Úterý 9. března 1897

gegen, dass ich dieser Forderung hier Ausdruck gegeben hatte.

Ich habe nie und nirgends erklärt, dass wegen dieser oder jener socialen Umgestaltung der Schuluntericht reduziert, vermindert Werden solle. Im Gegentheil! Wir wünschen diesbezüglich nichts weiter, um gegen die sittlichen Gefahren, gegen die socialpolitischen Gefahren der Zukunft besser geschützt zu sein, als dass der Schulunterricht kräftig durchdrungen werde vom christlichen Geiste. Die Grundlage der Sittlichkeit eines Volkes wird hauptsächlich in der Familie und in der Schule gelegt. Darum diese unsere Stellung!

Es hat weiter der Herr Abg. Dr. Weunsky mir gegenüber bemerkt, ich hätte hier eine ganz "überflüssige" Rede insoferne gehalten, dass ich gegen den Liberalismus gekämpft habe. (Heiterkeit und Unruhe. ) Ich hätte den Liberalismus wie eine Windmühle, wie ein Phantasiegebilde aufgefasst. Nun, meine Herren, gegen diesen Liberalismus kämpfen ja nicht bloß die Christlichsocialen, sondern auch die Deutschnationalen, auch die deutschen Demokraten, auch die deutschen Socialdemokraten. Dieser Liberalismus wuss somit doch kein bloßes Phantasma, er muss nicht so unschuldig sein. Es muss wohl Gründe geben, ihn zu bekämpfen, wenn sich sogar die Freisinnigen im deutschen Volke derart gegen den Liberalismus, gegen das gesammte System desselben auflehnen.

Es ist mir ferner von Dr. Werunsky bemerkt worden, dass wir ja in Oesterreich eigentlich die konfessionelle Schule haben. Es werde ja Religionsunterricht in derselben ertheilt. Dagegen muss ich berichtigen, dass wir ein konfessionelles Schulwesen schon deshalb principiell nicht haben können, weil das interkonfessionelle Grundgesetz in Oesterreich, eine liberale Schöpfung, bekanntlich bestimmt, dass jedlicher Unterricht in den weltlichen Fächern unabhängig sei von jeder Confession, Kirche und Religion.

Darum stehen wir aus dem Standpunkte, dass wir behaupten, dass unser staatliches Schulwesen prinzipiell konfessionslos ist, dass das religiöse Bekenntnis der Kinder in unseren interkonfessionellen Schulen nicht genügend gesichert ist.

Und nun zum letzten Punkte kurz Folgendes, da ich das hohe Haus nicht weiter aufhalten will, nachdem sich die Debatte ohnehin schon so weit hinausgedehnt hat. Der Herr Abg. Dr. Werunsky hat eines Ausrufes der Geistlichen in der Aussiger Gegend anlässlich der Wahlen erwähnt. Wenn diese Geistlichen zu den Wahlen Stellung nehmen, so gebrauchen sie dabei einfach ihr staatsbürgerliches Recht in derselben Weise, in der es die Lehrerschaft gebraucht, in derselben Weise, wie es die Beamtenschaft gebraucht.

Jeder Staatsbürger darf sein politisches Recht frei und unbehindert ansüben. Das dürfen somit auch die Geistlichen thun. (Widerspruch. ) Es ist dabei vom Abg. Dr. Werunsky auch bemerkt morden, dass man nicht den "modernen Realismus" in die kirchlichen Verhältnisse hineintragen möge. In dem Aufrufe habe man aufgefordert, dass die Geistlichen für die Wahlen auch agitieren. Ja, vielleicht würden es die Herren Liberalen noch dulden, wenn die Geistlichen nur beteten und statt der Bethätigung, ihrer politischen Rechte still hinter dem Ofen sitzen blieben. Sie würden es wahrscheinlich gern sehen, wenn Geistliche liberal wählten. (Widerspruch. ) Sie würden sich, meine Herren von dieser Seite, gewiss nicht über einen Geistlichen beschweren, der mit Ihrer politischen Partei gegangen, der für Sie agitiert, und für Sie liberal gewählt hätte. (Zwischenrufe: Nicht die Kanzel missbrauchen!)

O, meine Herren, Sie würden gar nichts einwenden, wenn ein Geistlicher selbst von der Kanzel für die liberale Partei agitieren würde. (Widerspruch. ) Gegenüber dem Vorwurfe, dass der moderne Realismus in die Kirche hineingetragen werde, wenn der Geistliche auch zu politischer Agitation auffordert, statt bloß zu leten, erinnere ich an das alte deutsche Sprichwort unserer Vorfahren: "Bete und arbeite!" Beides gehört zusammen, auch für die Politik.

Wer in der politischen Wahlbewegung nichts thut, der wird nirgends einen Wahlcandidaten durchsetzen. Wir müssen unsererseits darauf als christliche Partei lossteuein, dass wir christlich gesinnte Männer in die Parlamente bringen. Dafür haben wir das gleiche politische Recht, rote Sie, meine Herren von der liberalen Partei. Wir verlangen gar nichts anderes, als dass der Grundsatz des "gleichen Rechtes für Alle" auch uns, der christlich-socialen Partei gewahrt werde. Das fordern wir, und darnach werden wir unbeirrt handeln.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Adámek vyžádal si slovo k faktické poznámce.

Dávám jemu slovo.

Posl. Adámek: Přihlásil jsem se kslovu, abych opravil některá tvrzení pana pátera Opitze a abych strhl škrabošku, jíž kryje své vlastní cíle.

Když pan řečník přede mnou pravil, že on a jeho stoupenci vycházejí také v politice vyučování s čistě křesťanského stanoviska, tedy se tážn, s jakého stanoviska vycházejí, když jde n. př. o opatření vyučování náboženství našich menšin v tak zvaném uzavřeném území jazykem mateřským, z jakého stanoviska vycházejí, když zapovídají modliti se modlitbu modliteb i zpívání hymny národní ve chrámu Páně v řeči naší mateřské, když zapomínají, že jest to jejich povinností, by ve školách našich pečovali, aby naše mládež v řeči mateřské byla vyučována v náboženství, když zapomínají na to, že jest jejich povinností, aby pečovali, aby k zpovědi byla připravována v řeči mateřské, když všech těchto povinností zanedbávají a je úmyslně porušují? (Pochvala. )

Jak nám můžete jen namlouvati, že Vám při tom nejde o politické zájmy, že pečujete jenom o zachování náboženství atd. (Pochvala. )

Nenamlouvejte to nám, to nenamlouvejte naší veřejnosti vůči křížové cestě, kterou musí konati naše menšiny i v kostelích ve Vašem uzavřeném území. (Výborně !)

Snáší se s křesťanstvím, když nad hrobem českého dělníka se nesmí nikdo pomodliti ani otčenáš jazykem mateřským ? A jak se chováte vůči naší menšině ve Vídni, tam se marné domáháme, by naše menšiny byly vyučovány náboženství v řeči mateřské. (Výborně!)

A pak se divíte, že socialismus mohutně bují, když našemu lidu vyřváváte lásku k vlasti a otčině, když nešetříte i jeho zájmů náboženských, jak se můžete diviti, že tyto podvratné proudy se tak mohutně vzmáhají.

Vzmáhají se především Vaší vinou, Vaším postupováním proti našemu lidu; proto nepřicházejte s takovou licoměrností, s takovým farisejstvím. Škraboška ta Vám nesluší. (Hlučný souhlas. Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan zástupce minoritního vota; dávám slovo panu poslanci Dru Pacákovi.

Poslanec Dr. Pacák: Slavný sněme! Já konstatuji, že v našem sněme se zahájil dnes zvláštní způsob faktických oprav, (Tak jest!) a já tento způsob co praejudic hledím uchytiti až se bude jednati o záležitosti naše, aby nám také byla popřána taková volnosť, jaká byla popřána velectěnému panu kollegovi Opitzovi Velectění pánové, já nechci se dotknouti pana kollegy Opitze, ale on bojoval proti českým kaplanům, kteří jsou v německém tak zvaném uzavřeném území, jaksi jim dávaje implicite titul "Hetzkapläne". Kdybych sestavil tucet takových "IIetzkapláne" a položil je na sebe, tu bych zde v sněmu nalezl dobrý vzor, který bych mohl co vzorek položiti nahoru. Vy ho také dobře znáte. Já ho nebudu jmenovati.

Velectění pánové, já mám hájiti minoritní návrh, minoritní návrh obsažený v našem rozpočtu str. 137. A co jest velice zajímavé, návrh, proti kterému jste Vy, velectění pánové na lavicích německých, v loni tak ostře bojovali, jste se letos ani neujali slova a zajímavo jest, já Vám to nevyčítám, vím, jaké jsou toho příčiny, zajímavé je to, že my v této otázce školské, ve které vždy co nejostřeji bojujeme, jsme letos složili zbraně, a že snad vyslovíme náhledy své jen hlasováním.

Ale co jest zajímavé, že proti zvýšení položky na školy soukromé a za druhé proti zásadě zdravé, že české dítě patří do české školy a německé do německé, vystoupil jediný muž. A víte, kdo to byl ? To byl referent zemských českých škol, (Slyšte! Slyšte!) pan Dr. Pražák. (Hanba!)

Velectění pánové, to jest velice trudné, to jest velice bolestné, že právě tento muž, do jehož rukou vložen z výboru zemského obor školství, jenž má pečovati o rozvoj, sílu a mohutnosť školství, že tento muž se staví nejen proti zvýšení příspěvku, ale že se staví proti té jediné rozumné zásadě ve školství českém. (Výborně! Výborně!)

Řekne se snad při tom mlčení, jaké nastalo o otázce té na německých lavicích, snad budou hlasovati pánové pro náš návrh, já dobře vím, že tomu tak není a že budete hlasovati proti našemu návrhu. Ale pravím, zajímavé jest, že jste nemluvili. A co jest příčinou toho? Poněvadž zde ve sněmovně obchazel duch konfesionelní školy, či snad lépe řečeno, že zde obcházel strašák konfesionelní školy, který nás nechal zapomenouti na čas na naše národnostní spory, který nás srazil v jeden šik, abychom ukázali, že proti touze po konfesionelní škole my oba národové v Čechách stojíme pevně a silně, a že dokážeme toho, aby o tu pevnou hráz spojeného lidu českého a německého roztříštila se vlna školy konfesionelní. - Naše škola, jak jest nyní, hledě ovšem ke všemu tomu, co řekl kollega Pippich o nutnosti oprav školského zákona, s čímž zplna souhlasím, což však nebudu opakovati, jest nám klenotem a my nedopustíme, by byl klenot ten odevzdán do rukou těm, kteří jej dříve měli, my nedopustíme, aby na tomto klenotu českého a německého školství někdo způsobil jakýmkoliv způsobem něco, co by mu neslušelo. (Výborně! Výborně! Bravo! Bravo!)

Ale buďme spravedliví proti panu kollegovi Opitzovi i proti panu hraběti Schönbornovi. Oni první nám nevnesli, velectění pánové, tu školu konfesionální sem. Pan hrabě Schönborn, jenž "s celou myslí a s celým srdcem", "mit ganzem Herzen und mit ganzer Seele", přijímal názory pana Opitze za své, přijal je již z druhé ruky. Ale, velectění pánové, kdo nám sem vnesl tu školu konfesionelní a ten boj, který dva dni mezi námi se bojuje ? Pan referent školství zemského, pan dr. Pražák. (Slyšte ! Slyšte! Hanba !) To nebylo, prosím, jen náhodné, vždyť pan hrabě Schönborn dnes v rozpravě konstatoval, že pánové všichni na lavicích velkostatkářských jsou pro školu konfesionelní, a že také ve svém provoláni dovolávají se také pastýřského listu, který káže, že školství se musí reformovati v zcela jiném duchu, který, myslím, ani Vy na lavicích německých, ani my zde na lavicích českých si nepřejeme. Zajímavá jest právě ta okolnosť, že toto vystrkování tykadel školy konfesionelní není náhodné, a to jest, co nás oba, nás i Vás musí k opatrnosti pobádati.

Dne 27. ledna t. r. pamatujete se, že opat Treuinfels, v této chvíli jediný dosud zvolený říšský poslanec, vnesl do rady říšské tu konfesionelní školu, a Vy se budete pamatovati, tehdáž vstal z našich lavic kollega Sokol a stejným způsobem z Vas Němců poslanec Suess a že ostrým způsobem odráželi útoky. Dnes to byl pan dr. Pražák, hrabě Schönborn a Opitz, kteří tuto otázku podle mého skromného náhledu nemístně vnesli sem, poněvadž my jsme zachovali v té otázce reservu, vědouce, že stojíme na pevném stanovisku principielním jako oni páni, a že není dobře rozpoutati boj, poněvadž jich máme dosti. (Výborně!)

Ale to jest právě, jak řečeno, zajímavé, že jenom se kmitla konfesionelní škola tím sněmovním ovzduším a již na straně české i německé národnostní boj ustal, a srazily se šiky proti škole konfesionelní. To by mělo býti panům výstrahou, aby nezanášeli takové zbytečné nové boje do českého národa (Výborně!) Tu by zajisté nedodělali se úspěchu proti oběma spojeným národům.

My jsme upřímní autonomisté a my si přejeme, aby v rakouském soustátí každé království, každá země měla svou školu, jakou si přeje. Ale my Cechové, a myslím, že i také soukmenovci němečtí nedopustí, aby v naší vlasti zřízena byla škola konfesionelní a tím naše školství bylo deteriorovano.

Nezapomeňte, že my nesmíme porovnávati naše školství jen se školstvím rakouským neb jen alpských zemí, nýbrž se školstvím celé Evropy. Velectění panové, boj kulturní jest všeobecně evropský, boj, který se bojuje, bojuje se školami v cele Evropě. To není pochybnosť, že čím vzdělanější národ, tím silnější jest v boji kulturním i hospodářském.

Velectění pánové! Když se ujal referent školství p. dr. Pražák slova, - řeknu to upřímně - spěchal jsem dychtivě k těm lavicím, poněvadž čekal jsem se vši dychtivosti od muže, v jehož rukou spočívají osudy školství českého a německého u zemsk. výboru, slova, z jakých bychom čerpali útěchu, že mu na tom zaleží, aby školství obou národů sílilo ku prospěchu a zdaru národů obou. Velectění pánové, já čekal jsem různé záblesky nových myšlének (Veselosť!) v jeho řeči, ale, velectění pánové, věřte mi, když jsem slyšel jeho řeč, tu na mne učinila nejtrudnější dojem. Já nebudu mluviti o formě, forma není každému jednotlivci stejná, ale budu mluviti o obsahu a řeknu upřímně, že mi bylo trudno a žalostno, když jsem viděl, že v těchto rukou spočívá školství země, v rukou, které mají zcela jiné názory a zásady na mysli než oba národové v zemi. (Výborně!) Já, velectění pánové, mám za to, že jest to povinností zástupců obou národů, aby pozvedli svého hlasu co většina, aby školství bylo dáno do rukou, které se řídí zásadami, jež jsou společný oběma národům v této zemi. (Výborně! Potlesk!)

Pánové, přihlédněme k tomu, co pan dr. Pražák co základní zásady školství uvedl. On pravil, pánové, že se musí usilovati o reformu školského zákona. Ano, to jest pravda, a kollega Pippich uvedl, v jakém ohledu. Jak by se mělo ale, velectění pánové, o to usilovati? Dr. Pražák řekl dvě myšlénky, které potřebí jen vysloviti, aby se vzbudil na lavicích našich výkřik nevole.

On řekl, že se musí reformovati škola ohledně vychování mravního a náboženského. Velectění pánové, já myslím, že o  to mravní a náboženské vychování jest s dostatek vždycky postaráno.

V této reformě školství ohledně náboženského vychování drem. Pražákem navrhovaného leželo něco zcela jiného, a to potvrdil komentář pana hraběte Schönborna, který vytáhl si pastýřský list a provolání velkostatku a řekl: "My všichni jsme pro konfesionelní školu". Pan dr. Pražák tedy si myslí reformu školství hlavně a v první řadě cestou konfesionelní školy.

Zde máme tedy důkaz, co sám pan dr. Pražák sem vnesl zbytečně a nemístně v naši debatu. On pravil dále, za druhé že má za to, že jest zapotřebí zkrácení školní návštěvy. Velectění pánové! Ohledně takových rukou musím říci při českém i  německém školství Gladstonovo "Hands off ". - Snad jsem byl ostrý proti panu referentovi. (Hlasy: Ne. )

Pánové, nejsem osobní přítel ani nepřítel p. dra. Pražáka, ale věcně musím se proti němu postaviti. Nemohu si pomoci, a musím říci, že trud a žal pojal mne při jeho řeči, když jsem viděl, že školství naše a Vaše v těchto rukou spočívá. (Výborně !)

Já mám, velectění pánové, za to, že to byla velká politická chyba od toho, kdo tuto hořlavou látku do této sněmovny vhodil. Ale jako každá chyba má své dobré stránky, tedy aspoň mezi námi se jasnilo, že mezi námi jsou otázky, kde můžeme na čas složiti zbraň národnostní a můžeme jíti pospolu.

Velectěný pan kollega Eppinger včera řekl: "Možná, že se vyskytne takových otázek ještě více. " Možná. Já nejsem ale tak důvěřivý v otázkách národnostních a řeknu to upřímně a vidím, že na Vaší straně jest ještě mnoho překážek, jež brání našemu národnostnímu dorozumění. Ale vzdor všemu bylo by to dobře, kdyby se vyskytlo mnoho otázek na praktické půdě, zejména na té, kde se jedná o obecnou svobodu obou národů.

Já myslím, že nebylo potřebí se strany pana P. Opitze, aby hájil tak důrazně katolické obyvatelstvo, jako by bylo ohroženo moderní školou; katolíci jsme také my a my jsme spokojeni se školou, jaká jest nyní a nechceme, aby se dostala škola ta do rukou Vašich, abyste ji tím duchem vedli jako dříve.

Pan kollega Opitz, račte odpustiti, byl beránkem ve vlčím rouše a pravil: "My nechceme míti vládu nad školou". Tu již pan hrabě Schönborn to řekl upřímněji. Řekl: ano, my chceme míti vliv nad celým školstvím. On řekl vliv, ale vládu myslil, neb vliv mají již dnes, ale nemohou mu ani dnes už vyhověti, nebo pan P. Opitz pravil, že kdyby se kleru celé školství odevzdalo, nebyl by s to mu vyhověti, že by musel samo učení náboženství subsidiárně přenésti na učitelstvo. Proč tedy derete se dále, když byste nebyli s to vyhověti, proč chcete dosíci vládu nad školami. Intence jsou docela jiné, a nebudu je obšírně vykládati, poněvadž již pan dr. Pippich i pan kollega Eppinger o věci té obšírně a dobře mluvili. Vy chcete již v to útlé srdce dítek vložiti jakýsi kořínek ne náboženské, nýbrž té klerikální nauky, aby, když dospěje v muži v mocný strom. Vaší klerikální politické vládychtivosti byl povolným nástrojem. (Výborně!) Proto chcete míti školu, a pak-li pan posl. Opitz řekl:

Die Schule ist ein Schlachtfeld, wo entschieden wird, ob die nächste Generation christlich sein wird (měl lépe říci: ob sie klerikal oder freiheitlich gesinnt sein wird. )

Velectěný pan dr. Pražák naříká, že jsou břemena na školy velmi vysoká.

To jest pravda, velectění pánové, a nezapíráme to, naklad na školy jest velmi značný a vzrostl letošního raku o 551. 000 zlatých. Spoření na školy jest ale nejméně místné; ale náklady ty nejsou neužitečné. Velectění pánové, tu se mi zdá skorém pan poslanec Opitz lepších názorů, neb on pravil, že není proti nákladům na školy. - Ovšem že by mu zajisté bylo milejší, kdyby byly spravovány školy v jeho duchu. Velectěny p. dr. Pražák pravil, že by se mělo o to postarati, aby stát převzal část nákladu na školství; já úplně to podepíšu. Ale p. dr. Pražák, který jest referentem, nejen že mohl tu myšlenku hledět uskutečnit, aby jednáni s vládou v tom ohledu zahájil a provedl a jeho dobré zásady staly se skutkem. Pak-li ale až dosud p. dr. Pražák to nezatajil, má nyní čas, aby tuto zásadu hleděl uvádět ve skutek. - Velectění pánové, to jest několik slov, které jsem říci chtěl o škole konfesionální a já omezím se na to, poněvadž mám za to, že přede mnou zástupcové obou národů, jak pan kollega Sokol a dr. Pippich, tak posl. p. Eppinger tak i koll. Werunský v tom ohledu dali důkladné a přesné vyjádření. - Navrátím se k minoritním školám několika slovy. Velectění pánové. Pan posl. dr. Pražák pravil že prý především není pro zvýšení položky, poněvadž nemáme peněz. - To jest pravda, peněz nemáme, dluhy děláme. To jest svatá pravda. Ale my ty dluhy udělali a děláme na jiné méně důležité věci a jen u školy spořit by nebylo správné. Dále pravil, že výsledky loni přijaté zásady nejsou uspokojivé. Opak toho dosvědčuje zpráva ze dne 16. prosince 1896 čís. 92 něm. (Tisk XVI. ), k níž pro uspoření času prostě poukazuji. Pan poslanec Pražák pravil dále, že prý zde není tak závažných okolností, abychom pro ně dělali dluhy.

Pánové, to jest hrozný důvod, který nevím, jak bych označil, abych zůstal v rámci parlamentární formy. Neboť děcko v útlém věku vstupující do školy, neznající jazyka vyučovacího, nemůže přece nabýti ani toho základního pojmu vyučování, nezná-li jazyka vyučovacího. A když to děcko tam sedí rok, dvě, tři léta a duševně zakrní, tož myslím, že jest to velmi závažným důvodem, aby byly povoleny peníze k tomu účelu, aby se to více nedělo.

Ukážu panu dru Pražákovi rozhodnutí soudní, kde i soud, který se nezabývá ex professo se školami, jako se jimi ma zabývati pan profesor Pražák, rozhodl, jak důležité jest, aby děcko bylo vyučovacího jazyka znalé. Jest to na Moravě zemský i vrchní soud a jest to velice zajímavé rozhodně také pro Vás, poněvadž se tu jedná o soudní rozhodnutí velice zdravé. Marie Podhradská v Rybnících svedena byla nějakým agitátorem, jak to bývá na straně německé, aby své 9leté dítě (hocha) vzala z matiční školy a dala do školy schulvereinské. Proti tomu ohradil se poručnik hocha Jan Podhorský a podal příslušnému soudu v Moravském Krumlově stížnosť, ve které žádal, aby bylo rozhodnuto, že to děcko neoprávněným způsobem se zdržuje ve svém vývoji, že to jest k jeho škodě, aby soud rozhodl, že matka byla k tomu neoprávněna. Soud zavedl rozsáhlé vyšetřovaní a potom rozhodl vynesením ze dne 28. října 1896 č. 13022, že dítě má se z německé školy vzít a dáti do školy české a ve svých důvodech praví následovně: "že nezletilý Julius Podhradský, na české škole byv vyučován svým mateřským jazykem, tak dobře prospíval, že by mohl bezpečně počátkem školního roku 1897-1898 do českých škol středních přijímací zkoušku udělati, že však v německé škole pro neznalost jazyka německého pouze do 3 třídy přijat byl, an teprve německy se učit musí a tudíž předmět vyučování sledovati nemůže. "

Proti tomuto rozhodnutí moravskokrumlovského soudu podala matka Podhradského stížnost k vrchnímu zem. soudu v Brně, který potvrdil rozhodnutí první instance rozhodnutím svým z 5. ledna 1897 č. 72, tudíž v nejnovější době, kdy zde již zasedáme, a sice z následujících důvodů: "Poněvadž konaným šetřením nade vší pochybnost zjištěno jest, když se třebas pouze vzdělání z obecné školy plynoucího a sice důkladného a úspěšného (gründlich und mit Erfolg) dosíci má a když jemu dostatečná znalost německé vyučovací řeči schází, že k dobru hocha toto nikoliv návštěva školy německé, nýbrž návštěva školy české posloužiti může. "

Pánové, jest to interesantní rozhodnutí soudu moravsko-slezského, při kterém myslím, že nemůžete říci, že snad byl veden chanvinismem národním; rozhodnutí jež jest zcela správné.

Já na to rozhodnutí upozorňuji pana referenta zemského školství českého i německého, poněvadž z toho se může poučiti, že jsou velmi závažné důvody, které mluví pro zásadu, kterou my v mimoritním návrhu hájíme.

Pan prof. Pražák pravil, že na velkostatkářské straně nečiní se žádných námitek školám minoritním a že se zákon ten stane bez toho brzy zákonem a že nebude pak za potřebí žádného zvyšování subvence na soukromé školy.

Já myslím, že právě opak toho jest pravda. Já uznávám srdečně že velkostatkářská strana proti minoritním školám nečiní odporu, ale velectění pánové, vstoupí-li ten zákon v platnosť 1. ledna 1898, závisí od všelikých okolností. Já myslím, že právě v té přechodní době bude zapotřebí většího nákladu na tyto školy soukromé. Proč ? Poněvadž přirozeně, když se rozhlásí, že přejme na sebe menšinové školy země ať tím nebo oním způsobem, ta obětavosť, která jest jim věnována v době, když se ví, že jsou na sebe poukázány, přece poněkud utuchne, a tu jest zapotřebí, aby v takové době byl někdo, kdo by školy ty podpořil.

Já jsem dokázal, jak víte, že úspory škol soukromých nesmírně vzrůstají, že vzrůstá úspora škol evangelických, že ale úspory škol soukromých jsou proti školám evangelickým ve značné výši, že tudíž by se měl školám soukromým dáti mnohem větší příspěvek. Pan prof. Pražák praví:

To není logické, to se musí obrátiti, to by se musilo spíše o to jednat, aby se těm evangelickým školám ubralo. Jaká jest to logika? Když stoupnou úspory u evangelických škol i u soukromých, musí se školám evangelickým ubrat, aby to bylo v rovnováze. Ne, pane prof. Pražáku: Tak to není, když stoupají úspory trvání škol těch fondu zemskému má se jim poměrně subvence zvýšiti. - Soukromým školám rozhodně více, kde úspory dvojnásobně vzrostly. -

Já souhlasím, že by neměla býti taková položka v rozpočtu vůbec a že by mělo býti jednotné školství, ale když dle zákona ty školy jsou a uspořují zemskému fondu velmi značné obnosy jest to povinností země, aby je přiměřeně podpořila.

Pan prof. Pražák pravil, že by se nedostalo zvýšením subvence vůbec vetší subvence školám soukromým, a že by se jí dostalo spíše klášterním školám atd. Já nebudu jeho zprávu zde celou probírati, ač jest dosti interesantní; vidím, že jaksi více přeje klášterním školám nežli ostatním. Já mu to nemohu mít za zlé, když podle svého směru ke škole konfessionelní přirozeně podporuje více klášterní školy.

Ale vývody jeho nejsou správné; neb zůstal-li by klíč ujednaný mezi zástupci českými, německými i velkostatkářskými, při dřívějším rozdělování platným, dostaly by ty školy poměrně větší subvenci, bylali tato subvence celkem zvýšena.

Další zajímavost má, co pravil pan hrabě Pražák (Veselosť!) - pardon pan dr. Pražák vždycky říká "naše strana" a já ho tedy omylně počítal mezi velkostatkáře a jest-li jsem ho nazval omylně hrabětem, on mi odpustí, co není, ještě může být - pan Dr. Pražák pravil, že přece nedá se dobře vyšetřit ta okolnost zda-li jest děcko znalé vyučovacího jazyka čili nic.

Pánové, to, by bylo zlé, aby si nemohl zemský výbor poslat do jednotlivých škol, kde má pochybnost, zdali byla podána řádná zpráva, zástupce zemského výboru, aby zjistil, zda dítko jazyk vyučovací zná nebo ne. Vždyť dáváme ty peníze, ten náklad sami, máme tudíž také právo přesvědčiti se o jednotlivých školách a žádati, by se takové zkoušení po případě stalo.

Pan prof. Pražák pravil dále, jak prý by to šlo tam, kde se děti dávají na veksl, kde jest dítě úplně v německé krajině, neb vice versa.

Pánové, my tu jednáme o soukromých školách.

A co se týče této okolnosti, ví pan dr. Pražák dobře co referent školský, že se domáháme minoritních škol v krajinách jinojazyčných, kde jest určité procento dítek druhého jazyka.

Tento důvod byl velmi deplacován, poněvadž tam, kde není procento, kde není možno školu zříditi, tam nemůžeme ovšem činiti žádných nároků.

Ale, pánové, jedna poučná věc přišla na jevo, totiž ta, že pan dr. Pražák radil pánům na německé straně, jak by se to mohlo opatřit, aby obešli zásadu námi loni přijatou. On pravil, že by se mohly takové a tolik mateřských škol zříditi, kde by se mohly děti připravovat v jazyku, který neznají.

Velice zajímavý to výrok od referenta školství u zemského výboru. (Bouřlivá veselost. )

To se musí konstatovati pro věčné časy, abychom věděli, že máme velmi dobrou ochranu českých škol v zemském výboru. To není žádná předpojatost proti panu poslanci Pražákovi. Já nechovám proti němu pražádné zaujatosti neb záští, ani ho neznám tak dalece, leda z tohoto sněmu, ale to, co jsem slyšel z oněch lavic, naplňuje mně rozhořčením, a myslím, že to musí naplniti také pány Němce, až si přečtou, že se se strany referenta zemského výboru, do jehož rukou vloženo jest české školství, takto mluvilo. (Hanba! Hanba!)

Takto my dále nepřijdem. Já bych měl ještě mnoho bojovat s panem posl. Opitzem, ale já toho neučiním. On dostal již dnes velmi mnoho se všech stran, ale kdybych o něm mnoho mluvil mohl by se ujat slova k faktické opravě, a toho já si nepřeji abych z jeho strany musil ještě jeanu opravu vyslechnout. (Veselost. )

Pan poslanec Pražák pravil: "Ono se to lehko zvyšuje, ale nesnadno snižuje. Kdyby se to zvýšilo, pak to nesnížíte. "

To jest, pánové, zase výrok zde naprosto nemístný. Kdybychom zřídili minoritní zákon školní, jedna škola by po druhé zmizela v tomto rámci zákona; následkem toho ubyla by potřeba subvence zemského fondu, tím také ubyla by potřeba zvýšení subvencí, a jest přirozeno, že touto přirozenou cestou se sníží subvence, až zmizí z rozpočtu.

Pan kolega P. Opitz mně odpustí, že na jeho vývody reagovati nebudu. Odpovím jen na to, co zde řekl p. posl. hrabě Schönborn.

Pan hrabě Schönborn řekl ve své opravě, že neříkal, že sociální demokracie jest výsledkem nynější Školy, nýbrž pouze "der mangelhaften Erziehung der jetzigen Schulen. " Ale, pánové, již Vám to bylo zde vytýkáno. Podívejte se, když porovnáváte novou školu a statistická data, že všude při ubývání analfabetů ubýval počet zločinců. Zajímavo, že právě v těch nejkatoličtějších zemích, jakými je na příklad Belgie, Bavorsko a Prusko jest mnohem větší počet analfabetů, ale i zločinců. To svědčí proti Vám.

To měl pan hrabě Schönborn velmi špatná data, která citoval. Nechť si opatří data officielní - já také officielním datům nevěřím, ale zde, poněvadž se netýkají národnostních poměrů, vláda mluví asi pravdu, ta jsou mnohem pravdivější než-li data jeho.

Pánové, nebudu Vaši pozornosť dále zaujímati, proto skončím a přeskočím celou řada věcí. Jen k jedné věci chci se vrátiti. Pan hrabě Sohönborn pravil, kdyby byla konfessionelní škola, že by vychovala žulové karaktery, jaké si přál kolega Kramář. Mně se zdá, že žula jest nejlepší, když jest jednolitá, že taková žula drží nejlépe. Ale žula, která různými žilami jest proniknuta, jest náramně slabá. Kdyby byla klerikální škola, tu by ta žula byla prostoupena klerikálními žilami, a tu by snadno praskla. Já si nepřeji karaktery vyšlé z klerikální školy, nýbrž vyšlé ze školy svobodné, poněvadž jsem přesvědčen, že jen ze školy, která volnosti a vědě popřává plné pole, vyjdou mužové, kteří jsou s to, aby čelili tomu velkému ruchu, který nyní v Evropě se jeví a dostáli velikému úkolu životnímu, který je očekává. (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje. )


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP