Bretislavova dekreta
(1039)
Treti noci se zjevil biskupu Sebirovi, kdyz po jitrnich obradech odpocival, ve videni svaty biskup Vojtech a pravil: "Povez knizeti a jeho predakum toto: Otec z nebes da, oc zadate, neoddate-li se opet hrichum, jichz jste se odrekli ve vode krtu." Rano to oznamil biskup knizeti a jeho predakum a ti hned plni radosti vesli do chramu Panny Marie, padli pred hrobem svateho Vojtecha k zemi a dlouho se spolecne modlili. Pak knize povstal a stoje na kazatelne prerusil ticho temito slovy: "Chcete napraviti sve nepravosti a zmoudreti po zlych skutcich?" A oni se slzami v ocich volali: "Jsme ochotni napraviti vsecko, v cem nasi otcove nebo my sami jsme zhresili proti svetci Bozimu, a od zleho skutku zcela ustati."
Tu knize, pozdvihnuv ruku nad svatym hrobem, takto pocal mluviti ke shromazdeni lidu: "Bratri, pozdvihnete spolecne sve pravice k Hospodinu a mejte pozor na me reci; chci, abyste je prisahou na svou viru potvrdili. Tedy toto at jest hlavni me a prvni prikazani, aby vase manzelstvi, jez jste doposud meli jako s lehkymi zenami a neporadna po zpusobu hloupych hovad, od te chvile byla podle cirkevnich ustanoveni zakonna, soukroma a nerozlucna, a to tak, aby muz zil maje dosti na jedne zene a zena majic dosti na jednom muzi. Jestlize by vsak manzelka svym muzem nebo muz manzelkou opovrhla a svar mezi nimi vzplanul do roztrzky, preji si, aby ten rusitel manzelstvi, ktery by se nechtel vratiti k predeslemu svazku prave uzavrenemu, nebyl uvaden podle radu nasi zeme do otroctvi, nybrz spise, jak neoblomne kaze nase nezmenitelne rozhodnuti, budiz odveden, at je to jakakoliv osoba, do Uher a nesmi se zadnymi penezi vykoupiti nebo do nasi zeme vratiti, aby se hlizami jedne ovecky nenakazil cely ovcinec Kristuv." Biskup Sebir pravil: "Kdo by jinak ucinil, budiz klet! Tymz trestem maji byti stizeny panny, vdovy a cizoloznice, o nichz je znamo, ze pozbyly dobreho jmena, porusily stud a obtezkaly smilstvim. Nebot kdyz se mohou podle sve vule vdati, proc se dopousteji cizolozstvi a svuj plod vyhaneji, coz je zlocin ze zlocinu nejhorsi?"
Potom knize dolozil: "Kdyz by vsak zena prohlasila, ze ji muz nesplaci stejnou laskou, nybrz ji nemilosrdne bije a tryzni, bude rozhodnuto mezi nimi bozim soudem, a kdo bude nalezen vinnym, at trpi trestem vinneho. Rovnez i stran tech, kdo jsou narceni z vrazdy: arciknez at oznami jejich jmena spravci sveho hradu a spravce at je povola na soud, a budou-li se vzpirati, uvrhne je do vezeni, az bud ucini vhodne pokani, anebo, budou-li zapirati, budtez zkouseni zhavym zelezem nebo ocistnou vodou, zdali je na nich vina. Avsak vrahy bratru, otcu nebo knezi a osoby z podobnych hrdelnich zlocinu obvinene at arciknez oznaci hradskemu spravci nebo knizeti, a ten je spoutane na rukou a v pase ze zeme vyhosti, aby, tulaky a uprchliky jsouce, bloudili jako Kain kolem po svete." Biskup Sebir pravil: "Toto ustanoveni knizete jako spravedlive budiz klatbou stvrzeno! Nebot k tomu vam knizatum mec visi po boku, abyste sve ruce casteji umyvali v krvi hrisnikove."
Opet di knize: "Ten, kdo by krcmu, jez jest korenem vseho zleho, odkud pochazeji kradeze, vrazdy, smilstvi a ostatni nepravosti, zridil, i ten, kdo by zrizenou koupil-," biskup Sebir dodal: "budiz klet!" A knize: "Ktery krcmar by byl postizen jako rusitel tohoto ustanoveni, bud uprostred trziste ke kulu privazan, mrskan tak, az biric umdli, a na hlave oholen; jmeni mu vsak nebudiz zabaveno, nybrz toliko piti na zem vylito, aby se nikdo prokletym douskem neposkvrnil. Pijaci vsak, budou-li pristizeni, nevyjdou z vezeni drive, dokud kazdy do duchodu knizeciho neslozi tri sta penez." Biskup Sebir pravil: "Co knize rozhodl, to nase moc potvrzuje."
K tomu knize dodal: "Zakazujeme, aby se vubec nekonaly v nedeli trhy, ktere v nasich krajich lide proto tak hojne navstevuji, aby v ostatni dni meli kdy na sve prace. Bude-li vsak kdo v nedeli anebo ve dni, ktere jest verejne narizeno slaviti, u kostela nalezen pri nejakem robotnem dile, arciknez at mu vezme dilo same i potah, ktery se pri dile nalezne, a on at zaplati tri sta penez do duchodu knizeciho.
Rovnez i ti smelci, kteri pochovavaji sve mrtve v polich nebo v lesich, at zaplati arcijahnu vola a tri sta penez do duchodu knizeciho; mrtveho vsak at pochovaji znova na hrbitove vericich. To jsou veci, jichz nenavidi Buh, pro ty se svaty Vojtech rozmrzel a opustiv nas, sve ovecky, radeji sel ucit cizi narody. Ze to jiz vice ciniti nebudeme, stvrzujeme prisahou i na nasi i na vasi viru."
Tak pravil knize. A biskup, vzyvav jmeno svate Trojice a vzav kladivo - zatimco ostatni duchovni zpivali sedmero zalmu a jine k tomuto svatemu dilu vhodne modlitby - pocal zvolna boriti vrsek hrobu a odboural jej az dolu k svatemu pokladu. A kdyz otevreli rakev, vsichni, kdo byli v kostele, byli ovanuti tak pronikavou prelibeznou vuni, ze tri dni jako by se byli najedli nejsytejsich pokrmu, nemyslili na obcerstveni jidlem; ba i velmi mnoho nemocnych se uzdravilo v ten den. Tehdy knize, biskup a nekolik malo predaku podivavse se videli Boziho svetce, jak se jeho tvar a podoba skveje a jak je telo jeho naprosto neporuseno, jako by byl toho dne slouzil slavnou msi svatou; i zpivali duchovni Te Deum laudamus a laikove Kyrieleison a jejich hlasy se rozlehaly az k nebesum. Potom se knize, jehoz tvar tonula radosti v slzach, takto modli: "Kristuv mucedniku, svaty Vojtese, jenz jsi mel s nami vzdy a vsude slitovani, vzhledni na nas nyni s obvyklou laskavosti, bud milostiv nam hrisnikum a doprej milostive, abys od nas, ac nehodnych, smel byti donesen k svemu sidlu prazskeho kostela." Divna to vec a primo uzasna: kdezto pred tremi dny se nemohli dotknouti nahrobku, tehdy hned vyzdvihli knize a biskup bez prekazky jeho telo z hrobu a pokryvse je hedvabim postavili nahore na oltari, aby lid mohl venovati dary, jez zaslibil Bohu a jeho svetci. A toho dne bylo slozeno dve ste hriven na oltarnim stole.
Kosmova kronika ceska (vyd. Z. Fiala, M. Blahova, prel. K. Hrdina, M. Blahova), Praha 1975, 2. vyd., s. 80-82.