Čtvrtek 21. listopadu 1918

Chci dále upozorniti, že máme téměř 15.000 lidí všech stavů, kteří vrátili se zmrzačení s menší nebo úplnou neschopností pracovní. Chci také říci, že cítíme za svou povinnost, v tomto sboru ujati se těchto lidí, volati po sociální spravedlnosti a dotazovati se, jakým způsobem a jakými prostředky míní vláda uspořádati tuto otázku a umožňovat jim existenci, a jakým způsobem hodlá uspořádati otázku těch, kteří buď dočasně nebo navždy jsou neschopni jakékoliv práce. (Hlas: "22 korun měsíčně jim nestačí!") Blížíme se počátku tuhé těžké zimy a chci říci, že synové a dcery této republiky nemají obuvi, nemají prádla, že nemají šatstva, a že to je k hanbě naší, jestliže vidíme dnes v listopadu v Praze dělnické děti choditi bosy se zmodralými rty. Chci volati k svědomí těch, kteří spravují svobodný náš stát, aby učinili opatření, aby lidem, kteří si nemohou ani levné šaty papírové, ani obuv s dřevěnými podešvy opatřiti, aby z těch konfiskovaných zásob učinil se pro tyto lidi dar republiky tím způsobe, že by se tito lidé mohli obléci a ošatiti. (Posl. Zemínová: "Zejména mládež!") Nejsou to jen průmyslová města nýbrž i venkov, kde stejně jako ve velkoměstech potřebují nápravy.

A nyní dovolte bych se vrátil ještě k veliké a důležité věci, k veliké a důležité otázce, kterou rovněž pokládám za nutnou, aby se rozřešila.

My stojíme v kvapné demobilisaci. Co budeme dělati s těmi, jichž živitelé padlí na bojišti? Co budeme dělati s těmi vdovami a sirotky? Co budeme dělati s těmi, kteří jsou nezvěstni, s těmi kteří jsou ještě v zajetí a vrátí se bůh ví kdy, co budeme dělati s jejich pozůstalými?

My tedy v tomto shromáždění říkáme, že jest potřebí revise podpor; jest dnes mnoho lidí, jichž sociální postavení by připouštělo, aby se zřekli dalších nároků na podporu, (Tak jest!) my říkáme ale také, že jest ohromné množství žen a dětí a zvláště sirotků, jimž nemůžeme zastaviti vyplácení podpory vyživovací. (Výkřiky "Zvýšit!"), nýbrž naopak, že jest tu potřebí z důvodů spravedlnosti ještě zvýšiti podporu, jejíž výše 1.80 korun denně jest naprosto nedostatečná. (Souhlas.) Tedy tyto věci volají po svém rozřešení. Jde v tomto velikém okamžiku o to, aby lidé byli nejen náležitým způsobem zásobeni potravinami, ale také aby měli možnost, aby si mohli koupiti to, čeho potřebují ke své existenci. Vedle těchto problémů snažně prosím, aby otázka valuty, která je jednou z příčin ohromné té drahoty. byla rychle řešena, poněvadž co přijímáme a vydáváme, není v žádném poměru k hodnotě věcí, které spotřebováváme.

Chceme říci, že jako socialisté tomuto slavnému sboru předložíme řadu ohromných problémů sociálních k vyřešení. Ale říkáme docela otevřeně, že pro nás systém soukromo-kapitalistické výroby, který je příčinou celé té bídy, je ve svých základech nepřijatelný a že budeme do krajností za jeho odstranění zápasiti. (Výborně! Potlesk.)

Chceme tu říci také otevřeně, že voláme po brzké reformě půdy, poněvadž nevidíme v ní jen otázku hladu po půdě, nýbrž také regulativ velkoměstských proletářských poměrů. My v rozřešení otázky půdy vidíme naději na uvolnění sociálního tlaku ve městech, vidíme naději, že ten příliv do měst nebude tak těžký, rychlý a náhlý, aby znemožňoval, zhušťoval a sesiloval ten ohromný sociální tlak, v jakém žijeme ve městech.

Neméně jasně a otevřeně chci říci, že považujeme za svou povinnost, aby otázka prvotní výroby, to jest otázka dolů, otázka hutí a otázka velkého průmyslu byla řešena ve směru socialisace, ve smyslu jiné společenské organisace, než v jaké je založena. My tu chceme říci, že dělníci plným právem volají, aby byli nejen zastoupeni, v organisaci výroby a společně se zaměstnavatelem se také její organisace a řízení súčastnili, nýbrž že také dožadují se, aby podíl na výtěžku této práce nebyl jen vlastnictvím jednotlivce, nýbrž aby také stal se vlastnictvím pracovníků, kteří na výtěžku tohoto podniku svou prací spolupůsobili. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Jestliže tyto veliké problémy výživy nás tlačí, není to nic jiného, nežli skutečnost nedokonalé organisace společenské, nežli potřeba, aby společnost byla od základů v celém svém hospodářském složení reformována.

V tomto okamžiku, kdy my zde hovoříme, stojí všechno kolem nás v plamenech sociální revoluce a jest otázka, zdali plameny, které okolo sléhají, nezachvátí také budovu našeho státu. Já bych tu chtěl říci, že by občasně tohoto státu, kteří požívají také jiných výsad, nežli výsad rodu, (Hlas: Výsady bohatých), výsady bohatství, měli by pochopiti velikou dobu a veliké nebezpečí a dobrovolně ustoupiti ze svých výsad, aby řád sociální harmonie postaven byl na místo řádu dravčího, řádu kapitalistického.

Nechci nic jiného říci, než že působí-li nám starosti a obavy armády těch lidí, kteří ztratili víru sami nad sebou, kteří ztratili víru v samy sebe, kteří ztratili víru ve společnost, ti lidé, kteří chopili se všech prostředků, aby zničili tu organisaci, kterou považuji za organisaci jim překážející, špatnou a nedostatečnou, že není vyloučeno, aby při vysoké inteligenci českého dělnictva, při lásce, kterou chováme k tomuto národu a státu - není vyloučeno, kdyby poměry, které zde trvají, ty nepořádky v aprovisaci, zoufalé poměry (Výborně!), nepořádky ve správě, pokud o nich mluvíme jako důsledcích, kdyby tyto poměry měly trvati, aby požár nezchvátil také klidné, inteligentní dělnictvo české. (Výborně!)

Jediná záruka odvrácení požáru, který zuří kolem nás, leží v tom, aby byl pořádek, aby dostal každý to, co k životu potřebuje, aby každý dostal to, co nezbytně míti musí.

Velectění pánové, jestliže tyto poměry kvasí, jestli toto nebezpečí stojí nad námi, jest naší povinností, ne je volati, nýbrž pracovati proti němu všemi silami a pracovati proti němu všemi prostředky.

My, kteří voláme: "Vzpamatuj se, společnosti!", my, kteří voláme: "Společnosti, uprav tyto všechny poměry," jsme největšími nepřáteli bolševismu a největšími průkopníky pořádku společnosti.

My, jako socialisté, nejdříve máme na zřeteli interes, aby se poměry v národě našem a ve státě našem braly cestou neklidnější a cestou nejzákonnější.

My jsme na tom nejvíce interesováni, poněvadž chápeme, že na stolci předsednickém leží celá řada ohromných problémů sociálních, které chceme, aby byly vyřešeny, - ne diktaturou tříd - nýbrž dohodou celého národa a za spoluúčastenství všech jeho poslanců.

My máme ty interesy hledíce k jich plnění, máme jedinou snahu, by sociální zákonodárství setřelo slzy s očí matek a dětí, máme jedinou snahu, by klidný vývoj společenských poměrů v českém národě zahojil v brzku hrozné ty rány, které čtyřletá válka - a válka v pravém slova smyslu vyvolaná vzpupným a bezohledným cynismem jednotlivce - způsobila, aby tyto rány byly v brzku zahlazeny.

Kdo v tomto nás chceš následovati a podepříti, kdo chceš klid a zabezpečení té mladé naší svobody a samostatnosti, musíš podepříti nás v boji za pořádek a za dostatečné zásobování, v boji za odstranění zlořádů, které v otázkách vyživovacích panují. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Slovo má kolega Okánik. (Hlučný potlesk.)

Poslanec Dr. Okánik: Veľactené shomaždenie!

Čo sa týká otázky aprovizácie na Slovensku a slovenských miest, musíme riecť, že nie sme úplne orientování a sice preto, lebo dnešné pomery naše na Slovensku sú nám úplne neznáme.

Aké pomery boly predtým, to dobře vieme. Čo sa týka našeho Slovenska, prvá ve, ktorú musím na pamäť uviesť, je, že my tu sa nachádzajúci slovenskí poslanci zastupujeme len jednu čiastku tohoto Slovenska, poneváč zo slovenského územia, môžeme riecť, len jedna tretina nachádza sa v rukách ľudu slovenského, a sice pomerne tá najmenšia čásť. Ostatné dve tretiny sú v rukách veľkostatkárov a nájemníkov, pre ktorý tento ľud za mizernú mzdu musí otročiť.

Jedna tretina je výlučne v rukách malého rolníctva, tak že dnes môžeme riecť, že nemáme na Slovensku žiadneho velkorolníka. Sme tu zastupitelmi slovenského proletariátu, slovenského malého ľudu a slovenského malého rolníka.

Ako vypadala aprovizácia u nás v Uhrách, o tom sa dlho zmieňovať nemusím. Sú známe z novín té ohromné výkriky, ktoré sa, poneváč sme časťou Uhorska, oproti uhorským agrárnikom so všetkých strán ozývaly.

Túto biedu ste cítili nielen vy, ale i náš ľud slovenský, s ktorým sa v tomto ohľade macošsky zachádzalo. Abych priviedol nejaké doklady, sú dôkazy na to, že aprovizácia v Uhrách bola, môžeme riecť, dobrá. Boly kraje, kde sa jedlo biele pečivo celý rok, kde bol biely koláč na stole každý boží deň. Ale náš ľud slovenský v tomto ohľade bol vo veľmi zlom postavení.

Dokázané je, že na pr. naší Slováci v trenčianskej a oravskej stolici nedostali za celý rok žiadneho cukru. Hovorilo sa: "Načo dávať tomu hlúpéme Slovákovi cukor?" Ten si medzi seba rozdelili aprovizační a židia. Prešporský komisár našich 3 vagóny bielej múky, nulovky, ktorá bola určená pre okres, ale rozdelená nebola, rozdelili si ju páni, nakolko ju potrebovali a tieto tri vagóny boly prichystané na keťský obchod. (Hlas: U nás to dělal místrodržitel!) U nás takých miestodržitelov máme celú kopu, poneváč na každej malej dedine sme mali jednoho notára. (Výborně!)

Čo sa týká hodnôt, ktoré sa v rukách našeho ľudu nachádzajú, o tom tiež, pánovia, nemôžeme podať úplného obrazu, a sice z tej příčiny, že naša vláda už v srpnu a v zárí velkú čiastku týchto zásob odviezla. Boly určené 15 korunové prémie tým, ktorí odovzdajú svoje obilie, a preto z velkej časti bolo obilie odvezené. Ostatne čo sa nachádza v rukách našeho ľudu, nie je množstvo tak valné a tak nesmierné, ale ešte teraz, keď sme sa vzdialili pre 2 týždňami od nás, sme presvedčeni, že dostačilo by k zásobeniu našeho chudobného slovenska, jako je stolica trenčianska, oravská a spišská. V skladištiach nachodila sa veľká čiastka zemiakov a jačmeňa, ktorý bol prichystaný na sladovanie.

V mojej farnosti stálo 140 vagonov jačmeňa, určeného na sladovanie, a keď u nás vypukla revolúcia, ja som bol prvý, ktorý som ruku položil na ten jačmeň a podarilo sa mi, by bol daný pre výživu, lebo bez piva se náš ľud zaobíde, ale bez chleba a múky nie.

Jako dlho se tam budú nachodiť tieto zásoby, to my nevieme. Lebo vláda naše všemožným spôsobom všetko centralizovala. V Uhorsku bol obilný ústav najväčší vyžierač tohoto světa, ten všetko centralizoval tak, že u nás na Slovensku sa rekvizícia nerobila rovnakých spôsobom. Ináč rekvirirovalo sa v maďarských krajoch a ináč u slovenského ľudu; ináč rekvirirovalo se u maďarských veľkostatkárov a ináč u chudobnych slovenských sedliakov. Tomu chudobnému sedliakovi odobrali i to zbožie, čo mal na semä, alebo ak mu ho nechávali, rekvirovali mu ho pozdejšie a on veril, že ho dostane na jar. Na jar mu pustili trochu zbožia, a pšenicu mu ponechali na semä. V jaseni mu obilie nevyplatili a na jar riekli: My sme ho od teba kúpili po 42 K a tebe ho predáme po 76 K - takže sedliak za zbožie, ktoré mal doma, musel obilnému ústavu zaplatit o 34 k viac a bol hotový. Tieto obrazy má náš ľud před očami. Na to sa začalo kričat, že vypukla v Uhorsku revolúcia. Ľud nedostal múku, cukor, chlieb a nebol div, že sa ľud búril a dlávil notárov.

Úmysel tejto centrály při týchto obchodoch bol, nahromadiť miliony, ba miliardy majetku, ktorý má slúžiť k tomu cieľu, aby za tieto peniaze v slovenských a rumunských krajoch boly zakupované veľkostatky, slúžiace maďarizácii a expropriácii našej vlasti, našich rodín. Nechcem sa ďalej o týchto veciach šíriť, nechcem o nich pojednávať. Keby sa nebolo stalo, čo sa stalo, bolo by bývalo naše Slovensko samo sebe dostačilo a samo seba zaopatrilo. Ešte vždy sa našlo toľko zásob, že sme nielen sami sebe mohli zásobiť, ale ešte zemiaky, jačmeň na Moravu a do Čiech sme mohli vyviozť a obľahčiť tak postavenie našeho robotného ľudu.

Dnes sú věci v smotnom stave. Národ náš vyslal nás sem z vlastnej vôle. Čo sa však u nás deje, nevieme. Prichádzajú nám smutné zprávy, ktoré mluvia o drancování, lúpení a dvážaní všetkých potravin, ktoré máme.

Čo to znamená? Zajiste, veľactení pánovia; uznáte, že to znamená pre nás biedu nielen pro túto zimu, ale i pre budúcí rok, keď odvezú zo Slovenska všetky semená pre budúci osev a odvezú všetok dobytok.

A teraz naposledy Maďari prichádzajú a ukazujúc na toto olúpené Slovensko, volajú k českému štátu: "Tu si ho máš, to Slovensko, vyprázdnené, olúpené a živ si ho, keď chceš!"

Práve preto dnes nevieme, aký je ten stav a jakým spôsobom by sa mohlo odpomôcť; to jediné každý z nás vie, že jedine tu pomôže oslobodenie Slovenska. (Výborně!), že jedine je tu nutná rýchla pomoc, nehovorím mobilizácia, ale čím rýchlejšia pomoc i diplomatická i branná, to su té jediné dva prostriedky, ktorými sa dá ešte dnes to, čo sa na Slovensku nachádza, zachrániť. (Výborně!)

Touto myšlienkou je dnes prosiaknutý celý český národ, toje jediný spôsob, ktorým musíme pokračovať. Nebude-li sa, veľactení pánovia, postupovať týmto spôsobom, tak som presvedčený, že my Slováci nebudeme tu ďalej poslancami, ale budeme jednoducho exulantmi slovenského národa. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Přerušuji debatu a přistoupím k ukončení schůze.

Průběhem schůze omluvil svou nepřítomnost ještě p. Dr. Heidler.

Schůze výborů konají se tyto:

Ústavní výbor koná schůzi v pátek dne 22. listopadu o 1/2 9. hod. odpol. v síni č. 14 v přízemí.

Branný výbor koná schůzi ne dnes ve čtvrtek po schůzi sněmovní, jak bylo původně hlášeno, nýbrž v úterý o 10 hod. v čís. kom. 12 v přízemí.

Kulturní výbor koná schůzi dnes ve čtvrtek po schůzi sněmovní čís. dveří 28, v II. posch.

Školský výbor koná ustavující schůzi v úterý dne 26. t. m. o 1. hod. opol., tedy bezprostředně před schůzí plenární, v místnosti komise č. 14 v přízemí.

Příští schůzi navrhuji v úterý dne 26. t. m. o 2. hod. odpol. Na denním pořádku jest pokračování rozpravy o naléhavém dotazu posl. Ferd. Jiráska, Svozila, Dra Němce, Dra Belly, Udržala, Šrámka a soudr.

Jsou proti tomuto návrhu námitky?

Námitek není, pokládám tudíž návrh ten za schválený.

Prohlašuji schůzi za skončenou.

(Konec schůze o 5. hod. 30 min.).


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP