Úterý 26. listopadu 1918

Uděluji slovo prvnímu řečníku p. Kadlčákovi.

Posl. Kadlčák: Slavné Národní shromáždění!

Národní shromáždění svoláno bylo za tím účelem v první řadě, aby pořídilo ústavu; má tedy jako ústavodárné shromáždění vykonat svoji povinnost. Avšak otázky, o kterých nyní jednáme, neb otázky, které jsou na denním pořadu, jsou tak naléhavé a důležité, že i ten nejpřísnější zastánce přesnosti v dodržování předpisů všelijakých nevyhne se myšlence, že v této věci Národní shromáždění musí vykonati všechno, což v jeho moci jest, aby nastala náprava neudržitelných poměrů. Výživa a to ostatní, jak na denním pořadu jest naznačeno, jest zajisté podmínkou a podkladem všeho dalšího zdaru a jestli má naše republika československá prospívat, se rozvíjet, zkvétat, nebo řeknu, jestli má býti lepším zřízením, než bylo staré, v první řadě jest nám pečovati o náležitou výživu všech vrstev lidu. Když vypukla válka, kromě jiných nepříjemných překvapení přinesla úplnou změnu dosavadní soustavy vyživovací.

Nevím, kdo byl původcem myšlenky, aby se vypočítalo, kolik člověk denně nezbytně potřebuje, má-li obstáti nejen jeho život, nýbrž má-li býti udržována jeho tělesná výkonnost a síla, jediný to kapitál většiny lidu, a tu praví se, že byl to český učenec, který vypočetl, že tolik a tolik dekagramů stačí, aby byl v domácnosti živ (Poslanec Dr. Viškovský: "Učenec, který nebyl v domácnosti živ!"). Zdali to sám na sobě zkusil, nevím, ale podle všeho asi sotva. Tolik však mohu říci, že si zaměnil retortu se žaludkem, že si spletl, že retorta je něco zcela jiného, než lidský žaludek a že při takovém vypočítávání musí se brát zřetel netoliko k chemikáliím, sloučeninám, nýbrž také k jiným věcem, které podmiňují životní sílu každého jednotlivce. A těchto výpočtů právě chopila se vláda bývalé říše rakousko-uherské a na základě jejich (Posl. Dr. Viškovský: "Ty si objednala!") vypočítala, kolik v Čechách, na Moravě, ve Slezsku nám musí ponechat, abychom hned, co nejrychleji nezemřeli. (Souhlas.)

Ze všech počinů bývalé vlády, ze všech nařízení a ze všech těch výkonů, kterými nás obšťastňovala po celou dobu, je patrna a jako červená nitka se vleče snaha, co nejvíce Čechy vyrabovat, Moravu zničit a český národ seslabit, aby neměl dosti síly, postaviti se někdy k nějakému odporu.

A aby tohoto cíle tím snáze dosáhla, zřídila si celou sbírku ústředen, které vybavila mocí nejen zákonodárnou, nýbrž i mocí výkonnou, dala jim k disposici četnictvo a všechnu tu moc státní a tyto centrály či ústředny počaly nás oblažovati svou blahodárnou činností. Není stavu, není povolání, není třídy, které by dnes neproklínaly celou tu působnost těchto ústavů, jimž na Moravě - a zajisté právem - lid dal případné jméno: zlodějny. (Souhlas.)

Já se svého stanoviska pokládám tyto ústředny za hlavního vinníka, že jsme dospěli tam, kde nyní jsme, že v těch bohatých, úrodných krajinách československých dnes zápasíme s hladem a že v těchto bohatých a úrodných krajinách nám sta a tisíce nejen dětí, ale i dospělých předčasně zemřely a zahynuly. A kdybych měl nyní odpovídati na otázku, které z nich dáti přednost, těžko by se mně odpovídalo, poněvadž bych nejvýše mohl říci: jedna za osmnáct a druhá za dvacet bez dvou. Vezměte si, kterou chcete: všecky ústředny stejně blahodárně působily a jestliže se našli obhájci těchto ústředen, pak byli to zajisté lidé, kteří měli sice na zřeteli zájem, ne však zájem lidu.

Abych nemluvil tak do větru a na plano, uvedu k tomu několik dokladů. Jedna z těch nejproslavenějších je tak zvaná "Amba", brněnská společnost, o níž v těchto dnech právě "Moravská Orlice" přinesla nádhernou fotografii, jak se tam hospodařilo ku blahu veškerenstva. Ony totiž tyto centrály byly zřízeny za součinnosti jistých pánů vídeňských, kteří tvrdili, že to je jedině možná soustava, která vyhovuje v dobách tak krutých, jako je válečná. Pravili: centrály nebo ústředny jsou zřízeny k tomu, aby zachytily zásoby. Jak to zachytily, toho nejpěknějším důkazem tak zvaná bavlnářská centrála. Dokud byly u nás zásoby, vyváželo se do celého světa. Jakmile zásoby zmizely a nebylo náhrady, tu teprv vzpamatovali se pánové v té bavlnářské ústředně a rychle začali konfiskovat. U koho? U drobných řemeslníků, u těch malých mistříčků, kteří měli několik metrů nějaké látky, a to s takovou krutostí, že to často znamenalo úplné zničení celé živnosti. Všechno bylo zabaveno, čili, jak oni říkali, "zachyceno". A výsledek vší té péče byl, že pomalu ti chudobní, kteří neměli ani protekce ani výdělků válečných a jiných prostředků, ani moci úřední, byli nuceni choditi bez košil a jiných nutných potřeb, že jsme neměli prostě možnost se obléknouti.

Nás opatřovala tato centrála znamenitě. Ona nám poskytla možnost oblékati se, totiž těm nejchudobnějším třídám. Já mám, pánové, tady vzorek (ukazuje) takové péče té centrály. Kdybych to podržel proti světlu, uvidíte nejmenšího broučka. Byla by to znamenitá látka na řešeto, jenže to nedrží jako řešeto. A když z té látky tak široké kousek stojí 5 K a několik haléřů, stojí jeden oblek asi 100 korun. A to je pro ty nejchudobnější. Pak z této látky oděv dva měsíce vytrvá, když se nechá ve skříni viset. A ještě něco! Když maminka byla tak nerozumná a ušila z této látky kalhoty tomu nejmenšímu, vydala to dítě nebezpečí, že zemře následky otravy krve. Takové případy se staly.

To jest jeden maličký vzoreček, malá ukázka blahodárné, vlastenecké působnosti - ve smyslu starorakouském - té centrály. A aby se krejčí nevymlouvali, že nemají čím šíti, obstarala nitě. To se, přítomné dámy, jistě divíte (ukazuje špůlku nití), kde jsem vzal špůlku nití. Vždyť je to majetek, poněvadž to stojí 60 - 80 - 100 K. Tohle dostal jsem za 27 korun - my ne, krejčí -

Ale pozor! Když se dá potom do šití, jde to takhle. Podívejte se! (Ukazuje, jak se trhají nitě.) Prosím, račte to, velectěné dámy, zkusit! Neušije z toho ani papírové šaty. A tento vzorek, pánové, posílala slavná ústředna k nám bez objednávky, ona byla nesmírně obchodně zdatná. Ona jednoduše poslala vagon do Brna, Olomouce a snad také do Prahy s nařízením zde úředním, že se to musí odebrat, napřed zaplatit a nic vrátit. Za jakou cenu, jsem již řekl.

Kdybych zde měl líčiti to blahodárné působení této jedné ústředny - neřeknu zlodějny, to jest nepěkné jméno - musil bych vyčerpati všechen čas, který budeme míti k disposici v tomto Národním shromáždění. Proto promiňte, že se nebudu dále zabývati jejím vzácným působením a přejdu k dalšímu.

To jest A. M. B. A. My nemáme mléka, másla, vajec atd. a proč? Poněvadž nám veškerý dobytek byl vybit. Vy v Čechách jste byli trochu chytřejší, než my Moraváci; my jsme byli hloupí a myslili jsme, že to, co nařídí úřad a pan komisař nebo tak zvaný - jak se jmenuje ten milostpán - komisionář, že se musí vykonati. Přišlo jich pokaždé 5, s nimi nejméně jeden četník a ne-li, 5 vojáků... A teď se počalo hospodařit. Poslední krávu Valáškovi vyvedli z chléva; co bude pak dělat, o to se nestarali. Za kus dostal ovšem komisionář 25 korun.

Kam se to mělo podíti?

To měli větší příjem, nežli člen Národního shromáždění. A podle toho jednali. Nebylo větších upírů, nebylo větších škůdců českého národa, nežli komisionáři a subkomisionáři. A to bude jednou otázkou, o které se bude muset jednat. (Výborně!)

Ti páni páchali hříchy na nás neodpustitelné, skoro bych řekl, horší, než do nebe volající.

Až bude třeba, přivedeme podrobnosti a důkazy, přivedeme věci, že bude se svět zajisté divit, jak bylo možno, aby národ a lid klidně to snášel a trpěl.

Na t. zv. statku, kde měl hospodář 26 krav, má dnes pouze 2, jednu jalovici a jednu krávu, která se k ničemu nehodí, a on má s tímto dobytkem obstarávat své hospodářství. Co dostával za to? Roku loňského anebo předloni platila se za 1 kg. živé váhy báječná cena 1 K 40 h, 1 K 60 h, a když to bylo primissima - a to musel býti vykrmený vůl - platilo se někdy 2 K. A zač prodávalo se maso? Víte to všichni: od 14 K nahoru. Kde zůstal ten rozdíl mezi K 1.60 a 14 K? Kdo to má na svědomí? Kde zůstaly ty tukoviny?

Kupovali lůj za 2 K, a ten lůj nedostali lidé za poživatinu, ten lůj byl poslán okresní sběrně brněnské. Tam zůstal tak dlouho, až se nemohl více potřebovat - a pak to vandrovalo k Schichtovi. Tam se z toho vyrobila hmota, které se říkalo mýdlo, ale lidé nedostali z toho ani miligram.

Tedy 2 K dali a 1 kg. mýdla stojí od 16 K nahoru, a to ještě pod rukou, když má někdo protekci.

Kam se to všecko podělo, co nám posbírali? Nejvíce toho šlo do Vídně jako "Beinfleisch", něco šlo do Uher, a pak to z Uher odkoupila naše správa vojenská nazpět a neplatila 2 K, nýbrž 6, 8 - 10 K. Maďaři na náš účet dodávali vojsku a vydělávali na každém kilogramu mnoho korun.

Slavné shromáždění, my neměli ne týden, ne měsíc, ale po měsíce ani ždibec masa, ani to, co se vypočítalo. My nesměli nic z našeho dobytka pro sebe užít, všecko musilo jíti do Vídně, aby měli milostpáni ve Vídni výběr v mase.

Ve Vídni ovšem lid chudobný také měl bezmasé dny, my doma bezmasé měsíce a půlroky. Za 4 - 5 neděl dostali jsme na osobu 7 - 10 dkg, a to jen, když bylo maso.

Ale když páni zvěrolékaři nebyli při chuti a nechtělo se jim podávati relace do Vídně, neměli jsme nic.

Následek toho hospodářství jest, že nemáme masa ani pro chudobné, ani pro zámožné, že nemáme dobytek a že následkem toho hynou ti, kteří nám mají stravu opatřovati. My tedy nevíme koho chytnout za pačesy, pak to obyčejně odnesou agrárníci. Nechci je hájiti, já nejsem agrárníkem, ale z toho, co jsem Vám řekl, můžete posouditi, jak oprávněné nebo neoprávněné jsou výtky agrárníkům. Snad mezi nimi - nejsem zasvěcen do těch poměrů - jsou, pánové, kteří budou míti ještě nějaké dobytče pořádné, ale ti drobní jsou úplně zničeni, a budou-li chtíti obnoviti hospodářství, sta a tisíce budou museti si vypůjčiti, aby si zase nějaký dobytek pořídili.

A co se nedělo dále? U nás na Moravě rekvirovali píci.

V Dolních Rakousích byly ohromné stohy slámy a sena a všeho hojnost. V Horních Rakousích o nějaké bídě neměli ani potuchy. U nás v mnohých krajinách kravičky nedostaly než zelenou chvoj, ba ani slámy ne. Tam, kde ten dobytek byl zničen tak, že ho musili na popruhách zdvihati, tam předpisovali, kolik vagonů musí dodati sena, kolik vagonů ovsa atd. atd.

Ti lidé musili kupovati za 100, 150, 200 korun a dodávati to milostpánům a vojsku za 13 korun. Pak se ovšem dobře hlásalo: My musíme vydržeti!, pak se bralo 800.000 neb 1,250.000 toho žoldu, atd. atd., pak se těm pánům dobře bojovalo tisíc kilometrů za bojištěm, ti to mohli vydržeti, ale náš lid to vydržeti nemohl.

To je jedna z těch příčin, proč ten převrat se stal tak náhle, poněvadž již nebylo k snesení to hospodářství, kterému jsme byli vydáni v šanc.

Naše obilní ústředna, o níž pan president Sontag ledacos naznačil a o níž ještě ledacos budeme ještě více naznačovati později, jednala tak, jak jednati neměla. V Čechách jste měli více rozumu, zde jste pamatovali trochu na sebe. Vždy se ještě našlo něco, u nás na Moravě to dělali tak důkladně, že nezůstalo ani zrnka.

Slavné shromáždění, ke mně přišla žena, matka osmi děti, otec na vojně, syn na vojně, ona sama doma, poslední dítě u prsou, pro boha prosila, abych jí opatřil zemáky, že zmírá hladem. Byla to selka!

Druhá - mohu jmenovati jména, koho by to zajímalo - babička přišla, matka zemřela, otec byl zajat, celá rodina byla vyhubena, jen tři děti zůstaly. Neměli ani jediného zemáku! Také to byla selka. Tak hospodařil obilní ústav u nás.

V okresu vyzovském působením opravdu bezcitného člověka - máte ho teď v Čechách, jsme rádi, že Vám ho sem dali - do posledního zrnka jim všecko vybrali. A co jim dali? Shnilou, plesnivou kukuřici a tu musili jísti ti lidé. Není divu, že povstaly choroby a že lidé hynuli a umírali. Říkalo se, že prý to všechno dostanou nahraženo. Jak, to víte!

Jeden z předřečníků vykládal něco o semeni. Dodávám k tomu ještě jeden obrázeček. Jednomu rolníku zabavili zemáky. Nechal je ve sklepě a měl za ně dostati v roce 1915 - 9 korun. Na jaře musil zemáky sám od sebe koupiti prostřednictvím obilního ústavu, ale za 26 korun. Za to, že je do jara uchoval, musil dopláceti taký obnos.

Když jeden soused od druhého chtěl si vypůjčiti semeno nebo vyměniti, musil to oznámiti obilnímu ústavu a ten po dlouhém řízení mu to povolil, ale dal mu vyměřiti nejvyšší cenu a sám předepsal jinou cenu a vydělal na metráku 40 K a ještě více.

Byly případy, že koupili oves za 26 korun a témuž hospodáři semeno jeho vlastní prodali za 52 K. Tomu se říká péče o blaho lidu! A tak bych vás mohl baviti ne den, ne týden, po měsíce, kdybych to všechno vyložil, co jsem sám viděl a zkusil. Jsou to hrozné věci. Budeme zle vzpomínati na válku, ale na tyto upíry budeme vzpomínati ještě více. Budeme vzpomínati na ty útrapy zle, ale na to, co udělaly ústředny, hůře, než staří Egypťané na ty rány, kterými byli od Pána Boha trestáni. Tolik o práci a hospodářství v našich milých ústřednách.

Proto jest pochopitelno, když nyní kde kdo, kdo nemá zájem osobní na tom, volá: "Pryč se všemi ústřednami, zrušte je a uvolněte obchod!"

Zrušte tyto ústavy, které se neosvědčily, leda že bychom tu působnost, jak jsem ji vylíčil, za osvědčenou považovali a postarejte se o to, aby volným obchodem mohlo se zase uvésti do pořádku to, co bylo zkaženo! Nejsem obhájcem obchodníků, chraň Pán Bůh. Mají leccos na svědomí. Mají leccos, s čím se nesmí na venek ukazovati, ale jisto jest, jakmile se někde uvolní volný obchod a jest náležitý dozor, ne malovaný a dělaný, tam nastane konkurence a úpadek cen.

Ovšem nesmíte býti jako v Praze, že když vám začali prodávat vepřové maso nízko, našel se kdosi kdesi, že se to spravilo a ty ceny jdou zase nahoru. Bylo by účelno chytnout ty, kteří jsou takoví umělci, že to dovedou, ať je to kdo chce. V tom musí nastati náprava, byť i to stálo oběti. Souhlasím s tím, ať jsou ustanoveny ceny směrné, ale nesmí býti na papíře, a když takového jednoho hříšníka lapíme, potrestejme ho ne pokutou, z toho si nic nedělá, zaplatí těch 50 tisíc a vydělá zítra více, nýbrž odejměme mu živnost (Hlas: Keťasování není obchod!). Ať jest to tak nebo jinak. Vinou podstatnou tohoto hospodářství byla tak zvaná statistika. Tou se dokázalo všechno. Tou naší žňovou statistikou teprve se dokáže všechno. To byl všechno klam a podvod. Za svědka mám pana presidenta Sontága. Statistikou všechno se dá dokázati, i že na poli, kde nic nezaseli, sklidí 60 q toho a toho. Jakživi jsme na Moravě neměli toho tolik, než po ty čtyry roky. Rolník sice proklínal všechno do horoucích pekel, že následkem sucha neb následkem mokra nesklidil ani to, co sel, ale statistika vypočítala, že sklidil bohatě, aby mohl pro veřejnost odevzdati tolik a tolik q obilí. Ale ne pro sebe, pro nás doma, nýbrž pro Vídeň a vojsko. A co vojsko nám sebralo, kdyby to alespoň dostali vojáci, ale ti dostali 3krát denně trochu teplé vody. Ráno dostali teplou vodu, zabarvenou na černo, v poledne zabarvenou na bílo a večer jen vodu. Pak není divu, že jim brzy odpadla chuť bojovat za milé Rakousko a přebíhali na druhou stranu, kde jim ukazovali jaternice, koláče atd. Ani v tomto ohledu nemůžeme nikterak pochopiti, jak to hospodářství mohlo vypadat.

Dovoluji si tvrditi, že kdybychom měli to, co se zlomyslně zkazilo, a k tomu to, co nakradli ti velcí páni, že bychom měli náramný blahobyt, takže bychom mohli po případě i těm milým sousedům Němcům něčím pomoci. Není to přece myslitelno, aby v takových zemích, jako jsou naše, mohl povstati hlad, když ovšem není nějaké zvláštní pohromy.

Ti komisionáři a zmocněnci, o kterých jsem pravil, že tak mořili lid, považovali celý svůj úřad za jakousi ždímačku a myslili si: "Však dnes nebo zítra to bude beztoho v pekle, musíme tedy honem jednat." Výsledek znáte!

Ale co jest nejžalostnější, jest okolnost, že my teď budeme na tom spoluvinni. Byl to velmi neopatrný čin, že naše nynější vláda dala jim splnomocnění, aby hospodařili dále. V tom já vidím něco, co nedovede omluviti a obhájiti nikdo, kdo má svědomí.

Řeklo se: "Ten systém, to ústrojí musí býti zachováno." Ale proč to musí býti zachováno? Konečně, kdyby ten systém byl zachován, již bychom se s tím smířili, ale ti lidé, kteří se tolik provinili, měli se odstraniti. Takový Hotový, který řádil v okrese novojičínském hůře, nežli hyena, který ve dne v noci lidi trápil, tisíce rodin zničil, taková hyena působí dále!

Co pak již mezi námi není poctivých lidí, kteří mají svědomí a cit? Myslím, že takových lidí se zde dosti najde. Když již ten systém tak znamenitý bychom ponechali, měli jsme aspoň vymýtiti ty hrubé závady, odstraniti, co bije do očí, aby lid viděl, že se nezměnila jen forma, nýbrž i obsah toho státu (Výborně!), neboť, buďte jisti, jestliže nedokážeme, že to nové jest lepší, nežli bylo staré, brzy se najdou hlasy a ozvou se velmi ostře: (Hlas: Již se ozývají!) "Jaký šel, takového potkal. Prve nás drancovali četníci a kommissionáři, teď to dělají ti druzí." Varuji před tímto způsobem a směrem, poněvadž by to mohlo skončiti tak, jako to skončilo ve starém Rakousku. (Tak jest!)

Ale to jest snadné, hubovati na ty druhé, hůře však a tíže jest ukázati, jak ty sám bys to udělal, jak vy byste to napravili a toho nám třeba všem vespolek, abychom hledali nápravu, pokud ovšem můžeme, a sice v tom způsobu, že rychle zjistíte, co skutečně máme, a když to budeme mít zjištěno, postarati se o úděl pro ty nejpotřebnější. Bohatší a zámožnější nepotřebují podpory, neboť si opatří vše sami. Rychlý dovoz potravin a surovin ze zemí, z nichž je to možno, zrušení ústředen, uvolnění obchodu, obnova průmyslové výroby všech oborů, zamezení všeliké lichvy všemi prostředky, i když se to bude zdát tvrdé, jen tím můžeme zabrániti vykořistění. A co je hlavní: zvýšení výkonnosti našeho zemědělství! Jestliže to nedovedeme co nejdříve udělat, nezvýšíme-li plodnost půdy, neobnovíme-li rychle možnost dopravy a nezavedeme-li náležitý pořádek v železnictví a poštovnictví, aby se nekradlo ve dne v noci, pak sebe krásnější řeči neopatří nám ani jediný bochníček chleba, ani sousto potravy, pak bude ještě hůře nežli zle! Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP