Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 80. schuze (obsah, prilohy) | Utery 15. cervna 1937

Pritomni:

Predseda dr Soukup.

Mistopredsedove: Donat, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatele: dr Karas, Pichl.

Celkem pritomno 110 clenu podle presencni listiny.

Z kancelare senatni: tajemnik senatu dr Bartousek; jeho zastupce dr Fritsch.

Mistopredseda Donat zahajil schuzi v 15 hodin 34 minut.

obdrzeli: na dnesni schuzi sen. Popovic; na dny 15. az 17. t. m. sen. Nejezchleb-Marcha.

Mistopredseda Donat konstatoval, ze senat je schopen se usnaseti, a senat prijal jeho navrh, aby byly dany dovolene: zdravotni dovolena na tri mesice sen. dr Tischerovi; z rodinnych duvodu od 15. do 25. cervna sen. dr Polyakovi, na mesic sen. Udrza1ovi.

Interpelace tisky 475/1 a 475/2, 483/1 az 483/6.

Odpovedi tisky 476/1 az 476/3, 477/1 az 477/6.

Zpravy tisky 479 az 482.

Navrh tisk 484 - prikazan vyboru iniciativnimu.

Vladni navrh tisk 486 - prikazan vyborum kulturnimu, soc.-politickemu a rozpoctovemu, kterym ulozeno podati zpravu do 23. cervna 1937.

Tesnopisecke zpravy o 70., 73. a 74. schuzi senatu N. S. R. Cs.

Zapisy o 76. a 77. schuzi senatu N. S. R. Cs.

o 78. a 79. schuzi senatu N. S. R. Cs. schvaleny byly podle §u 72 jedn. radu.

vyboru imunitnimu zadost vrch. stat. zastupitelstvi v Bratislave se zadosti kraj. soudu v Komarne ze dne 23. kvetna 1937, cis. Tk 311/34-58, za udelenie suhlasu k trest. stihaniu sen. Steinera pro zlocin nasili proti organum vrchnosti podle §u 4, odst. I, §u 6, odst. I zak. cl. XL z r. 1914 (c. 5687).

Mistopredseda Donat (zvoni): Budeme projednavati porad schuze:

Ke slovu je dale prihlasen kol. dr Bas. Prosim, aby se ujal slova.

Sen. dr Bas: Velevazeny senate!

Pri projednavani naseho zakona bude dobre, kdyz si pripomeneme slova, ktera napsal prvni president nejvys. spravniho soudu dr Hacha v uvodu ke komentovanemu vydani zakona o nejvyssim spravnim soudu: "Bylo zasluhou, a pokud myslenka pravniho statu nebude prezitkem, zustane i chloubou liberalniho rezimu rakouskych Nemcu, ze uskutecnujice prislib prosincove ustavy, postarali se o zrizeni nezavisleho pravniho tribunalu s poslanim, chraniti obcana v jeho pravech proti nezakonnym aktum uradu spravnich."

Takto vzpominal a ocenoval dr Hacha bezvadne fungovani nejvyssiho spravniho dvoru soudniho i rakouskeho zakonodarstvi, k tomuto tribunalu se pojiciho. My po mnoha a mnoha letech nemuzeme chtiti, aby nejvyssi dvur soudni v nasem state byl snizovan a traktovan mene vyznamne, nez tomu bylo za dob zasleho cisarstvi. Je dobre, projednavame-li jednotlive zakony a mluvime-li k nim, kdyz se nedame uchvatiti prehnanym nadsenim, ktere pak v sirokych kruzich obcanstva ma po case za nasledek urcite rozcarovani, kdyz se zakon v praxi neobjevi byti tim vselekem, za jaky nami byl vydavan. Vzpomente, velevazeni, ze jsme pred rokem projednavali financni novelu, ze byly nadsene reci, a dnes prave v sirokych vrstvach dochazi ke stlumeni nadseni, kdyz se vidi, ze najednou - byt by to bylo byvalo tenkrate predvidano a byt by o tom bylo byvalo diskutovano - dostava obcan v jednom roce dva platebni rozkazy a danova povinnost jeho je nasledkem toho vypinana do krajnich mezi.

U projednavane osnovy zakona budeme rozeznavati svetlo a stiny. Nesporne stinem je, ze ucast zivlu soudcovskeho je zmensena. Zachranili jsme proti vladnimu navrhu, co se zachraniti dalo, mame oddekretovanu dvoupetinovou ucast soudcu, ale tato dvoupetinova ucast nemuze uplne uspokojiti nas, kteri prave v soudce klademe naprostou duveru. Proc v soudce, velevazeni? Proste proto, ze soudce soudi po cely svuj zivot. Neni to urednik spravni ani financni, jenz pracuje toliko za svym pracovnim stolkem; soudce s kathedry vynasi rozsudky, je ve stalem styku se sirokymi vrstvami a hlavne: neni anonym. V nejnepatrnejsi veci vydava se soudce svym jmenem verejne kritice, a to v urazce na cti stejne jako v bagatelce. Urednik financni a spravni je uz jaksi v pritmi, paraduje toliko sef te ktere berni spravy nebo sef te ktere politicke okresni spravy, stejne jako ve vyssich instancich, kdezto ten, kdo navrh vypracovava, kdo usneseni pripravil, je v pritmi. Proto je ta duvera sirokych vrstev k soudci, ktery pracuje neanonymne, ktery pracuje a musi pracovati s otevrenym hledim, vetsi, nez k urednikum druhym. Proto je zajistena ucast soudcu u nejvyssiho uradu duchodkoveho, u patentniho soudu, u ustavniho soudu, u vrchniho pojistovaciho soudu, a to vzdy paritne, rovnopravne s odborniky. My jsme snizili pocet soudcu u nejvyssiho spravniho soudu a zakon pripousti i moznost takove praxe, ze by mohly u nejvyssiho spravniho soudu byti v zivot uvedeny senaty, z nichz by byl zivel soudcovsky vubec eliminovan a v nichz by byli cinnymi toliko urednici, byvali urednici berni, financni a spravni, takze nejvyssi spravni soud by jaksi ve svem vyznamu poklesl na spravni urad, treba na nejvyssi spravni urad.

Bojujeme-li, velecteni, proti krisi mravni, jez je stejne nebezpecna jako krise hospodarska, trebaze tato krise hospodarska je jiz na ustupu, neni krise mravni na ustupu, nybrz na stalem vzestupu, a musime se snaziti, aby siroke vrstvy obcanstva verily v pravo, v zakony, nebot v nich prave naleznou nejlepsi oporu proti vsem pochybnostem, jez vyveraji z krise mravni. Jsou zeme, kde je pravo pouhou formou, pouhou fikci, kde se prohlasuji smlouvy mezinarodni za pouhy car papiru, ktery neni treba respektovati, a tim se podkopava v celem svete pravni citeni, nebot cely svet je resonancni deskou jednotlivych zemi.

Soudime, ze pravo samotne nesmi zabihati pri sve praxi, pri svem vykonu do nepatrnosti, ze praxe nesmi se utapeti v pouhych hnidach; a to vidime zejmena pri praxi danove, kde stale jeste se objevuje tu a tam - jsou to vyjimky, ale jsou jeste - berni urednik, berni spravce, ktery se domysli, ze poplatnik nema nic jineho na starosti, nez aby se obeznamoval se vsemi novymi a nejnovejsimi financnimi dekrety, aby vyplnoval vsechny mozne vyhlasky jednotlivych bernich sprav, aby zkratka nesel za vydelkem, nybrz byl pomocnym organem berni spravy, jez ho podle sveho prani zasypava spoustou podani. To neni ucelem zakona a zejmena to take nebylo ucelem danove reformy, na niz jsme pracovali lonskeho roku. A co vidime v praxi financni, to vidime, velecteni, take v praxi spravni, ano i v praxi samospravne. Je treba si uvedomiti, ze v dobe nedavne byly vydany formulare pro obecni starosty, krasna tlusta kniha o tisici formularich. Starosta na venkove se ma prokousavat spoustou formularu, chce-li byti au fait, chce-li stati na vysi doby, kdyz nechce, aby platil za zaostalce. Tedy opak tihnuti k pravu je tihnuti k malickostem.

Na obzoru se jevi sice naznaky lepsich zitrku, vidime, ze okresni spravy politicke se odcentralisovavaji, vidime, ze vznikaji v obvodu jednotlivych okresnich sprav politickych expositury, tedy mensi useky spravni, jez maji vetsi moznost znati a obeznamovati se s potrebami maleho spravniho celku. Vime, ze se uvazuje take o tom, aby byl uveden v zivot urad statnich tajemniku, ktery by byl jakousi stabilitou, setrvacnosti jednotlivych ministerstev pri castych osobnich zmenach tam se vyskytujicich. Tedy to jsou naznaky lepsich zitrku dole u tech expositur i nahore pri uvahach o zrizeni statnich tajemniku.

Byl to uzasny pocet nedodelku, ktery vyvolal nutnost, aby pritomny zakon byl oddekretovan. Tech nedodelku je na 17.000 a stale jich pribyva. Je-li mozno u nejvyssiho spravniho soudu, aby rekneme na rozhodnuti urcite veci ten ktery poplatnik, ten ktery obcan cekal 4-5 let, pak musime zoufati nad takovymto stavem veci, ponevadz za 4-5 let pri dnesnim tempu doby se cela vec stane bezcennou. To, co melo cenu v r. 1932 pro stezovatele, je pro neho po pripade bezcennym za uplne zmenenych pomeru v r. 1937. To byl tedy duvod, pro ktery jsme prikrocili k vydani zakona o nejvyssim spravnim soudu. Zel, ze zakon jest sdelavan toliko s jednoho hlediska, s hlediska ulehceni nejvyssimu spravnimu soudu. Ulehcujeme soudum stale a stale tim, ze jim ubirame agendy, misto abychom zvetsovali pocet personalu v jednotlivych odvetvich soudni agendy. Nedodelky objevi se opet, jakmile se objevi nedostatecnost zakonu, jakmile po zakone bude nutno vydati novelu a po novele dalsi jeji novelu, jakmile pravni stav stane se nejistym a vratkym. Nejistota pravniho stavu to je, ktera cini nutnym tak ohromny pocet stiznosti, ze jich 17.000 lezi nevyrizenych, a bude-li pravni nejistota i po odhlasovani tohoto zakona trvati dale, dosahnou nedodelky za 2, 3 roky opet stejne vyse.

Postarejme se o to, aby byl vydan zakon o ruceni statu za skodu zpusobenou nezakonnym vykonem verejne moci! Ruci-li stat za soudce, ruci-li notar za svoje pochybeni a bude-li podle pristiho zakona, o kterem prave jedname, cele konsorcium notaru ruciti za pochybeni jednoho jedineho notare, muzeme zadati, aby take stat rucil za veskere nezakonnosti, ktere se objevi pri vykonu verejne moci. Co plati pro soudce, musi platiti take pro okresni politicke spravy a spravni urady vubec.

§ 88 ust. listiny mluvi o soudni ochrane proti spravnim uradum. Musime tedy zadati, aby tato ochrana, ktera odpovida ustave, nebyla nijak a za zadnych okolnosti zmensovana. Ale vladni navrh snazil se tuto ochranu zmensovati, kdyz vylucoval moznost stiznosti k nejvyssimu spravnimu soudu ve vecech nepatrnych, a pak vsude tam, kde bylo rozhodovano podle volne uvahy. Tyto dva body jsme vymytili, ale zbyl jeden bod dosti zaludny, ustanoveni cl. 41, jenz mluvi o moznosti pokut. Podle tohoto clanku muze byti stezovateli ulozena pokuta, paklize byla jeho stiznost shledana bezduvodnou. Zde davame nejvyssimu spravnimu soudu do ruky karabac, ktery muze svisteti na tele nescetnych stezovatelu, ponevadz je velmi tezko rozpoznati, kdy a za jakych okolnosti mame pripad svevole a kdy a za jakych okolnosti mame pripad poruseni prava.

Stinna stranka naseho zakona - zde jsme nemohli nalezti remedur - jest, ze pocet clenu senatu je snizovan. To je prave pri kazdem zjednoduseni a t. zv. zrychleni fungovani toho ktereho soudu, v nasem pripade nejvyssiho spravniho soudu, ze prichazime se snizovanim poctu clenu jednotlivych senatu. Podle cl. 23 lze rozhodovati o jednoduchych pripadech i bez provadeni pisemneho pripravneho rizeni. Podle cl. 18, odst. 4 muze byti jednano v neverejnych zasedanich v rade pripadu. To jsou tedy stinne body, jez ovsem na druhe strane jsou vyvazeny body svetlymi. Tak vitame a musime vitati predpisy o zavaznosti pravnich zasad vyslovenych rozsirenymi senaty, ano i moznost, ze urad, jenz se neridi normami rozsireneho senatu, muze byti odsouzen k nahrade utrat rizeni, bude-li z toho duvodu jeho rozhodnuti zruseno.

Zde vidime, ze se dava do rukou velika moc jednotlivym rozsirenym senatum nejvyssiho spravniho soudu pri vykladu zakona.

Je treba vitati ustanoveni cl. 17, podle nehoz je spravni urad povinen rozhodnouti o zadosti a priznani odkladneho ucinku stiznosti k nejvyssimu spravnimu soudu do 60 dnu. Jinak se ma miti za to, ze odkladny ucinek byl povolen. To je velmi dobre opatreni proti necinnosti uradu.

Velmi spravne je zavadena instituce t. zv. referentu, kteri pripravuji referaty pro jednotliva zasedani nejvyssiho spravniho soudu, treba by v tom kterem zasedani sami cinni nebyli. Referent je tedy cekatelem soudcovskeho uradu a v te funkci cekatelske setrvava po dobu tri let, ktera je dostatecne dlouha, aby, je-li to soudce, se obeznamil s predpisy prava financniho a spravniho, anebo, je-li to financni nebo spravni urednik, aby se seznamil s normami zakona obcanskeho a ostatniho zakonodarstvi, o nemz rozhoduji soudy.

Cely zakon je ovsem opet jenom provisoriem, jak jsem jiz naznacil, neobsahuje reformu spravy v cele jeji siri, nybrz toliko v nepatrnem useku, a to useku, ktery pojednava o nejvyssim spravnim soudu, a to jeste v zuzenem hledisku, odlehceni tomuto nejvyssimu spravnimu soudnimu tribunalu.

O vsech tech nasich provisoriich, velecteni, jichz je bezpocet, lze rici, ze jsou tim jedinym definitivnim, cim se muzeme stale a stale chlubiti.

Oproti tomu vidime, ze pravo spravni, financni a poplatkove musi byti unifikovano a kodifikovano s nejvetsi rychlosti. Predpisy a dekrety stare 100 i 150 let, museji zmizeti. Musime vsichni vedeti, ktera narizeni a ktere predpisy plati. Pravo musi prestati byti pouhou skryvackou a rebusem. Musi byti pravem ve sve jasnosti, zrejmosti, musi byti dostupne kazdemu obcanu, a to tim vice a tim spise, kdyz mame stezejni zasadu, ze neznalost zakona nikoho neomlouva.

Tendence celeho zakona, ktery projednavame, je ulehceni v praci nejvyssimu spravnimu soudu. Zakon nenormuje nove cesty a neukazuje k lepsim zitrkum, nybrz jen mechanicky ulehcuje na cas, po pripade velmi kratky; a tu, pakli neodstranime priciny nadbytecneho dovolavani se nejvyssiho spravniho soudu, ulehcime jenom na cas tomuto utvaru soudnimu, a za cas, pakli pravo nebude pevne, jasne, presne ve vecech poplatkovych, spravnich a financnich, prijdeme velmi brzo tam, kde stojime dnes, kdy vidime, ze na stole jednotlivych referentu nejvyssiho spravniho soudu je 17.000 nedodelku. Chceme proto, aby i posledni obcan republiky se citil chranen ve vsech svych statcich a pravech, aby nikdy se necitil poskozen, zaskocen, vyraden. Toho lze dosahnouti jen, kdyz chranice pravo umoznime i jeho rychly a bezpecny vykon.

S povdekem ke konci vzpominam krasneho referatu pana zpravodaje, jenz mi jiste nezazli, pakli jsem v duchu pravdy byl nucen poukazat na nekolik malo stranek stinnych vedle rady stranek dobrych, jez zakon prinasi.

Klub nas bude ovsem hlasovat pro zakon. (Potlesk.)

Mistopredseda Donat (zvoni): Slovo ma dale p. sen. dr Heller.

Sen. dr Heller (nemecky): Slavny senate!

Jiste se kazdemu z nas, kdoz provozujeme praxi, jiz stalo, ze prisli lide a s jistou pychou rikali, ze jeste nemeli co ciniti se soudem, pri cemz takovi lide meli vice na mysli trestni soud, ale s lidmi, kteri by byli rekli, ze dosud nikdy nemeli co ciniti s administrativnim uradem at samospravnym nebo statnim, jsem se ja alespon jeste nesesel. Nase sprava doprovazi vlastne cloveka od kolebky az do hrobu a v celem jeho soukromem, verejnem zivote a v jeho povolani. Z toho prirozene je patrna dulezitost organisace spravy, dulezitost cinnosti spravy pro kazdeho jednotliveho statniho obcana. Jaka ma byti nase sprava? Pro veliky vyznam, ktery ma pro kazdeho jednotliveho statniho obcana, ma byti spravedliva a socialni, potrebujeme rychle administrativy a administrativy, ktera odpovida demokraticke povaze naseho statu. To jsou, jak se domnivam, zasady, podle kterych by mela nase sprava jednati.

Slysime-li, ze k spravnimu soudu prichazi do roka vice nez 5000 stiznosti, a slysime-li, ze z techto stiznosti obrovske procento ma uspech, ze se jim vyhovuje pro nezakonnost anebo pro vadnost rizeni, pak jiz z toho vidime, ze pozadavek dobre spravy u nas splnen neni. Proto mam za to, ze dulezitejsi nezli reforma naseho nejvyssiho spravniho soudu, ktery, jak kazdy spravedlive smyslejici clovek musi priznati, funguje bezvadne, a kde nefunguje, brani mu v tom jen premira prace, byla by reforma nasi spravy. Mame prece jiz komisi pro reformu spravy. (Zpravodaj sen. dr Karas: V rozpoctu na to mame polozku!) Jak mne pan zpravodaj upozornil, mame v rozpoctu dokonce polozku pro tuto komisi. (Zpravodaj sen. dr Karas: 50.000 Kc rocne!) Myslim, ze by bylo lepe tuto castku skrtnouti, nebot se obavam, ze dokud bude v rozpoctu, nedostaneme zadnou reformu spravy, a nevaham rici, ze take v oboru verejneho zivota neni dobre ciniti kozla zahradnikem a poverovati reformou spravy ty, kdoz prece maji podstatnou vinu na stiznostech, ktere proti sprave neustale musime vznaseti.

Jestlize je neco ukazovatelem toho, jak bychom mohli dojiti k reforme verejne spravy, je to projednavani teto predlohy. Byla vladou podana v poslanecke snemovne a v ustavne-pravnim vyboru poslanecke snemovny projednavana zpusobem primo nezavadnym a vzornym. Ukazalo se, ze k projednavani otazky spravy je parlament mnohem spise schopen a povolan nezli nejaka komise vysokych uredniku. Mela by se z toho vyvoditi poucka, ze se nejen pro tento zakon, ktery v podstate neni nicim jinym nezli novelou pro odlehceni nejvyssimu spravnimu soudu, nybrz ze se pro nalehave nutnou reformu nasi spravy ma hledati cesta v dohode s parlamentem a s ustavne-pravnimi vybory obou komor. Myslim, ze by tento zpusob byl praktictejsi a vedl by drive a lepe k cili nezli zpusob dosavadni.

Predlozena osnova zakona neni nicim jinym nezli pokusem urychliti judikaturu nejvyssiho spravniho soudu. Jak duvodova zprava sdeluje, mame u nejvyssiho spravniho soudu vice nezli 17.000 nevyrizenych stiznosti; k tomu pristupuje 5000 novych stiznosti. Na ten zpusob nemuze tedy nejvyssi spravni soud nikdy dojiti k tomu, aby vsechny stiznosti vyrizoval vcas, a vime z vlastni zkusenosti, ze vyrizeni stiznosti u nejvyssiho spravniho soudu jiz nyni trva 3 az 5 roku. Tento stav zmirniti - odpomoci mu predloha nebude moci - jest ukolem teto predlohy. Ale to znamena staveti dum od strechy. Nejvyssi spravni soud je vrcholem nasi veskere spravy. Dokud kmen spravy, dokud nizsi cast spravy nefunguje bezvadne, vsechno doktorovani na nejvyssim spravnim soude mnoho nepomuze. Dokud stiznosti obyvatelstva proti zpusobu nasi spravy a proti rozhodnutim spravnich organu potrvaji, bude spravni soud zavalen stiznostmi a ulevy nebudou moci poskytnouti trvale pomoci.

Jsme ustavnimu vyboru posl. snemovny vdecni za to, ze zamitl dva pozadavky, ktere byly obsazeny ve vladni predloze: Je to vylouceni judikatury nejvyssiho spravniho soudu v bagatelnich vecech a ve vecech, ve kterych urady rozhoduji podle volneho uvazeni. Vladni predloha mohla by pravni rizeni v techto vecech omeziti na spravni urady a stiznosti k nejvyssimu spravnimu soudu v techto vecech prohlasiti za nepripustne. To by bylo melo pro mnohe lidi nesmirne tezke nasledky a ustavni vybor to odstranil. Vitame, ze se tak stalo. Prave ve vecech, ktere podlehaji volnemu uvazeni uradu, je dvojnasob a trojnasob zapotrebi kontroly nejvyssim spravnim soudem pri stavu, ve kterem se naleza sprava, a je veskrze primerene, ze tyto pozadavky, jez byly obsazeny ve vladni predloze, poslanecka snemovna zamitla. Uleva, ktera touto predlohou nastava pro nejvyssi spravni soud, zalezi v podstate v techto vecech: Predne, ze se v urcitych pripadech nekona ustni jednani, za druhe, ze v urcitych pripadech omezenym trvanim - ale my vime, co u nas znamena omezene trvani; jisto jest, ze po roce 1940 nebo 1942 nejvyssi spravni soud bude zase potrebovati rozsireni; jak dlouho to tedy bude trvati, nemuzeme rici a musime pocitati, ze to bude trvati dele nezli dosud terminovano - ze tedy v urcitych pripadech bude se rozhodovati o urcitych vecech jiz nikoli v peticlennych senatech, v senatech, ktere se skladaji z predsedy a 4 soudcu, nybrz v triclennych senatech, tedy predseda a 2 soudcove, dale zavedeni pomocnych referentu, ktere uprimne receno vitam, ponevadz mam za to, ze z rad techto pomocnych referentu casem vyjdou velmi zdatni soudcove nejvyssiho spravniho soudu, a myslim, ze tito pomocni referenti znamenaji skutecnou ulevu pro soudce nejvyssiho spravniho soudu, i kdyz zde take jako zcela samozrejme predpokladam, ze se soudcove nebudou spolehati na pomocne referenty, nybrz ze vec take nadale budou svedomitym zpusobem prezkoumavati sami, jak se to delo dosud. Dale ma byti pocet stiznosti omezen tim, ze v urcitych pripadech bude mozno stezujicim stranam uloziti naklady, tresty pro svevoli advokatum i stranam, konecne, ze se za stiznosti a vyrizeni budou vybirati poplatky vyssi nez dosavadni.

V techto peti nebo sesti bodech zalezi tedy uleva, ktera vyplyne z teto predlohy pro nejvyssi spravni soud. Myslim, ze v tom dluzno spatrovati ulevu pro cinnost nejvyssiho spravniho soudu, ze z toho snad vyplyne maly ubytek stiznosti na jedne strane a rychlejsi a snadnejsi vyrizovani na strane druhe. Ale rozresenim to samozrejme neni, a nemyslim, ze se nekdo, kdo tuto predlohu podava anebo na ni pracoval, domniva, ze touto predlohou vytvori take podstatnou ulevu pro nejvyssi spravni soud. Plnym pravem pravi nas zpravodaj ve sve zprave, ze je predevsim nutno zvysiti duveru obyvatelstva v nestrannost a vecnost rozhodnuti uradu.

V cem to zalezi, ze nase obyvatelstvo ma tak malo duvery v rozhodovani nasich administrativnich uradu, at to jiz jsou spravni urady, at to jsou zcela obzvlaste financni urady, skolni urady a urady v oboru socialni pece atd.? Je to zjev, ktery nas nesmi nechati lhostejnymi. Nebot jsme zde k tomu, abychom zakony delali, ale urednici jsou zde k tomu, administrativa je zde k tomu, aby zakony provadeli, a my vsichni, mame-li jen trochu zkusenosti v techto vecech, vime velmi dobre, ze obsah zakona neni skoro tak dulezity jako zpusob jeho provadeni, a nescetne stiznosti ze vsech vrstev obyvatelstva ozvaly se proti tomu, ze se take velmi dobre minene zakony, socialnim duchem prodchnute zakony stavaji pro obyvatelstvo skoro bezcennymi, ponevadz pri provadeni selhavaji. Potrebuji uvesti jen jeden priklad. Neplati to jen o zakonech, nybrz take o narizenich. Nase vyzivovaci akce byla velmi dobre minena, byla urcena poskytnouti alespon malou vypomoc nezamestnanym, pokud nepodlehaji gentskemu systemu. Ale co se stalo vlivem nasich uradu z teto vyzivovaci akce? Neni to skolskym prikladem toho, co urady mohou v takovemto pripade uciniti z dobre mineneho opatreni vlady?

Myslim, ze vec spociva predevsim v tom, ze nasi urednici nejsou neodvisli. Urednici administrativy, financni, skolnich uradu atd. nejsou neodvislymi uredniky. Jejich kariera zavisi od kvalifikace, kterou dostanou. Ze to musi pusobiti na jednani uredniku, je lidsky naprosto pochopitelne. Urednik ma zenu a deti, je spatne placen a musi se snaziti, aby se dostal kupredu. Ze v teto snaze nebude vzdy hajiti sve mineni, nybrz ze se velmi casto take bez donuceni podridi nazoru sveho predstaveneho, je lidsky uplne pochopitelne, ale pro nasi administrativu k nesmirne skode. A obzvlaste v otazkach financnich. Zde je urad zaroven soudcem a stranou. Financni urad zastupuje zajmy statu v ohledu financnim a rozhoduje zaroven v teto otazce. Take v mnohych administrativnich otazkach to plati, hlavne vsak ve financnich otazkach, a toto spojeni musi prirozene vesti k tomu, ze se zajmy statu za jistych okolnosti stavi nad predpisy a chrani take proti platnym predpisum.

Mame pak prave u financnich uradu spolupusobeni laickeho zivlu. Nemyslim, ze bych mohl rici, ze se toto spolupusobeni laickeho zivlu u techto financnich uradu zvlast osvedcilo. Jak se to deje? Pri takove schuzi komise projedna se 300, 400, 500, 600 ruznych pripadu, referent, ktery vec zna, ktery je urednikem, prednasi jednu vec za druhou a ubohy laik, ktery pri tom sedi, hraje ulohu nejvys zalostnou. Myslim, ze by v zavedeni spravnich soudu a financnich soudu, ktere by rozhodovaly o stiznostech nebo rekursech proti rozhodnutim prve stolice, zjednana byti mohla naprava, a kdyby nad to tyto spravni a financni soudy slozeny byly z neodvislych, nesesaditelnych soudcu, podobne jak je tomu u soudu, pak teprve meli bychom zaruku spravedlive, predpisum zakona, zasadam humanity, pozadavkum socialnim a pozadavkum demokracie vyhovujici administrativy a pak by take ubylo obzvlaste poctu stiznosti k nejvyssimu spravnimu soudu, pak mohli bychom jiz pocitati s tim, ze jiz nebudeme miti zapotrebi nove novely jako dnes.

Velice uvitati dluzno, abych nezapomnel, ustanoveni novely, podle ktereho se rozhodnuti nejvyssiho spravniho soudu, ucinena v urcite predepsane forme, prohlasuji pro urady za zavazna. Je to nesmirne dulezite ustanoveni, ktere vyslo hlavne ze dvou pripadu, ktere zase napadnym zpusobem jsou pripady financnich uradu, z povinnosti lekaru u socialnich ustavu k placeni vydelkove dane a z poplatku z darovani pri vene. V techto obou vecech nejvyssi spravni soud opetovne rozhodl, ze lekari socialnich ustavu nejsou povinni platiti vydelkovou dan a ze veno nepodleha poplatkum z darovani. Pres cetna rozhodnuti v teto veci rozhodovaly podrizene urady opacne a tim zpusobily, ze k spravnimu soudu doslo na sta, ba na tisice takovych stiznosti. V tom ma nyni pro budoucnost nastati zmena. Ale jsem nucen uvesti ze sve praxe pripad, ktery dokazuje, ze se spravni urady nejen nezachovavaji podle rozhodnuti, jez vydal nejvyssi spravni soud v obdobnem pripade, nybrz ze se spravni urad nezachova ani podle rozhodnuti, ktere vyslo v dotcenem pripade. Ucitel nastoupi r. 1919 svou sluzbu, kona ji do r. 1921, musi pak narukovati k vojsku, r. 1923 se vrati z vojenske sluzby, hlasi se podle predpisu u okresni skolni rady, je zapsan do seznamu ucitelu a onemocni. Nasledkem toho nemuze nastoupiti na sve misto. Na to mu okresni skolni vybor odepre pravo brati sluzne, toto rozhodnuti se ve vyssich stolicich potvrdi a ucitel jde se stiznosti na nejvyssi spravni soud. Roku 1926 zrusi nejvyssi spravni soud rozhodnuti podrizenych uradu jako nezakonne a prizna uciteli pravo zadati sve sluzne. Ucitel urguje nyni provedeni, ktere by bylo zalezelo v tom, ze se mu doplati jeho sluzne od r. 1923. Urguje po 4 roky a nedostava vubec zadne odpovedi. Na jare r. 1930 obratil se na mne. Prevzal jsem to samozrejme a shledal, ze z obrovske kupy spisu byl tento nevyrizeny spis vytazen zespoda, a dosahl jsem pak toho, ze jeste v breznu vyslo rozhodnuti, ze uciteli pozitky nalezeji. Nyni byl stasten a rad. Vec trvala zase rok a v breznu 1931, 5 let po rozhodnuti nejvyssiho spravniho soudu, rozhodla zemska skolni rada v Praze, ze uciteli jeho pozitky nepatri, tedy primo proti rozhodnuti nejvyssiho spravniho soudu. Nevim, bali se ti panove u zemske skolni rady, ze doplatky za tech osm roku by byly prilis vysoke a lekli se toho obnosu, anebo jim neslo do hlavy, ze prosty venkovsky ucitel ma podrzeti prava proti panum ze zemske skolni rady? Ale najde se vzdy ochotny pravnik, ktery poda dobrozdani, ze tomu chudakovi pres rozhodnuti nejvyssiho spravniho soudu ty penize nepatri. Ucitel se odvolal k ministerstvu vyucovani, to zrusilo rozhodnuti zemske skolni rady a na jare 1932, vice nez sest roku po rozhodnuti nejvyssiho spravniho soudu, obdrzel nyni ucitel doplatek sveho sluzneho za 9 roku. Chci priznati, ze se takoveto pripady nedeji casto. Ale jest, jak vidite, mozno, ze se spravni urady neridi rozhodnutim nejvyssiho spravniho soudu dokonce ani v temze pripade. Toho cloveka vydrzovali dobri lide, jinak byl by musel zebrati. To jsou veci, ktere ukazuji, ze alespon v nekterych vecech nase sprava neni prodchnuta ani spravedlnosti, ani socialnim smyslem nebo demokracii.