Středa 27. března 1907

není po stránce sociální spravedlivým vyrovnáním mezi mzdou a prací.

Navrhované platy jsou sotva existenční minimum, v četných případech následkem značného počtu členů rodin pod toto minimum klesají.

Bylo by záhodno, aby stavu dostalo se ještě většího zlepšení hmotných poměrů, a to co možná nejdříve.

Nynější status se 4 třídami budiž zachován, do každé třídy budiž stejný počet dozorců zařaděn, tedy do každé třídy 32 dozorci, kdežto nyní v 1. třídě je 20 dozorců, bylo by pak v této třídě 32. Následkem této změny z každé třídy dostalo by se do vyšší třídy a do vyššího platu 12 dozorců.

Bylo by žádoucno, aby dozorcové již po prvních 5 letech obdrželi přídavek v obnosu 100 K. Dosud teprvé po prvních 10 letech přídavky ty berou. Následkem nedostatku státu, který byl zaveden teprvé před krátkou dobou, stalo se, že někteří dozorci bez veškeré zásady, bez veškerých pravidel a bez veškeré normy byli zařaděni do vyšších tříd a že to byli dozorci, kterým štěstěna z různých důvodů přála. Tím se stalo, že někteří dozorci, kteří až i 17 let slouží, zůstali v nižší třídě, kdežto někteří, kteří jen krátkou dobu slouží, nalézají se ve vyšších třídách. Touto úpravou dostalo by se jakési odměny, jakési náhrady těmto dozorcům bezdůvodně praeterováným za tuto delší dobu ve službách zemských strávenou. Postavení dozorců jest velice těžké, namáhavé, síly fysické i duševní vysilující, jest velice zodpovědné a také spojeno s nebezpečím pro vlastní život. Přesné konání služby vyžaduje stálého napjetí sil.

Jest přirozeno proto, že dozorcové po krátké době, poněvadž ta služba vyžaduje velkého namáhání, jsou vysíleni fysicky i duševně a k těžkým službám jsou neschopni. Bylo by si přáti, aby tito dozorcové nebyli proto, že k těžké službě jsou neschopni, pensionováni, nýbrž, aby se jim dostalo lehčích služeb zejména v kancelářích zemského výboru jako sluhů a pod. Tím by se za tuto dobu ve službách zemských strávenou, za tyto práce namáhavé, dostalo žití klidného, trpce a draze zaslouženého.

Doufám, že tato má upřímně míněná

slova najdou u slavného zemského výboru živého ohlasu a blahovolného uvážení. (Výborně!)

Náměstek nejvyššího maršálka zemského dr. Werunsky: K slovu přijde nyní pan posl. Kalina.

Zum Worte gelangt nunmehr der Herr Abgeordnete Kalina.

Dávám jemu slovo!

Posl. Kalina: Slavný sněme! Rozpočet náš obsahuje položky k účelům četnickým a vojenským, a položky tyto representují nemalou částku; skoro 1 mil. K stojí nás vydržování a ubytování četnictva a vojska. Jest při tom povinností naší, abychom se podívali na druhé straně na to, jakým způsobem, zejména v posledních letech se strany vojenských orgánů a jejich čestných vojenských rad, šetřeno jest také občanských citů a práv poplatnictva a lidu bez rozdílu národností a bez rozdílu politického přesvědčení.

V poslední době udál se případ degradace záložního důstojníka, který takovým způsobem křičí, že jest nutno, abychom z domácího našeho sboru zákonodárného ohradili se proti zneužívání oprávnění vojenských orgánů proti příslušníkům armády ke zkracování svobody politického přesvědčení. Záložní důstojník Václav Prunar přednášel jako horlivý menšinový pracovník v některých městech a spolcích o otázce nespravedlivého zabrání královského hradu pražského dvorním erárem vídeňským a o nespravedlnosti volební reformy říšské naproti Čechům.

O schůzích, které pořádal v té příčině, podala policie zprávu praesidiu místodržitelskému, a praesidium místodržitelské učinilo o tom oznámení sborovému velitelství, které nařídilo na základě těchto oznámení zavedení vojenského vyšetřování. Vyšetřování proti Václavu Prunarovi vedeno bylo jednak pro jeho přednášku o otázce královského hradu pražského, jednak v příčině stanoviska ohledně volební reformy, dále proto, že prý jest národním menšinovým agitátotorem a horlivým zápasníkem za české státní právo, které prý jest »regierungsfeindlich«, dále že jest členem spolku radikálně-pokrokového pro království České, kterýžto spolek udržuje styky se stranou národně-sociální, dále pro přednášku ve spolku »Okoři«, jehož členstvo jest většinou národně-sociální.

Zajímavo, že intervenující na schůzích těch vládní komisař neměl vůbec příčiny k zakročení, a nezakročil, také a že také se strany státního zastupitelství ani soudu nebylo žádné řízení vůbec zavedeno. Obviněný p. Prunar se ovšem ke všem těmto skutkům jeho občanského života přiznal, a dokázal, že nemá vojenský úřad ani vojenská čestná rada naprosto žádného práva sahati na svého občanské přesvědčení a politická občanská práva, která jsou § 19. úplně zaručena každému, ať jest příslušník té neb oné národnosti.

Velectění pánové, právě na základě vyšetřování provedeného byla věc potom přenesena na čestnou radu vojenskou a čestná rada rozhodla - a jest to zajímavé - že dotčený záložní důstojník - tak stojí doslovně v rozsudku rady - porušil čest stavu důstojnického tím, že se stotožňoval se snahami české strany radikálně-pokrokové, čelícími proti vládě, militarismu a ústavě a že se osvědčil jako horlivý její agitátor, jakož i tím, že ve schůzích lidu projevil smýšlení a názor odporující cti důstojnické. Mám opis originálu rozsudku, který byl dotčenému záložníku doručen.

Tento rozsudek musí nás přirozeně naplniti největšími obavami a rozhořčením, neboť na základě rozsudku toho ministerstvo války zbavilo dotčeného záložního důstojníka jeho hodnosti důstojnické, a tak pro občanské politické přesvědčení provedlo vojenskou justifikaci. Ale to není ojedinělý případ.

Takových případů jest, jak na straně české, tak na straně německé, celá řada. Vzpomínám toho, že vojenské orgány docela opovážily se sáhnouti v té příčině na politické přesvědčení i poslance sněmu král. Českého.

Snad to bude pány na lavicích velkostatkářských zajímati, že asi před šesti lety byl to právě člen konservativní šlechty, (Posl. dr. Stranecký volá: Baron Hildprandt. ) který byl záložním důstojníkem, proti kterému bylo zavedeno disciplinární řízení vojenské proto, že ve svém občanském životě přiznal se k určitému politickému přesvědčení, aneb vykonával určitá občanská práva.

Tenkrát, jak víte, jednalo se o odvolání jazykových nařízení.

Byla organisována samosprávná oposice proti vládě.

Baron Hildprandt zasedal jako člen v okresním a obecním výboru, a mimo to byl poslancem tohoto sněmu.

Vláda poslala do našeho města 10 četníků německé národnosti. Četníci měli býti ubytováni. Ale obec odepřela je ubytovati, odůvodňujíc to, že není naprosto žádné příčiny, proč četníci jsou posíláni do klidné obce. Na konec nezbyly než místnosti v zámku.

Baron Hildprandt věděl, že kdyby vyhověl tomu, co žádalo hejtmanství, aby ubytoval ve svém domě četníky, že by se rázem připravil o veškeru popularitu a úctu vůbec, že by seslabil postavení sve jako velkostatkář i vlastně samu posici vlády. Odepřel ubytování prohlásiv, že není třeba sesílení četnictva. Vykonal tedy sám prostě své právo domácí jako člen sborů autonomních solidární povinnost svoji jako poslanec své právo občanské. Víte, co potom následovalo?

Za krátký čas dostavil se k němu plukovník četnického velitelství z Prahy a měl troufalost vyslýchati ho o tom, je-li pravda, že odepřel ubytování četnictva.

Na základě toho bylo zavedeno proti němu vojenské vyšetřování.

Došlo to tak daleko, že čestná vojenská rada prohlásila také jeho jednání za nesrovnávající se s povinnostmi a ctí stavu, a ministerstvo války pak zbavilo ho důstojnické hodnosti.

Podotýkám, že to byl poslanec, že se opovážily četnické a vojenské úřady sáhnouti na práva politická a občanská poslance, že vojenské orgány za to, co on v občanském životě konal, učinily jej zodpovědným v jeho vojenské mimořádné hodnosti. Ale nejen pro politické otázky troufají si vojenské orgány degradovati důstojníky.

Víme, že mnozí důstojníci byli degradováni pro práci, kterou vykonávají jako příslušníci toho kterého výrobního stavu. Jakoby poctivá práce znehodnocovala vojenskou čest.

Připomínám, že p. Černík, hospodář, záložní důstojník, byl degradován proto, že prý kydal hnůj a že jej vozil, že prý práce taková se nesrovnává se ctí vojenskou.

Pánové, to jsou případy, které konečně všichni musíme důkladně uvážiti a musíme se proti takovému policejnímu i politickému zneužívání jak četnictva tak i vojenských orgánů z tohoto sněmu co nejrozhodněji ohraditi.

Dnes má každý národ své strany, které čelí proti vládě, proti militarismu, strany s programem politickým a které domáhají se změny ústavy.

Mnozí z příslušníků stran politických jsou jako záložní důstojníci v řadách armádních. Není to žádná osobní libůstka, proč tito lidé hodnosti tyto mají, nýbrž stali se důstojníky na základě všeobecné branné povinnosti. Zákon docela ukládá dobrovolníkům, že musí složiti důstojnickou zkoušku. Jako záložní důstojníci vydají prý revers, že nesmí býti členy žádné tajné společnosti, ale nezříkají se svých občanských práv. Nikdo nemá právo odebírati někomu politické jeho přesvědčení.

Důstojnické hodnosti nabývají naší dobrovolníci na základě svého vzdělání a na základě své osobní způsobilosti. A nyní přijde důstojnická čestná rada a zbaví je té hodnosti, poněvadž projevili podle ústavního svého práva a mnohdy i z občanské povinnosti své politické přesvědčení.

Zákon dává dnes každému občanu do rukou hlasovací lístek, a nebylo daleko od toho, že by se byla uzákonila volební povinnost, takže každý občan byl by musel hlasovací lístek svůj do urny odevzdati. Přirozený následek toho by byl, že by se musel, ač-li by nechtěl býti pouhým hlasovacím materiálem, interessovati o politické strany a k některé se přihlásiti, mohlo by dojiti k tomu, ano dochází již k tomu, že vojenské orgány činí se soudci nad občanským životem každého záložního příslušníka armády. Čestná rada vojenská bdí nad politickým smýšlením a přesvědčením a trestá ho pro politickou činnost.

Zákon mu dává právo, aby mohl jménem kterékoliv strany, na kterémkoliv programu politickém, státi se po případě členem zákonodárného sboru, ale čestná rada vojenská, pakli že toho práva použije, může jej degradovati.

Máme teď zákon na ochranu čistoty voleb, dle kterého nikomu se nesmí zabraňovati, aby kandidoval, ale případy, které se staly, ukazují, že vlastně zde se strany četnictva a vojenství nová zvláštní justice byla zavedena, která má odpravovati politické přesvědčení lidí, kteří měli již to neštěstí, že stali se vojáky.

Dnes máme všichni brannou povinnost, a dejme tomu, že by ten případ nastal, že by všichni mužové byli odvedeni k vojsku, že by všichni mužové byli příslušníky armády jako záložní důstojníci, nebo poddůstojníci atd., tu mohlo by vésti to k tomu, že by čestná vojenská rada činila nároky a právo na to, že by vůbec kritisovala všechno politické přesvědčení, podle svého uvážení u příslušníků armády a měla tak v rukou vůbec moc trestati vesměs nucené příslušníky armády k politické bezcharakternosti.

Proti tomu se musíme ohraditi. Jest to společná věc nás všech i pánů Němců.

Němci to zkusili na svých příslušnících, a byli to myslím poslanci Sylvestr a Bayerle, kteří byli pro své politické přesvědčení vojensky justifikováni. Činím proto následující resoluční návrh:

»Sněm království Českého, který povoluje právě skoro jeden million korun k účelům četnickým a vojenským, ohrazuje se s důrazem proti tomu, že zneužívá se četnictva k politickým službám vládním, a ohražuje se proti tomu, aby orgány vojenské i čestné vojenské rady jakýmkoliv způsobem sahaly na občanská práva a svobodné politické přesvědčení členů armády vůbec a záložníků zvlášť, a vyslovuje své politování nad degradacemi záložních důstojníků z důvodů politických. « (Výborně! Souhlas. )

Nejv. maršálek zemský: Pan poslanec Kalina navrhuje následující resoluci:

»Sněm království Českého, který povoluje právě skoro jeden million korun k účelům četnickým a vojenským, ohražuje se s důrazem proti tomu, že zneužívá se četnictva k politickým službám vládním, a ohražuje se proti tomu, aby orgány vojenské i čestné vojenské rady jakýmkoliv způsobem sahaly na občanská práva a svobodné politické přesvědčení členů armády vůbec a záložníků zvlášť, a vyslovuje své politování nad degradacemi záložních důstojníků z důvodů politických«.

Žádám pány, kteří tento návrh resoluční podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován a odkazuje se rozpočtové komisi.

Není nikdo více k slovu přihlášen, a prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečně slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj poslanec Dr. Fiedler: Vzdávám se.

Oberstlandmarschall: Der Herr Berichterstatter verzichtet auf das Schlußwort

Pan zpravodaj vzdává se slova. Přikročíme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jsou položky následující:

Kapitola 7. v »Potřebě« a kapitola 7. v »Úhradě«, pak Článek VII. »Vyřízení« a petice, které k těmto položkám náležejí; pak kapitola 8. v »Potřebě«.

Gegenstand der Abstimmung sind nachstehende Positionen: Kapitel 7 des "Erfordernisses", Kapitel 7 der "Bedeckung", Artikel VII. der "Erledigung" und die zu diesen Positionen gehörenden Anträge über Petitionen, dann Kapitel 8 des "Erfordernisses".

Žádám pány, kteří přijímají tyto položky, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Absätze annehmen, die Hand zu erheben.

Jsou přijaty.

Die Absätze sind angenommen.

Zpravodaj poslanec Dr. Fiedler: Dalším předmětem jednání jsou rozpočtové položky, obsažené v části VI.: Vyučování, vzdělání, věda a umění.

Spadají sem kapitola 9., 10. a 11. rozpočtu, které jednají o vyučování, vzdělání, o vědě a literatuře a pak o umění.

K těmto rozpočtovým položkám patří dále návrhy rozpočtové komise, které obsaženy jsou ve »Vyřízení rozpočtu« v článcích IX. X. a XI. na stránkách 47-53, pak «Vyřízení petic« obsažené v položkách 1 a 2 na stránce 63, pak pol. 1-4 na stránce 63 a 64.; potom položky obsažené v dodatečné zprávě pod čís. 1. a 4. na str. 6., pak položky 5., 8., na str. 7.

K těmto položkám musím podati jisté vysvětlení. Na str. 53. pod. čís. 13. obsažen jest návrh, podle kterého »Jednotě žurnalistů českoslovanských« v Praze uděluje se roční subvence 600 K. Tato jednota podala žádost za subvenci již v roce 1905, kdy jmenovala se tak, jak jest zde uvedeno. Po té však změnila své jméno, a tato změna byla také úředně schválena. Následkem toho jest třeba doplniti toto ustanovení, aby nevznikly obtíže, až půjde o výplatu této subvence.

Proto má položka tato zníti následovně: »Jednotě žurnalistů českoslovanských« v Praze, nyní »Jednotě českých novinářů« v Praze povoluje se atd. «

Druhá věc týká se resolučního návrhu, který jest obsažen na stránce 51. pod č. 10. V té příčině jest třeba rovněž vysvětlení.

Když komise rozpočtová jednala o této části, byla povolena subvence spolku »Germania, « a »Lese- und Redeverein der deutschen Hochschüller« v Praze po 2000 K. Tím byla vlastně přijata nová dosud v rozpočtu neobvyklá zásada, že spolkům studentským, které sledují všestudentské účely, má býti povolen příspěvek k tomu, aby dosáhly svých úkolů. Poněvadž čeští členové rozpočtové komise věděli, že podány byly také se strany českých studentských spolků petice za podpory ze zemských prostředků, navrhli, aby také českým spolkům dostalo se stejné podpory jako spolkům německým.

Také němečtí členové komise rozpočtové k tomu přistoupili. Když pak hledali jsme tyto petice, nenašli jsme jich, poněvadž pan referent, který měl o nich referovati, nebyl přítomen v komisi rozpočtové jsa současně zaměstnán v jiné komisi. Následkem toho neměli jsme po ruce těchto peticí a museli jsme přijmouti jen resoluční znění, které jest v návrhu obsaženo. Avšak omylem se stalo, že neuvedli jsme tyto spolky, které měly již petice na sněmu podané. Byl to jednak spolek »Mensa academica« českých vysokých škol pražských, jednak »Svaz Českoslovanského Studentstva «

Tyto petice byly teprve v průběhu pozdějšího jednání přikázány dodatečně zemskému výboru, a jest příslušný návrh obsažen na str. 6. dodatečné zprávy rozpočtové komise pod položkou čís. 1. a 2. Avšak již dříve byla nikoliv sněmu, nýbrž zemskému výboru podána žádost tak zvané »Hlávkovy kolleje, « která však správně nese název »Studentské kolleje českých vysokých škol pražských, « za podporu.

Následkem tohoto jest třeba opravy v návrzích rozpočtové komise, aby nestala se křivda těm spolkům, které byly již podaly žádost sněmu za podporu. Jmenovitě stala by se křivda »Svazu studentstva českoslovanského, « poněvadž tento spolek skutečně již měl petici podánu. Proto jest třeba, aby odst. čís. 10 byl změněn tak, by poskytl možnost, by mohla udělena býti těm spolkům podpora, které skutečně již žádost měly podánu, i jest třeba, aby odstavec ten zněl takto: »Zemskému výboru se ukládá, aby žádosti za podporu »Hlávkovy kolleje« a »Mensae academicae« a podobných jiných spolků sloužících všeobecným účelům studentským stejně příznivě byly vyřízeny.

Mezi tyto jiné spolky patří též »Svaz českoslovanského studentstva, « i sluší se nadíti toho, že zemský výbor žádosti tohoto spolku vyhoví.

Podotýkám, že v rozpočtové komisi stala se v té příčině dohoda ohledně podporování německých a českých spolků studentských.

Nepředstavuje si komise vše to snad tak, aby podporovány byly všecky možné studentské spolky, nýbrž jen takové, které slouží všeobecným zájmům všeho studentstva a které sledují účely humanitní.

Dovoluji si tyto návrhy předložiti sl. sněmu k přijetí.

Landtagssekretär Dr. Haasz (liest): Kapitel 9. Unterricht und Bildung: "Erfordernis" K 43, 592. 261, "Bedeckung" K 1036.

Kapitel 10. Wissenschaft und Literatur: "Erfordernis" K 3654. 997, "Bedeckung" K 900.

Kapitel 11. Kunst: "Erfordernis" K 816. 060, "Bedeckung" keine.

Erledigung des Voranschlages Artikel IX. Seite 47- 49, Artikel X. Seite 49-51, Artikel XI. Seite 51-53.

Erledigung der Petitionen Postzahl 1-2, Seite 63, Postzahl 1-4, Seite 63-64.

Ferner im Nachtragsberichte Seite 6, Petitionen Postzahl 1-4 und Seite 7, Postzahl 5-8.

Hiebei wird bemerkt, daß es im gebrückten Berichte im Artikel X. Postzahl 10 lauten soll: Der Landesausschuß wird angefordert, die Gesuche des Hlávkaschen Studentenkollegiums und der Mensa academica, ferner anderer allgemeinen Zwecken der Studentenschaft dienenden Vereine um Unterstützung, ebenso günstig zu erledigen. Sobald ihm dieselben vorgelegt werden.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu jsou přihlášeni páni poslanci:

Zu diesem Gegenstande sind gemeldet: Contra: Die Herren Abgeordneten: Müller und Graf Zedtwitz.

Pro: Páni posl. dr. Čelakovský a Krejčí.

Ich erteile das Wort dem ersten Kontraredner, Herrn Abg. Müller.

Abg. Müller: Hoher Landtag! Zu dem in Verhandlung stehenden Kapitel "Bildung und Unterricht" sollte mein verehrter Freund, der Herr Abg. Legler, sprechen. Da wir nun der Meinung waren, dieser Teil des Budgets werde Schon in der gestrigen Sitzung zur Verhandlung kommen, und der Herr Abg. Legler gestern eine wichtige Landesschulratsitzung hatte, wurde vereinbart, daß ich dazu sprechen soll.

Ich werde mich ganz kurz fassen, und glaube mir dadurch die Zustimmung des ganzen hohen Hauses zu verdienen.

Es sind besonders zwei Gegenstände, die ich vorbringen will. Einmal das lebhafte Bedauern darüber, daß die Schulkommission umsonst gearbeitet haben soll, und zweitens will ich die Forderungen der Lehrerschaft in einem kleinen Bilde zusammenfassen.

Verehrte Herren! Die Schulkommission hat einmütig beschlossen, ihren Vorsitzenden, Herrn Prof. Dr. Čelakovský zu ersuchen, dahin zu wirken, daß die Gegenstände, die dort verhandelt wurden, auf die Tagesordnung des hohen Hauses kommen; das ist auch geschehen, nämlich das Ersuchen, aber auf die Tagesordnung sind die Gegenstände nicht gekommen, und wir stehen nun vor der Tatsache, daß, da wir nun die letzte Sitzung haben, die ganze Arbeit der Schulkommission vollständig umsonst gewesen ist, ja noch mehr als das; denn wenn diese Sachen jetzt nicht bor den Landtag kommen, werden Sie auch nicht dem Landesausschusse zugewiesen, und wir haben in der voraussichtlichen Herbstsession keine Vorlagen, um weiter arbeiten zu können; alles fällt unter den Tisch, alles war umsonst, da der Landtag dann geschlossen wird.

Nun, das Erste, was die Lehrerschaft verlangt, ist die Verallgemeinerung der Aktivitätszulage. Bis jetzt beziehen bekanntlich erst die Lehrer jener Orte eine solche Zulage, welche mehr als 8000 Einwohner haben, und dann zweitens die Gewährung einer Teuerungszulage.

Ich hatte vor fünf Jahren bei der Budgetberatung Gelegenheit, für die Sanktionierung des damals schon fertigen Lehrergehalte gesetzes zu sprechen und heute ist es wieder der erste Punkt, den ich berühren muß.

Meine Herren, Sie stehen alle mitten im Leben, Sie wissen, wie in den letzten Jahren die Preise aller Lebensmittel und Bedarfsartikel gestiegen sind, manche um 10, 20, 50, ja mehr Prozent.

Der Handwerker, Landwirt und Kaufmann kann darauf hinweisen und die Preise seiner Artikel erhöhen.

Die Staatsbeamten haben von dem absterbenden Reichsrate eine wesentliche Gehaltaufbesserung, die wir ihnen herzlich gönnen, erhalten, ebenso die Geistlichkeit. Für die Lehrer, die auf feste Bezüge angewiesen, sich in der traurigen Lage befinden, daß sie mit denselben Einnahmen die gesteigerten Ausgaben nicht mehr decken können, ist noch nichts geschehen, und deshalb richte ich die dringende Bitte an das Haus, sobald als möglich hier Abhilfe zu schaffen, damit nicht so manche Existenz wieder zugrunde geht.

Im Reichsrat hat seinerzeit der erste Beamte des Staates, der Herr Ministerpräsident, anerkannt, daß die Verhältnisse so sind, daß den Beamten geholfen werden muß. Wir finden hier leider keinen so warmen Freund und Verteidiger, selbst wenn wir ihn suchen, und wenn wir bitten kommen, wird uns immer wieder gesagt: Der Fehlbetrag im Landeshaushalte beträgt so und so viel Millionen, wir können nicht.

Nun, auch da wird ja Abhilfe geschaffen werden. Der Staat, der Mittel genug hat, wird ja jedenfalls auch hier helfend einspringen müssen. Ich möchte hier noch etwas zerstören, ein Märchen, nämlich das Märchen von dem Landaufenthalt. Es ist vielleicht einmal gewesen, zur Zeit, als der Großvater die Großmutter nahm, daß man auf dem Lande billiger lebte. Jetzt ist das tatsächlich nicht mehr der Fall. Diesen Zeiten verdanken wir das seinerzeitige unselige Ortsklassensystem und jetzt hat sich ein Teil herübergerettet in die

Akavitätszulagen.

Meine Herren, es ist richtig, daß wir billige und teuere Gegenden in Böhmen haben. Ich verweise z. B. auf die teuere Gegend des Isergebirges und eines Teiles des Riefengebirges, hingegen, z. B. als billige Gegenden auf einige Teile des Böhmerwaldes.

Aber es ist unrichtig, daß man in Orten mit kleinerer Einwohnerzahl billiger lebt, als in größeren Orten und ich glaube, diese Unrichtigkeit nicht erst nachweisen zu sollen, da Sie alle, meine Herren, die Verhältnisse sicherlich selbst kennen werden. Die Lehrerschaft der kleineren Orte ist übrigens auch dadurch zurückgesetzt, daß sie, was die Ausbildung ihrer Kinder, was Nebenverdienst anbelangt, sehr übel daran ist. Die Kinder müssen zur Ausbildung in der Stadt sehr teuer untergebracht werden, während der Lehrer des größeren Ortes, wo Mittelschulen bestehen, sich diese Auslagen erspart und sehr gut wegkommt. Und was die Wohnung anbelangt, zugegeben, daß diese in den größeren Orten mehr kostet, dafür bietet sie gewisse Bequemlichkeiten, während in dem kleinerem Orte oft eine Wohnung überhaupt nicht zu bekommen ist, wenigstens eine entsprechende nicht.

Der beste Beweis für die Richtigkeit des Gesagten ist wohl der, daß die meisten Landlehrer in größere Orte wollen. Dagegen wird es wohl keinem Lehrer in größeren Städten einfallen, hinaus aufs Land zu gehen.

Eine zweite Frage, die ich zur Sprache bringen will, ist die Frage der Nebenlehrer. Die Budgetkommission hat endlich, nachdem die Schulkommission schon vor anderthalb Jahren die Entlohnung der Nebenlehrer geregelt hat, den Entwurf der Schulkommission angenommen, allerdings erst mit Giltigkeit vom 1. Jänner 1908. Nun ist aber die Regelung noch lange nicht so ausgefallen, wie sie sich die Nebenlehrer der Fremdsprachen wünschen, und man darf doch nicht übersehen, daß tatsächlich die Entlohnung einer Stunde mit 60 Kronen jährlich nicht viel bedeutet, wenn man erwägt, daß diese Herren einen kostspieligen Aufenthalt im fremden Lande hatten, daß sie sich lange Zeit für die Prüfung vorbereiten und sich immer weiter bilden müssen, um den Unterricht fruchtbringend zu gestalten. (Abg. Posselt: Der Unterricht muß getrennt werden zwischen eigentlichen Nebenlehrern und Sprachlehrern!)

Wenn man sie nur bekommt! Für kleinere Orte ist das nicht durchführbar.

Und jene Kollegen, die in der zweiten Landessprache unterrichten, die gewiß leichter zu erlernen ist, haben eine solche Menge Korrekturen, daß sie zu Hause eine lange Zeit damit zubringen müssen, da viele Schüler diesen Unterricht besuchen.

Auch die wurden eine höhere Entlohnung gerne hingenommen haben.

Es ist, wie Sie wissen, nur die Hälfte dessen bewilligt worden, was die Lehrer der Nebengegenstände verlangt haben.

Hier möchte ich noch etwas anschließen.

Die neue Schul- und Unterrichtsordnung sagt im § 159, daß zu den unverbindlichen Fächern der Bürgerschulen auch gehört der Handfertigkeitsunterricht, der Unterricht in der Haushaltungskunde und in der Stenographie.

Diese Gegenstände, besonders die Stenographie, werden an den Bürgerschulen auch schon gelehrt und würden viel mehr gelehrt werden, wenn die Bezahlung für diese Gegenstände geregelt wäre, was aber bisher nicht der Fall ist.

Es müßten die Gemeinden dafür aufkommen, diese sind oft mit Ausgaben belastet ober nicht genug schulfreundlich, zum großen Nachteile für die Jugend und es märe daher zu wünschen, daß die Bezahlung dieses Unterrichtes ebenso erfolgt wie die Bezahlung der anderen unverbindlichen Gegenstände an der Bürgerschule. Was die vierten Klassen der Bürgerschulen anbelangt, so ist dies eine ähnliche Sache. Die Notwendigkeit dieser vierten Klassen wird anerkannt, die Lehrerschaft bemüht sich, sie auszugestalten, durch schöne Erlässe wird uns gesagt, daß die Einrichtung der vierten Klassen gewünscht wird, aber wer die Bezahlung leisten soll, darum kümmert sich eigentlich niemand.

Es wird dies wieder den Gemeinden überlassen, und die hüten Sich gewöhnlich, sich so eine bedeutende Last aufzuhalsen.

Deshalb Wünscht die Lehrerschaft, daß die Sachlichen Bedürfnisse für diese Schulen, Selbstverständlich die Schulgemeinden tragen und daß, solange die Frage der vierten Klasse nicht durch ein Gesetz geregelt ist, das Land einen Zuschuß leistet in der Höhe, welche die Anstellung eines Lehrers erforderlich macht.

Auch die Errichtung neuer Bürgerschulen geht nicht immer so von statten, wie es wünschenswert wäre.

Es ist ja ganz richtig, daß der Landesausschuß womöglich sparen muß, das sehen wir alle ein, aber wo das Bedürfnis tatsächlich vorhanden ist, sollte denn doch die Bewilligung rascher durchgeführt werden, und wir müßten eigentlich dieselben Klagen, die gestern und heute hier vorgebracht wurden, wiederholen, daß die Bewilligung von tschechischen Schulen meist verhältnismäßig rascher geht, als jene der deutschen. (Abg. Schreiner ruft: Wir haben noch 8 deutsche Schulbezirke, die keine Bürgerschule haben!)

Ist es nicht notwendig, daß hier Abhilfe geschaffen werde?

Auch die Inspektorfrage berührt uns.

Die k. k. Bezirksschulinspektoren sind nach ihrem Einkommen sehr verschieden gestellt; die Bürgerschuldirektoren oder Bürgerschullehrer beziehen natürlich ihren Gehalt weiter, die Professoren und Mittelschuldirektoren auch und daß zwischen beiden ein bedeutender Unterschied besteht, ist bekannt.

Ja noch mehr, der Direktor, der die Stelle übernimmt, muß aus die Wohnung verzichten und kommt unter Umständen an einen Ort, wo wesentlich andere Lebensverhältnisse sind.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP