Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 52. schuze (obsah, prilohy) | Streda 16. prosince 1936

Schuze zahajena, v 9 hod. 7 min.

Pritomni:

Predseda dr Soukup.

Mistopredsedove: Donat, Klofac, dr Hruban, dr Bas, drHeller, drBuday.

Zapisovatele: Kianicka, Pazman,

Celkem pritomno 129 clenu podle presencni listiny.

Clenove vlady: ministri dr Derer, inz. Dostatek, dr Kalfus.

Z kancelare senatni: tajemnik senatu dr Bartousek, jeho zastupce dr Trmal

Mistopredseda dr Bas (zvoni): Zahajuji schuzi.

Dovolene na tuto schuzi obdrzeli pp. sen. Horak, Janovsky a Rypar.

Budeme projednavati porad schuze.

Ke slovu je prihlasen jako prvni recnik pan sen. inz. Havlin. jemuz udeluji slovo.

Sen. inz. Havlin: Slavny senate!

Nemam nejmensi chuti prosit pana predsedu o zjistovani presence a naprosto mi nevadi, jestlize mluvim k prazdnym lavicim. To uz byva pri oposicnich stranach pravidelne, a ja bych konecne musil rici, ze se mi zda, ze hodina, na kterou se svolavame k debatam rano, je pomerne casna, ponevadz rada kolegu dojizdi z bezprostredniho okoli a casto stezi stihne vlak, a je nemozno v 9 hod. zacinati.

Chtel bych rici nekolik kritickych slov k rozpoctu po strance vecne, po pripade po strance formalni. Rozpocet sam jako jina leta, jak uz zde bylo radou recniku tvrzeno, je po strance formalni v rovnovaze. Ovsem k dosazeni teto rovnovahy predpoklada nektere skutecnosti, o nichz mluvil p. ministr financi ve svem expose a o nichz je pochybno, budou-li splneny skutecnym hospodarskym zivotem ve state. Reknu uprimne, ze bych si pral, aby byly splneny, ponevadz je to zajem vseho obyvatelstva, ale mam o tom sve pochybnosti, po-rovnavam-li to s temi pomery, za kterych jsme koncili hospodarsky zivot v r. 1935.

Divam-li se na statni ucetni uzaverku z r. 1935 a na preliminare prijmove na r. 1937, musily by se tyto preliminare stati take skutecne rozpoctovou nalezitosti, a ponevadz pravidelne rozpoctove nalezitosti byvaji namnoze nizsi nez rozpoctove preliminare, myslim, ze dojdeme k te zkusenosti, ke ktere jsme dosli uz po radu let, ze vysledku prijmovych nebude dosazeno a ze pravdepodobne neudrzime to, aby vysledky vydajove byly snizeny proti predpokladanemu rozpoctu. Ty jsou spise zvyseny. To jsme rikali uz po radu let a meli jsme pravdu. Vidim-li, ze na dani duchodove pocita rozpocet po odecteni pridelu s jejim vetsim vynosem o 154 mil. Kc, a vidim-li, ze v r. 1935 byla nalezitost proti ocekavanemu preliminari o 153 mil. Kc nizsi, tedy si musim rici, ze by se nalezitost v teto dani duchodove v r. 1937 musila zvysiti o 308 mil. Kc, t. j. o 37.5%, aby bylo dosazeno vysledku, se kterym pocita dnesni, prave projednavany rozpocet.

Jeste daleko drasticteji vypadnou tyto veci v porovnani u vseobecne dane vydelkove. Kdyby u vseobecne dane vydelkove melo byti dosazeno toho prizniveho vysledku, s jakym pocita statni sprava, musila by nalezitost stoupnouti proti vysledkum z r. 1935 okrouhle o 56 mil. Kc, to znamena o 149% proti r. 1935, a ja si kladu otazku, zda skutecne hospodarske pomery se v prubehu r. 1936 zlepsily natolik, abychom mohli pocitati, ze budeme v takoveto konjunkture. Porovnam-li to se staty jinymi a beru-li za zaklad hospodarske vysledky z r. 1929 rovny 100, vidim, ze se jina cizina priblizila ve sve vyrobe a ve svem hospodarskem zivote k indexu okrouhle 94 az 98% podle toho, jak ktery stat mel priznivejsi vysledky. U nas nejsme jeste na celych 70. Podle toho vysledku bychom musili prekrociti i ten index 100 a musili bychom se dostati do lepsich hospodarskych pomeru, nez byly v r. 1929. Uprimne rikam, ze bych si to velmi pral, ponevadz je to zajem milionu obyvatelstva tohoto statu, ale mam pochybnosti, zda skutecnost k tomupovede, zvlaste kdyz vidim, ze i ten priznivy vykyv, ktery se nam objevil v druhe polovine r. 1936, byl pouhym vykyvem a ze dnes uz zas nastava nam nepriznive pusobeni hospodarskych vlivu, ze znovu nam klesa pocet zamestnanych a rozmozuji se rady tech, kteri zustavaji bez zamestnani.

U zvlastni dane vydelkove je tentyz pripad. Tam by musila nalezitost v r. 1937 stoupnouti proti nalezitosti z r. 1935 okrouhle o 77 mil., t. j. o 133.3%, coz by znamenalo tedy zase i rozmach ve vyrobe, ktera plati zvlastni dan vydelkovou, t. j. velkovyroba prumyslova, zivnostenska a velkoobchodni ze by musila presahnout tu miru, ye ktere se pohybovala v r. 1929. Ale mohu k tomu priciniti jenom totez, co jsem jiz rekl, ponevadz jedine takoveto zmnozeni prumyslove vyroby by rozresilo otazku nasi nezamestnanosti. Nic jineho.

Vzpominam-li na to, ze nekdo z kolegu zde vital, ze rozpocet neprinasi nove dane, reknu, ze je to pravda, ale on pocita s jejich vyssim vynosem, daleko vyssim nez drive, a to i u tech dani, ktere byly po pr. nove zavedeny v roce letosnim. Pocita se s tim u dane rentove, z dividend, z tantiem a z vyssiho sluzneho. Celkem by se musila nalezitost zvysiti proti r. 1935 o 80 mil. Kc, t. j. o 67.5%, u uroku z prodleni, pokut, exekucnich poplatku by musilo nastati zvyseni nalezitosti proti vysledku za rok 1935 o.46 mil. Kc, t. j. o 22.3%, u dane obratove by musilo nastati zvyseni nalezitosti po odecteni pridelu celkem asi o 235 mil. Kc, t. j. o 9%, ale krometoho se v rozpoctove casti pocita, ze proti r. 1935 vynesou kolky o 13 mil. Kc vice, pravni poplatky o 36 mil. Kc vice, dan z jizdnich listku o 5 mil. Kc vice, u soli o 3 mil...Kc vice, saldo statnich podniku ze se zvysi o 181 mil. Kc, dan z drozdi ze vynese o 2 mil. Kc vice, z cukru o 18 mil. Kc vice, z piva o 22 mil. Kc vice, z masa o 10 mil. Kc vice, z uhli o 18 mil. Kc vice a dan domovni a cinzovni o 38 mil. Kc vice. cili nejsou to zrovna polozky male, to jsou polozky velmi znacne, a bojim se, budou-Ii v hospodarskem zivote - kdyz porovnate tyto posledni castky, ktere jsem cetl a ktere se tykaji nejsirsich vrstev naseho naroda - skutecne dany takove pomery, aby se s tim mohlo pocitat.

V dusledku toho mame pochybnosti, ze teto prijmove stranky bude dosazeno, jako zase nepochybuji o tom, ze vydajovou stranku nebude mozno udrzet na te hranici, kterou vlozil do rozpoctu pan ministr financi.

Kdyz porovname vysledky dosazene v r. 1985 po strance prijmove s tim, co ocekava rozpocet na rok 1937 ve svem celku, musily by se statni prijmy proti dosazenemu vysledku v r. 1935 zvysiti celkem o 1.430 mil. Kc, aby bylo dosazeno te cifry, se kterou dnesni rozpocet pocita. Ale u vydaju bychom musili vydat o 145 mil. Kc mene nezli se v r. 1935 rozpoctovalo, ne dosahlo, abychom dosli k tomu vysledku, ze bude rozpocet na rok 1937 v rovnovaze a ze skonci tim malym prebytkem, okrouhle asi 1 ½ mil Kc.

Tolik jsem povazoval za nutne priciniti k rozpoctu po strance ciferne a myslim, ze tato uvaha je vecne podlozena, ponevadz ne-operuji s domysly, nybrz se skutecnymi suchymi cislicemi, proti nimz je opravdu velmi tezka debata. Jsou to cislice vzate ze statnich spisu, statni ucetni uzaverky, a rad bych take videl, kdyby se v hospodarstvi, jak vcera prohlasil kol. sen. Paulus, skoncilo aspon rovnovahou. Je mne jasno, jako kazdemu myslicimu cloveku, ze trvale ani stat nemuze zit na dluh, na ucet schodkoveho hospodarstvi. Neni-li mozno dosici toho, aby statni prijmy byly hrazeny ze skutecne dosazenych duchodu v te vysi, ktere stat potrebuje, a saha-li se potom ke zdaneni tak, ze se cast danovych kvot vlastne pozaduje od poplatnika z jeho kmenoveho jmeni, tedy to znamena pohyb po sikme plose, ktery by nemohl skonciti dobre v zadnem pripade.

A rekl bych k tomu jeste nekolik poznamek po strance politicke. Kdyz jsem poslouchal velmi objektivne a peclive debatu, ktera byla vedena o statnim rozpoctu, mel jsem v urcitych chvilich - kdyz jsem se nechtel divati na tribunu, abych nevidel, kdo recni - dojem, ze vlastne na tribunu vystupovala temer vesmes sama oposice, ponevadz i reci kolegu z vladnich stran byly tak ostre zahrocene, jak je to vlastne pravidelne pravem oposice. A tu se mi tak zda, ze to dobre nesouhlasi, radikalne posuzovati a odsuzovati s tribuny vec, pro kterou na konec za dva, tri dny budu solidarne hlasovati. Snad je to jen vzbuzeni dojmu pro verejnost, ale pak je tento postup uplne nespravnym. Take jsem konstatoval jine veci. Konstatoval jsem, ze jsem se s parlamentni tribuny dovedel to, co v tisku nakonec bylo Castokrate vyvraceno a popirano, ze pomery v tomto rezimu vladnim, proti kteremu bojujeme, nejsou tak ruzove, jak se chtelo tvrditi. Byl jsem svedkem celkem velmi zaostrenych kontroversi, ktere vyvrely v tvrzeni, ze vladni strany ve sve solidarite musi jiti tak daleko, ze se museji zrici prava kritiky urcitych pocinu, ktere dela vysoky vladni nebo ustavni cinitel, a ze to museji proste vziti jen na vedomi a solidarne kryti."

A tu se dostavam k veci, kterou nemohu dobre schvalovati, kterou, myslim, nemuze schvalovati nikdo, kdo otevrene demokraticky mysli. V demokracii musi jednani kazdeho verejneho cinitele bez rozdilu podlehati pravu objektivni kritiky, musi byti dovoleno, aby se o nem mluvilo na schuzi, aby se o nem psalo v novinach, aby se po pripade o nem mluvilo i slusnym zpusobem v parlamente. Vyslovne rikam, preji si kritiky slusne, ale jakmile se jednou zacne urcity projev, at jej dela kdokoliv, vyjimati z prava kritiky, jakmile nekoho nutime, aby se zrekl tohoto prava svobodneho obcana, ohrozuje se tim tvoreni verejneho mineni. Verejne mineni musi byti v demokratickem state aspon tak silne a nebrzdene, jako jsem ted videl ve state monarchistickem. Videl jsem v Anglii ve chvili, kdy slo o vec, ve ktere byl angazovan dokonce tehdejsi kral anglicky, ze nebylo braneno ani tisku, ani obcanstvu, tim mene vlade ve svobodnem muznem projevu, a mne to imponovalo, ze tento tzv. monarchisticky narod se dovede vyrovnavati i s majestatem ve chvili, kdy se v demokratickych statech tvori nedotknutelnost novych majestatu. (Tak jest!) Verejne mineni musi byti cinitelem, ktery vyvolava zdravou revoluci i rezimu, i po pripade programu. Verejnemu mineni se u nas kladou prekazky. Je to pravda. Jsme toho svedky. Kladou se mocenskymi prostredky. Je-li to ovsem vec zdrava, je neco jineho, je-li to konec koncu vzato zdrava vec i pro vyvoj budouci, to je jeste zavaznejsi. Myslim, ze tam, kde se kladou prekazky dokonce i zvolenemu parlamentnimu zastupci, aby se mohl jasne vyjadriti o kazdem vyroku, o kazde programaticke vete, coz ve verejnem zivote ma byti dovoleno komukoliv, dostavame se do situace, kdy mne muze objektivni pozorovatel vytknouti, ze se misto vychovavani svobodnych obcanu se sebevedomou a rovnou pateri staram o to, abych vychovaval poslusne poddane. Z toho jsme snad vyrostli a musime vyrusti. Neni to zadna bezvyznamna vec, zadam-M abychom se vratili k tomu, co je na celem svete demokratickem vudci ideou. I my musime miti zajem na tom, abychom se stali sebevedomymi a dovedli hodnotiti vsechno podle sveho zdraveho rozumu a zdraveho presvedceni a abychom se nedali strhnout na cestu, ktera znamena prehodnocovani hodnot podle stranickeho nazoru, coz je velmi neprijemna vec. Ja tvrdim toto: U nas neni dana moznost, aby se tvorilo verejne mineni, jako je tomu v jinych statech. Konec koncu pripominam, slavny senate, ze jsme dostali mnohokrat zadostiucineni, ze jsme tuto zasadu hajili. Byli jsme pro to napadani, ale skutecnost nam dala za pravdu. Chodilo se s programem vladnim zrovna jako s rozpoctem, tvrdilo se, tvrdi se a bude se tvrditi pri hlasovani, ze rozpocet je vyrovnany, dobre skonci, atd. Totez se tvrdi pri kazdem programu politickem, ktery je pro vladni rezim take takovym propoctem a rozpoctem. Tvrdili jsme, ze tomu tak neni, a presvedcili jsme se, ze hlasatele vseho toho, kdyz se podivali po odstupu delsi doby na vsechna sva tvrzeni, nam dali za pravdu.

Jak dlouho se mluvilo o tom, ze jsme bezpecni, ponevadz mame Spolecnost narodu a kolektivni obranu miru! Jak dlouho jsme se dovolavali, ze je potreti nedati se zlakati touto chimerou, ale budovati svoji armadu! Za toto pocinani byli jsme prohlasovani za militaristy. Doufam, ze u nas dnes neni lidi, kteri to s republikou dobre mysli, aby pochybovali o nasem tvrzeni, ze miti radne vyzbrojenou armadu jest zeleznou nutnosti v zajmu statu.

Vidite, jak by se veci byly jinak vyvijely, kdyby verejnemu mineni byl dan u nas pruchod, jako se to deje jinde. U nas naopak byly pokusy o zuzovani verejneho mineni a doufam, ze nemam nepravdu, kdyz reknu, ze to bylo vedome. Mame pripady, ze kdyz se v nekterych statech verejne mineni zacalo utlacovati a mluvci jeho byli persekvovani, ze to tam vzdy spatne dopadlo. Byla tam vyhlasena diktatura. My jsme proti diktature, nechceme zadnou diktaturu. Myslim, ze sami najdeme vzdy tolik rozvahy a odvahy, abychom si spravovali sve statni zalezitosti v duchu zasad, ktere jsme prijali 28. rijna 1918. Ovsem je potrebi je drzet. V nasem verejnem zivote se staly ruzne veci, ktere tezko lze srovnati s timto duchem 28. rijna. Nebojim se to rici, at je to komu prijemne ci nikoli. Za svou veci stojim. Razilo se heslo: Demokracie, tot diskuse. Jsme pro to heslo, ale prejeme si, abychom meli v teto diskusi tolik prava jako ten druhy. Jestlize mame pravo jenom poslouchat, ale nemuzeme rici svuj nazor, pak delate z verejneho zivota, po pr. z parlamentu jenom skolskou sin, kde ucitel bude vykladat a ostatni budou poslouchat. (Sen. Reyzl: Vsak vy mluvite dost!) Mozna, ze kdyby to slo, ze byste nam i tento zpusob odepreli, prave vy, demokrati! Divim se, pane kolego, ze prave vas se

to dotyka. Vzdyt vy byste s nami mel souhlasit. Demokracii se nebudeme uciti od nikoho, nebot prave my jsme to byli, kdyz se tato republika budovala, ze jsme se o jeji demokraticky rezim nejvice zasazovali a nejvice jsme za demokracii bojovali, zatim co nekteri panove v dobe valecne se krcili v predsini videnskych salonu a pokladali ji za jedine misto pro svou politiku. (Sen. Reyzl: To myslite nas?) Rekl jsem: nekteri panove, a vy jste jim byli velice blizko, delila vas jenom narodnost, nic vice. Vsichni jste byli zajedno. Chapu, ze kazdy chvali svuj politicky rezim, ze se snazi presvedciti verejnost, ze to dela dobre. Ale bude mit vetsi uspech, kdyz ten souhlas vyplyne z nebrzdeneho verejneho mineni. Musi presvedciti svymi ciny verejne mineni, ze tak, jak to dela, je to spravne, ze to lepe byti nemuze, a pak samozrejme vezme kazde oposici vitr s plachet. Lid s oposici pak nebude ani mluvit. V opacnem pripade ztraci neco, co je nejdulezitejsi nutnosti kazdeho rezimu, to je duveru siroke verejnosti. Vznika atmosfera, kde se zpravy pronaseji od ust k ustum ze strachu pred persekuci, ponevadz svobodny projev je brzden, ztraci se duvera. A kdyz se ztraci duvera, myslim, ze to nesnese zadny rezim na dlouho, ponevadz konec koncu je to podklad, jak lze jedine vesti verejnou spravu, nechce-li se sahnouti k systemum, ktere odsuzujeme a ktere odsuzuji vsichni, kdoz jsou prateli opravdove demokracie.

Pri tom bych chtel jeste rici: Mne napr. napadlo casto, jak rozdilna je teorie a prakse, kdyz jsem porovnaval vsechny projevy, jak byly ucineny oficialnimi osobnostmi pri zahajeni rozpoctove debaty nebo jak byly ucineny i jinde. Prijde se s velkym programem, mnoho se z neho potom nesplni, ba vetsina, po prip. zivot ukaze, ze nektere veci nelze vubec splniti. Kdyz se to hodnoti, jako na pr. pri porovnani rozpoctu s ucetni zaverkou, tu se ukaze, ze to sice dopadlo jinak.ale vzdycky se najdou omluvy, ktere se pokladaji za postacitelne, aniz by se uvazovalo o pricinach nezdaru. Vezmeme si na pr. jednu vec. Jde o prekroceni odhlasovaneho rozpoctu, ackoliv o nem nebyl parlament uvedomen, nybrz dovedel se o tom az ze statni uzaverky za pul nebo za 1 % roku po tomto prekroceni. Presto, ze byl prekrocen proti jasnemu ustanoveni ustavniho i financniho zakona, bylo vzdycky po 18 let prekroceni schvaleno a nikdy jsem neslysel, ze by se polozila otazka, neni-li to zkracovani ustavnich prav i se vsemi toho dusledky. Sam rozpoctovy referent v posl. snemovne posl. Remes, jakoz i referent senatu sen. Modracek si na to stezovali. Ale mohl bych snad prece pravem chtiti, kdyz sam prislusnik vladniho rezimu si stezuje, aby to vladni rezim udelal jinak, aby to udelal lepe. Chci dale rici, proc tvrdime, ze duvera v rezim je tak dulezitou soucasti toho, co nazyvame vladnuti; ponevadz na te duvere kotvi rada dulezitych funkci, bez kterych se nemuze obejiti ani statni ani hospodarsky zivot. Maji-li obcane plnou duveru k rezimu, vidi-li, ze bude drzeti pevnost menovou, ze bude drzeti bezpecnost, ze bude drzeti pravni jistotu a objektivni spravedlnost, ke kazdemu stejnou, vidi-li vsechny tyto nalezitosti, pak je jedine mozno, aby v nich vyrustala chut k dalsi podnikavosti. Jsou-li vsak naopak svedky, ze se nejslavnejsi sliby, ktere byly ucineny, za nekolik mesicu nebo v pul roce meni, pak se nedivime, ze jsou tu urcite obavy v kruzich, ktere maji nesti cele podnikatelske risiko. To neni jen fabrikant, to jsou stejne obchodnici, to jsou zivnostnici, kteri musi miti jistotu, kdyz zacnou neco podnikati. Zacnu-li podnikati, mam miti zaruceno, ze za rok, za 5 roku i pozdeji mohu pocitati s pevnou kalkulaci a ze se nemuze z rozhodnuti verejne spravy stati nic takoveho, co by mne mohlo ochromiti, po prip. vubec ozebraciti zijeme v dobe, kdy mame statisice lidi bez prace, a myslim, ze jinym zpusobem nez soukromym podnikanim jim tuto praci opatriti nemuzeme. Vim, ze jsou ruzne ideologie politicke o techto vecech, ale dosud se ukazalo, ze mame vzdy pravdu my. Dokud nebezi vyroba, nemuzeme dati statisicum nezamestnanych moznost, aby si vydelali aspon nejnutnejsi castky na kryti svych neodkladnych potreb. Musime jim vratit viru, ze i v tomto state se to dovede udelat, ponevadz bych se jinak nedivil, kdyby doslo k vnitrnimu rozlomu, ktery by byl nebezpecim celemu statu. Nejde mi o stranictvi. Vime, ze se vlada pokousi resiti tento problem pomoci verejnych investic, ale vime, ze na verejnych investicich zamestname jen urcity pocet desitek tisic, mozna i 100.000 lidi, ale s verejnymi investicemi nevystacime, ponevadz na ne nemame trvale hospodarskou uhradu. Verejne investice jsou totiz podniky, ktere na sebe vydelat nedovedou. Musime do nich velmi mnoho investovat, ale nebudeme z nich miti prijmu, naopak musime umorovat dluhy, ktere jsme k tomu uzavreli. V dobach krise si tim pomahame, ale v takove tezke dobe, jako ted, musime podporovat hlavne soukrome podnikani, ponevadz soukromy podnikatel prenasi cele ri-siko sam na sebe, na svou vlastni osobu, na svuj majetek. Kdyz zkrachuje, kdyz se mu to nepovede, stat k nemu nema zadneho zavazku a pri tom soukromy podnikatel, kdyz je jen trochu snesitelna mira verejnych bremen, plati dane, z nichz jedine stat zije a naleza uhradu pro sve rozpocty a pro cely statni aparat.

Budeme-li se porad drzet zasady o usmernenem hospodarstvi a o planovani vyroby, kterou slysime z vladnich stran obhajovat a ktera ukazala sve nedostatky prave v teto dobe ve velmi vyznacne mire, pak problem nezamestnanosti nevyresime. Kazde usmerneni vyroby v tom smyslu, jak se u nas dalo, znamena jeji zmenseni. Tim se vyrazuje jisty pocet lidi z moznosti, aby si vydelal i tu malou mzdu, o ktere zde bylo mluveno. Kdyz nemaji moznosti vydelat mzdu, stavaji se mene schopnymi konsumenty, nemohou kupovat ani primitivni potreby, kterych v domacnosti potrebuji. To znamena, ze se timto opatrenim sice zmensila vyroba, ale zustanou z ni prebytky, jezto lide se snizenymi duchody nestaci konsumovat ani to, co se predpokladalo. Zacnou znova rusti mrtve zasoby, takze by se musil tento proces opakovat, coz by vedlo na konec k absurdnosti.

Nas nazor je tento: Rozmnoziti vyrobu tak, aby kazdy clovek, ktery pracovat chce, v ni nasel umisteni a moznost ziskati svou mzdu a tim se stati schopnym konsumentem a povznesti rozsah vnitrniho konsumniho trhu, a vlada ma mit povinnost starat se o to, aby prebytky, ktere nemuzeme zkonsumovat, se uplatnily na svetovem trhu jako vyvoz. Vyvazime-li zbozi vyrobene zde, vyvazime v nem nejen suroviny, at vlastni ci zuslechtene, nybrz i praci nasich lidi, at dusevni ci telesnou, a dostavame-li za to z ciziny uhradu ve forme cenove, i kdyby zisk byl sebe nizsi, nerozmnozujeme tim jenom hodnotu vlastnictvi podnikatelova, jak se chce tvrdit, nybrz celkove narodni jmeni. A stara zkusenost je, ze cim vetsi je narodni jmeni, tim spise stoupa i (narodni duchod, a kdyz stoupa narodni duchod, tim stoupa take narodni blahobyt.

Prozatim jste nam neukazali, panove z vladnich stran, ze vasim systemem se to dela lepe. Mne to pripada - nechci rekriminovat osobne - jako kdyz se divame na nedavna vase opatreni o drivi a jecmeni. Neni tomu tak dlouho, co se udelal drevni syndikat. Dalo se to panu Kornerovi, cloveku, ktery se uz pred tim neosvedcil. Jdete se ted podivat na trh naseho dreva. Potrebujeme drivi pro verejne investice a budeme je dovazet z ciziny presto, ze jsme byli statem, ktery v drevni produkci mel primat v cele stredni Evrope.

Podivejte se na otazku vyreseni cen. naseho jecmene pro prumysl pivovarsky a sladovnicky. Chapu rolnika, ktery je dnes rozcilen, i kdyz je zastancem tohoto systemu, kdyz rekne: Ja proto, ponevadz jsem prodal brzy po znich, utrzil psem 116 az 120 Kc a dnes bych utrzil 160 Kc. Kazdy pocita.

Je videt, ze planovite a usmernene hospodarstvi ma sve chyby, ze nevyhovuje pomerum a nedovedlo odstranit jedno z nejvetsich zel, kterym trpi stat i spolecnost, t. j. nezamestnanost. Reknu docela otevrene totez, co jsem prohlasil sve doby:. Verim, ze komu se podari v teto republice rozlustit problem, aby lide, kteri chteji pracovat, praci dostali, bude miti tytez zasluhy, jako kdyby bojoval o novou samostatnost tohoto statu. V tom lezi cela budoucnost a existence naroda i statu.

Jeste bych chtel rici jednu vec. Nebudu vchazet na dalsi diskusi o techto pomerech, ale pripomenu jen jeste toto:

Slavny senate! Mne se po radu let, co zde sedim, velmi trpce dotyka, kdyz vidim, ze se zrovna okatym zpusobem dava najevo, ze senat je instituce druhorada, namnoze podradna, ze na nem nezalezi. Prominte laskave, kdyz jsem videl v prvni velke zahajovaci schuzi, ze se tu objevil z ministru na chvilicku pan ministr financi, na chvilicku pan ministr Franke - to priznavam k jejich cti - na chvilicku pan ministr Derera jinak jsem tu nevidel nikoho, a jenom tu debatujeme pri prazdnych ministerskych lavicich, jako by na senatu vubec nezalezelo, zda se mi, ze je to ponizujici. Mam dojem, ze je tim senat take sam trochu vinen, protoze nepouzil ani toho skromneho prava, ktere ma, aby v takovych fazich, kdy jeho zastupci vladni a po pripade i statotvorne oposice jsou presvedceni, ze neco neklape, neaportoval poslusne vsechno, co mu dava poslanecka snemovna a vlada. Jinak ztraci narok na svou existenci a stava se sborem zbytecnym. Jestlize by to melo byt tak, abychom byli pouhym odvarem poslanecke snemovny, pak jsme povinni v zajmu naroda a statu, abychom rekli o sve rozpusteni. (Hlasy: O tom se mluvi 17, 18 let!) Spravne, pane kolego. Pral bych si, aby to vyslo ze solidarni vule vsech. My jako statu oddana oposice jsme ochotni spolupracovat, aby se senatu dostalo prav, ktera mu patri. Je treba, aby si senat zachoval nejen vyznam, ktery mu ustava urcila, nybrz abychom sli po pr. tak daleko, abychom se stali korektivem celeho jednani jako senat francouzsky. Sedi zde, poctive priznavam, rada vynikajicich lidi, kteri jsou politicky schopni, zrali, velkeho hospodarskeho rozhledu - nevim tedy, proc bychom meli byti degradovani na pouhe politicke pensisty! Pred verejnosti je to stav neudrzitelny a pred nasim vlastnim sebevedomim rovnez.

Rekl bych zaroven, ze vaznost senatu by vzrostla od te chvile, kdyby se jednou odstoupilo od zmechanisovani parlamentni prace. Je potrebi k tomu, aby se prve cteni a projednavani osnovy nedelo v uzavrene mistnosti vyborove, nybrz v senatnim plenu, jako se tyto veci resi v jinych parlamentech. Verte, ze by se pak situace znacne zmenila. Pri takovemto projednavani nemohla by uz vlada zustati klidne sedet a mit vedomi, ze bude mit za vsech okolnosti bezpecnou hlasovaci vetsinu. Pri verejnem projednavani kazdeho bodu, kazde vety a kazdeho ustanoveni by si verejnost a svedomi dovedly vynutit, ze by se vsichni zakonodarci staveli k hlasovani nikoli podle prikazu politicke strany, nybrz podle prikazu sveho vlastniho rozumu a presvedceni. Tim okamzikem, kdy bude vlada nucena, aby si pro kazde hlasovani ziskavala vetsinu, stoupne take prestiz zakonodarnych sboru a duvera verejnosti v cele takoveto zrizeni.

K rozpoctu samemu bych jeste rekl: My jako oposice mame ovsem pravo nehlasovat pro rozpocet. To pravo oposici patri. U nas je to zaroven projevem, ze nemame duvery k rezimu, proti kteremu dva roky bojujeme se vsi tvrdosti, ale on proti nam take se vsi tvrdosti, My tedy pro rozpocet hlasovat nebudeme s vyjimkou kapitoly ministerstva narodni obrany. Jsme presvedceni, ze v tom se splnuje jediny nas postulat, ze v letosnim roce povoluje vlada na narodni obranu vsechny hodnoty, kterych je treba k vyzbrojeni armady a celeho. naroda. Pro kapitolu narodni obrany budeme vsichni z naseho klubu solidarne hlasovat.

A ted mi dovolte, abych rekl jeste jednu poznamku k nekterym nametum, ktere jsem zde slysel s tribuny a ktere se po pripade objevuji v tisku, zrovna jako se o tom mluvi venku a jak o tom udelal projev pan ministr Krofta: o tak zv. vyrovnani s narodnostnimi mensinami. Ja porad nemohu dobre pochopit, co to znamena. My jsme prece po ustaveni tohoto statu ustavou zarucili narodnostnim mensinam vsecka obcanska prava jako sobe. Neudelali jsme druhorade obcany, umoznili jsme, ze kazdy prislusnik jinonarodni mensiny muze u nas dosahnouti kazdeho verejneho mista. My jsme byli tak liberalni, rekl bych, ze jsme v ustave nevyhradili ani to, ze president republiky by musil byt z naseho naroda. Tam takoveho ustanoveni neni. Tedy do nejsirsich konsekvenci dali jsme vsechny moznosti a schvalovali jsme, aby deti jinonarodnich mensin mohly byti vychovavany ve svem materskem jazyce na vsech stupnich skolskych, ve skolach obecnych, strednich a vysokych. Dali jsme tolik, co zadny jiny stat nebo narod statni nedal. Nebudu to vypocitavat, vazeny senate. Jinonarodni mensiny si nemohou v tomto smyslu stezovat. Dali jsme jim moznost dosahovati vsech mist v uradech. Jestlize jsou namitky se strany nektere narodnostni mensiny, ze nema tolik mist v uradech, kolik pripada na jeji pocetnost, snad to take vezi v necem jinem, nez ze by se nechteli jeji prislusnici prijimat. My zadame od nich naprostou a dobrou znalost statniho jazyka. Tim vsak nezadame nic mimoradneho. Jaky bychom to byli stat, kdybychom nevyzadovali, aby ovladal urednik, ktery statu slouzi a od neho bere svou obzivu, jazyk toho naroda, ktery ten stat vybojoval, a to i proti vuli narodnostnich mensin?

My jsme tak Ioyalni, ze jsme neprotestovali ani tehdy, kdyz vlada udelala v tomto smyslu urcita ulehceni. Jdete se podivat do znemceneho uzemi; ja snad o tom mohu mluvit, jezdim tam 30 roku a. znam osobni pomery i vecne. Na jedne strane se mne rika hlavne z nemeckych rad, ze se deje urcita krivda a ze se musi vyrovnat, a na druhe strane ja tam vidim, ze solidarne, bez rozdili stran se tam projevuje primo zivelny odpor proti kazdemu ceskemu slovu, proti kazdemu ceskemu napisu, proti kazdemu oznaceni oba nebo obecniho uradu statnim jazykem. A zij: tam prece take prislusnici toho naroda, ktery za svobodu ceskoslovenske republiky krvacel

My nemuzeme pristoupiti, chceme-li byt narodem pred dejinami, na to, aby v tomto state na kteremkoli miste treba jenom jediny nas prislusnik nemohl se dovolat sveho prava a spravedlnosti a vseho ostatniho ve svem vlastnim, statnim jazyce. To si musi nemecti kolegove ujasnit. My je nechceme utlacovat, ale musi si zvyknout, ze v tomto pripade nemuzeme ustoupit, ponevadz podle naseho nejvnitrnejsiho presvedceni tato republika ma svuj raison detre jenom tak dlouho, pokud bude statem narodnim. Proto vedeme boj proti statu narodnostnimu. Jsme si vedomi, kdyby to byl stat narodnostni - podivejte se, vazeni panove, do pomeru evropskych - kam by inklinovali mnozi a mnozi prislusnici mensin? Do prilehlych, jim blizkych narodnich statu. A kde bychom zustali my, ten zbytek Cechu a Slovaku?! To jsou veci na povazenou, ty se nedaji odbyvat nejakou stranickou floskuli nebo okamzitou tisni ve vladnich kruzich, abychom toto delali. Ale ani v hospodarskem smyslu nemuze na nas byti stiznosti, a proto odmitam vsechna takova tvrzeni. Vyvratili to ministri ceskoslovenske republiky, pan.ministr inz. Necas, pan predseda vlady a pan ministr financi, ze by se do tzv. nemeckych oblasti davalo mene. Naopak, kdyz vidim snahu, aby se sanovala Centralni banka nemeckych sporitelen, kde to nebude mala castka, vyzyvam: At mne povedi panove analogicky pripad z ciziny. Nevedeme proti tomu uporny boj proto, ponevadz jsme presvedceni, ze kdyz by mel postihnouti hospodarsky debakl maleho a stredniho nemeckeho cloveka, jsme take ochotni pomoci. Ale nemuzeme zadat jedine z tech prav, pro nez jsme sli do odboje proti Rakousku, pro nez tolik lidi po-mrelo na bojistich, v rakouskych kriminalech a pod. a pro nez jsme se angazovali my i.svymi majetky a vsim, cim jsme mohli, po prevratu, abychom udrzeli neruseny chod svobodne ceskoslovenske administrativy. Ja jsem velmi znaly pomeru v pohranicnich krajinach a vim, jak to tam vypada. Podivejte se, po prevratu ukazovali mnozi "nemecti obcane teto republiky trochu vice pochopeni nez dnes. Kdo tam sel, videl-, ze se v nekterych okresech zacaly objevovat ceske napisy na firmach zivnostnika a obchodnika, na verejne mistnosti, ktera je koncesovana, jako je hostinec. Podivejte se, jak se dnes pomery zmenily, a vy, kteri snad tuto praci nedelate, jdete se podivat k zemskemu uradu a k ministerstvu vnitra, v kolika nemeckych obcich zapasime o samozrejmost, aby vsude na jejich radnicich byl take cesky napis..mestsky urad" nebo..obecni urad". To je spatna ouvertura k vyrovnavani. ci mame jako za stare ery stale slevovat," az prijdeme k tomu, ze budeme ve, svem vlastnim state narodem druhoradym? Neznam jedineho statu, ktery by si mohl takovouto vec bez vlastni zkazy dovoliti. Jsou staty, kde ziji vedle sebe dva narody, ktere take v minulosti podnikaly boj o vybudovani sveho statu, ale ve smyslu statniho naroda se povazuji za nedelitelny celek. Take my se Slovaky jsme jednim a jedinym statnim narodem a povazujeme uzemi republiky za nedelitelny celek, ktery se autonomne, pokud zde budeme a pokud budeme moci mluvit ke svedomi naroda, nesmi rozdeliti, ponevadz by to znamenalo pocatek koncu samostatnosti ceskoslovenske republiky. My jsme ji za strasne tezkych pomeru tvorili a jsme povinni to, co nam 28. rijen 1918 prinesl a dal, co jsme namnoze podedili jako vysledek nejvetsich obeti, ktere byly dany na oltar vlasti, zachovati nejen svym detem, ale veskere budoucnosti, aby jednou, az se propadnou nase hroby a az nove generace pujdou po travnicich nasich starych hrbitovu, byly to generace ceskoslovenske, silne, sebevedome a svobodne. (Potlesk.)