Pátek 12. dubna 1867

um 1/2 5 Uhr ankommt, und die Bitte enthält, eine. Verfügung des Bezirksamtes aufzuheben, - daß es - sage ich, nicht mehr möglich war, in zweiter Instanz zu entscheiden; denn vor Allem hätte man ja auch wissen müssen, ob constatirt ist, haß Unförmlichkeiten stattgefunden haben.

Ich bin sogar heute noch nicht darüber klar, ob die Abstimmung bezüglich der Ehrenbürger nach den Formalitäten oder ohne die Formalitäten des Gesetzes vorgenommen worden ist.

Am Abende oder vielmehr am Nachmittage des 21. aber war ich gewiß in dieser Sache gar nicht im Klaren, und es wäre unmöglich gewesen für die Statthalterei, bis zum nächsten Tage oder eigentlich bis zum selben Abende in dieser Angelegenheit mit Beruhigung abzusprechen. Es ist also diesfalls, glaube ich, von der Statthaltern auch nicht das Mindeste versehen worden und derselben auch nicht das Mindeste vorzuwerfen.

Abg. Dr. Banhans: Ich habe in der Angelegenheit nur wenig Worte zu sagen.

Ich muß gestehen, daß es mich schmerzlich berühren würde, wenn ich über die Angelegenheit der Ernennung von Ehrenbürgern hier mehr Worte verlieren sollte, als unbedingt nothwendig ist. Wie die. Akten hier dem Landesausschuße vorliegen, ist nicht zu ersehen, ob in Landskron die Abstimmung über die Ernennung der Ehrenbürger gesetzlich vor sich gegangen ist oder nicht. Es steht nur in diesem Protokolle; daß abgestimmt wurde. Aber ich glaube, meine Herren, wenn das h. Haus den Antrag der Kommission annehmen sollte, daß die Wahl an und für sich ungiltig ist, ist es besser, wenn wir einen Schleier über diese EhrenbürgerAngelegenheit decken.

Es wird ohnehin dem ganzen Lande, bekannt werden, welche Folgen daraus entstehen, wenn man mit einem so heiligen Rechte der Gemeinde derartigen Mißbrauch treibt. (Bravo. )

Ich erlaube mir, den Antrag der Kommission dem h. Hause zu empfehlen.

Oberstlandmarschall: Ich bitte den Antrag nochmals zu verlesen. (Rufe: Rein. )

Ich bringe also den Antrag der Kommission, welche aus Annulirung bezüglich der Wahl hingeht, zur Abstimmung.

Ich bitte diejenigen Herren, welche die Wahl als annullirt betrachten, die Hand zu erheben. (Gechteht. ) Der Antrag ist angenommen.

Wir kommen zum zweiten Gegenstände der Tagesordnung.

Berichterstatter Dr. Banhans: Ehe ich den Antrag der Majorität der Kommission bezüglich der Wahl der Budweiser Handelskammerwahl in Vortrag bringe, erlaube ich mir, einige kleine Berichtigungen den Herren mitzutheilen. Im 2. Absatze in der 2. Zeile steht: vom 17. Feber 1865. Es soll heißen: 1866 und dann am Schluße im Antrage soll es heißen:

Der h. Landtag wolle die Wahl der mit absoluter Majorität zc.

Es ist ein Druckfehler. -

Dr. Banhans liest:

Hoher Landtag!

Das Mitglied der Budweiser Handels. - und Gewerbekammer Hr. Karl Ctibor hat gegen die Giltigkeit der am 22. März l. J. vorgenommenen Wahl der Landtags-Abgeordneten schon am 20. März einen Protest aus dem Grunde eingebracht, weil die gesetzlich vorzunehmende Ergänzungswahl der Kammer vorher nicht vorgenommen worden ist. Der Landesausschuß fand diesen Protest für unbegründet und beantragte die Giltigkeit der Wahl Dagegen legte Abgeordnete Prof. Kořínek die an Karl Ctibor zugekommenz ämtl. Verständigung der k. k. Wahlkommission dto. 30. Mai 1865 vor, woraus erhellet, daß Ctibor nur für die Jahre 1865 und 1866 zum Kammermitgliede gewählt worden sei, zum Beweise, daß die am 20. Mai 1865 vorgenommene Ergänzungswahl lediglich für die Jahre 1865 und 1866 Giltigkeit habe. -

Allein nach einer Mittheilung der k. k. Statthalterei an die Budweiser Handels- und GewerbeKammer vom 17. Feber 1865 Z. 6876 hat das hohe k. k Ministerium für Handel- und Volkswirtschaft mit Erlaß vom 1. Feber 1866 Z. 1786/143 die der Pilsner Handels- und GewerbeKammer zugestandene Erweiterung der Wahlperiode für die Kammermitglieder und Ersatzmänner von 4 auf 6Jahre auch auf alle übrigen Handelsund Gewerbekammern Böhmens ausgedehnt.

Die Kommission hat sich daher in ihrer Majorität mit 6 gegen 3 Stimmen in der Ansicht geeinigt, daß die Ergänzungswahlen in der Budweiser Handels- und Gewerbekammer erst mit Ende 1867 vorzunehmen seien und daß der Protest des Karl Ctibor wirklich unbegründet sei.

Sie schließt sich daher ganz der Meinung des Landesausschußes an und stellt den Antrag: Der hohe Landrag wolle die Wahl des mit absoluter Majorität gewählten Hrn. Kajetan Kail und Wenzel Rosenauer zu Abgeordneten der budweiser Handelsund Gewerbekammer als giltig anerkennen und dieselben zum Landtage zulassen.

Prag, am 9. April 1867.

Oberstlandmarschall: Dagegen ist ein Minoritätsvotum. Ich bitte zunächst, das Votum in böhmischer Sprache vorzulesen. Dann kommt der Bericht der Minorität.

Sněm. sekr. Schmidt čte: Komise činí návrh:

Slavný sněme račiž volbu. p. Kajetána Kaila a Václava Rosenauera, co poslance do sněmu od obchodní a průmyslové komory budějovické, která se většinou hlasů stala, za platnou uznati a zvolené k sněmu připustiti.

Oberstlandmarschall: Ich bitte den Hrn. Berichterstatter der Minorität!

Zpravodaj Kratochvíle čte:.

Slavný sněme!

Menšina tří hlasů nemohla přidati se k tomu, aby se slavnému shromáždění, jak si většina přeje, navrhlo, že se má za pravou uznati volba, proti které se námitky činí a to z následujících důvodů:

Podle §. 14. zákona, daného o živnostenských a obchodních komorách dne 26. března 1850 čís. 122 zák. říš. měli se údové a náhradníci voliti na tři po sobě jdoucí sluneční léta a měla vždy 31. prosince každého roku jedna třetina z nich dle určité řady vystoupiti a novou volbou doplněna býti.

Ministerialním rozkazem z dne 25. května 1855 č. 11092 - o němž dáno návěští c. k. místodržitelství z dne 13. června téhož r., čís. 24311 - jemuž tenkráte tak jako by zákonu, poslušnosti odepříti nebylo lze, bylo nařízeno, aby. vždy 31. prosince každého druhého roku polovice údů a náhradníků budějovické obchodní a živnostenské komory vystoupila a doplňovací volba jen vždy po dvou letech před se vzata byla.

Na základě toho byla poslední doplňovací volba do jmenované obchodní a živnostenské komory následkem vypsání c. k. volební komise v Budějovicích z dne 25. dubna 1865 pro rok 1865 a 1866 předevzata a nepřikročeno až dosud k jejímu obnovení, ačkoliv polovice údů a náhradníků dnem 31. prosince 1866 vystoupiti měla.

Budějovická obchodní a živnostenská komora zdá se býti toho náhledu, že zapotřebí před se bráti volby doplňovací vždy teprv po třech letech, majíc za to, že ji ministerialním výnosem z dne 8. února 1867 číslo 1662, podle dekretu c. kr. místodržitelství z dne 20. března 1867, čís. 8119 na vůli zůstaveno jest, říditi se dle volební periody šestileté, která doplňovací volby vždy jen po třech letech vyžaduje; avšak náhled tento postrádá vší právní a zákonní podstaty. Cís. král. ministerstvo obchodu není totiž, jakmile vydán jest nejvyšší diplom z dne 20. října 1860, oprávněno, měniti základní pravidla obchodní a živnostenské komory v podstatě své, aniž by se to dělo ústavně, tak jako se to zajisté děje, jest-li že se až dosavadní volební perioda prodlužuje. Mimo to nepoužila obchodní a živnostenská komora v Českých Budějovicích onoho domělého práva, ježto se jí zmíněným výnosem ministerstva obchodu z dne 8. února 1867 poskytuje v náležitý čas; neboť obsah tohoto výnosu oznámen jí byl místodržitelským dekretem z dne 20. března 1867, tedy za doby, kde se za to míti muselo, že polovice členů a náhradníků jejich, jižto měli dne 31. prosince 1866 vystoupiti, zajisté již vystoupila. Proto tedy nemohl by míti poslední výnos ministerstva obchodu, i kdyby byl pravoplatný, účinku, leč jen pro dobu teprv nastávající.

Při volbě poslanců do sněmu království Českého, ježto se konala v Budějovické obchodní a průmyslové komoře dne 22. března 1867 súčastnili se tedy údové a náhradníci, o nichž musí se tvrditi, že byli již vystoupli a tudíž práva více neměli, aby co údové a náhradníci úřad vykonávali.

Poněvadž ale obchodní i živnostenská komora i po vystoupení vyloučené polovice dle §. 30. z předu uvedeného zákona vždy ještě spůsobilou zůstává, aby platně uzavírala a volby před se brala, tedy je to ovšem pochybné, zdali by byla volba, o kterou se tu jedná, tentýž výsledek měla, kdyby se v ní byli toliko oprávnění údové a náhradníci účastnili.

Z tohoto důvodu činí tedy menšina komise návrh: slavný sněme račiž uzavříti, že jest volba dvou poslanců do sněmu království Českého, kterou obchodní a živnostenská komora v Českých Budějovicích dne 22. března 1867 vykonala, neplatnou a že se má slavné presidium místodržitelské požádati, aby tam vypsalo volbu novou.

Oberstlandmarschall: Verlangt Jemand von den Herren das Wort?

Wenn Niemand das Wort verlangt, so erkläre ich die Debatte für geschlossen.

Der Herr Berichterstatter der Minorität hat das Wort.

Posl. Kratochvíle: Mám za to, pánové, že protest člena obchodní a živnostenské komory Budějovické, p. Karla Ctibora, spočívá na základech právních. Myslím, že v zprávě menšiny bylo poukázáno k tomu, že zákon měniti se může opět jen zákonem. V komisi bylo nám čtěno též nařízení ministerstva obchodu, v kterém pravilo se, že prý základní zákon ze dne 26. března 1850, dle kterého řídit se jest živnostenským a obchodním komorám, nebyl zákonem, že prý to bylo jen nařízení ministerstva, nařízení exekutivy, a že opět nařízení ministerstva v cestě exekutivy může změněno býti. Pánové! Postrádá-li co v právním světě právního dokladu, tedy jest to zajisté tento výrok. Zákon základní, dle kterého se mají obchodní a živnostenské komory říditi, jest ovšem ministeriální nařízení obchodu, ale takové ministeriální nařízení obchodu, které vyšlo na základě nejvyššího rozhodnutí císaře pána, kterému jedině tenkráte přináležela moc zákonodární. Toto nařízení ministerstva obchodu vloženo jest do sbírky zákonů říšských. Pánové! tím patentem, jímž Jeho Veličenství císař pán uvedl v život sbírku zákonů říšských, ustanoveno jest výslovně, že to, co položeno jest do této sbírky, nabývá moci zákonní. Tak znějí slova Jeho Velič. císaře pána. Jestli že ale praví ministerstvo, že zákon, který byl vydán zcela formálně, není zákonem, odpusťte pánové, musel bych to nazvat tím významem, jak tomu říká lid náš venkovský: "že ministerstvo vyhazuje Jeho Vel. císaře pána ze slova. ". Ministerstvo chce tvrditi, že jest pravda to, co - ono tvrdí, a že to, co řekl Jeho Vel. císař pán, pravda není. Pánové! jestliže držeti se budete takového, výkladu, pak.

ovšem musím vám přáti to potěšení, ale musím se zároveň otázati p. zpravodaje většiny, jak to přichází, že ondy řekl: "my, ačkoli jsme ústavověrní, předce nejsme vládními, " t. j. předce nejsme povolným nástrojem vlády. Ale, pánové, jest-li že se budete držeti onoho výkladu zmíněného zákona, tedy dle mínění minority následuje z toho tolik, jako: toho výkladu se držeti budete proto, že ministerstvo se obávalo, že kdyby byl zákon zůstal neporušen, by byly volby do obchodní a živnostenské komory nevypadly tak jak vypadly nyní, a že, poněvadž si přejete, aby tak vypadly, jak vypadly, se toho rninisterialního nařízení ovšem držeti budete. (Výborně. ) To jest naše mínění. (Hlučné výborně. )

Oberstlandmarschall: Der Hr. Berichterstatter der Majorität hat das Wort.

Der Berichterstatter Dr. Banhaus: Es ist das Minoritätsvotum wie aus dem gedruckten Berichte hervorleuchtet und wie, insbesondere der Hr. Vertreter des Minoritätsvotunis hervorgehoben hat, insbesondere von der Anschanung ausgegangen, daß die Wahlperioden in der Handelskammer durch ein Gesetz bestimmt worden sind und daß sie eben deswegen nur wieder durch ein Gesetz abgeändert werden können. Meine Herren, ich glaube,, es wird nothwendig sein bezüglich der Wahl der Handelskammer, hier den Standpunkt einzuhalten, den ich mir erlaubt hatte in der früheren Angelegenheit bei Landskron, bezüglich der Ehrenbürger hervorzuheben. Ich Sagte nämlich hier, die Frage, ob die Ehrenbürger auch ganz nach dem Gesetz ernannt worden Seien oder nicht, sei Sache der Gemeinde und es habe darüber die politische Behörde zu wachen. Ich glaube, hier dürfte es ähnlich sein; die Art und Weise, wie die Wahlen in die Handelskammer vorzunehmen sind, und wann sie vorzunehmen sind, das ist Sache der Handelskammer und die politische Behörde hat darüber zu wachen, daß das Gesetz auch befolgt werde.

Die 2. Frage tritt dann an das h. Haus heran in der Art, wer ist berechtigt zu wählen und hat derjenige, welcher berechtigt ist zu wählen, auch so sein Recht ausgeübt, wie es die Landtagswahlordnung vorschreibt?

In ersterer Beziehung gestehe ich, daß wir allerdings ein Gesetz haben und wenn auch von Seite der Regierung, und wie der Hr. Vorredner gesagt hat, daß von Seiten des Ministeriums gesagt wird, dieses Gesetz sei eigentlich kein Gesetz, so geht meine Anschanung dahin, daß diese Verordnung des Ministeriums vom 26. März 1850 aus doppelten Gründen ein Gesetz ist.

1.      Weil es auf der Allerhöchsten Entschließung basirt und

2.      weil sie im Reichsgesetzblatt enthalten find. (Bravo; sehr gut, im Centrum. )

Wenn wir in den näheren Inhalt dieses Gesetzes eingehen, so sehen wir, daß vielleicht kein zweites Gesetz so lückenhaft ist wie dieses; wir sehen ferner, daß es vielleicht nicht ein zweites Gesetz gibt, welches dem Ministerium einen solchen Einstuß in der Aus- und Durchführung des Gesetzes einräumen würde, als gerade dieses Gesetz, von welchem hier die Rede ist. Wenn nun in diesem Gesetze Lücken find, oder wenn dieses Gesetz dem Ministerium einen größeren Spielraum einräumt, als es zulässig ist, dann find die Anschauungen des Hrn. Vorredners, de lege ferenda sehr gut. Wie die Sachen aber stehen, kann ich mich nur auf den Grundsatz berufen, daß die Wahlordnung für den Landtag maßgebend ist, wo es ausdrücklich heißt: die Handelskammern als solche sind wahlberechtigt. Wir haben uns daran zu halten und es ist die Frage: Besteht die Budweiser-Handelskammer als folche oder nicht? Sie besteht. Sie besteht, trotzdem die Wahlperiode früher eine zweijährige war, und trotzdem diese Wahlperiode durch das Ministerium später in eine dreijährige umgewandelt worden ist. Bei der Budweiser-Handelsfammer muß ich in diesen vorliegenden Fällen speziell auf einen Umstand aufmerkfam machen. Das Minoritätsvotum sagt, daß seit dem 28. Oktober 1860 das Ministerium nicht mehr berechtigt war, eine Aenderung vorzunehmen.

Ich halte es nicht am Platze, hier in eine nähere Erörterung einzugehen, ob das Ministerium von der Anschauung geleitet ist, die Festsetzung der Wahlperiode gehöre in die exekutive oder nicht; aber weil der 20. Oktober 1860 hier zitirt und weil ausdrücklich betont worden ist, daß das Ministerium seitdem nicht mehr das Recht habe, Gesetze Zu ändern, muß ich auf das Datum hinweisen, wann gerade die Wahlperiode abgeändert worden ist; und das ist der 1. Februar 1866, also ein Termin, wo bereits das Septemberpatent maßgebend war, wo die Legislative bezüglich der Handelskammern, nämlich der Reichsrath sistirt war, nnd wo auf Grund dessen das Ministerium andere Gesetze erlassen hat, ohne daß man etwas einzuwenden in der Lage war. (Links: richtig. ) Wenn min die Handelskammern von Prag und Budweis nach §. 6 der Landesordnung das Recht haben, und zwar die von Budweis 2 Landtagsabgeordnete zu wählen, und wenn diese Handelskammer besteht und. immer bestanden hat, so glaube ich, daß sie immer das Recht habe, zwei Landtagsabgeordnete zu wählen, ob nun die Mitglieder im Jahre 1866 hätten ausgetreten fein follen oder nicht. Dieses Recht kann der Handelskammer nicht genommen und nicht verkürzt werden, aus dem Grunde nicht, weil. wenn in Folge der nicht vorgenommenen Erneuerung der Kammer die Wahlen in den Landtag überhaupt nicht vorgenommen werden könnten, die Handelskammer um ihr verfassungsmäßiges Recht käme, welches sie ihr nicht werden verkürzen wollen, deßwegen glaube ich, daß die Anschauung der Majorität entschieden die richtigere sein wird, um so mehr, als die Budweiser Handelskammer in ihrer Sitzung vom 7. November 1866 auf Grundlage des Ministerialerlasses vom 1. Feber. 1866 beschlossen hat, sofort diese dreijährige Dauer anzunehmen, und erst nach Ablauf der dreijährigen Periode die Wahlen neuerdings vorzunehmen. - Ich erlaube mir, den Antrag der Majorität dem h. Hause zur Annahme anzuempfehlen.

Oberstlandmarschall: Ich bitte den Antrag der Majorität nochmals zu verlesen.

Landtagssekretär Schmidt (liest): Der hohe Landtag wolle die Wahl der mit absoluter Majorität gewählten Herren Kajetan Keil und Wenzel Rosenauer zu Abgeordneten der Budweiser Handelsund Gewerbekammer als giltig anerkennen und dieselben zum Landtage zulassen.

Sněm. sekr. Smidt (čte): Slavný sněme račiž volbu pánů Kajetána Keila a Václava Rosenaura za poslance do sněmu od obchodní a průmyslové komory Budějovické absolutní většinou hlasů zvolených za platnou uznati a zvolené k sněmu připustiti.

Oberstlandmarschall: Ich bitte die Herren, welche für diesen Antrag sind, aufzustehen. (Geschieht. ) Es ist die Majorität, der Antrag ist angenommen. Der nächste Bericht ist, wie die Herren wissen, nicht gedruckt.

Berichterstatter Dr. Banhans: Hoher Landtag! Bei der am 22. März 1867 vorgenommenen Wahl der Landtagsabgeordneten der Prager Handels- und Gewerbekammer haben sich von 41 zur Wahl Berufenen Mitgliedern und Ersatzmännern 31 zur Wahl eingefunden; hievon haben sich nur 22 an der Wahl betheiligt. -

Die übrigen 9 Mitglieder überreichten einen schriftlichen Protest gegen die Vorname der Wahl deßhalb, weil die Kammer sich nach dem Gesetze noch nicht ergänzt hat, und die Hälfte der Mitglieder seit 31. Dezember 1866 nicht mehr das Recht habe, der Kammer anzugehören.

Ein Protest ähnlichen Inhaltes wurde später auch von einigen Handel- und Gewerbetreibenden der Städte Beraun, Chrudim und Smichov überreicht.

Bei der nach Vorlesung dieses Protestes und der Entfernung der protestirenden Mitglieder vorgenommenen Wahl wurden Hr. Maxm. Dormitzer, Hr. Richard Dotzauer, Hr. Josef Lippmann und Hr. Anton Richter mit 22 Stimmen zu Abgeordneten gewählt.

Es ist nur allerdings wahr, daß nach der für die Prager Handels- und Gewerbekammer bestehenden Wahlordnung nach §. 3 jedes dritte Jahr am 31. Dezember die Hälfte der Mitglieder der Kammer austreten soll, daß dieser Termin bereits am 31. Dezember 1866 abgelaufen war, daß eine Verzögerung der Ergänzungswahl stattgefunden; allein dagegen hebt das Handels-Ministerium in einem Erlasse v. 18. Februar 1867 Z. 3028 hervor, es verstehe sich von selbst, und sei bei allen periodisch sich ergänzenden Korporationen in Uibung, daß die zum Austritt bestimmten Mitglieder so lange in Funktion zu bleiben haben, bis die Neuwahlen vorgenommenen sind; widrigens in dem Bestande der Kammer eine Unterbrechung eintreten würde.                                                              

Die zum Austritt bestimmten Kammermitglieder sind auch in allen anderen Fällen in ihren Funktionen verblieben, und es wäre inconsequent, sie zu allen Akten, nur nicht zur Landtagswahl für competent zu halten.

Von dieser Anschauung ausgehend konnte die Majorität dem Berichte des Landesausschußes vom 31. März 1865 Z. 5171 nicht beipflichten, und hat vielmehr mit 6 gegen 3 Stimmen beschlossen anzutragen: Der hohe Landtag wolle die Wahl der mit absoluter Majorität gewählten Herren: Maxmilian Dormitzer, Richard Dotzauer, Josef Lippmann, Ant. Richter als Abgeordnete der Prager Handels- und Gewerbekammer als gültig anerkennen, und die Gewählten zum Landtage zulassen.

Eine Minorität von 3. Stimmen konnte sich dieser Anschauung nicht anschließen, und behielt sich vor ihr Minoritätsvotum, welches auf dem Antrage des Landesausschußes beharrt, durch den Berichterstatter des Laudesausschußes Hrn. Dr. Sladkowský mündlich vorzubringen.

Sněm. sekretář S c h m i d t čte: Komise činí návrh:

Slavný sněme!

Račiž volbu pánů Maximiliana Dormitzera, Richarda Dotzauera, Josefa Lippmanna a Antonína Richtera nadpoloviční většinou za poslance do sněmu obchodní a průmyslové komory pražské zvolených za platnou uznati a zvolené k sněmu připustiti.

Oberstlandmarschall: Ich bitte den Hrn. Berichterstatter der Minorität, Hrn. Dr. Sladkowský.

Dr. Sladkovský: Já, pánové, ovšem jsem napřed přesvědčen, že veškeré sebe platnější důvody, které bych uvedl a které vůbec uvésti se dají pro návrh zemského výboru, aby totiž volba poslanců konána od pražské obchodní komory byla uznána za neplatnou, že veškeré tyto důvody minou se právě účele, jako se minuly účele důvody uvedené právě před tím od zpravodaje menšiny pro zrušení voleb obchodní komory Budějovické. Na vzdor tomu mám předce za povinnost svou, vytknouti aspoň ještě to, v čem neoprávněnost volby Pražské obchodní komory ještě více bije do očí. Neoprávněnosti vykonané při volbě poslance do sněmu sborů těchto, již byly snad dosti zřejmé a patrné při obchodní komoře Budějovické. Obchodní komory, pánové, tož jsou skutečně zvláštní ústavy snad v celé říši rakouské. Já myslím, že není v celém našem státním zřízení takového ústavu, v kterém by od prvopočátku jeho bytí a působení byla taková confusio amabilis, jako v obchodních komorách všech, a v nejvyšším již stupni snad, poněvadž o těch ostatních nemám dokladu, jako právě při obchodní komoře Pražské, v nejvyšším stupni snad tato confusio amabilis panovala od prvopočátku v obchodní komoře pražské. Obchodní komora pražská považovala se a považuje ještě podnes tak jako za nějaký revír, v kterém se několik pánů Dolzauerů a jiných pánů ku svému vyražení projíždí, tak, jak se jim právě líbí bez všeho pravidla, beze všeho zákona a beze všeho řádu. (V centrum výborně. ) To, co jsem pravil, pro to mám takových důvodů a dokladů, že dojista i li pánové, kteří pro návrh menšiny hlasovati nebudou, budou mně museti aspoň potají přisvědčiti. (Veselost. )

Obchodní komory, jak již bylo praveno, byly zavedeny zvláštním ministerským nařízením, které se zakládalo ale na zvláštním Nejvyšším rozhodnutí aneb cís. nařízení v r. 1850.

Já, pánové, nechci se o to hádat, co od r. 1850 až do 1860 bylo zákonem a co nebylo zákonem tenkrát, tak jako nyní ještě panovala v obchodní komoře o zákonech taková confusio amabilis, že brzy bylo zákonem to, co bylo císařské nařízení, brzy ale bylo ještě nad takovéto cis. nařízení nějaké ministerské nařízení a brzy zase nějaké místodržilelské nařízení, že platí víc, než císařské a ministerské!

Do toho, pánové, co bylo zákonem a co ne, do toho se radši již nemíchejme, a na to již takový závoj milosrdenství prostřeme. (Veselost. )

Stalo se ale, že r. 1860 pánové, když konečně u nás zákonní stav a zákonní poměry se obnovovaly aneb aspoň měly se obnovit, že v té době platilo v obchodní komoře pražské ministerské nařízení, které změnilo onen původní zákon pro obchodní komory z r. 1850. Tedy jest ovšem těžko dokázat, z kterého roku to ministerské nařízení jest. To jest opět důkaz, na jakých základech to spočívalo, když se do dnešního dne vzdor všemu namáhání toho Člověk dočísti nemůže; o změně trvání voleb, totiž doby pro kterou se volilo.

Zákonem roku 1850 vydaným volilo se totiž na tři léta; pozdějším ministerským nařízením změněna byla doba ta na 4 léta. Dřívějším zákonem měla každého roku jedna třetina novou volbou nahrazena býti. Zákonem pozdějším však měla vždycky polovička po 2 letech vystoupiti a novou volbou nahrazena býti. Zákonem však z roku 1853 mělo se volili vždy na 2 léta, jedna polovice, kteréž pak nařízení vyšlé platilo pro Dolnorakouskou obchodní komoru. Jak to přišlo také do těch ostatních komor, to sám pán Bůh ví, toho se nikterak nemůžeme dopátrati. Že však nějaké ministerské nařízení v tom býti muselo, samo sebou se rozumí.

V skutku je dokázáno, že roku 1860, když začaly zákonní poměry aneb měly začít, bylo obchodním komorám povoleno, že se voliti má na 4 léta a sice tak, že každá dvě léta má jedna polovice dnem 31. prosince vystoupili a hned na to v měsíci lednu se mají vykonali, nové náhradní volby.

Spůsob tento skutečně se zachoval a tak bylo volení koncem roku 1859 za vystouplé pro rok 1860 a 1861, koncem roku 1862 pro rok 1863 a 1864 - o rok jsem měl začíti dříve; na konec to přišlo, že poslední volby měly za základ nařízení ministerské z roku 1863 a že poslední volby pražské obchodní komory se konaly roku 1863 za vystouplé a na začátku roku 1864 se vykonaly nové volby.

Ty poslední volby do obchodní komory pražské byly dle cirkuláře, který byl pro volby vydán, pro volení pro rok 1864 a 1865. Není pochybnosti, že by tou dobou, když bylo voleno, žádný nevěděl, že by funkce někoho mohla ještě déle trvati.

Co se ještě toho dále týče, mám za to, že nikdo nebude pochybovat o zmatku a libovůli, jaká panovala dříve v obchodní komoře pražské, co se týče obnovení voleb ne-li dříve tedy v tom okamžení, kde se staly obchodní komory vůbec volebním sborem pro tento sněm.

Statuty, jakož i volební řád nebyli pouhým nařízením a nesměly za pouhé nařízení považovány býti, které by se jednostranně mohlo měniti od ministerstva neb od obchodní komory samé, nýbrž že řád volební, na kterém stála r. 1860 Když začal ústavní život, že nyní v tom okamžení vzhledem k sněmu stal se zákonem, který nesměl býti změněn žádným mimořádným způsobem, nýbrž jako každý jiný zákon sám o sobě, nýbrž spolupůsobením obou činitelů zákonodárství. (Hlučné výborně!)

Kdybychom to nechtěli přiznali, potom bychom museli býti toho domění, že všecky ostatní volební sbory do sněmu jsou vázány na jakási pravidla, jakési určité zákony a že jen volební sbor obchodní komory nyní má úplnou svobodu, dělat co chce; jestli tedy chtějí tam zákon, aby o deset let déle ve sboru zůstaly aneb o 3/4 léta dříve vystoupli, na tom nezáleží nic, a sněm nemá mít právo, na to dohlížeti, aby komora obchodní co sbor volicí byla dle stávajících zákonů a předpisů řádně zřízena, když sněm při každém jiném sboru takovouto dohlídku provádí, a téprv právě, pánové, zrušili jsme volbu, poněvadž jedna část volicího sboru voličů města českého Třebová řádně sestavena nebyla, tedy když celá obchodní komora není řádně sestavena, když dokázáno jest, že po celou řadu let dle libovůle řádila a po celou řadu let dle libovůle skládala své členy, tu, panové, sněm neměl by právo dohlížeti k tomu? K čemu by byl §. ve volebním řádu, jenž určuje, jak se mají voliti z obchodní komory poslanci do sněmu? Tam se praví, aspoň jak se pamatuji, že poslance pro zemský sněm z obchodní komory voli každá obchodní komora a sice jako řádní členové, tak i náhradníci její. Myslím, pánové, když tam stojí, že členové a náhradníci voliti mají zákonnitě, žese to nemůže mysliti na ty členy, kteří patřili před 100 lety, (veselost) neb na ty, kteří za 10 let tam zvoleni budou? (Dobře. )

Já myslím, že zákon předpokládá, že má býti obchodní komora řádně zřízena a sestavena a dle toho pravidla, na kterém se vůbec volební sborové zakládají, to myslím, že se samo sebou rozumí, a jestli se to tak i při jiných sborech rozumí, tímtéž právem i zde, tímtéž právem by se mohlo dokázati při jiných sborech, že volitelé venkovských obcí vtom neb onom okresu, které volili před šesti lety, že také teď volí! (Výborně. )

Vy víte, pánové, že jsme volbu jednu již zde zrušili, proto že tamnější okresní opominul, nechat volit nové volitelé, ačkoliv byli před tím nedávno voleni, tak že se mohlo myslit, že v 14 dnech voličové nebudou volit nové volitelé, tenkráte se nedopustil okresní tak velikého hříchu, jako teď ti pánové, kteří sedí v obchodní komoře, a pořade tvrdit chtějí, že mají přece právo, ačkoliv už dvě léta mají býti pryč; když byli pánové obchodní komory v největších rozpacích a sami cítili, že tam nemají vlastně sedět, a že ne-. mají volit, tu jim přišlo ministerstvo obchodní na pomoc, neb oni sami by si nebyli mohli pomoci. Poněvadž nevěděli sobě rady, pomoci a práva, jak mají v roce 1866 volby nové před se jíti, a že skutečně sami toho si vědomi byli, že se měli v Pražské obchodní komoře na začátku r. 1866 nové volby díti; na doklad toho chci několik míst z protokolu nebo ze zprávy o řádném sezení, - nevím, jestli řádné bylo, uvésti; v jednom sezení obchodní komory Pražské ze dne 20. dubna 1866, o čem se tam jednalo, mezi jinými věcmi přijde následující místo:

Der Präsident beantragt, da die Vorarbeiten bereits eingeleitet sind - pan Dormitzer, prosím, - die Wahl sogleich vorzunehmen, sobald die Arbeiten vollendet sein werden, daß die wahl sogleich vorzunehmen ist, und sogleich vorgenommen werden kann, weil die Vorarbeiten bereits eingeleitet worden sind.

To je pan president, prosím, to tedy vyslovil pan Dormitzer.

Na to odpověděl nějaký pan Löwenfeld:

Herr Löwenfeld hingegen bemerkt, daß wir jetzt schon im April feien, es bleiben nur noch 3/4 Jahre und es steht nicht mehr dafür, für diese wenigen Monate zu wählen und die Wahl wäre erst mit Neujahr vorzunehmen.

(Veselost. )

To je pánové v dubnu, při ostatních osmi měsících neplatí to.

Mně se zdá, že ten pan Lowenfeld považuje masopust za hlavní čásť celého roku (Veselost), když po masopustě ostatní část celého roku nestojí za to: ještě dále také k tomu doložím:

(Liest): "Der Herr Vicepräsident Dotzauer spricht sich auch für Vertagung der Wahl aus, nachdem viele Mitglieder während des Sommers von Prag abwesend zu sein pflegen" -

Ale my jsme tady byli v dubnu. (Veselost. )

(Liest): "Aber im Sommer pflegen viele Mitglieder von Prag abwesend zu sein, während dieser 5-6 Monate möge die Kammer in ihrer jetzigen Zusammensetzung verbleiben. "

(Hlasy: To bylo v loni. ) To bylo roku 1866. (Veselost. )

(Liest): "Der Antrag der Herren Dotzauer und Löwenfeld wird angenommen und über Anregung des Herrn Präsidenten wird beschlossen. " -

To ještě dost, že na to nezapomněli. (Veselost. )

(Liest): "Die Herren Dudek und Meißner, welche bereits aus Anlaß der bevorstehenden Wahl resignirt hatten, werden ersucht, ihre Mandate bis zur nächsten Wahl zu behalten. " -

Oni rozdávají tedy mandáty jak je jim libo, poněvadž jim již 8 měsíců za to nestojí. Já dodávám k tomu, že byli požádáni páni Meissner a Dudek, aby zůstali ještě těch osm měsíců tam sedět. Oni si byli skutečně vědomi, že jednají jako turečtí pašové a když tedy se začalo o tom mluvit, najednou nevěděli jak a kam, a tu jim musela přijít vyšší moc ku pomoci, a tu se najednou vyskytlo zase ministerské nařízení z roku 1860, totiž ministerské nařízení, o kterém se tvrdí - já jsem je neviděl - ale tvrdí se, že je od 1. dubna, a tím ministerským nařízením se prý tato volba do všech obchodních komor rozšiřuje na 6 let a volební turnus ustanoven na 3 léta; a dále, následkem toho prý se již volba těch pánů, kteří byli dříve zvoleni na základě ministerského nařízení z roku 1850 a dle volebního cirkuláře pro rok 1864-1865 tím novým ministerským nařízením a jejich funkce a povolání do obchodní komory na rok prodlužuje a oni prý mohou tam zůstati sedět až do konce roku 1867, (hlas: 1866) ano až do konce r. 1866. Jestli jest toto ministerské nařízení skutečně od 1. února 1866, tak na žádný spůsob toto ministerské nařízení od 1. února nebylo dodáno obchodní komoře pražské a neměla obchodní komora pražská ani nejmenšího tušení o něm, neb jinak by skutečně musel předseda obchodní komory pražské p. Dormitzer zahájiti čest své paměti, že 20. dubna 1866 si nezpoměl na ministerské nařízení od 1. února 1866 a navrhoval předce dne 20. dubna obnovené volby, kdežto měl vědět, že tyto volby podle ministerského nařízení z 1. února roku 1866 se konati ani nepotřebují a že se budou teprv konat na konci roku 1866, čili na začátku r. 1867. To jest na každý spůsob dokázaná věc, že ministerské nařízení z r. 1866 muselo přijít teprv v listopadu neb prosinci do obchodní komory pražské, když byla v největších rozpacích, když se poukazovalo na to, že není právo voliti a když se skutečně dělali námitky, tu tedy bezpochyby na velké Štěstí přišlo to ministerské nařízení.

Ne, jestli to vůbec, jak jsem již dříve pravil, že pochybuji, že ministerské nařízení, které


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP