Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 79. schuze (obsah, prilohy) | Streda 9. cervna 1937

Pritomni:

Predseda dr Soukup.

Mistopredsedove: Donat, Klofac, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatele: Kianicka, Pazman.

Celkem pritomno 99 clenu podle presencni listiny.

Z kancelare senatni: tajemnik senatu dr Bartousek; jeho zastupce dr Fritsch.

Predseda dr Soukup zahajil schuzi v 15 hodin 45 minut.

dal predseda: na dnesni schuzi sen. Mackovi; na tento tyden sen. Dytrychovi, Fussymu; na tri dny sen. dr Fritzovi.

Predseda konstatoval, ze senat je zpusobily se usnaseti, a senat prijal jeho navrh, aby byla dana zdravotni dovolena na 6 nedel sen. Chalupnikovi.

Dosly pripisy sen. inz. Havlina a Pauluse ze dne 8. cervna 1937, ze vystupuji z klubu senatoru Narodniho sjednoceni.

Usneseni posl. snemovny: tisk 473 - prikazan vyborum kulturnimu a rozpoctovemu; tisk 478 - prikazan vyboru rozpoctovemu.

Temto vyborum ulozeno podati zpravy ve lhutach co nejkratsich.

ve schuzi dne 8. cervna 1937 prikazany vyborum narodohospodarskemu a rozpoctovemu navrhy tisky 453, 462 az 464.

Vyborum narodohospodarskemu, techn.-dopravnimu a zivn.-obchodnimu vladni narizeni ze dne 21. kvetna 1937 o cenach uhli pro domaci otop (c. 5630).

Vyborum, ustavne-pravnimu a rozpoctovemu vladni narizeni ze dne 21. kvetna 1937 o ulevach pri splaceni nekterych pohledavek za dluzniky v lazenskych mistech a v jejich okoli (c. 5631).

Predseda (zvoni): Budeme projednavati porad schuze, a to nejprve odst. 1:

Zpravodajem je p. sen. dr Karas, jemuz udeluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavny senate!

Nejvyssi spravni soud vydava se spravne za znak statu pravniho a za ochranu obcanu pred utisky administrativy. Aby obema funkcim vyhovel, je nutno, aby byl jako kazdy soud neodvisly od administrativy, aby byl lehce pristupny obcanum, kteri se ho dovolavaji, a aby mel konecne moznost stiznosti obcanu odborne vyrizovati.

V prvnim smeru nas nejvyssi spravni soud skutecne v nejmensim nepodleha vlivum vlady. Jeho neodvislost je skutecne mimo kazdou pochybnost.

V obou ostatnich smerech vsak je rada stiznosti. V ohledu materialnim mohl dosud kazdy obcan prednesti svoji stiznost bez ohledu na to, zda slo o vec nepatrnou nebo velikou, nebot pojem prava a krivdy neni vazan na hmotnou cenu predmetu.

Pristupnost jeho ke steskum obcanu v ohledu formalnim byla vazana pouze na podpis advokata, jenz ovsem s ohledem na vysi pozadovaneho palmare byl dostatecnou brzdou, aby nejvyssi spravni soud nebyl zbytecne obtezovan malichernostmi.

Ponevadz vsak i sebe nizsi castka sporu muze narusti na vysokou castku, jestlize se opakuje nekolikrat, byla moznost stiznosti i ve vecech nepatrnych oduvodnena.

Z obavy, aby nejvyssi spravni soud se nevysinul na jakehosi zakonodarce tim, ze by nazorem jeho, vyslovenym v konkretnim pripade, byly vazany pro priste vsecky urady v podobnych vecech, pojato do puvodniho rakouskeho zakona o nem ustanoveni, ze ucinek nalezu jest jen kasacni a ze nalez plati jen pro tento konkretni pripad, pro nejz byl vydan.

Administrativa pouzila tohoto omezeni zakona k tomu, ze na nahled, vysloveny v urcitem pripade, v jinych pripadech nebrala zadneho ohledu a drzela se dale sveho nazoru, onim nalezem spravniho soudu za zakonem neoduvodneny prohlaseneho. Tedy byl zde jisty souboj mezi prestizi administrativy a prestizi nejvyssiho spravniho soudu, souboj, ktery se konal na zadech a na naklady obcanu. Souboj tento mel za nasledek, ze pocet stiznosti podavanych k nejvyssimu spravnimu soudu ohromne vzrustal, analogicky jako vzrustala agenda spravni ve state, jako vzrustala i neduvera k mnoha uradum, o nichz se bud oduvodnene anebo neoduvodnene myslilo, ze jsou zpolitisovany. I samo pretizeni uradu nijak nepodporovalo hloubku a odborne rozhodovani.

Spousta novych nepropracovanych zakonu a narizeni, neduvera obcanu, casta povrchnost v rozhodovani, prestiz administrativy a relativni snadnost dovolati se ochrany nejvyssiho spravniho soudu zpusobily, ze pocet stiznosti k nemu v poslednich dobach horentne vzrustal. Hledel-li spravni soud, aby kvalita jeho rozhodovani nepoklesla - a to musime spravnimu sudu nestranne uznati - a aby venoval kazde stiznosti skutecne prislusnou pozornost a peci, nemohl zmoci ten pocet stiznosti.

Prvni president nejvyssiho spravniho soudu pri projednavani rozpoctu jiz po 10 let upozornoval, ze nejvyssi spravni soud pri nejvetsim napeti vsech svych sil nemuze zmoci dosle stiznosti behem roku, ze pocet nevyrizenych stiznosti rok od roku roste - loni na pr. byl zbytek takovych nevyrizenych stiznosti na 17.000 - a ze v posledni dobe dojde na vyrizeni stiznosti za 3 nebo 4 leta. Je to zjev skutecne nemozny. (Sen. Mikulicek: Podobny zjev je u nejvyssiho pojistovaciho soudu, kde lide rok cekaji na vyrizeni sve stiznosti!)

Odpomoc videl prvni pan president v tom, aby se za prve bud zvysil pocet radu nejvyssiho spravniho soudu nebo aby obdobne, jako se deje u radnych soudu, snizil se pocet

clenu senatu, anebo konecne, aby se omezila lehkost pristupu dovolavati se spravniho soudu.

Vlada se konecne odhodlala k reseni tohoto nemozneho pravniho stavu. Obsahle rozmnozeni poctu clenu nejvyssiho spravniho soudu nedoporucoval ani sam prvni president jeho, obavaje se, ze by tim jednotnost prakse tohoto soudu bylo tezko udrzeti, i kdyz jiste rozsireni poctu toho poklada za nutne. Tento nazor vlada prijala.

Druhou odpomoc pretizenosti soudu, totiz snizeni poctu clenu senatu a tim moznost tehoz poctu soudcu utvoriti vice senatu, vlada rovnez prijala a v §u 13 byly stanoveny zasady pro slozeni senatu, kde se presne rozlisuji veci formalni, nepatrne a dulezite a podle toho se stanovi pocet clenu.

Bud budou triclenne senaty nebo peticlenne, anebo konecne deviticlenne senaty. Triclenne senaty jsou ustanoveny pro veci nepatrne a pro veci formalniho razu, ackoli take vlada podle tehoz §u 13 muze k navrhu shromazdeni vsech clenu spravniho soudu jeste i jine veci prikazati triclennemu senatu). Zde se zase meni zakon pouhym usnesenim vlady. Peticlenne senaty budou i dale pravidelnymi. Deviticlennym senatum se prikazuje zvlastni kompetence a usnesenim jeho take i zvlastni vyznam. Usneseni tohoto deviticlenneho senatu nemaji pouze ucinek kasacni, ale v jistem smeru i pravotvorny, nebot toto usneseni, ktere se sdeli vlade a bude potom uverejneno ve Sbirce zakonu a narizeni, ma skutecne zavaznou moc i pro urady administrativni ve vsech budoucich pripadech tohoto razu.

§ 10 osnovy zavadi dalsi novinku do zarizeni nejvyssiho spravniho soudu. Pro ulehceni ve formalnich vecech a pro vychovu a vyzkouseni budoucich clenu soudu zavadeji se t. zv. pomocni referenti.

Myslenka ta muze prinesti dobre ovoce, avsak postaveni jeji a kompetence v zakone je dosti nejasna. Budeme teprve zvedavi, jak se prakse v tomto smeru osvedci.

Znacnou ulevu v poctu dochazejicich stiznosti privodi asi ustanoveni §u 13, ze za jistych kautel, jak jsem pravil, stanovi se zavaznost nalezu nejvyssiho spravniho soudu pro vsechny urady i pro budoucnost, cimz bude zavedena velice cenna novinka do instituce tohoto soudu. Je znamo verejnosti, jak zejmena v otazce zdaneni lekaru v socialnich pojistovnach je u nejvyssiho spravniho soudu trvale stejna prakse, ale urady na to nedbaly, rozhodovaly opacne, a to zavdavalo pricinu k spouste stiznosti k nejvyssimu spravnimu soudu. Tento zjev bude v budoucnosti znemoznen prave ustanovenim zakona, ze deviticlenny senat vyslovi zasadu, ktera je zavazna pro budoucnost.

Za nejucinnejsi prostredek ke snizeni poctu stiznosti pokladala vlada vylouceni moznosti dovolani se ochrany nejvyssiho spravniho soudu ve vecech nepatrnych, ve vecech disciplinarnich a ve vecech volneho uvazeni uradu. Lze vsak jen schvalovati, ze na tuto ulevu posl. snemovna nepristoupila a ze v §u 3 osnovy prave vyloucila jen veci jmenovani a povyseni, nebot pri jmenovani a povyseni ve statnich uradech nema dotceny zadatel pravniho naroku, a k spravnimu soudu muze jiti jen ten, jehoz narok byl administrativnim rozhodnutim porusen. Zato problem podrobeni se kognici nejvyssiho spravniho soudu i rozhodnuti nebo opatreni presidenta republiky prijato do zakona, coz je novinka. Ovsem jde zde jen a takova rozhodnuti nebo opatreni presidenta republiky, kde president jedna jako spravni organ a ne jako hlava statu.

Zato jiste zjednoduseni a urychleni rizeni pred nejvyssim spravnim sudem, zejmena sirsi moznost vydavati nalez bez ustniho liceni, prinese patrne ulehceni pri vyrizovani doslych zalob a nijak to nebude prekazkou vecnemu projednavani pripadu.

Jistou brzdou proti lehkovaznym stiznostem bude citelne zvyseni kolku a poplatku, jimz budoucne bude podlehati kazde podani k nejvyssimu spravnimu soudu, jakoz i zvyseni pokut za lehkovazne obtezovani nejvyssiho spravniho soudu.

Novinkou je ustanoveni §u 40 budouciho zakona, jenz zavadi moznost ulozeni nahrad rizeni jak strane, tak take uradu, kdyz rozhodnuti bylo zruseno. Muze-li se vsak strane uloziti jeste pokuta pro obtezovani uradu, jak je to v §u 41, nechapu, proc podobnou pokutu nelze uloziti i uradu, totiz osobe, representujici urad, kdyz vydala zrejme protizakonne rozhodnuti? Tady bylo by dobre take jemu uloziti pokutu.

Nejucinnejsim ulehcenim nejvyssimu spravnimu soudu by bylo, kdyby duvera obcanu k nestrannosti a vecnosti rozhodnuti uradu administrativnich byla posilena. To by nutne vyzadovalo, aby urady, aspon ty instance, proti jejichz rozhodnuti jde stiznost k spravnimu soudu, byly vybaveny potrebnym poctem personalu a personalem odborne vycvicenym, jak jiz sam predseda vlady dr Hodza loni pri projednavani rozpoctu ve vyboru sliboval. Pri dnesnim pretizeni vetsiny uradu, pri spechu, ktery se na dotceneho urednika vykonava, a pri castych prelozenich zapracovaneho urednika do jineho oboru neni divu, ze rozhodnuti spravniho uradu neodpovida duchu dotceneho zakona a svadi pak strany k podani stiznosti k nejvyssimu spravnimu soudu. Nejvetsi ulehceni by nejvyssimu spravnimu soudu prinesla realisace zakona ze dne 14. cervence 1927, c. 125, o reforme verejne spravy, jenz v §u 6 slibuje zavedeni spravnich senatu, totiz soudu i v nizsich instancich. Zakon jest jiz v platnosti pres 10 let a vlada az dosud nehnula prstem k jeho provedeni. Z toho zda se vycititi, ze si vlada nepreje techto nizsich soudu, ktere by libovuli administrativy prece v leccems brzdily. Jiz ta skutecnost, ze by o veci rozhodoval senat dvou, tri osob, by byla lepsi garancii za nestrannost a vecnost, nezli jakou skyta dnes rozhodnuti, vydane jedinou osobou.

Rovnez sam nazev "nejvyssi spravni soud", pouzity hned v r. 1918 v listopadu pri vydani naseho zakona, slibuje, ze budou zavedeny i soudy vyssi a nizsi. Proc se tedy k tomu neprikrocuje?

Puvodni predlohu vladni podrobil ustavne-pravni vybor posl. snemovny vaznemu a vecnemu zkoumani a radu ustanoveni v zajmu ochrany obcanstva zlepsil, takze ustavne-pravni vybor senatni videl, ze je zakon podrobne propracovan. Proto doporucuje slavnemu senatu jeho prijeti tak, jak se na nem usnesla posl. snemovna. (Souhlas. - Vykriky sen. Mikulicka.)

Predseda (zvoni): Zahajuji rozpravu a navrhuji recnickou lhutu 1 hodinu. (Namitek nebylo.)

Namitek neni, je tedy recnicka lhuta stanovena podle meho navrhu.

Udeluji slovo prvnimu recniku "proti", jimz je p. sen: dr Matousek.

Sen. dr Matousek: Vazeny senate!

Nas senat zabyval se v posledni dobe dvema nejvyssimi tribunaly soudnimi, totiz ustavnim soudem a dnes nejvyssim spravnim soudem.

Pokud se tyce ustavniho soudu, navrhoval tento senat kandidaty pro sestaveni a instalovani ustavniho soudu, pri cemz vyslovil nebezpecnou zasadu, ze clenem ustavniho soudu muze byti jen ten, kdo byl navrzen nekterou z koalicnich stran. To znamena, ze tato instance je zpolitisovana potud, ze po dobu trvani urcite koalicni vlady mohou byti cleny tohoto tribunalu, ktery ma rozhodovat o ustavnosti zakonu, jenom clenove koalicnich stran.

Uvazime-li, ze my obcane mame starost, aby soudce, ktery rozhoduje o obycejnych urazkach na cti, byl objektivni, aby nebyl vyslovene prislusnikem urcite strany a take tak nevystupoval ve svem urade, divime se opravdu, jak je mozne, aby nejvyssi tribunal ustavniho soudu, ktery ma rozhodovat o tom, jestli se i snemovna nebo senat neusnesly na zakone, ktery vlastne odporuje ustave, byl slozen jen z clenu, kteri jsou prislusniky stran, jez jsou docasne drziteli moci a jsou v koalici.

Jiz jsem to vytykal a cinim tak znovu, nebot myslim, ze tato zasada nemuze byti napriste drzena, chceme-li opravdu slouti statem demokratickym a ustavnim.

Pokud se tyce nejvyssiho spravniho soudu, nebudu opakovati duvody pana zpravodaje, ktery velmi obsirne uvedl, proc se k takoveto revisi, k takoveto novelisaci nejvyssiho spravniho soudu pristoupilo. Celou osnovou tahne se starost, zmensiti nedodelky a zrychliti rizeni, hlavne zmensenim a omezenim kompetence tohoto tribunalu. To by byla ovsem velmi nebezpecna vec a velmi nebezpecna cesta, kdyby jen hlavne touto cestou melo byti pokracovano, a ja, ackoliv snemovna nejnebezpecnejsi zasadu jiz zmenila, prece jen o te zasade budu mluviti, abych ukazal nebezpecnou tendenci, kterou mela vladni osnova.

Ve vladni osnove se vyslovne pravilo, ze z kompetence nejvyssiho spravniho soudu vypadaji i veci t. zv. volne uvahy. Ve starem rakouskem, jeste byrokratickem zakone to nebylo takto presne a jasne receno. Tam bylo receno, ze urcita vec vypada z kompetence nejvyssiho spravniho soudu jenom potud, pokud byla resena volnou uvahou. Kdyby byla nechala snemovna vladni navrh ve svem puvodnim strohem zneni, ze veci volne uvahy vypadaji z kompetence nejvyssiho spravniho soudu, bylo by to take vazne omezeni kompetence a tim take zmenseni ochrany obcana vuci nespravnemu postupu spravnich uradu, ze nemame o tom ani poneti, a je potrebi, abychom si to konkretne predstavili: Tedy na priklad udelovani koncesi vseho druhu deje se vlastne jen na zaklade volne uvahy. Kdyby byla tato vec tak stroze, jak byla diktovana do vladni osnovy, ponechana v zakone, pak by, doslovne vzato, nemusel spravni urad pri udelovani koncesi slyseti odborova spolecenstva, odborove svazy, pak by spravni urad nemusel vubec dbati formalnich predpisu spravniho rizeni, ponevadz by vedel a mel by jistotu, ze jeho rozhodnuti, vedene na zaklade volneho uvazeni, neprijde vubec k prezkoumani nejvyssiho spravniho soudu, ponevadz se mu vymyka na zaklade ustanoveni tak, jak bylo ve vladnim navrhu receno.

Z toho je patrno, jak to bylo nebezpecne, a ja ukazuji znovu na nebezpecnou tendenci, kterou mel vladni navrh, ponevadz vsechno to, co chtel napraviti, totiz odstraniti nedodelky, zrychliti rizeni, vsechno to chtel delati vetsinou s omezenim kompetence.

My nepodavame, pokud se projednavani teto osnovy tyce, zvlastnich pozmenovacich navrhu, a to z dvojiho duvodu. Predne nechceme zdrzovati potrebnou predlohu. My uznavame sami, ze je treba, aby se v teto veci neco stalo. My uznavame na pr. prednost teto predlohy, jak o ni mluvil pan referent dr Karas, ze budou take spravni urady vazany urcitymi rozhodnutimi, urcite kvalifikovanymi pri 9 clennem senatu a ze nebude moci dojiti k tomu, ze si kazdy obcan bude musiti stezovati, ackoliv jiz pred tim nejvyssi spravni dvur v teze veci a v zasade rozhodl, a nebude se moci tak diti, ponevadz bude spravni urad vazan rozhodnutim 9 clenneho senatu.

Nechceme zdrzovati projednani teto osnovy podavanim pozmenovacich navrhu, ponevadz vidime podle dnesniho stavu v koalici, ze bychom navrzene zmeny nevymohli, ponevadz lhuta konci, a my vime, ze by se odhlasovalo to, co bylo prijato v posl. snemovne. Tedy nebudeme podavati pozmenovacich navrhu. (Vykriky sen. Mikulicka.) Dovolte vsak, abych aspon v debate ukazal na nektera dalsi ustanoveni, ktera by jiste zadala upravu.

Velmi mnoho se mluvilo o ucasti soudcu v nejvyssim spravnim soude. Puvodni ustanoveni bylo, ze polovina soudcu nejvyssiho spravniho soudu musi miti zpusobilost k uradu soudcovskemu. Vladni navrh toto ustanoveni proste skrtl puvodne tak, ze vlastne by byl stav ten, ze by spravni dvur mohl byti obsazovan bez ohledu na to, je-li to soudce nebo spravni urednik. I s hlediska nejvyssiho spravniho soudu byla tendence ta, ze spravni soudni dvur potreboval ne soudce, nybrz spise odborniky financni a pravni sluzby, ponevadz ti jsou dukladne zapracovani do nejdetailnejsich a nejjemnejsich nuanci rozhodovani ve spravnich a financnich vecech, a nebylo treba, aby se soudci tezko zapracovavali do latky spravni. Proto tendence spravniho soudniho dvora sama sebou vedla k tomu, ze se reklo: Proc bychom my sami brali soudce, kdyz konec koncu kazdy urednik, at z financni nebo spravni sluzby, stejne se stava neodvislym, samostatnym a muze miti k nemu obcanstvo duveru?

Proto se navrhovalo ve vladni osnove se souhlasem nejvyssiho spravniho soudu, aby tu nebylo vubec zadneho omezeni. Poslanecka snemovna zmenila toto ustanoveni a rekla: Ne polovina, nybrz dve petiny soudcu nejvyssiho spravniho soudu ma byti vzato z tech, kteri maji zpusobilost k uradu soudcovskemu.

My neposuzujeme tuto otazku s hlediska stavovskeho. Myslim, ze bylo nestestim, ze do teto otazky promluvili soudcove jako stav a spravni urednici jako stav. Neni to otazka stavovska. Priznavam, ze muze byti spravni i financni urednik docela objektivni a muze miti trochu stranickeho zalozeni treba i soudce - to nezalezi jen na jeho byvalem zamestnani, nybrz take na jeho kvalitach.

Ovsem musim priznati, ze urednik, ktery 10, 15 let nedelal nic jineho, nez stanovil dane na zaklade fassi a mel dojem, ze mu fatent, danovy subjekt, predklada fassi falesnou, ma za to, ze on ma hlavne smerovati k tomu, aby objektivne zjistil skutecny stav prijmu a duchodu, a kdyz se potom 15 let jen takto, v teto forme a v tomto smeru stavel vuci kazdemu poplatnikovi, ze tato metoda mu zustava, i kdyz se potom stava soudcem u nejvyssiho spravniho soudu.

Ale ani to vsecko by pro mne nerozhodovalo. Je to vlastne, myslim, povinnost obou snemoven, aby tuto otazku resily ne s hlediska potreb nejvyssiho spravniho soudu, ani s hlediska stavovskych korporaci soudcovskych a uredniku spravnich, nybrz s hlediska potreb obcanstva. Byl to za stareho Rakouska baron Herdt, ktery prohlasil tenkrat, kdyz se jednalo o reforme nejvyssiho spravniho soudu, kdyby nebyli v urcitem poctu pripusteni soudcove, ze by nebylo k soudu duvery, ponevadz by nebyl popularni. Tehdejsi ministr spravedlnosti Unger prohlasil proti nemu, co proti mne prohlasuji zastupci nejvyssiho spravniho soudu, kdyz rikaji: Co se porad starate, aby tam byli jen soudcove, kdyz stejne se soudcove stavaji, i kdyz jsou z financni nebo spravni sluzby, neodvislymi soudci?

Na to odpovidam, jako odpovedel Herdt: Nezalezi na tomto nahledu, nybrz na tom, ze at uz pravem nebo nepravem nas obcan ma vetsi duveru k soudci, ktereho videl jako rozhodujiciho cloveka, pravnika, ktery stal nad stranami, z nichz jednou byl nekdy i stat sam nebo jeho hospodarska instituce, kdezto ve spravnim uredniku prece jen videl zastupce spravy statni, ktera jednostranne musi hledeti bud z duvodu fiskalnich nebo jinych, na zaklade reglementace nebo ruznych narizeni vyloziti zakon ve smyslu spravy statni, jak mu bylo predlozeno.

Toto rozhoduje. Myslim, ze povinnosti snemovny je, aby hledela na potreby a primo psychologicka prani obcanstva, aby byla vzbuzena duvera k tak vaznemu institutu, jako je prave nejvyssi spravni soudni dvur.

Podle §u 10, odst. 3 maji k urychleni rizeni u nejvyssiho spravniho soudu byti zrizeni t. zv. pomocni referenti. Pan zpravodaj dr Karas se o nich zminil. Ja znovu take zde poukazuji na to, ze je v tom nebezpeci pro obcana. Predne myslim, ze nebude miti onoho ucinku, jaky si zakonodarce predstavoval, ze to totiz povede k ulehceni. Uvazte, ze takovy referent nebude hlasujicim referentem, on bude miti jen poradni hlas, a ne vzdy, ale bude to on, ktery prostuduje celou latku, celou stiznost a potom bude prednaset vec v senate a pani senatori to odhlasuji. Je samozrejme, ma-li vubec tato instituce miti urcity cil, ze senatori se nebudou obirati tak dukladne stiznosti samou, nybrz budou miti duveru k tomuto referentovi, daji mu za pravdu ac jindy byl to hlasujici referent, ktery se veci zabyval, podal votum a zaroven mel urcitou zodpovednost, ponevadz pro to hlasoval. Ja tvrdim, ze instituce referentu nebude miti ucinky, ktere mel zakonodarce na mysli, ze by totiz vedlo k takovemu ulehceni v celem rizeni soudnim.