Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 67. schuze (obsah) | Utery 20. dubna 1937

Dolu  Dalsi

Schuze zahajena v 16 hodin 24 minut.

Pritomni:

Predseda dr Soukup.

Mistopredsedove : Donat, Klofac, dr Hruban, dr Bas, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatele : Kianicka, Pazman.

Celkem pritomno 120 clenu podle presencni listiny.

Clenove vlady: predseda vlady dr Hodza; ministri dr Derer, Machnik, dr Sramek, dr Zadina, Zajicek.

Z kancelare senatni: tajemnik senatu dr Bartousek.

Porad

67. schuze senatu Narodniho shromazdeni republiky Ceskoslovenske

svolane na

utery dne 20. dubna 1937 na 16 hod.:

1. Predbezna rozprava podle §u 20 jedn. radu o vladnim navrhu zakona, kterym se vydava obcansky zakonik (tisk 425).

2. Predbezna rozprava podle §u 20 jedn. radu o vladnim navrhu zakona o soudni prislusnosti, civilniho radu soudniho a uvozovaciho zakona k temto zakonum (tisk 431).

 

Predseda (zvoni): Zahajuji schuzi.

Vazeny senate! (Senatori povstavaji.) Jsou to tezke rany osudu, jez v posledni dobe zasahuji do nasich rad. V poslednich mesicich je to sest kolegu, kteri nas opustili. V tom od posledni schuze senatu inz. Eduard Lohnert a dr Ludevit Labaj.

Dne 31. brezna zemrel ve sve rodne obci Velka Stahle (Groß-Stohl) na Morave senator sudetskonemecke strany kol. inz. Eduard Lohnert. Zemrel ve veku 65 let po pomerne kratke cinnosti parlamentni, jez trvala pouze dve leta. Vsechna predchozi zivotni prace sen. Lohnerta byla naplnena intensivni prukopnickou a zakladatelskou cinnosti na poli vyrobnim prumyslovem. V tomto smeru dobyl si vzacneho jmena, obecneho uznani i trvalych uspechu.

Sen. Lohnert narodil se dne 13. cervna 1872 v obci Groß-Stohl v okresu rymarovskem na severni Morave. Jeho otec byl v teto obci rolnikem, pekarem a mlynarem. Mlady hoch absolvoval nizsi realku v Rymarove a vyssi statni skolu zivnostenskou pro stavbu stroju v Bilsku. Dosahnuv maturitniho vysvedceni z teto skoly absolvoval Eduard Lohnert svou vojenskou povinnost jako jednorocni dobrovolnik u rakouskeho valecneho namornictva v Pole. Po navratu z vojenske sluzby se venoval prumyslovemu podnikani. Vstoupil jako spolecnik do firmy Eduard Lohnert a syn a privedl tuto firmu k rozkvetu, stav se nakonec sam jejim majitelem. Byl vynalezcem a zejmena svymi patenty o samocinnych lisech slamy si ziskal pozoruhodneho jmena, jez presahovalo i hranice stare monarchie. Ministerstvo prace ve stare risi mu udelilo z toho duvodu titul inzenyra.

Jeho cinnost politicka byla lokalisovana jen na jeho nejblizsi okoli. Byl clenem obecniho zastupitelstva sve rodne obce, v niz v dobe valecne prevzal a vykonaval urad obecniho starosty. Byl tu take clenem mistni skolni rady i spravni rady Raiffeisenky. Sveho casu pracoval take ve skolskem spolku Schulvereinu pro severni Moravu a byl cinnym clenem ochranneho spolku Schutzvereinu, nemeckeho svazu kulturniho a Bundu der Deutschen.

Na pudu parlamentni vstoupil v poslednich dvou letech sveho zivota. Pri poslednich kvetnovych volbach r. 1935 do Narodniho shromazdeni byl zvolen za clena senatu jako zastupce sudetskonemecke strany ve volebni zupe olomoucke. V prvem roce byl pilnym clenem senatu, ale tezka choroba srdecni ho pote upoutala na loze, takze od te doby byl jiz jen ridkym hostem v nasem stredu. Odesel na vecnost v poslednim dnu mesice brezna. Sudetskonemecka strana ztraci v zesnulem odborne zdatneho pracovnika a oddaneho pomocnika. Klubu sudetskonemeckych senatoru jsme tlumocili svou uprimnou ucast. K rakvi zesnuleho byl take polozen jmenem predsednictva senatu venec a nase soustrast vyslovena byla take rodine zesnuleho, jez nam odpovedela slovy diku: "Zachovame nasemu drahemu vzpominky nejuprimnejsi, zustavajice poctivymi cleny naseho statu i naseho naroda."

Vazeny senate! V pondeli pak dne 12. dubna nas dosla truchliva zprava, ze v Ruzomberku zemrel ve veku 51 let nas kolega a byvaly ministr unifikaci dr Ludevit Labaj. Byl clenem naseho Narodniho shromazdeni od r. 1920 az do sve smrti. Byl nejdrive clenem snemovny poslanecke po cela tri jeji prva obdobi a nyni od cervna roku 1935 clenem naseho senatu Narodniho shromazdeni. Byl jiz od svych studentskych let oddanym stoupencem Andreje Hlinky a po prevratu jednim z nejvernejsich a nejobetavejsich pracovniku Hlinkovy strany lidove.

Zemrel ve veku pomerne mladem, kdy od jeho dalsi prace jako vyznamneho slovenskeho pravnika bylo mozno jeste mnoho cekati. Dr Ludevit Labaj se narodil dne 11. dubna r. 1886 v Ruzomberku ze stare rodiny slovenske. Vystudoval gymnasia v Ruzomberku a Presove, a po te pravnickou fakultu na universite v Kluzi, jez se nyni naleza na uzemi sjednoceneho Rumunska a jejimiz hosty jsme byli na pocatku prosince pri slavnostech utvoreni parlamentni Male dohody. Ve svetove valce byl nucen nastoupiti svou vojenskou povinnost jiz v r. 1914, prozil pak celou valku jako dustojnik a vratil se az 20. rijna r. 1918. Tezke utrapy valecne zanechaly sve stopy v jeho organismu telesnem a privodily predcasny jeho skon. Po prevratu byl drem Srobarem, ministrem pro Slovensko, jmenovan starostou mesta Ruzomberka. Od te doby se pak stal spolupracovnikem Andreje Hlinky a jednim z hlavnich organisatoru jeho strany. Pri prvych volbach do Narodniho shromazdeni r. 1920 byl dr Ludevit Labaj zvolen clenem snemovny poslanecke za stranu ludovou a venoval se zejmena organisaci delnictva v ramci sve strany. V roku 1921 byl povolan za predsedu Vseodboroveho sdruzeni slovenskych krestanskych robotniku a v teto funkci setrval az do r. 1930.

Dr Ludevit Labaj byl clenem snemovny poslanecke ve vsech trech prvych obdobich Narodniho shromazdeni. Pri svem vstupu do vlady navrhla strana ludova za sve ministry dra Tiso a dra Gazika. Kdyz pak dr Gazik dne 27. unora 1929 odstoupil, byl na jeho miste jmenovan za stranu ludovou ministrem pro sjednoceni zakonuv a organisace spravy dr Labaj. Tento urad zastaval az do 8. rijna r. 1929, kdy strana ludova z vlady vystoupila. Pri poslednich volbach do Narodniho shromazdeni r. 1935 byl dr Ludevit Labaj zvolen za clena senatu. Ve svem rodnem Ruzomberku byl ministerstvem spravedlnosti jmenovan verejnym notarem.

Mame dra Ludevita Labaje jeste zive v pameti, kdyz zde v senate castokrate se ujal slova a vymluvne hajil stanovisko sve strany. Jeho umrtim utrpela ludova strana tezkou ztratu. Predsednictvo senatu tlumocilo svou soustrast jak predsedovi strany Andreji Hlinkovi, tak i predsedovi klubu dru Budayovi, jemuz vznesla prosbu, aby predsednictvo senatu zastupoval pri pohrbu zesnuleho a nasi soustrast tlumocil take jeho rodine.

Vazeny senate! V teto chvili koname pak svou stejne truchlivou jako vdecnou povinnost, kdyz v plenu senatu vzpominame odchodu toho, jenz s prvymi dvaceti lety naseho Narodniho shromazdeni a zejmena naseho senatu primo srostl, naseho sekcniho sefa dra Aloise Trmala.

Vy ho mate vsichni v zive pameti. Spolecne s nami prozil v teto zasedaci sini skoro celych dvacet let sveho zivota. Od onoho pamatneho 14. listopadu 1918, kdy se tu sestoupilo revolucni Narodni shromazdeni, az do toho 29. unora 1920, kdy zde byla jednomyslne schvalena ustavni listina republiky Ceskoslovenske, a po te od prvych dnu naseho senatu, vzesleho ze vseobecnych voleb v nasem state, az do sve nahle a neocekavane smrti. Kdyz jsme ho zde videli jeste pred 14 dny na pohled tak zdraveho a v jeho padesati letech tak pruzneho a svou robustni energii takrka hyriciho syna naseho venkova, nemohli jsme ani uveriti zprave o jeho skonu. Sam nemel o sve tezke chorobe zadneho vedomi. Pred deseti dny vecer se s nami v senate s klidnym usmevem rozloucil, aby se jiz nevratil. K ranu musel byti jiz dopraven do Podolskeho sanatoria, kde byla konstatovana tezka a po leta se vyvijejici choroba ledvinova. Jeho spoluzaku z gymnasia bylo souzeno, aby provedl operaci. Prikrocilo se pak i k transfusi krve, kterou mu poskytla jeho vlastni dceruska.

Ale vse jiz bylo marno. Ve stredu dne 14. dubna dr Trmal nam zemrel. V sobotu dne 17. dubna jsme stali na Olsanskych hrbitovech u jeho rakve, a smutecni venec, jenz byl polozen k jeho telesnym pozustatkum, byl symbolem nasi vdecnosti za vse to, co vykonal v prvych nejvaznejsich a nejodpovednejsich dvaceti letech naseho Narodniho shromazdeni.

Dr. Alois Trmal se narodil roku 1885. Byl rodakem z male obce Chramosty u Dublovic v okresu Sedlcanskem. Kdyz mu bylo 10 let, privezli ho rodice do Prahy na Malou stranu na studie, a od teto doby zustal Male strane az do sve smrti veren. Je to letos na 42 let! Tech 40 let prozil zde na Male strane, od te Strakovy akademie az po Malostranske gymnasium a od malostranskeho mistodrzitelstvi az po tuto budovu byvaleho Zemskeho vyboru a zemskeho snemu Ceskeho kralovstvi a po te senatu Narodniho shromazdeni republiky Ceskoslovenske!

Dru . Trmalovi dostalo se v deseti letech jeho zivota mimoradne v tehdejsi dobe vyhody, ze byl prijat za chovance malostranske Akademie hrabete Straky z Nedabylic. Jako chovanec teto Akademie vystudoval na Malostranskem gymnasiu a po te na pravnicke fakulte ceske university prazske. Po dosazeni doktoratu byl prijat do sluzeb prazskeho mistodrzitelstvi na Male Strane, odkud pak roku 1912 ze sousedni budovy mistodrzitelske presel do teto budovy Zemskeho vyboru a zemskeho snemu kralovstvi Ceskeho. V teto budove pracoval po celou dobu valky az do prevratu. Po 28. rijnu 1918 byl pak spolecne s drem. Haaszem, drem Safarovicem, drem Rihou a drem Bartouskem povolan do sluzeb Narodniho shromazdeni. V den 14. listopadu 1918 byl dr Trmal spolecne s nami v teto sini. Byl nasim spolupracovnikem v obou letech naseho revolucniho Narodniho shromazdeni. A kdyz pak v roku 1920 doslo k rozdeleni naseho Narodniho shromazdeni na dve komory, na snemovnu poslaneckou a na senat, zustal dr Trmal spolecne s drem Safarovicem a drem Bartouskem v nasi kancelari senatni. Po odchodu dra Safarovice do pense byl pak jmenovan namestkem tajemnika naseho senatu.

Svou cinnosti od dob prevratu az do sve smrti se dr Trmal zapsal do dejin naseho Narodniho shromazdeni. On nebyl jen nasim urednim spolupracovnikem, nybrz i spolehlivym pomocnikem a oddanym pritelem. Byl odbornym znalcem vsech slozitych problemu parlamentni techniky, byl loyalnim a ke vsem stranam i clenum senatu stejne konciliantnim pomocnikem a poradcem, i vykonavatelem vsech konkretnich ukolu senatni agendy. Jeho slovo a odborna rada byla vzdy slysana a ocenovana, zejmena tam, kde slo o rozumne, klidne a spravedlive vyrovnani ruznych rozporu. Predsednictvo senatu melo v nem vzdy zdatnou oporu, a to jak v rizeni vsi odpovedne prace zakonodarne, tak i ve svem styku se vsemi slozkami naseho Narodniho shromazdeni, jakoz i se vsemi prislusnymi organy nasi statni exekutivy. A za vsechnu tuto tak ucinnou, vernou a oddanou praci celozivotni zaslouzil si dr Alois Trmal v dejinach naseho Narodniho shromazdeni pamet vdecnou a trvalou! (Senatori usedaji.)

Dosly pripisy ministerstva vnitra:

ze dne 9. dubna 1937, c. j. 21.659/1937-9, o umrti sen. Vraneho a o povolani nahradnika Stanislava Horneho jako clena senatu Narodniho shromazdeni,

ze dne 13. dubna 1937, c. j. 23.696/1937-9, o umrti sen. Lohnerta a o povolani nahradnika Karla Bartla jako clena senatu Narodniho shromazdeni.

Zadam p. zapisovatele sen. Pichla, aby pripisy ty laskave precetl.

Zapisovatel sen. Pichl (cte):

"Predsednictvu senatu Narodniho shromazdeni republiky Ceskoslovenske v Praze.

Na misto uprazdnene umrtim senatora Josefa Vraneho, povolavam podle § 2 zakona o slozeni a pravomoci senatu a § 56 radu voleni do poslanecke snemovny za clena senatu Narodniho shromazdeni Stanislava Horneho, reditele skol v Chyskach, a vydavam mu overujici list, opravnujici jej ke vstupu do senatu.

Zaroven to vyhlasuji v urednim liste Republiky Ceskoslovenske.

Ministr: Dr Cerny v. r."

"Predsednictvu senatu Narodniho shromazdeni republiky Ceskoslovenske v Praze.

Na misto, uprazdnene umrtim senatora Lohnerta, povolavam podle § zakona o slozeni a pravomoci senatu a § 56 radu voleni do poslanecke snemovny za clena senatu Narodniho shromazdeni Karla Bartla, krejciho ve Frantiskovych Laznich, a vydavam mu overujici list, opravnujici jej k vstupu do senatu.

Zaroven to vyhlasuji v urednim liste Republiky Ceskoslovenske.

Podotykam, ze Karel Bartl byl kandidovan pod r. c. 6 na kandidatni listine strany c. 12 Sudetendeutsche Partei ve volebnim kraji IV (Louny) a na uprazdneny mandat po senatoru Eduardu Lohnertovi se povolava jako nejblizsi kandidat z kandidatni listiny pro II. skrutinium (§ 56, odst. 1, veta 2 volebniho radu do poslanecke snemovny), kdez jest uveden pod r. c. 9.

Nahradnici z kandidatni listiny c. 12 Sudetendeutsche Partei ve volebnim kraji VII (Moravska Ostrava) pro volbu do senatu byli totiz jiz vsichni vycerpani, jak bylo jiz predsednictvu senatu Narodniho shromazdeni sdeleno zd. pripisem ze dne 21. rijna 1936, c. 72.668/36, pri povolani nahradnika Emila Schramla za zemreleho senatora Ing. Gustava Mayra.

Na kandidatni listine pro II. skrutinium strany c. 12 Sudetendeutsche Partei byl pred Karlem Bartlem pod r. c. 8 uveden jako kandidat Artur Gobel, obchodnik v Krnove, tyz se vsak podanim z 11. zari 1936, odstoupenym ministerstvu vnitra pripisem predsednictva senatu ze dne 12. zari 1936, c. 3401, ze zdravotnich duvodu mandatu bez vyhrady vzdal.

Ministr: Dr Cerny v. r."

Predseda (zvoni): Do dnesni schuze dostavili se pani Stanislav Horny a Karel Bartl a vykonaji ustavou predepsany slib do rukou predsedy senatu.

Zadam pana tajemnika Senatu, aby precetl prislusnou formuli slibu, a pany senatory Stanislava Horneho a Karla Bartla zadam, aby vykonali do mych rukou slib podanim ruky a slovem "slibuji".

(Senatori povstavaji.)

Tajemnik senatu dr Bartousek (cte):

Slibuji, ze budu veren republice Ceskoslovenske a ze budu zachovavati zakony a mandat svuj zastavati podle sveho nejlepsiho vedomi a svedomi.

Ich gelobe, der Cechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach besten Wissen und Gewisen auszuuben.

Sen. Horny (podavaje predsedovi ruku) Slibuji.

Sen. Bartl (podavaje predsedovi ruku) Ich gelobe. (Senatori usedaji.)

Sdeleni predsednictva.

Dovolene

dal predseda: na dnesni schuzi sen. Fidlikovi, Wenderlichovi; na dnes a zitra sen. dr inz. Bottovi, dr Milotovi, Stodolovi; na dnes a pozitri sen. Stellwagovi; dodatecne na 31. brezna t. r. sen. Vetterove-Becvarove.

Predseda konstatoval, ze senat je zpusobily se usnaseti, a senat prijal jeho navrh, aby byly dany zdravotni dovolene dodatecne na tri tydny sen. dr Kloudovi, na 14 dnu sen. Wellanovi.

Rozdane tisky.

Interpelace tisk 432/1 az 432/10.

Navrhy tisky 433, 435 - prikazany vyboru iniciativnimu.

Vladni navrhy: tisk 436 - prikazan vyborum zahranicnimu a narodohospodarskemu, tisk 437 - prikazan vyboru ustavne-pravnimu.

Usneseni posl. snemovny tisk 439 - prikazano vyboru ustavne-pravnimu.

Tesnopisecke zpravy o 54., 63. az 65. schuzi senatu N. S. R. Cs.

Zapis o 65. schuzi senatu N. S. R. Cs.

"Z cizich parlamentu", rok 1937, rocnik XVIII, c. 3 a 4.

Zapis

o 66. schuzi senatu N. S. R. Cs. schvalen byl podle § 2 jedn. radu.

Z predsednictva prikazano

vyborum soc.-politickemu a rozpoctovemu vladni narizeni ze dne 19. brezna 1937 o prechodne uprave statniho priplatku k podpore nezamestnanych (c. 5071).

Predseda (zvoni): Vazeny senate! V teto jiste vyznamne historicke chvili prikrocujeme k zahajeni predbezne rozpravy podle § 20 jedn. radu o vladnim navrhu zakona, kterym se vydava novy a unifikovany obcansky zakonik.

Je to prvy odstavec dnesniho poradu:

1. Predbezna rozprava podle §u 20 jedn. radu o vladnim navrhu zakona, kterym se vydava obcansky zakonik (tisk 425).

Na teto predbezne rozprave usneslo se predsednictvo podle §u 20 jedn. radu dne 13. dubna t. r.

Podle §u 20 jedn. radu zahaji predbeznou rozpravu clen vlady, v tomto pripade ministr spravedlnosti dr Derer.

V rozprave muze promluviti z kazdeho klubu toliko jeden jeho clen a jeden recnik ze senatoru mimo kluby. Navrhy vecne v predbezne rozprave nejsou pripustny.

K zahajeni rozpravy jako clen vlady se prihlasil pan ministr spravedlnosti dr Derer. Udeluji mu slovo. (Potlesk.)

Ministr dr Derer: Slavny senat!

Vlada republiky predlozila obom snemovniam Nar. shromazdenia navrh zakona, ktorym sa vydava obciansky zakonik. Predloha tato ma velky vyznam z hladiska statu a jeho obcianstva a povazujem za svoju povinnost, aby som sa ako rezortny minister ujal slova a tento vyznam podskrtnul.

Snahou kazdeho moderneho statu je, aby najdolezitejsiu svoju pravnu oblast, pravo sukromne, upravil i formalne jednotnym zakonom. Kazdodenny zivot kazdeho obcana pohybuje sa v ramci, ktory upravuje obcianske pravo sukromne. Pravu tomuto nikto nemoze uniknut. Od okamziku narodenia, cez dobu nezletilosti, potom v dobach zapasu o kazdodenny chlieb, o existenciu rodiny, o majetok o vyzivu az do smrti, pri kazdom kroku, pri kazdom pocinani poskytuje obcianske pravo obcanovi bezpecnost pre jeho ludske a hospodarske snazenia a sleduje ho este i po smrti, pecujuc tak o zabezpecenie vysledkov jeho celozivotneho snazenia a o uplatnenie jeho vole. Zaujmy kazdeho obcana bez vynimky v najdolezitejsich jeho vztahoch so zivotom a v hojnej rozmanitosti u kazdeho jednotlivca nerozlucne sviazane su s upravou sukromneho prava. Neni preto divu, ze narody a staty

vzdy kladly velku vahu na tuto upravu. Ustavy statov, valky, mocenske pomery a snazenia mozu byt naplnene a vedene najlepsimi umyslami, ich vysledky mozu zdanlive vykazovat i silu a stabilitu, ked vnutro zivota narodov, sukromny zivot obcanov nie je zdravy, ked ovladany je chaosom a anarchiou, ked prieci sa zdravemu rozumu, dobrej moralke a nedba poriadku, marne su vsetky lesky vonkajsich institucii, lebo na nedostatkoch sukromneho prava stroskotaju najskvelejsie ustavy, najsilnejsie statnicke individuality, najkrasnejsie narodne aspiracie. V dobrej uprave civilneho prava je najlepsia zabezpeka sporiadaneho statneho a narodneho zivota. Pravna bezpecnost poskytovana dokonale vyvinutym civilnym pravom rimskym zabezpecila trvacnost, rozsiahlost a rozkvet najvacsieho imperia stareho veku, ac pravo toto uzivane bolo len na zaklade jeho staleho i vedou napomahaneho praktikovania a ku kodifikovaniu jeho prislo az v dobe, ked risa bola uz v rozklade. Ani

civilne pravo anglicke nie je sice kodifikovane, ale velkou autoritou pravo naliezajucich sudcov pravo toto stale a dosledne praktikujucich vyvinulo sa v ohromny mravny a bezpecnostny pilier, o ktory sa opiera svetova risa anglickeho naroda. Chaoticke a autarkicke pomery stredoveke zmiernovane a upravovane boly klasickym rimskym pravom, zprvu uplne zatlacenym, pozdejsie vsak cim dalej tym viacej uplatnivsim sa proti domacim feudalnym pravam. Rimske pravo civilne, vyvinute uz v staroveku v pravo svetove (jus gentium), stava sa tak pravom obcianskej civilizacie proti barbarskym pravam domacim feudalnym. Zapas rimskeho prava ako elementu pokroku, po riadku, univerzalnosti trva dalej, i v novom veku. V mnohych zemiach vynuti si i formalnej platnosti. A nacionalne prava domace uplatnia sa az vtedy, ked zanechaju feudalne principy, prijmu svetove zasady rimskeho prava civilneho, oznacovaneho vtedy jeho zastancami ako pravo, ktore v znamenitej cistote obsahuje vecne pravidla spravedlivosti, skoro ako sankcionovane pravo prirodzene, podla slov dovodovej zpravy Code Napoleonu "lexpression des sentiments mis par Dieu meme o dans le cooeur des hommes" ("vyraz citov vlozenych samym bohom do srdc ludi") a na tomto podklade prisposobuju sa zmenenym potrebam a poziadavkam novej doby.

Dolezitost kodifikacii civilneho prava uznaly v novom veku vsetky rezimy, ktore priniesly alebo snazily sa priniest svojim narodom novy zivot, lepsiu statnu a narodnu upravu.

Velka francuzska revolucia od prveho pociatku zabyvala sa s touto otazkou. Uz konstituanta nariadila r. 1791 pripravu kodifikacie obcianskych zakonov. V konvente predlozeny bol podrobne vypracovany navrh, ktory nebol vsak prijaty. Nasledovaly este tri dalsie navrhy s podobnym osudom. Konecny projekt bol az pod konzulatom r. 1798 pripraveny, velmi urychlene, a predlozeny r. 1801 zakonodarnemu sboru, ale vladou kratko potom odvolany, aby onedlho obnovenym zakonodarnym sborom znovu bol predlozeny, ktore ho r. 1804 schvalily. Tento zakon bol po sriadeni cisarstva znovu upraveny a pod menom Code Napoleon r. 1807 dekretovany. Tento dnes pod oznacenim Code civil znamy velky zakonik obsahuje kodifikaciu civilneho prava velkou revoluciou a jej nasledkami obnovenej modernej Francie.

Ked slobodomyselny Bedrich II. vsemozne snazil sa zvacsit moc pruskeho statu a polozil tym zaklady buducej mocnej rise nemeckej, snazil sa tomuto utvaru dat i mravne a pravne opodstatnenie a inauguroval kodifikovanie pruskeho prava civilneho, ktore pozdejsie r. 1794 po jeho smrti jako vseobecne zemske pravo (Allgemeines Landrecht) stalo sa zakonom a platilo vo velkej casti pruskych zemi az do r. 1900.

Ani Rakusko nechcelo ostat v pozadi v tomto kodifikacnom snazeni. Uz za Marie Terezie vyhotovena bola rozsiahla predloha, pozdejsie prepracovana a za Jozefa II., oddaneho reformam, ciastocne dokoncena a ako Jozefinsky zakonik publikovana. Po smrti Jozefa nastala reakcia snazila sa reformne dielo oddalovat, ale nemohla zmarit osvieteneckym duchom podporovane snazenie. Tak vzniklo dielo Martiniho a Zeillera, platne od r. 1797 len v halicskych zemiach, ale pozdejsie po prevedenom prvom citani, jeho revizii a superrevizii od r. 1801 do r. 1810, vseobecny obciansky zakonik, zavedeny cisarskym patentom 1. jula 1811 pre uzemie celej rakuskej rise.

Ked zaciatkom 60. rokov minuleho storocia italsky narod sjednotil sa v jediny stat, este

nebol tento proces uplne dokonceny a novy stat na podklade francuzskeho Code civil s velkym elanom uzakonil svoj Codice civile del regio dItalia.

I sjednotena nemecka risa po skonceni vitaznej vojny 1870/71 ihned zahajila pripravne prace pre sjednotenie a kodifikovanie civilneho hmotneho prava na uzemi celej rise. Praca tato, odchylne od revolucneho elanu napoleonskej Francie a mladistvej rychlosti francuzskou pomocou sjednotenej Italie, prevedena bola s pravou nemeckou dokladnostou, vo viac ako 20rocnej praci, ktorej zucastnili sa najvynikajucejsi teoretikovia a praktikovia vyspeleho civilistickeho pravneho zivota nemeckeho, a i rissky parlament mal na nej vynikajuci podiel. Vlada predlozila osnovu risskemu snemu 17. januara 1896. Po vseobecnej debate prevedenej od 3. do 6. februara osnova prikazana bola 21clennemu parlamentarnemu vyboru. Uz 12. juna t. r. vybor predlozil svoju zpravu plenu snemovne, ktora o tyzden pozdejsie zahajila debatu druheho citania, a o 10 dni na to previedla i tretie citanie, aby 1. jula t. r. osnovu schvalila. 24. augusta 1896 bol obciansky zakonik nemeckej rise promulgovany a dnom 1. januara 1900 toto najobsiahlejsie dielo modernej zakonodarnej prace nabylo ucinnosti.

Je len prirodzene, ze ceskoslovensky narod ihned po svojom statnom osamostatneni podla prikladu narodov inych, i vacsich, usiloval sa o to, aby novy stat upravil civilne pravo hmotne jednotnym, na celom uzemi Ceskoslovenskej republiky platnym obcianskym zakonikom a takto doplnil a dovrsil oslobodzovacie dielo, vyjadrene v ustavnej listine a v zakonoch ju doplnujucich a ustrojnost statu a jeho verejnu spravu upravujucich. Ukol tento sa javil u nas tym palcivejsim a nutnejsim, lebo jako u naroda strednej velkosti a pri odstredivych snahach umele rozduchovanych a casto i zahranicnymi vlivmi podporovanych existencne zaujmy naroda a statu kategoricky vyzaduju unifikaciu a kodifikaciu vsetkych vyznacnejsich oborov pravneho zivota a predovsetkym prava obcianskeho sukromneho. Len ked narod nas a republika Ceskoslovenska riadit sa bude vo vsetkych podstatnych zivotnych zaujmoch svojich obcanov jednotnym pravom, bude nasa statna a narodna bezpecnost plne zaistena. Len pri jednotnom prave bude rovnopravny vyvin vsetkych obcanov statu bez rozdielu narodnosti dobre zabezpeceny a len tato jednota a rovnost prav i vo vztahoch sukromneho zivota bude moct najsilnejsie k sebe na trvalo priblizit rozne narody nas stat obyvajuce.

Nahoru  Dalsi