Areál budov Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Sídlo Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je umístěno ve třech blocích domů a paláců na Malé Straně. Areál Poslanecké sněmovny zhruba pokrývá území mezi Malostranským, Valdštejnským a Pětikostelním náměstím. Protínají jej ulice Sněmovní a Thunovská.

Půdorysné rozčlenění této pozoruhodné lokality pochází již z raného středověku. V trase dnešních ulic procházely prastaré obchodní stezky, spojující hradní návrší s brody přes Vltavu v místě dnešního Karlova a Mánesova mostu. Měkké zakřivení ulic či zdánlivě nelogické zalomení domů je dodnes čitelným dokladem tisícileté historie města Prahy.

Pomyslným těžištěm celého areálu je dům čp. 176 ve Sněmovní ulici. Bývalý hraběcí palác rodiny Thunů vznikl spojením a přestavbou celého bloku domů podél východní strany Sněmovní ulice koncem 17. století. Thunové postupně skoupili všechny okolní zastavěné pozemky a na místě starých zbořených domů vybudovali palác v dnešní podobě. Do ulice ho otevírají dva portály, hlásící se do doby vrcholného baroka a připomínající tvorbu Santiniho, avšak skutečného architekta Thunovského paláce se dosud vinou nedostatku historických pramenů nepodařilo zjistit.

Palác byl v roce 1779 upraven na divadlo, do kterého s oblibou chodil císař Josef II. Prý mu dokonce dával přednost před ostatními. V létě roku 1794 divadlo vyhořelo. Roku 1801 byl palác prodán stavům Království českého, kteří jej v následujících letech nechali přestavět na sněmovnu, kanceláře a archív Zemského výboru Království českého. Tehdy dostalo průčelí klasicistní podobu s jednoduchým členěním a rozměrným tympanonem, kterou si palác zachoval dodnes. V tympanonu je umístěna alagorická výzdoba s českým lvem a svatováclavskou korunou a postavami Athény a Apollóna se symboly věd, umění, myšlení, řemesla a průmyslu. Tympanon byl později doplněn nápisem SALUS REI PUBLICAE SUPREMA LEX ESTO (Blaho státu budiž nejvyšším zákonem).

Roku 1861 byl v paláci pro obnovený zemský sněm zbudován velký sál procházející přes dvě patra, který, v nepříliš změněné podobě, slouží dodnes pro schůze Poslanecké sněmovny.

Zde byla v roce 1918 ustavena samostatná Československá republika a v roce 1920 přijata první Ústava Československé republiky. Tyto události připomíná žulová pamětní deska od sochaře Ladislava Šalouna umístěná na průčelí paláce.

Po rozpadu Česko-Slovenské federace v roce 1992 byl palác a další související domy a sousední dva bloky prohlášeny jako sídlo Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

V tomto bloku sídlí Kancelář Poslanecké sněmovny. Dále je zde již zmíněný hlavní jednací sál, menší sály pro jednání politických klubů a parlamentních výborů, pracovny předsedy a místopředsedů sněmovny a další zázemí této instituce. Pracoviště poslanců, další jednací sály a části administrativy jsou umístěny v sousedních blocích. Je to jednak blok, který uzavírá jižní stranu dolního Malostranského náměstí a jednak rozsáhlý dům čp. 1, kde bylo v 19. století sídlo Královského místodržitelství, v 19. století zde bylo jezuitské gymnázium.

Z hlediska historického i architektonického je z celého areálu nesporně nejzajímavější skupina paláců na Malostranském náměstí. Tvoří ji domy čp. 6 - palác Smiřických (dříve Montágovský), čp. 7 - palác Šternberský a čp. 518 a čp. 8. Dům čp. 8 již nestojí na náměstí, ale vytváří nároží Tomášské a Thunovské ulice.

Palác Smiřických zaujímá z celého bloku největší rozlohu. Vznikl spojením několika goticko-renesančních domů. Do dnešní podoby byl přestavěn v 2. polovině 18. století podle projektu Ignáce Palliardiho. V paláci jsou zachovány fragmenty renesanční freskové a sgrafitové výzdoby a mimořádný soubor renesančních a barokních malovaných trámových stropů.

Z historického hlediska je zajímavý tím, že se zde v pozdních večerních hodinách 22. května 1618 uskutečnila tajná schůzka skupiny protestantských šlechticů. Jejich hostitelem byl tehdejší majitel paláce, mladý radikální šlechtic Albrecht Jan Smiřický. Na této schůzce byla domluvena a následující den - 23. května 1618 - uskutečněna II. pražská defenestrace, která ve svých důsledcích poznamenala neblaze české i evropské dějiny, neboť události zapříčiněné defenestrací byly jedním z podnětů třicetileté války. Schůzka se údajně uskutečnila ve věži nad schodištěm, která je dodnes zachována.

Sousední dům, palác Šternberský, vznikl také přestavbou několika starších objektů. Do dnešní barokní podoby byl palác přestavěn na přelomu 17. a 18. století, patrně za účasti architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho.

Průčelí paláce je v levé části nezvykle prolomeno. V tomto místě stál v I. polovině 16. století dům zvaný Bašta. Smutně proslul tím, že zde 2. června roku 1541 vzplanul osudný požár, při kterém byla během několika hodin zničena velká část Malé Strany a Hradčan. Tato tragická událost následně vyvolala rozsáhlou přestavbu celé lokality v duchu vlašské renesance.

O tom, že přestavba této části Prahy probíhala poměrně rychle, svědčí zajímavá zpráva. Již v roce 1562 bylo v domě na Baště ubytováno poselstvo tureckého sultána Solimana I. k císaři. Vůdce poselstva Ibrahim paša přijel do města v doprovodu 23 služebníků, 26 koní a 6 velbloudů, kteří vzbudili v Praze značnou pozornost.

V průběhu 18. a 19. století, kdy byl palác v držení rodu Šternberků, proslul jako jedno z ohnisek národního obrození a center českého kulturního a vědeckého života.

Jižní stranu Malostranského náměstí uzavírá dům čp. 518, zvaný kdysi Velikovský. Je zde zachovalý soubor barokních malovaných trámových stropů a část původní renesanční arkády. Na průčelí paláce byly při rekonstrukci nalezeny fragmenty ornamentálních a figurálních sgrafit z konce 16. století. Zároveň zde byly nalezeny části malovaných slunečních hodin s datem 1608. Vzhledem k unikátnosti nálezu byly originální fragmenty skryty pod omítkou a v totožném místě byla provedna věrná rekonstrukce jižního i východního číselníku. Hodiny ukazují nejen pravý sluneční čas, ale i čas staročeský. Ten určuje počet hodin, které uběhly od západu slunce.

Rekonstrukce paláců pro Poslaneckou sněmovnu proběhla v letech 1993 až 1996.