Snem leta 1586,
jenz dne 17. listopadu zahajen a 17. prosince ukoncen byl.
Drive nezli snem r. 1586 svolan byl, staral se cisar Rudolf II., aby svolena a zadrzena berne odvedena byla, schvalil smlouvu s kurfirstem Braniborskym v pricine plavby a zarizeni splavu na Labi, Odre a nalezita cinil opatreni, aby pristi snem o zaplaceni dluhu kralovskych se postaral. Soucet urucenych i neurucenych a dskami zemskymi zapsanych dluhu kralovskych pri komore ceske pacil se na konci l. 1585 pres nekolikere na snemich stavy svolene splaceni na 1,513.338 tolaru. Mimo placeni dluhuv nebo zurokovani jich, mimo nemale vydaje na vychovani dvoru kralovskeho, tizil take cisare kazdorocni naklad na vydrzovani vojska a pevnosti na hranicich Uherskych proti Turku. Listina (cislo 29), kteraz bezpochyby take snemu predlozena byla, vypocitava veskere rocni vydani na hranice Turecke a ukazuje, ze nad pomoc z rise svolenou 600.000 zl. i nad pomoc z kralovstvi Uherskeho, Ceskeho, z markrabstvi Moravskeho, knizetsvi Slezskeho a arciknizetstvi Rakouskeho sumou 596.492 zl. nedostavalo se cisari kazdeho roku 553.561 zlatych: tudiz zvysiti musely zeme pomoc rocni na takovy naklad valecny. V uctech na vydrzovani dvoru kralovskeho byla take polozka na vychovani dvoru ovdovele kralovny Marie, matere Rudolfovy, kterez venna mesta ceska plat komorni odvadeti mela; ponevadz vsak od r. 1584 takovy plat ji odveden nebyl a penez potrebovala, upominala syna sveho, a cisar Rudolf II. zase dal komorou ceskou upominati mesta. Pred sejitim se snemu hledel cisar financnim nesnazim svym polehciti prodejem casti kralovskych statku, zjednanim pujcky a ulozenim znacne sumy klasterum na zaplaceni dluhu, na kterouz zadost prispelo duchovenstvo darem 15.000 zl.
Snem l. 1585 svolil obycejne berne na tri leta, nebylo by tudiz za obvyklych pomeru ani potrebi rozepsani snemu na r. 1586, ponevadz vsak pres svolene berne vsech zemi a pomoc z rise nedostavalo se cisari 553.591 zl. na hranice Turecke a take starati se musel o zuroceni, zaplaceni nemalych dluhuv, odhodlal se k svolani snemu, aby pri stavich ceskych jako r. 1583 hledal pomoci. I polozen tudiz snem, aby cisari z tezkeho bremena dluhuv polehceno byti mohlo. Po zahajeni snemu dne 1. listopadu 1586 zadal cisar, aby 30.000 tolaru, kterez r. 1585 z penez zemskych si byl vypujcil, splatiti nemusel, ponevadz by mu to s nemalou obtizi bylo. Dale predkladal cisar, aby zalezitost verejne hotovosti zemske, o kterez jiz na predeslych snemich jednano, konecne vyrizena byla; pri kterez prilezitosti sdelil Rudolf II. stavum, ze za touze pricinou svolan snem markrabstvi Moravskeho, z nehoz zastupcove s plnou moci do Prahy vyslani budou, aby spolecne s delegaty ceskymi artikul o verejne hotovosti definitivne na miste postavili; o cez take ze jednano bude pri stavich knizetstvi Slezskych a markrabstvi Hornich a Dolnich Luzic.
Dalsi predlozeni kralovske bylo, aby stavove k spolecne urade s kurfirsty, knizaty a jinymi stavy risskymi v pricine plavby po Labi az do more komisare ze snemu vyslali, a co by k vyzdvizeni hornictvi napomahati mohlo s pilnosti uvazili.
Vedle proposice predlozil cisar stavum na snemu shromazdenym jine jeste podani, v kteremz oduvodnoval priciny, proc na splaceni dluhuv pomoc od stavuv zada, Rudolf II. pripominal, ze bremeno dluhuv za Ferdinanda I. pocatek vzalo, na cisare Maximiliana II. pripadlo, valkami, risskym snemovanim, vdavanim dcer, vypravou synuv, polskou elekci se rozmnozilo a na neho mnohem tizeji dopadlo, ponevadz mnohe duchody cisarske zastaveny byly. K cemuz jeste i to prislo, ze s bratrimi svymi o jich vychovavani se urovnati musel, a ponevadz kazdeho roku 600.000 zl. na vydrzovani hranic Tureckych se nedostavalo, dluhove od jednoho roku k druhemu vzdy vice a vice pribyvali a tak rozmnozovani se dluzniho bremena zadneho nebylo konce. Stavove odpovedeli, omlouvali se, ze pro nemoznost dluhy cisarske platiti nemohou, vsak ze od tech 30.000 tolaru, ktere cisar z penez na potreby zemske si byl vypujcil, upousteji. Cisar vsak setrval na sve zadosti, a stavove svolili na placeni dluhuv sbirku z nekterych veci do peti let, a sice 1. z kazdeho vedra vina ceskeho pet grosu bilych, z vina pak ciziho (uherskeho, rakouskeho, moravskeho, rynskeho i jineho, krome sladkych piti) z kazdeho vedra deset grosu bilych. Mimo to povinen byl. kazdy, kdo domaci ceske vino ven z zeme vyvazel, nad clo obycejne jeste ku pomoci te sbirky z kazdeho sudu po tolaru dati. Z sladkych piti a jinych vlasskych vin z kazde laky (42 pinet) tolar aby davan byl. Z cizich i prespolnich ceskych piv, kteraz v mestech Prazskych prodavana, z kazdeho sudu t grosu bilych aby odvozovano bylo. Sbirku z vina i z sladkych piti davati musel kazdy i osoby pri dvore kralovskem, vubec vysady zadne nemely platnosti. 2. Sbirka z vselijakeho obili, a sice: osoby stavu panskeho, rytirskeho, mestskeho i duchovniho, tez z panstvi kralovskych, z kraje Chebskeho, hrabstvi Kladskeho a panstvi Loketskeho, vice dedinici, svobodnici a dvoraci z prodeje kazdeho korce psenice, zita, hrachu, prosa, pohanky po dvou grosich bilych, z korce jecmene a ovsa po jednom grosi bilem; poddani platiti meli vseho toho polovici. Vyminka ucinena pri prodeji psenice a jecmene na slady, ponevadz z piv posudne placeno. Pri vyvazeni obili a sladu ven z kralovstvi davana take byti musela na pomezi pomoc na tu sbirku. 3. Z ryb z kazdeho dzberu nebo kopy kapru pet grosu bilych; z stik dvacata kopa nebo gros. 4. Z kamene vlny ctyri gr. b. 5. Z prodeje syra, masla neb jineho mlecneho dvadcata kopa, gros nebo peniz. 6. Z stribrohlavuv, zlatohlavuv, ze zlata, stribra tazeneho, uncoveho, z tkanic zlatych i stribrnych, z knoflikuv zlatych, medaji a jinych vsech klenotu, z neuzitecnych sklennych smelcu, z sobolu, rysu desata kopa. 7. Z penez na urocich z tisice kop sest kop gr. Vdovy, sirotci a jini lide chudi, kteriz toliko do jednoho tisice kop gr. c. anebo mene na urocich meli, od sbirky byli osvobozeni. Rovnou merou sbirku takovou odvadeti meli obyvatele kraje Chebskeho, hrabstvi Kladskeho a panstvi Loketskeho. Sprosteni byli vubec jen ti, kterymz ohnem, povodnemi, krupobitim skoda se stala. Podoba se, ze nejhorlivejsim primluvcim k stavum na snemu shromazdenym za vyplneni zadosti cisare Rudolfa II. byl Vilem z Rozmberka, ponevadz cisar zvlastnim listem jej byl za to pozadal (c. 10.). Stavove kralovstvi Ceskeho, kteriz svolenim takove sbirky nemalou prinesli obet, ponevadz obchod, kupectvi znamenite bylo tim ztizeno, zadali cisare, aby i v jinych zemich, zvlaste pak v svate risi o podobnou sbirku jednati dal.
V pricine verejne hotovosti nemohl snem uciniti konecneho rozhodnuti, ponevadz zastupcove markrabstvi Moravskeho pro kratkost casu a nastavajici hody vanocni k snemu na hrad Prazsky se nedostavili. Aby vsak predce zalezitost takova co nejdrive vyrizena byti mohla, dali stavove nejvyssim urednikum a soudcum zemskym plnou moc k vyjednavani a na miste veci postaveni s osobami od cisare volenymi a s delegaty stavuv moravskych, slezskych a luzickych.
O plavbe po Labi podobne ucineno sneseni. Zvolena komise, kteraz vyjednavati mela s osobami od cisare jmenovanymi a vysetreni sve predloziti nejvyssim urednikum a soudcum zemskym.
V pricine hor usneseno, aby cisarem predlozene artikule strany vyzdvizeni hornictvi a vysvetleni nekterych artikuluv hornich uvazeny byly komisi na predeslem snemu volenou i take srovnany s radem hornim z r. 1575, a kdyz by za prospesne uznany, aby tiskem vydany byly. Urednici, kteriz pri horach zle hospodarili, meli po ohledani skod pro jich nedbalost a neuprimnost trestani byti. Kutnohorsti meli take jeste jine domaci starosti s Kankovskymi, kteriz vino senkovati, sul i jine potraviny prodavati i take vselijaka remesla provozovati chteli a take jiz i povoleni si byli zjednali. Sepmistri a rada Kutnohorska branili se a narikali, jakoby nepritel stal pred branami: nejenom pry znamenita zahuba obci tim ze by nastala, ale i mesto tak starozitne a prvni po Praze v kralovstvi Ceskem, k snizeni a padu by temi Kankovskymi horniky prislo, cehoz aby pan Buh uchovati racil, nekolikrate v listech za tou pricinou svym vyslanym do Prahy psanych si povzdechly.
Stavove s vdekem prijali oznameni cisarske, ze na miste Ladislavovi z Lobkovic prodaneho hradu Mostskeho k zemi jako statky korunni, zvlaste pro vyzdvizeni Hor Kuten, Malesov a Sion pripoji.
Rovnez schvaleno bylo prikoupeni statku Nezabudic k panstvi Krivoklatskemu a zase odprodani nekterych poddanych lidi.
Ponevadz za tehdejsi doby obyvatele ze vsech stavuv, ano i poddani s ublizenim jmeni sveho prilisny naklad cinili na skvostne saty a jine sperky, cimz velike sumy penez z kralovstvi se vynasely, zvolena komise, kteraz na pristim snemu predloziti mela navrhy, jak by tomu vsemu pritrz ucinena byti mohla.
V pricine obnoveni erbanunkuv mezi korunou Ceskou a domem Saskym, a strany pripusteni v leno knizat z Vymaru a z Koburku, dali stavove urednikum a soudcum zemskym i komisi zvolene plnou moc, aby zalezitost takovou k dobremu kralovstvi na miste postavili.
Po vyrizeni jeste jinych mene dulezitych veci ucinili stavove primluvu k cisari za Rakovnicke, aby do stavu tretiho prijati byli.
Za casu snemovani prijalo rytirstvo do stavu sveho Jirika Pichle z Pichlberku, Oldricha Austali (Avostali) de Sala, Matiase a Zikmunda, bratri Frejsichselbsty z Frejdnpachu a Simona Fiedlera z Muldavy; pani pak prijali mezi sebe Jana Rudolfa, Maxmiliana a Buriana Mikulase, bratri Trcky z Lipy a Karla Zarubu z Hustiran.
Na konci jiz snemovani, dne z 5. prosince, ctena suplikaci administratora a fararuv konsistore pod oboji. Znamo, ze snemem r. 1575 navrzena konfesi, novy rad cirkevni nebyl Rudolfem II. schvalen, cimz nemaly nastal zmatek. Konsistoriani cisarem jmenovani, byli sice stari utrakviste, nelisili se vsak od Rimske cirkve jiz nicim lec prijimanim pod oboji a srovnali se s katoliky skoro uplne r. 1593, knezi pak na farach neposlouchali narizeni konsistorskych. Velika jich vetsina vysvecena byla na knezstvi od konsistori nemeckych, a nemala jich cast se ozenila. Na takove "osoby neradne, "ktere pro ordinovani do Nemecka bezi a ledajakes formaty od nemeckych spletencuv si prinaseji, na velike nerady, kterez skrze sekty pikhartske cirkvi svate se deji, pobozni radove i radne knezstvo se plundruje i mnozi proti Bohu a svemu povolani na velike rozpustilosti se vydali a zzenili," zalovali "chudi kaplane", administrator s farari konsistore pod oboji, a pro "vecneho pana Boha, pro zachovani krestanske lasky a svornosti prosili stavuv za milostivou primluvu k cisari, aby zakovstvo na knezstvi od arcibiskupa Prazskeho ordinovano a konsistor nove osazena byla, cimz pry jedine mozna naprava a zachrana stati se bude moci." Vsak nestalo se, ponevadz pani, rytirstvo i mesta ohromnou vetsinou jiz r. 1566 zrekli se kompaktat a od l. 1575 nechteli nic o Rimu slyseti, sami byli takovymi sektari pikhartskymi a takovym "neradnym osobam" nemaly "fedrunk" cinili, a do mest, mestecek i vsi na fary je usazovali; arcibiskup pak Prazsky, jenz take konsistori dolejsi vinen byl, ze na panstvich kralovskych trpi kneze neporadne, zpecoval se zakovstvo na knezstvi svetiti.
Se snemem v jiste souvislosti jsou take akta o procesu Jana Vchynskeho ze Vchynic, purkrabi Karstejnskeho. Vchynsky, jenz v tajne byl nemilosti u cisare jiz v polovicce roku 1586 ("cisar temer nerad na mne hledi", pise dne 9. cervence t. r.) napomenut byl komornikem cisarovym Rumpfem, aby na sebe pozor mel. Rudolf II. toho casu velikou neduverou naplnen byl proti arciknizeti Ferdinandovi Tyrolskemu, jenz s Rimem a Saskem vyjednaval v pricine volby Rimskeho krale [Viz Hirn "Erzherzog Ferdinand II. von Tirol", dil II. str. 110.], a temuz arciknizeti sluzbami v legacich propujcoval se Jan Vchynsky. Kdyz tehoz roku dne 24. zari pribyli vyslanci arcibiskupa Prazskeho, arcidekan Mistr Felix z Lindy a oficial Jiri Pontan na Karlstejn, aby kneze Valentina, kanovnika kostela Prazskeho, v dekanstvi Karlstejnske uvedli a presentaci cisare Rudolfa II. purkrabimu predlozili, zapomnel se Vchynsky a postavil se na odpor slovy: ze kral nema nic s dekanstvim Karlstejnskym ciniti, ponevadz vsecko pravo kolatorske jemu od stavuv jest odevzdano, a kdyby i cisar sam osobne na Karlstejn prijel, ze by na rozmysleni mel, jeho bez vedomi a vule stavuv do hradu pustiti. Takove vypovedi byly take ucastnymi svedky stvrzeny. Ackoliv purkrabi velikou mel moc k opatrovani hradu Karlstejnskeho, videti, ze Vchynsky vice mluvil nezli zodpovidati mohl. Arcibiskup Prazsky ucinil o takove veci oznameni cisari, a Vchynsky byl za pricinou, ze protivil se od cisare narizenemu uvedeni dekana Karlstejnskeho a pri tom nevaznymi slovy dotekl se majestatu kralovskeho, predvolan pred soud na hrad Prazsky ke dmi 12. prosince 1586.