysvětlení a ulehčení, ale my se nemůžeme spolehnout ani na zítřejší den.

Proto v uznání naprosté nutnosti a nezbytnosti jsem se rozhodl, pánové, obmeziti zítřejším dnem až do největší krajnosti vlaky.

Pánové! Musím je omeziti v celkové výkonnosti snad 3396 km. Pánové! Když převzal jsem resort, vynasnažil jsem se zavésti celou řadu nových vlaků. Naší snahou bylo, jest a zůstane, pánové, vybudovati spojení naše přímo ideálně pohodlně, ale odpusťte, kde není nic, nemohu si pomoci a doufám, že naše veřejnost bude tak loyální, tak uznalá, že pochopí, že se to neděje z nějaké animosity národní, vždyť jsme svoji. Ale dělám to z velice vážných důvodů. My musíme, pánové, dáti cukrovarům uhlí, poněvadž nám v nich leží 5 miliard, a my bez těchto 5 miliard nemůžeme existovat. Musíme dáti naší industrii uhlí, poněvadž statisíce dělníků přišly by o chléb. A račte uvážiti, co by to znamenalo, kdyby u nás vznikla nezaměstnanost. Vezměte si jen Škodovku, t. zv. těžkou železnou industrii a veškerá odvětví naší industrie, která jsou odkázána dnes na nejmenší kvantum!

V zájmu průmyslu cukrovarnického, v zájmu opatření práce - a pánové, račte míti v návrhu právě jednání o nezaměstnanosti - jest, abychom pokud možno zásoby uhlí, které jsou v Moravské Ostravě, odvezli, abychom pro dráhy určitou reservu si udělali. Snad někdo mi řekne, že mnoho neušetřím. Ale já jsem dal vypočítati effekt, který budeme míti z úspor vlaků a ten bude denně 110 tun uhlí. Jest to sice poměrně málo, ale já za každý metrický cent řeknu: zaplať bůh!

Proto jsem se přihlásil ke slovu, abyste, pánové, nemyslili, že to snad dělám z nějakého lehkomyslného důvodu. Prohlašuji, že jest to jenom přechodné opatření, že se vynasnažím v době nejkratší - já bych byl rád, kdybych to mohl ve 14 dnech zavésti, ba rozmnožiti. Prohlašuji, že je to jen pro dobu nejkratší a nejnutnější, a prosím o souhlas, abychom mohli toto omezení dopravy učiniti. (Posl. Johanis: Dejte spraviti okna, aby lid nemrzl!)

Pánové, když tento výkřik děláte, nikdo více to nepociťuje, jako já, nikdo nemá větší touhy a snahy, všecky tyto nedostatky odstraniti. Ono se řekne, aby lid nemrzl. Ale neračte věděti, jaké mám obtíže se systémem otopovacím ve vlacích. Nemáme spojky, všechno to hedvábí nedostačuje neb není. Při nejlepší vůli nemůžeme dnes vagony otopovati, poněvadž nemáme materiálu.

Pokud se týče oken, učinil jsem opatření, aby se všechno možné udělalo, aby aspoň z určitých skláren, které nabídly sklo, se objednalo a hned všechno dělalo. Všechno se dělá, máme nejlepší vůli, ale fysicky se nedostává času. Buďte bez starosti, řeknu upřímně, teď, když jedou trasporty vojska, díval jsem se, jak klidně nám rozbíjely okna, a my jsme k tomu bezbranní. (Hlas: dělál to baron Baratta, když se nemohl dostat do vagonu.) Však on to musí zaplatit! U mne nebude protekce a žádná výminka.

Pánové, toto prohlášení jsem učinil jako ministr železnic. Před chvílí poslouchal jsem zde vývody kol. Slavíčka. Každý mne zná, že já nemám krev studenou v těle a že jsem z těch ostrých mezi těmi nejostřejšími jistě v první řadě. Pokud se týká mého ressortu, račte vzíti na vědomí, že předně žádné protekce nestrpím (Výborně!) a kdyby mně kdokoliv z protekce byl vnucován, že raději položím svůj ressort k disposici své straně, (Výborně!) než abych strpěl výtku, že jsem kohokoli vzal proto, že mně byl doporučen a že to není člověk prvotřídní kvalifikace. (Výborně!) Budu se říditi vždy schopností a kvalifikací a ne protekcí. Za druhé, ty požadavky sociální, které kolega Slavíček stavěl jako lidové, ty jsem ve svém ministerstvu zavedl. (Výborně!) Já tedy neobsazuji místa vůdčí v ministerstvu a venku sám, nýbrž obsazují je společně se mnou důvěrníci našich organisací. (Výborně! Tak jest!)

Při nastoupení místa ministra železnic uznal jsem oprávnění organisace železniční a uvítal jsem, že celý železniční svět se organisoval podle svých odborů a skupin politických - mám zde kolegy jako svědky - a vyzval jsem je, aby si zvolili do výborů své důvěrníky a tito důvěrníci jsou se mnou nejvyšší instancí, která rozhoduje o železnictví ve státě českém. (Výborně! Potlesk.)

Tedy, pánové, v tomto ohledu mohu říci klidně, že nejsem zaostalým a kolegové mi sami řekli, že neslyšeli dosud podobných slov z úst ministra.

Já jsem se s radostí zřekl velké části své moci, zřekl jsem se velké části svých práv, ale, odpusťte, já jsem se zřekl také velké části svých povinností, poněvadž odpovědnost za železniční režim nemám jenom já, nýbrž i kolegové moji, kteří jsou v čele svých organisací a kteří se mnou se dělí o práva i povinnosti.

Já myslím, že je to čistě demokratický duch a jsem jist, že i můj největší nepřítel nemůže mně říci, že jsem převzal starý privilegovaný rakouský cop do revoluční české republiky. (Výborně!)

V tom ohledu bych prosil, aby pánové to vzali na vědomí. Pokud se týká toho tempa rychlého, s tím i já souhlasím, byl bych rád, abychom rychle vešli ve zcela jiný život. Uznávám, že je třeba rychle vyměniti některé nebezpečné lidi nebo lidi, kteří nedělali nic jiného, než 41/2 roku vládě rakouské kašulírovali, nás dusili a šlapali. Tyto lidi bych rád odstranil, ale ke všemu musíme míti času. (Hlas: Provětrat a zasklít!)

Ano, provětráme a zasklíme. O to se postaráte již vy v mém resortu. Toto krátké prohlášení jsem chtěl učiniti a prosím, abyste to laskavě vzali na vědomí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan kolega Nohel. Uděluji mu slovo.

Poslanec Nohel: Vážené shromáždění!

Otázka vyživovací a zásobovací byla projednána skoro se všech hledisek a sice byly projednány otázky, které se týkají zásobovacích poměrů hlavně v Čechách a na Moravě. Dovolte, abych pronesl několik slov o zásobovacích poměrech na Ostravsku a ve Slezsku. Slezsko má menšinu českou a polskou.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP