Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 70. schuze (obsah, prilohy) | Streda 28. dubna 1937

Schuze zahajena v 15 hodin 30 minut.)

Pritomni:

Predseda dr Soukup.

Mistopredsedove: Donat, Klofac, dr Hruban, dr Bas.

Zapisovatele: Kianicka, Pazman.

Celkem pritomno 114 clenu podle presencni listiny.

Clen vlady ministr dr Sramek.

Z kancelare senatni: tajemnik senatu dr Bartousek.

Predseda (zvoni): Zahajuji schuzi.

Dal jsem dovolene: na dnesni schuzi sen. Kotrbovi, Fr. Mullerovi, Nemeckovi, Wenderlichovi; na tento tyden sen. Zimakovi.

Budeme projednavati porad dnesni schuze.

Prvnim odstavcem jest:

Budeme pokracovati v rozprave, zahajene v 69. schuzi senatu.

Dalsim recnikem je p. sen. dr Pajor, jemuz udeluji slovo.

Sen. dr Pajor (madarsky): Velavazeny senat! Unifikacia roznych pravnych systemov, platnych v roznych uzemiach statu, je s hladiska pravneho ziaducna. Pri kazdej unifikacii prava treba uplatnovat zasadu, ze z jestvujuceho pravneho systemu treba prevziat do noveho zakona vsetky pravne normy, ktore su lepsie a vyhovuju lepsie duchu prava a demokratickemu zriadeniu republiky. Nevidim nikde, ze by sa vo vladnom navrhu sudneho poriadku uplatnovala tato zasada, ale vidim to, ze tento navrh smeruje k tomu, aby stary autokraticky system rakusky s nepatrnymi vynimkami presadeny bol na cele uzemie tejto republiky.

V dovodovej zprave osnovy citame, ze rakusky system sa v krajinach historickych osvedcil a preto je dobry. Oproti tomu tvrdim, ze sudny poriadok platny na Slovensku a Podkarpatskej Rusi je v mnohych ohladoch o vela liberalnejsi, spravedlivejsi a tedy i lepsi. Vyhladavanie pravdy, to je prisluhovanie spravedlivosti deje sa v ramci formalit upravenych sudnym poriadkom, avsak dolezitejsia musi byt pravda nez forma a preto uplatnovat formality tak, aby tym prava obcana, vyhladavajuceho spravedlivost, boly vtesnane v uzke medze, nie je ani spravedlive, ani liberalne ani socialne ustanovenie. Pri tvoreni prava musi byt vzdy snaha, aby zvysovana bola dovera obcana voci sudnictvu.

Nebudem sa zaoberat s podrobnostmi predlozeneho vladneho navrhu, ale chcem poukazat hlavne na to, ze nedodrzia-li sa presne predpisy § 243 a nasl. sudn. por., ktore upravuju odpoved na zalobu, moze to mat podla § 403 za nasledok prehru sporu, dalej na to, ze § 489 povsechne nepovoluje prednesenie novych skutkovych okolnosti a dokazov v apelacnom pokracovani a dovoluje to len v tom pripade, ak sporna strana preukaze, ze o tychto skutkovych okolnostiach a dokazoch prv nevedela a ze si ich bez vlastneho zavinenia nemohla opatrit. To su vyhrady, ktore snizuju vieru a doveru v justiciu a nesluzia zaujmom obcana, hladajuceho pravdu.

Tato vyhrada uplatnovania nova nie je ani s praktickeho hladiska spravna, lebo sporna strana bude mat vzdy snahu dokazovat, ze nemala pre vedomosti o novych dokazoch, a toto dokazovanie stravi prinajmensom tolko casu a da tolko prace, za ktory cas a pracu mohol by byt prejednany novy dokaz. Dufam, ze spolocny vybor zakonodarnych sborov upusti od rigoroznych formalit, ktore su na ukor justicie, a ze prepracuje osnovu tak, aby ona co najlepsie vyhovovala modernemu a liberalnemu sudnictvu i zaujmom obecenstva, vyhladavajuceho pravo, a preto nasa strana zucastni sa vyboroveho pojednavania tejto osnovy a vsetkymi svojimi odbornymi znalostmi bude spoluposobit na konsolidovani sudnictva a pravneho riadu.

Predlozenim obcianskeho zakonika a navrhu sudneho poriadku chce vlada upravovat pravne pomery obcanov. Nevdojak sa tu vyskytuje potreba, aby po 18 rokoch konecne uz i odpovednost vlady a kompetencia ministerstiev boly upravene zakonom, ako to zavazne predpisuje § 85 ustavnej listiny. Takymto zakonom by bola snizovana nedovera voci vlade a bolo by mozno sa vyhnut tym roznym upodozrievaniam, uverejnovanym v novinach ceskych, ze vraj niektori ministri poskytuju svojim stranam vyhody, ktorymi sa poskodzuju zaujmy sirokych vrstiev obcanov.

Predlozene osnovy dokazuju, ze vlada zamysla vazne unifikovat rozne pravne systemy. Pri tejto prilezitosti nech mi je dovolene poukazat na niektore specialne staznosti Slovenska, ktore s hladiska pravneho poriadku vyzaduju naliehavo svrchovanej napravy. Zakonom c. 161/1936 Sb. z. a n., kapitola VI, § 17, bol § 589 civilneho sudneho poriadku zmeneny tak, ze platebny rokaz mozno vydat tiez proti dlznikovi, ktory bydli mimo obvodu sudu, jestlize su tu inac dane predpoklady prislusnosti sudu. Tato novela vsak pozabudla na § 594 civ. sudn. poriadku, ktory uznava platnost dorucenia iba vtedy, jestlize platebny prikaz bol dlznikovi doruceny v obvode sudu. Tu sa tedy vytvara situacia, ze sudom vydany platebny rozkaz nie je vykonatelny, to je ze na uzemi Slovenska a Podkarpatskej Rusi jestvuje sudne opatrenie, ktoremu nelza zjednat platnost. Tato specialna situacia nie je odstranena nariadenim ministerstva spravedlivosti c. 62.214/1936, ktore vo svojich dovodoch vyslovuje, ze vraj "zakonom nie je to, co zakonodarca mienil, lez to, co slovami vyjadril".

Musim poukazat na to, ze pravnou zasadou v celom svete uznavanou je, ze pri vyklade zakona nie je smerodajny nejasny snad text zakona, ale smerodatna je vola zakonodarcova. Kedze z osnovy sudneho poriadku, ktoru prave pojednavame, bude zakratko zakon, bolo by zahodno tuto zrejme legislativne-technicku chybu napravit.

Takouto slovenskou a podkarpatoruskou specialitou je tiez, ze sa trpia sukromne pravnicke prace obecnych a obvodnych notarov. V zakone c. 211/1924 o obecnych a obvodnych notaroch je vyslovene, ze notari su statni uradnici, a v dovodovej zprave k tomuto zakonu sa poveda, ze sukromne prace notarov su neslucitelne s ich uradnymi ukoly.

Advokatske komory a svazy uz nespocetnekrat ziadaly, aby v tejto veci bola zjednana naprava. Vieme, ze naprava tejto veci je otazkou politickou a financnou. Otazka financna moze byt snadno a spravedlive vyriesena. Uznavame, ze notari nedosiahnu toho platu, ako ini uradnici s rovnakym vzdelanim. Nech sa tedy zlepsia hmotne pomery notarov a nech sa im, ako statnym uradnikom, zakazu sukromne pravnicke prace, ako je prisnou zasadou na celom svete. Vaznejsou strankou riesenia tejto otazky je politikum. Vieme a vycitujeme, ze notari a vobec organovia administrativneho aparatu su z prevaznej casti spolitizovanymi exponentami a dovernikmi strany agrarnej. Ak si vlada praje nestrannej a spravedlivej administrativy, musia byt tieto pomery co najskor pozmenene.

Dovolte mi, aby som mohol poukazat este na usnesenie prveho prazskeho sjazdu csl. pravnikov z mesiaca septembra 1936, ktorym sa vyslovuje, ze sukromne prace notarov na Slovensku a Podkarpatskej Rusi musia byt zakazane, lebo ze su nesrovnatelne s ich statnym uradom a kedze tuto inkompatibilitu vyzdvihla i dovodova zprava k zakonu c. 211/1920 Sb. z. a n.

Vo spojitosti s unifikaciou sukromnopravnych pomerov obcanov musim poukazat na rozdiel, ktory sa javi vo vyske poplatkov z prevodu majetku a poplatkov dedickych platenych jednak v krajinach historickych a jednak na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Hospodarska a financna situacia Slovenska a Podkarpatskej Rusi neodovodnuje to, aby chudobnejsi lud tychto krajin bol zatazeny vyssimi poplatkani nez hospodarsky o vela lepsie situovane obyvatelstvo krajin historickych. Niektore ministerstva na nase opatovne primluvy daly sice uz po tejto stranke sluby, ale k unifikacii este ani do dnesneho dna nedoslo. Ziadame, aby i tato nespravedlivost bola surne korigovana.

Kedze vladny navrh nesluzi ani zaujmom sudnictva, ani zaujmom obecenstva, hladajuceho svoje pravo, neprijimam navrh v dnesnej jeho forme. (Potlesk.)

Predseda (zvoni): Dale ma slovo pan sen. dr Bas.

Sen. dr Bas: Slavny senate!

Civilni rad soudni ma se v pomeru k obcanskemu zakoniku obrazne receno asi tak, jako reziser ke hre. Nejlepsi hra muze byti zabita spatnou rezii a take nejlepsi zakon mohl by byti zabit spatnym doprovodem anebo nedostatecnym uvadenim ve skutek. Zakon prave uvadi v zivot rad a lide, soudcove ten rad provadeji. Muzeme byti stastni, ze jak obcansky zakon, tak i civilni rad, o nichz budeme jednati v mesicich nejblize pristich, stoji vedecky i prakticky na vysi doby. Stejne je tomu tak u soudcu. Zabezpecime-li soudcovsky stav hmotne, aby se mohl oddati studiu i praxi s klidem a nadsenim, bude jeste lepe.

Pokud jde o samotny civilni rad soudni, obratil bych pozornost velevazenych panu senatoru toliko ke trem podstatnym bodum. Pri poradach o civilnim rade soudnim velmi mnoho bylo debatovano o tom, ma-li prevladati v rizeni sborovem, tedy v rizeni pred soudy krajskymi, samosoudcovstvi anebo rozhodovani kolegialni, tedy rozhodovani nekolika soudcu. Pro rozhodovani samosoudcovske mluvi vlastne jedine duvody fiskalni, nic jineho. Bude-li rozhodovati spor jeden soudce, pak ovsem neni zapotrebi soudcu tolik, jako kdyz spor rozhoduji soudcove tri, ale je zde nebezpecenstvi velike, zejmena ve sporech rozvodovych a rozlukovych, kde jde zejmena zenam o celou existenci. Vkladame-li spory takove do rukou jednoho jedineho cloveka, jednoho jedineho soudce, muze to byti clovek nejznamenitejsi, nejpilnejsi a nejvzdelanejsi, ale v kazdem stavu jsou take vyjimky. Co kdyz ma nekdo maler, ze zrovna prijde k soudci mene schopnemu, a ten rozhoduje pak o celem jeho manzelskem zivote a u zeny o celem jejim existencnim budoucnu?

Podle dosavadniho stavu veci mohlo se protestovati proti samosoudci a zadati, aby misto samosoudce byl zde triclenny senat. Podle noveho civilniho radu soudniho takovy protest neni mozny a ve sporech do 20.000 Kc, ve sporech rozvodovych a rozlukovych bude rozhodovati samosoudce vzdycky. Ale civilni rad soudni jde dale a rika, ze strany mohou navrhnouti, aby take v majetkovych sporech pres 20.000 Kc rozhodoval samosoudce, ano ze staci, je-li v zalobe poptan navrh, aby byl spor rozhodnut samosoudcem, a neodporuje-li druha, zalovana strana, poklada se samosoudce za povolaneho, aby sam jediny o takovem sporu rozhodoval.

Vidime tedy, ze zde bude praci spolecnych ustavne-pravnich vyboru, prijmou-li tato stanoviska ci nikoli. Odpovednost bude znacna a myslim, ze stredni cesta, o ktere mluvi duvodova zprava, se po teto strance do jiste miry opousti.

Nelze dale vitati, ze laicky zivel ve smyslu cl. 15 uvozovaciho zakona doznava v soudnictvi kausalnim, tedy v soudnictvi ve vecech obchodnich a hornich, podstatneho omezeni. Kdezto doposavad byly u vsech krajskych soudu zvlastni senaty obchodni, ponechava se nyni vlade moznost pouhym narizenim zriditi zvlastni senaty obchodni u krajskych soudu v onech mistech, jez jsou strediskem zvlaste vyvinuteho obchodu. Tedy tyto smisene senaty, do nichz se pribira laik, nebyly by napriste uz u vsech krajskych civilnich soudu, nybrz jenom tam, kde by vlada zvlastnim narizenim uznala nutnost, ponevadz v tom a tom kraji je obchod zvlaste vyvinut. Tedy pak by prichazely v uvahu v Cechach Plzen a Liberec, na Morave snad Mor. Ostrava - a rada jinych krajskych soudu by byla bez smisenych senatu, bez slyseni laika jako soudce. Oduvodnuje se to tim, ze pry zejmena na venkove je casto nedostatek schopnych a uradu schopnych soudcu laiku. Myslim, ze toto oduvodneni nelze dobre udrzet, ponevadz byl-li obchodnicky stav pres pul stoleti schopen zasedati ve smisenych senatech, jak muzeme dnes rici, ze je v nekterem kraji - tedy v celem kraji - tezko nalezti nekolik malo schopnych muzu, kteri by byli s to zastavati urad soudce laika? To je druha namitka, nad niz je dluzno se pozastaviti a uvazovati, zda lze dati proste svuj souhlas k temto zmenam.

Ozehavou otazkou je take pripustnost novot v odvolacim rizeni. Na Slovensku a Podkarpatske Rusi byla podle posavadnich zakonu dana stranam snad az uprilisena moznost, aby v odvolacim rizeni uplatnovaly jeste nove dukazy, kdezto v historickych zemich byla podle stareho civilniho rakouskeho radu tato moznost stranam takrka vzata. A jaky byl dusledek? Stranam byla takto odnata moznost, aby se v odvolacim rizeni vytasily s novymi svedky nebo listinami, jichz drive nemohly nalezti nebo na nez si nevzpomnely, a sahly k odvolacimu rizeni. Takovato prakse ovsem nemuze byti na prospech ani spravedlnosti ani stranam, ponevadz proces, ktery se obnovil nasledkem novych dukazu, jez pozdeji vysly na jevo, se zdrazuje, prodluzuje, a nekdy vysledek jeho stava se po uplynuti drahneho casu ilusornim.

Tyto tri body jsou vsak pomerne nepatrne v porovnani s velkym dilem, o nemz se budeme raditi. To velke dilo je dustojno zakonodarstvi Ceskoslovenske republiky, toto dilo jeste vice nezli stary civilni soudni rad dava duraz na ustnost a bezprostrednost jednani. Soudce ma miti moznost, aby bezprostredne seznal procesni material, o nemz rozhoduje. Rada vedlejsich zakonu a novel je spjata v jeden celek, odpada ruznorode rozsuzovani v zemich historickych a na Slovensku a Podkarpatske Rusi, takze divame-li se na dilo jako na celek, mame kladnych, svetlych, peknych stranek o mnoho vice nezli stranek stinnych. Proto zivn.-obchodnicka strana stredostavovska bude hlasovati pro zakon a zucastni se take predchozich praci, ktere v tom smeru budou konany. (Potlesk.)

Predseda (zvoni): Dalsim recnikem je pan sen. dr Fritz. Davam mu slovo.

Sen. dr Fritz: Slavny senat!

Vlada predklada nam dve obsirne osnovy vyznamu niemenej velkeho. Osnova obcianskeho zakonika, ktorym maju byt upravene vsetke zivotne pomery ludskej spolocnosti, nasledkom toho na dlhe storocia stane sa regulatorom nielen vseobecnych prav sukromnych, ale v urcitej miere aj verejnych, opierajucich sa o obcianske prava a povinnosti jednotlivca. Predlozena je nam osnova civilneho sudneho poriadku, ktora zasa upravuje vykonavanie sudnej moci a sposob, ktorym sa uplatnuje obrana obcianskeho pravneho pomeru. Tym, ze ochrana sukromno-pravneho pomeru je sverena sudu, teda statnemu aparatu, vypuklejsim sa stava vliv verejneho prava do oblasti sukromnych prav, ktore, primerano svojej povahe, casto velmi hlboko siahaju do procesnej cinnosti procesnych stran.

Tento zasah statu do sukromnopravnych pomerov jednotlivcov nesmie prekrocit hranicu, vymedzenu sudu verejnym pravom, a tuto medzu postavit je ukolom tejto osnovy. S tohoto hladiska chcem podrobit kritike osnovu civilneho sudneho poriadku.

Z povahy sukromnopravneho pomeru, z totiz procesne strany takymto pravam volne disponuju, plynie ich dispozicne pravo, oznacit pravny pomer, ohladom ktoreho ma byt upravena sudom ich cinnost. Osnova tento dispozicny princip zachovava. V majetkovopravnych sporoch priznava pravo zalujucej strane disponovat spornym narokom aj behom procesu, moze sa ho zrieknut, zalovana strana moze ho doznat, moze byt predmetom pokonavky medzi procesnymi stranami, ba mozu sa dohodnut aj na jednotlivych spornych clankoch, od vole stran je zavisly osud sporu, na ich voli je spor zahajit, v nom pokracovat, alebo dat ho do kludu - zkratka panmi sporu su procesne strany. Tato volnost procesnych stran je znacne obmedzena v zvlastnych sporoch povahy verejnopravnej, ako v spore manzelskom a o povod manzelskeho dietata, lebo rozhodnutim tychto je dotknuty i verejny zaujem.

Ale ked priznavame dispozicne pravo procesnym stranam ohladom urcenia pravneho pomeru, nemoze byt im odoprete pravo, oznacit skutky a dokazy, na zaklade ktorych ma byt sudom ustaleny pravny pomer. Tato opravnenost procesnych stran plynie aj z povahy veci, nakolko stranam su najlepsie zname okolnosti a dokazy ich sukromnopravneho pomeru sporneho a kedze ide o ich sukromny zaujem, v zaujme ich je sosbierat material, spor rozhodujuci. Ovsem i tento jednaci princip ma svoju medzu, nemoze byt totiz bezohladne uplatnovany na ukor materialnej spravedlivosti. Osnova i z tohoto hladiska vyhovuje, ked poskytuje sudu siroke pole spoluposobit na dosadeni materialnej pravdy bez toho, aby ho vyslovne zmocnila za tym ucelom nastupit cestu inkvizitornu, zavrhuje teda tento princip diametralne sa rozchadzajuci s principom jednacim. Opatrenim, ze sud musi si vsimnut skutkov vseobecne znamych, ze je povinny vycerpavo prejednat kauzu, ze je opravneny vyzvat strany, aby objasnily svoje prednesy a za tym ucelom moze nariadit vypocut strany osobne - nezavrhuje princip jednaci, lez cini prelom v zaujme materialnej pravdy. Ale i tento princip nemoze byt zachovany vo vsetkych sporoch. Zo zvlastnej povahy, uz pred tym spomenutej - upusta sa od tohoto principu v sporoch manzelskych a o povod manzelskeho dietata.

Chcem podorobit kritike este osnovu co do zasady ustnosti a bezprostrednosti. V pokracovani pred I. instanciou zachovava osnova tieto principy. Pred krajskym sudom povoluje sice vymenu pripravnych spisov, ale je to ucelne, lebo takto pripravi sa meritorne pojednavanie dokonalejsie. Pripusta dalej podanim fixirovat procesny material, pripojit spisy a listiny k protokolu, obligatornym cini protokol pri ustnych jednaniach atd. Avsak tieto pisomnosti nemozu byt podkladom sudneho rozhodnutia, ak neboly ustne prednesene. Sluzia teda ucelu spor pripravit, skutky a dokazy podopret alebo fixirovat.

Nie je na ukor bezprostrednosti, ze sa povoluje previest dokazovanie sudom doziadanym, alebo sudcom z prikazu, lebo aj v tychto pripadoch prednesu strany ustne vysledok dokazovania a dana je im moznost dokazovanie pred jednacim sudom zopakovat. Peclive je postarane v osnove o dosledku toho principu, ked stanovi, ze sudneho rozhodovania moze sa zucastnit len sudca, ktory bol pritomny na pojednavani, rozhodnutie predchadzajucom a za tym ucelom stanovi aj nahradnika.

V odvolacom pokracovani znacne je nastrbena v osnove zasada ustnosti a bezprotrednosti. Poziadavka ustnosti, ze procesne strany su opravnene neobmedzene podavat ustne prednesy, tak okolnosti, skutky, ako aj dokazy, a to v kazdom stave procesu, je prehliadnuta osnovou, ked v odvolacom pokracovani nepripusta ani skutky, ani dokazy v I. instancii neupotrebene. Otazka novot, cize plneho odvolania vzila sa na Slovensku zavedenim civilneho sudneho poriadku z r. 1911, kdezto v historickych zemiach platne jurisdikcne normy tuto neznaly. Pri tvorbe terajsej osnovy slovenska komisia pridrziavala sa vzitej a osvedcenej ustanovizne, hlasy tejto vsak nenasly ozvenu v komisii prazskej. Ani polemika v casopisoch politickych a odbornych nemohla sblizit protivne dve stanoviska. Osnova sa teda priklonila k nazoru prazskej komisie; ohladom novot zaujala stanovisko zamietave, pripustajuc iba nepatrny prelom a snazi sa v dovodovej zprave obsirnymi vyvodami presvedcit zastancov protivnej mienky. Kedze tato otazka vyvolala znacnu nespokojnost v kruhoch slov. pravnikov, nech mi je dovolene vyzvat laskavu pozornost toho slavneho sboru na tuto okolnost a v nadeji napravy dovolim si uz teraz uviest niekolko poznamok na dovody osnovy.

Dovodova zprava osnovy pripisuje plnemu odvolaniu nehospodarnost a neziaduci vliv tak na strany ako i na sud prvej stolice. Vychadza totiz z toho, ze statu zalezi na tom, aby nim udrzovany aparat, sudnictvo, pracovalo co najuspornejsie, tedy rychle a spravne. Poziadavke rychleho vybavovania sporu nevyhovuje princip plneho odvolania, lebo ak sa dava stranam plna volnost predniest to, co mal vediet sud prvej instancie, teprve sud odvolaciemu, je cas, venovany sporu na prvej instancii, vlastne uplne zmareny. Tymto pozbyva aj sud prvej instancie svojho vyznamu a tazisko celeho procesu prenasa sa na instanciu odvolaciu. Takto vraj i naklad, vynalozeny na prvu instanciu, je neprimerany svojmu ukolu a nakolko prevedenie novych dokazov a nove pojednavanie presunuje sa so samosudcu na senat, zatazuje sa stat vacsimi nakladami. Uvadza dalej, ze tieto obeti priniesol by stat, keby sa dalo ocakavat, ze uskutocnenim principu plneho odvolania rozhodnutie sudu bude spravnejsie. Nakolko vsak skusenosti, nabyte viac, nez 30rocnym praktickym posobenim rakuskeho civilneho poriadku dosvedcuju, ze spravedlivemu zaujmu jednotlivcov mozne je vyhovet i bez plneho odvolania, nie je ucelne teda zatazovat stat zvysenym nakladom.

Nebyt inych okolnosti praktickeho zivota, teoreticke vyvody dovodovej zpravy povazoval by som za prijatelne. Znamo vsak je, ze podla terajsieho platoveho systemu okresne sudy, ktore su vo valnej casti procesov prvou instanciou, su obsadene takmer vylucne mladymi sudcami bez vacsej zrucnosti vo vedeni sporu a bez nalezitej skusenosti a mnohoraz aj bez rozhladu pravnickeho. Casto sa stava teda, ze v rukach takeho sudcu dostava sa spor na vedlajsiu kolaj nasledkom navrhnutych necennych alebo menejcennych okolnosti a dokazov, nastava pretahovanie sporu, co je na ukor stran a zatazuje sa zbytocne sud, mari sa cas. Deje sa to v dobe vyhody plneho odvolania. Ak nebudu pripustene novoty pred odvolacim sudom, taketo pretahovanie sporu nastane castejsie, ba i u sudcu skuseneho v obave, ze z neuplneho prejednania pripadu rozsudok bude rozviazany a spisy k novemu prejednavaniu vratene. Len plnym odvolanim sa ziska na case a praca sudu bude hospodarnejsia.

Mylny je nazor dovodovej zpravy, ze novym prejednanim sporu pred odvolacim sudom je zmareny cas, venovany sporu v prvej instancii i preto, lebo cinnost stran i sudu prvej stolice je podkladom i rozhodovania odvolacieho sudu, prejednanie sporu na prvej instancii, ak by sa to povazovalo aj len za pripravu, neztraca svoj vyznam, kedze osnova vyznam pripravy sama uznava, pripustajuc takuto k pripravu, ba stanovi ju za povinnu v niektorych sporoch.

Ako dalsi dovod uvadza osnova vliv plneho a odvolania na procesne strany, lebo tymto vraj svadzaju sa strany a ich zastupcovia k nepozornosti, nedbalosti ba aj k zneuzivaniu danej volnosti. Nie je ukolom civilneho spravneho poriadku vychova, a skutocnost dosadit materialnu pravdu, ku ktorej sa mozno priblizit len vycerpanim vsetkych moznych okolnosti a dovodov, vyvazi zaiste zdanlivu nevyhodu vychovy. Sama okolnost, ze znacne trovy odvolania snasat bude strana, neskorym prednesom skutkov a dokazov zapricinene - co by sa ako korektivum zaiste osvedcilo - ma rozhodne priaznivejsi vliv na moralku stran, nez zakaz novot.

Nechcem sirit slova o vlive zakazu novot na povznesenie odpovednosti sudcu, lebo svedomity sudca - a o tom u tak elitneho sboru ani najmensej pochybnosti byt nemoze - i za ucinnosti plneho odvolania napne vsetky sily, aby dospel k rychlemu a spravnemu rozhodnutiu. Neochabne a neztrati smysel pre svoju odpovednost ani vtedy, keby bol aj presvedceny, ze nim zisteny skutkovy stav a rozsudok neobstoji pred odvolacim sudom len a jedine nasledkom novymi okolnostiami a dokazmi zmeneneho, alebo podvrateneho skutkoveho stavu.

Ak chceme zachovat zasadu ustnosti uprimne a ponechat procesne strany skutocnymi panmi civilneho procesu, nesmieme siahnut po zbytkoch zastaraleho systemu inkvizitorneho, ale prisposobit sa poziadavke novej doby, povzniest materialnu pravdu nad formalizmus aj v civilnom procese, ako to diktuje pravny cit.

Vypada z ramca terajsej debaty a preto ponechavam na dobu pozdejsiu podrobne uviest vyhody plneho odvolania, priznane bohatou literaturou nemeckych, zvlast francuzskych pravnikov, z prilezitosti zamyslanej reformy francuzskeho civilneho sudneho poriadku, chcem vsak konstatovat, ze plne odvolanie vyhovuje duchu demokratickemu ako i socialnemu, kedze jedine len takto sa odstrania procesne nevyhody socialne slabsieho.

Slovenska ludova strana Hlinkova vita kazdu snahu odstranit pravny dualizmus, ziada ale to uskutocnit krestanskym zasadam zodpovedne, na zaklade pravdy a socialnej spravedlivosti. Ochotne hlasi sa k praci, uzakonit civilny sudny poriadok, ale vsemozne sa aj pricini, aby vady a nedostatky boly odstranene. (Potlesk slovenskych ludovych senatoru.)

Predseda (zvoni): Dalsim recnikem je pan sen. Mikulicek.

Sen. Mikulicek: Vazeny senate!

Jsem zmocnen, abych jmenem klubu komunistickych senatoru ucinil zde toto prohlaseni:

V sobotu minuleho tydne byla verejnost do nejvyssi miry rozrusena i pobourena zpravou o opetne hrozne dulni katastrofe na dole "Ferdinand" v Chomli u Radnic.

Velky rozruch a poboureni cele verejnosti je pochopitelne, kdyz se uvazi, ze dosud nejsou vyhrabana strasne zohavena tela horniku z dolu "Nelson" v Oseku, ze dosud nevymizely hrozne dojmy z nedavne, rovnez desne katastrofy na dole "Prokop" v Trnovanech, a kdyz jsme museli slyseti, ze opetne 14 otcu a zivitelu rodin prislo o zivot. Tyto caste dulni katastrofy posledni doby nepoburuji jen proto, ze pri nich se nici desitky a stovky nadejnych lidskych zivotu, ale predevsim take proto, ze jejich priciny, i kdyz nejsou dosud uredne zjisteny, spocivaji viditelne a nesporne v dnesnim neslychanem kapitalistickem uspornem systemu, ktery nepripousti dodrzovani ani nejzakladnejsich hornopolicejnich predpisu.

Zmahaci a vycistujici prace na dole "Nelson" stoji snad uz celou desitku milionu Kc, a ke katastrofe nemuselo tam dojiti, kdyby byli majitele dolu jen setinu teto sumy byli pouzili predevsim na odstranovani ohromne nashromazdeneho explosivniho uhelneho prachu. - Zjistili jsme, ze pricina katastrofy byla v tom, ze dulni Baiser za souhlasu Leckra, reditele Mostecke spolecnosti, odvolal 16 horniku, kteri byli povinni odstranovat prach, a techto 16 horniku nemelo dohromady rocne platu vice nez asi 120.000 Kc. A zatim dnes, ac stoji cela evropska verejnost nad hrobem nevinne zavrazdenych, neda se tu mluviti o zabitych, davaji se desitky milionu na znovuvybudovani tohoto dolu.

Ke katastrofe na dole "Prokop" nemuselo take dojiti, kdyby byl bansky urad v TeplicichSanove netrpel ten hrozny zlorad, ze jedina vetrna jama na tomto dole nebyla vubec zarizena pro projizdku muzstva.