Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 42. schuze (obsah, prilohy) | Patek 3. cervence 1936

Pritomni:

Mistopredsedove: Donat, Klofac, dr. Hruban.

Zapisovatele: Kriz, Sehnal.

Celkem pritomno 102 clenu podle presencni listiny.

Clenove vlady: ministri dr. Derer, inz. Dostalek.

Z kancelare senatni: tajemnik senatu dr. Bartousek; jeho zastupce dr. Trmal.

Mistopredseda Donat zahajil schuzi v 9 hodin 8 minut.

obdrzeli: na dnesni schuzi sen. Nentvich, Rypar; dodatecne na vcerejsi schuzi sen. Juran, Nedved, Pfeiferova, Svoboda, dr. Smeral, Wenderlich; dodatecne na 30. cervna a 1. cervence t. r. sen. Reil.

Mistopredseda Donat (zvoni): Pristoupime k projednavani poradu,schuze, a to nejdrive k 1. odstavci, jimz je:

Zpravodaji jsou: za vybor soc.politicky sen. Brodecky, za vybor ustavne-pravni sen. Zimak.

Prosim zpravodaje za vybor soc. politicky, p. sen. Brodeckeho, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Brodecky: Slavny senate!

Osnova zakona, kterou projednavame, jedna o pracovnich pomerech redaktoru. Je to sice kratka osnova, ale dava se ji aspon kus spravedlnosti v dnesnich narodnich i mezinarodnich pomerech velmi dulezite kategorii pracovniku verejneho zivota. Doufejme, ze casem zaslouzi si nasi redaktori svou cinnosti, aby prava, jez jim dava tato osnova, byla rozsirena.

V §u 2 vyjima osnova z ustanoveni zakona redaktory, zamestnane ve sluzbach statnich a verejnych vubec.

V §u 3 zavadi osnova smlouvu o praci, a to pisemnou smlouvu jednotlivce, a pripousti

i smlouvu kolektivni, pres niz jenom priznivejsi podminky mohou zustati v platnosti.

Pokud se tyka platu, urcuje § 4 plat mesicni predem. § 5 urcuje, ze pri nemoci a urazu musi byti v platu pokracovano.

Velmi dulezity je § 6, ktery mluvi o tom, co tak zhusta se prihazi u lidi, kteri konaji svoji povinnost opravdu vazne a z presvedceni. § 6 ustanovuje totiz, ze opusteni prace na ucet zamestnavatele strany redaktora muze byti provedeno, nemuze-li redaktor konati prace pro dulezite soukrome prekazky, a vedle vypovednich lhut stanovi take, jeli redaktor donucovan k pracim, ktere se prici jeho odpovednosti a jeho nazoru, ze to je take duvod, aby redaktor na ucet zamestnavatele opustil zamestnani.

V § 7 mluvi se o opatreni pri cviceni ve zbrani, v §u 8 o ruznych trestech na svobode, ktere az do 6 mesicu musi byti hrazeny zamestnavatelem.

§ 10 mluvi o dovolenych. Dovolene se upravuji timto zakonem priblizne jako v zakon o dovolenych soukromych zamestnancu.

§ 11 stanovi oboustranne, ze soutez jineho zamestnani neni pripustna. Redaktori nemajice upraveny pomery, pomahali si v zivobyti vselijak tim, ze pracovali na dve, na tri strany. Zakon stanovi, ze soucasne trvale zamestnani v jinem podniku, prip. spoluucast na podniku druhem je zakazana. Vypovedni lhuta je upravena §em 12; o predcasnem zruseni pracovniho pomeru - to je otazka svedomi, o niz jsem mluvil - jedna § 14.

V § 16 jde o 3mesicni odbytne pro vdovu pro pripad umrti, § 17 stanovi uz zminene smlouvy kolektivni, ktere plati, ac nebyly primo upraveny, jsou-li uzavreny v soukromem zavode a zadali to zamestnavatel nebo zamestnanci.

Za denni list - ponevadz je tu urcite rozliseni v dovolenych atd. - je povazovan list, ktery vychazi nejmene 5krat tydne. Ostatni listy nepodlehaji zlepsenym ustanovenim. To je tak souhrnem strucne povedeno, o cem zakon jedna.

Jak jsem rekl jiz ze zacatku, dava zakon redaktorum kus prava a chceme veriti, ze redaktori v uznani toho, ze Narodni shromazdeni opravdu ma zretel k jejich tezkemu zamestnani, se zaslouzi o to, abychom mohli jiti az k uplnemu splneni pozadavku redaktoru. (Vyborne!)

Mistopredseda Donat (zvoni): Zpravodajem za vybor ustavnepravni je pan sen. Zimak. Davam mu slovo.

Zpravodaj sen. Zimak: Slavny senat! Pracovne pomery redaktorov v historickych zemiach republiky bolo doteraz mozne upravovat podla zakona c. 154 z r. 1934 o pracovnom pomere sukromnych zamestnancov. Na Slovensku a Podkarpatsku je to zak. cl. XIV z r. 1914, tlacovy zakon podla uhorskeho prava, ktory zostal na Slovensku a Podkarpatsku platny pre pracovne pomery redaktorov. Ale tieto ustanovenia maju velke medzery.

Uz od r. 1920 jednalo sa o specialny zakonny podklad pre redaktorsky pracovny pomer. V r. 1925 predlozil Syndikat csl. novinarov svoj vypracovany navrh zakona ministerstvu soc. peclivosti. K jeho prejednavaniu vsak nedoslo. V r. 1929 vstupil v platnost zakon o penzijnom poisteni novinarov, ale otazka pracovneho pomeru zostala otvorena. Mala sa riesit v ramci zakona o tlaci. Ani k tomu nedoslo.

Konecne po zjednani dohody medzi vydavatelskymi a tlacovymi podnikmi so zamestnaneckymi korporaciami, ktorym stal v cele Syndikat csl. novinarov, doslo k podaniu iniciativneho navrhu posl. snemovni poslancovi vladnych koalovanych stran. Je tedy toto uznesenie posl. snemovne, ktore prejednavame, diplom kompromisu korporacii zamestnavatelskych a zamestnaneckych za spoluposobenia ministerstva spravedlnosti a ministerstva socialnej peclivosti.

Prejednavany navrh zakona oznacuje za redaktorov tych, ktorych hlavnym povolanim je vykonavat dusevnu cinnost za tym ucelom, aby myslienky vyjadrene slovom alebo obrazom, ci uz vlastne, ci cudzie, vysly tlacou v redakcnej casti tlace. Ustanovuje, ze prava a povinnosti zamestnavatela a redaktora maju byt upravene pisomnou zmluvou, a keby bola este aj ina zmluva snad kolektivna, alebo i ustna, odchylna od zmluvy pisomnej, plati len potial, pokial je pre zamestnanca priaznivejsia. Plat redaktorov sa ma vyplacat mesacne vopred. Pre nemoc alebo uraz moze byt redaktor prepusteny az vtedy, ked tato prekazka v praci trva dlhsie o jeden mesiac, nez mu prislucha plat podla vypovednej lehoty, ktora je najkratsou 3 mesiace. Primerane je chranena zamestnanost redaktora pri vykonavani verejnopravnych povinnosti, ako je na pr. clenstvo v obecnom, okresnom alebo zemskom zastupitelstve, alebo ked redaktor je clenom poroty, svedkom a pod. Po dobu cvicenia vo zbrani prislucha redaktorovi plat a nezanika ani pre zamestnavatela povinnost podla zakona platit prispevky k socialnym poisteniam.

V pade zbavenia slobody redaktora v trestnej veci tlacovej prislucha mu plat po dobu 6 mesiacov po vypovednej lehote. Samozrejme, ze sa rozumie to stratenie slobody pre cinnost redaktorsku vtom istom casopise, kde ucinkuje.

Vsetky tieto okolnosti sa nezapocitavaju do dovolenej. Na dovolenu maju redaktori narok podla trvania zamestnania: po 6 mesiacoch 2 tyzdne, po jednom roku 4 tyzdne, vo vacsich redakciach po 10 rokoch zamestnania 5 tyzdnov a po dalsich 10 rokoch 6 tyzdnov. Vypovedna lehota je najmensia 3 mesiace a predlzuje sa pri dlhsom trvani zamestnania az do 1 roku.

Ponevac cinnost redaktora je tiez vecou ideoveho smeru a politickeho presvedcenia a tym tiez otazkou stavovskej cti, mohlo by dojst' k predcasnej strate zamestnania, ked casopis by sa stal majetkom zamestnavatela ineho ideoveho alebo politickeho smeru. Redaktor nemusi pracovat proti svojmu presvedceniu, ma narok na odstupne odpovedajuce dvojnasobnemu platu za vypovednu lehot.

To su tak zhruba podane vyznacnejsie ustanovenia tejto osnovy zakona, ktora ma poskytnut novinarom priaznivejsie pracovne pomery a socialnu ochranu nez aka vyplyva zo zakona o sukromnych zamestnancoch.

Ovsem ziadne ludske dielo nie je dokonale. I tento zakon nevycerpava vsetko to, co sa povodne ziadalo. Praks ukaze, akych doplnkov bude v buducnosti treba. A bude k tomu akiste prilezitost pri dobudovani celeho komplexu otazok suvisiacich s novinarstvom: Mam tu na mysli novinarsku komoru kompletny tlacovy zakon a ine.

Pri pojednavani o tychto dalsich zalezitostiach sa doplni iste to, co sa v praksi v tomto zakone neosvedci a co bude treba vykorigovat.

V duchu prijateho zakona sa prihliada k tomu, aby sa dbalo o vcasnu dohodu medzi vydavatelmi casopisov a novinarskymi organizaciami. A myslim, ze to bude tenkrat, ked sa bude cim skor jednat o uzavretie kolektivnych zmluv.

Bolo by mylne povazovat tuto osnovu zakona ako davanie vysad novinarskemu stavu. Je to len uznanie tej skutocnosti, ze povaha vykonu redaktorskej prace je odlisna od prace sukromnych zamestnancov a ze je tedy treba odlisneho zakonneho opatrenia.

Ustavne-pravny vybor pojednal o tejto osnove zakona vo svojej schodzi 1. jula 1936 a uzniesol sa doporucit slavnemu senatu tuto osnovu schvalit tak, ako je vytlacena v uzneseni posl. snemovne tisk sen. 250. (Souhlas.)

Mistopredseda Donat (zvoni): Zahajuji rozpravu.

Ke slovu je prihlasen p. sen. Pfrogner. Udeluji mu je.

Sen. Pfrogner (nemecky): Damy a panove!

Predlozeny zakon ma za ucel zabezpeciti existenci redaktoru a mozno jej oznaciti za pokus povznesti postaveni redaktorovo. S tohoto stanoviska muzeme predlohu uvitati. Redaktor musi byti pokud mozno nezavislym, cimz mu ma byti umozneno postaviti svou cinnost do sluzeb verejnosti. Ocenujeme-li spravne vyznam tisku pro verejny zivot, vidime, jak obrovskou odpovednost ma nesti redaktor v ohledu politickem a moralnim. Bohuzel nutno konstatovati, ze tento nazor o povolani redaktoru a o ukolech tisku daleko jeste nepronikl vseobecne. Prave naopak snazi se valna cast tisku, predevsim urcite vecerniky a obzvlaste bulvarni tisk - o urcitych listech emigrantu ani nemluve - a bohuzel take cast tisku, ktery je v primem nebo neprimem spojeni s vladou anebo alespon s kruhy koalici blizkymi, otravovati planovite ovzdusi a braniti dorozumeni mezi narody tohoto statu. Tento tisk svym stvavym zpusobem psani naprosto neprispiva k navazani pratelskych styku, oprenych o vzajemnou uctu a duveru, nybrz budi neustale neduveru a neklid a poskozuje tim netoliko jednotlive skupiny lidu, nybrz i stat. Mimo to rozseva nenavist a neduveru neustalym podezrivanim sousednich narodu a obzvlaste nemeckeho naroda a Nemecke rise s umyslem zabraniti dorozumeni mezi staty a narody, ktere by bylo v zajmu vsech. Proti takovemuto zpusobu tisku bylo by nalehave potrebi ochranneho zakona.

Byli bychom ovsem spokojeni jiz tim, kdyby se pouzilo jen platnych jiz zakonu take proti tomuto druhu tisku. (Ruzne vykriky.)

Slyseli jsme sice s uspokojenim od rozhodujicich cinitelu ve state, ze neschvaluji neustale a dusledne stvani proti Nemecke risi, ba dokonce je odsuzuji. Muzeme vsak takovato prohlaseni brati na vedomi jen jako znamku lepsiho nazoru a dobre vule jednotlivych osob, nemuzeme vsak neustale a dusledne stvani proti Nemecke risi prehlizeti a umlcovati tak dlouho, dokud toto stvani opravdu trva, ani tehdy, kdyz tim zpusobujeme neprijemnosti.

Ze sterych dukazu, jez bych mohl uvesti, chci citovati jen nekolik charakteristickych vet z jisteho emigrantskeho platku. Tam jsme mohli na pr. posledni pondeli cisti pisatel pritahuje Winstona Churchilla a tento pry pravi (cte): "Valka se nemilosrdne a bez slitovani blizi den ze dne." Svetovy mir jest ohrozen podle jeho mineni jen Hitlerem. Neveri Hitlerovu ujistovani o miru, neveri zadnemu berlinskemu cestnemu slovu. "Bohuzel jsou take jeste u nas lide, kteri si nechteji priznati pravou situaci, ve ktere Evropa jest. Povazuji z hospodarskych duvodu preorientovani k Nemecku za mozne, poskytne-li Treti rise zaruky, ze se nedotkne Rakouska a Ceskoslovenska. Ale jake zaruky to maji byti?"

A dale priznacnym zpusobem: "Nikoli, pouha myslenka vystoupiti z fronty evropskych narodu, ktere se musi semknouti proti Nemecku, je zlocinnym optimismem, ktery nebezpeci valky zvysuje na misto aby je snizoval. Bud ma pravdu Winston Churchill a valka se nemilosrdne a bez slitovani blizi den ze dne, pak mozno hospodarske argumenty pro sblizeni s Nemeckem porovnavati s jednanim obchodnika, ktery mezi tim, co jeho dum stoji v plamenech, misto aby zavolal hasice, chce nejdrive nejakemu zakaznikovi odmeriti tri metry barchetu, anebo je Winston Churchill uzkostlivy a s nim vetsina lidstva, ponevadz se vrha do nakladneho dobrodruzstvi bezprikladneho zbrojeni." A dale: "Nyni i je nebezpeci tak velike, ze vsechno nespokojene potrasani hlavou nad spoutanym hospodarstvim nabyva povahy povazlive lehkomyslnosti."

A nyni, ponevadz to s Hitlerem samotnym nejde: "Pan Konrad Henlein na druhe strane chce byt radeji s Nemeckem nenaviden, nezli aby si dal neco odkoupiti ze sve lasky ke kulture Treti rise." Pozorujte, panove, umyslne znetvoreni reci Konrada Henleina. Pak se pravi dale: "Nenazval sice jeste nikdy valku zlocinem, ponevadz prece podle hitlerovske ideologie je valka necim svatym a krasnym..." (Vykriky sen. Grunznera.) Vzdyt ja mohu pockati.

"Henlein musi zadusiti urcite romanticke nadeje, ktere chovaji v nemeckem uzemi, jednou pro vzdy tim, ze prohlasuje: Valka je zlocinem, a ten, kdo ji zacina, je zlocincem." A nyni ke konci: "Necini-li tak, jedna pri kriticke situaci svetove nejen proti teto zemi, ve ktere po staleti ziji vedle sebe Nemci a Cesi, nybrz predevsim i proti nemeckemu obyvatelstvu jako zlocinec. Jsou zlociny z pasivity a oportunismu."

Tyto ukazky jsem podal nikoli proto, ze snad povazujeme tento platek za velmi vyznamny, nybrz jen proto, ponevadz se ve vsech publicisticky orientovanych a interesovanych kruzich tvrdi, ze je bohate dotovan z jistych fondu statni povahy.

Prave tak jako se ztezuje situace zahranicni politiky, ztezuje se take obor vnitrni politiky. Je nutno to konstatovati na tomto miste proto, ponevadz se vytky proti Nemecku zjevne pronaseji nemnoze nikoli z te priciny, ze je nekdo presvedcen o jejich spravnosti, nybrz se tim maji jen oduvodniti vnitropoliticka opatreni proti sudetskym Nemcum. Obzvlast zretelne projevilo se pusobeni casti tisku d poslednich dnech po chebske reci predsedy sudetskonemecke strany Konrada Henleina. Stejne zretelne bylo konstatovati skutecnost, ze censurni urady pouzivajice sve moci, uzivaji dvojiho lokte, a ze to casto cini proti zajmum verejneho klidu a poradku. Zvykli jsme znenahla tomu, ze projevy techto stvavych apostolu s klidem pomijime. Musime vsak bohuzel konstatovati, ze velka cast ceskych stran a ceskeho lidu a dokonce odpovednych vladnich kruhu da na sebe pusobiti timto nevecnym a nenavistnym zpravodajstvim a ze se namnoze nedostava ani moznosti ani dobre vule jiti po objektivnim zpravodajstvi nebo slysenim obou stran na kloub skutecnosti. Je nam nesrozumitelno, jak "Severocesky list" mohl prinesti tento primo nepochopitelny clanek a ze censurni urad neshledal priciny zakrociti proti tomuto zpevu nenavisti. Cituji doslovne (cte):

"Henlein, vudce loyalni sudetskonemecke strany, odvrhl svou masku a pronesl v Chebu velezradnou rec, pro kterou by kazdy jiny smrtelnik byl byval ihned zatcen a podle zakona na ochranu republiky odsouzen. Je smutne, ze si Praha stale jeste neuvedomuje, jak straslivou je prosta skutecnost, ze v tyle republiky stoji milion krvelacnych nepratel a velezradcu. (Ruzne vykriky.) Neni jen smutne, nybrz pro stat primo nebezpecne, ze se varovnym hlasum hranicaru nedoprava sluchu. Je sice spravne, ze Nemec je stale Nemcem a ze mu lasku k nasemu statu nevnutime, ale na druhe strane nesmime prehlizeti, ze se v ceskoslovenske republice nemecti obcane vychovavaji Konradem Henleinem, ochotnym zakem Adolfa Hitlera, primo k nenavisti proti statu. Jiz proto zaslouzil by "vudce" Henlein dozivotni zalar a jiz proto byl by za stejnou cinnost jak v Rusku, tak take v Nemecku exemplarne potrestan. Svou chebskou reci postavil se vsak velezradce Henlein take mimo zakon. A jako takovy zasluhuje jen jedno: Byti postaven ke zdi anebo k provazu. Vrahy vesime, proc nezniciti jedovate individuum, ktere je za svou velezradnou a statu nebezpecnou cinnost placeno cizimi mocnostmi? (Ruzne vykriky.) Odstrante kreaturu, ktera pripravuje zniceni naseho celeho statu a pokousi se ohroziti mir v cele Evrope!"

Naproti tomu zvlastni vydani casopisu "Rundschau", jez nemelo za ucel nic jineho nezli sdeliti verejnosti obsah chebske reci a prispeti tim podstatne k objasneni, propadlo konfiskaci a mimo to byla "Rundschau" na 6 mesicu zastavena.

Timto jednostrannym provadenim censury mohl a musel u vetsiny ceskeho lidu a bohuzel take v odpovednych kruzich vladnich vzniknouti nazor, jakoby sudetskonemecka strana nemela prime linie, pohybovala se oklikami a chystala se masy nemeckeho lidu ve state radikalisovati. Konstatujeme, ze jsme dosud zachovali linii, kterou nas predseda Konrad Henlein opetovne jasne ukazal, a ze ji take v budoucnosti bezpodminecne a bez jakehokoli kompromisu zachovame. Konrad Henlein jiz ve sve reci v C. Lipe a v poslednich dnech zase ve Varnsdorfu jasne projevil, ze sudetskonemecka strana zamita valku jako prostredek k reseni evropskych problemu a ze svou ulohu spatruje v tom, prispivati k shodnemu a smirnemu reseni techto problemu a privoditi trvale dorozumeni mezi narody. Toto prohlaseni opetoval Konrad Henlein v Chebu jeste jednou zpusobem obzvlaste vyznamnym a jasnym.

Ovsem nemohlo se pri tom popriti, ze na druhe strane dosud neni znamek, ze by tato nase poctiva vule dosla ohlasu. Nutno naopak konstatovati, ze se problemu a jeho reseni vyhyba. Na tom take niceho nemeni opetovne ubezpecovani odpovednych lidi ve state, dokud jsou v prikrem rozporu s tim, jak se chova aparat a cast ceskych stran. Nemuze to za zadnych okolnosti prispeti k tomu, aby se u sudetskych Nemcu vytvorila klidna bezpecnost a duvera v hospodarsky a kulturni vyvoj sudetskonemecke skupiny narodni, i kdyz nas pan ministr veci zahranicnich necha dokonce postoupiti na druhy statni.narod, kdyz se vsak pres to planovite dale pracuje na odnarodneni netoliko lidi, nybrz predevsim i pudy a pracovniho mista, tedy zivotniho zakladu sudetskych Nemcu. Musime jasne varovati pred tim, aby nekdo chtel otazku resiti ochotou, ktera v politicke praxi je bez vyznamu, jako na pr. jmenovani dalsiho ministra bez oboru pusobnosti a bez privrzencu, jen aby se tak pred cizinou ryze z duvodu propagandy vystupovalo proti skutecnosti, ze nasledkem sudetskonemeckeho jednotneho hnuti stal se nemecko-cesky problem ve svetove verejnosti predmetem diskuse. Neni naprosto nasi snahou uplatnovati sva prava a sve zivotni naroky nekde v cizine. Mnohem radeji bychom se s vami dorozumivali doma. K tomu vsak musite vytvoriti predpoklady a bez postrannich myslenek hledati poctive dorozumeni s nami. To vsak je nemozno, dokud cast ceskeho tisku bude volati, ze jazykovou hranici nutno posunouti k hranici statni, a dokud potrva pokracujici vytlacovani z pracovniho mista, zrizovani ceskych mensinovych skol v nemeckem uzemi, udrzovani techto skol lakanim nemeckych deti a dokud potrva opetovne vysloveny pozadavek hranicaru po zrizeni pasma, ve kterem jen t. zv. statne spolehlive zivly smeji byti majiteli pozemku, a dokud tudiz se bude jasne projevovati umysl upraviti sudetskonemecky problem planovitym prostoupenim nemeckeho uzemi a dalekosahlym odnarodnovanim - a dokud clen predstavenstva smerodatne vladni strany, pani posl. Zeminova, po nenavistne reci bude plna nenavisti volati "Hnali jsme vas a pozeneme vas dale!" (Vykriky: Fuj!) ze proti temto snaham nutno postaviti jasny pozadavek uznani jazykove hranice, muselo by byti samozrejme kazdemu rozumnemu cloveku, ktery sudetskemu Nemci chce poprati jeho poctive a v miru nabyte zivotni misto a jeho zivotni predpoklady jako pozadavky samozrejme. Vzhledem k dosavadnim zkusenostem je pozadavek po kulturni a hospodarske samosprave rovnez nezbytnou nutnosti. Nestaci nam, ze se nam priznava pravo na kulturni spolecenstvi s nemeckym materskym narodem, kdyz se pri kazde prilezitosti projevuje snaha, prestrihnouti nitky k nemeckemu dusevnimu zivotu. Posledni konfiskace nemeckych knih jsou toho vymluvnym dukazem. Jsou vsak take dukazem toho, ze tu neni ani normalniho, natoz pak iniciativniho kulturniho spolupusobeni s Nemeckem, jak vcera pan predseda vlady racil tvrditi. Je skutecnosti, ze podkarpatskym Rusum v poctu asi 500.000 byla samosprava ustavou zarucena. Je priznacno, ze Hlinkova skupina od let zada samospravu pro Slovaky, jichz jest asi 2 miliony, aniz kdo dosud v tom spatroval prohreseni proti jednotnosti statu, a je stejne priznacno, ze se stejny pozadavek pro. sudetskonemeckou skupinu lidu o 3 1/2 mil. smi pranyrovati jako velezrada. Jsme presvedceni, ze jen reseni, jez navrhujeme, muze vesti k trvalemu uklidneni mezi narody ve state, a prohlasujeme, ze podle naseho presvedceni neni jineho podkladu k vyjednavani. Povazujeme za nutne zjednati uplne jasno v teto otazce, tak dulezite pro nasi skupinu lidu a pro stat. (Souhlas.) Nynejsi stav mohl by obzvlaste vzhledem ke stale tisnivejsi situaci sudetskych Nemcu, ktera jen jeste zostruje trpky pocit, ze jsou nikoli snad druhym statnim narodem, nybrz statnimi obcany druheho radu, miti nedozirne nasledky pro narody ve state a pro stat samotny.

V teto souvislosti dluzno take poukazati k tomu, ze valna cast tisku se neustale snazi konstatovati bezuspesnost nasi politiky. K tomu mozno jen rici, ze tato vytka postihuje vladni strany a vladu, ktere take v posledni dobe nemohou vykazati nejmensiho uspechu, ponevadz se ani samy ani jejich spolecnici ve vlade nepokusili vedle pouheho nemecko-ceskeho slozeni vlady resiti nemecko-cesky problem. Stejne tak nelze vykazati v posledni dobe uspechy na poli hospodarskem a socialnim. Na tom take niceho nezmeni treti ministerske misto, ktere bylo nyni nemeckym vladnim stranam priznano.

V ceskych kruzich bylo nam zazlivano, ze si dovolujeme miti mineni o zahranicni politice a toto mineni projevovati. Monopol na vytvareni nazoru o zahranicni politice reklamuje se jedine pro vladu. Trpi se vsak v rozporu s timto nazorem, ze nejen tiskove organy urcitych politickych stran vladnich, nybrz stejne i listy vladou podporovane smeji samy provadeti tuto dvojakou politiku proti Nemecke risi. Co vsak mame rici vzhledem k tomu, co konstatoval pan predseda vlady, kdyz dokonce jeden z jeho kolegu, pan ministr spravedlnosti dr. Derer, v rozhlasove prednasce prohlasil, ze Cesi a Slovaci musi spolecne klasti odpor tendencim Germanu, Madaru a Polaku a ze spolecnemu nepriteli (Nemecke vykriky: Slyste, slyste!) mozno celiti tim lepe, cim silnejsi bude solidarita Cechu a Slovaku. (Nemecke vykriky: Slyste, slyste!) Pak jiste nelze jiz mluviti o "soukromych nazorech", ktere nemaji dusledku pro mezinarodni vztahy. (Vykriky.)

Chebske prohlaseni Konrada Henleina o nasem pomeru k nemeckemu narodu a obzvlaste k Nemecke risi vzbudilo v ceskem tisku zvlastni rozechveni. Konstatujeme, ze nase strana ani v teto otazce nezmenila sve dosavadni stanovisko. Vzpominame na to, ze jsme jiz na podzim r. 1935 pri debate o expose ministra veci zahranicnich v obou komorach parlamentu podali jasne prohlaseni, ze si musime prati uprimny a pratelsky pomer ke vsem svym sousedum, a obzvlaste k Nemecke risi. Kazdemu poctive smyslejicimu a narodne citicimu musi byti srozumitelno, ze nemuzeme souhlasiti s politikou, ktera nevylucuje moznost, ze by Ceskoslovenska republika mohla byti zatlacena do fronty proti Nemecku. Takovato situace by nas privedla do tezkeho dusevniho konfliktu mezi narodem a statem. (Souhlas.) Bohuzel nejsou nase obavy neoduvodneny, ponevadz takoveto umysly nelze popriti a v teto sini jiz opetovne byly otevrene vysloveny (Souhlas.), i kdyz jine nemecke strany sleduji taktiku vymlceti se o tomto bode, ktery se jim jako vsechny druhe jevi prilis choulostivym, aby se nepripravily o prizen vlady; a kdyz bez odporu prihlizeji k planovitemu a nenavistnemu stvani tisku, musi jim samym byti jasno, ze se nalezaji v rozporu k pocitum nejen vetsiny nemeckeho lidu ve state, nybrz i svych vlastnich privrzencu, a ze zamlcovanim samozrejmych a prirozenych pozadavku sudetskych Nemcu ani statu neprokazuji zadnou sluzbu. (Souhlas.) Myslime, ze opacne prohlaseni s nasi strany mohla by se brati vazne jen na ukor nasi narodnostni slusnosti.

Myslime, ze jsme dnesnimi projevy jasne dokazali, ze linii jednou zapocatou dodrzime, a muzeme prohlasiti, ze ani v budoucnosti nechceme ani radikalisovati ani odstrasovati. Jestlize tisk povazoval za nutne zahaliti do mystickeho temna take zpusob poradani sjezdu nasich funkcionaru, muzeme jen konstatovati, ze pri tom neslo o zadne tajne zasedani, ze se reci tam pronesene jiz tisknou a ze jinak kritiku stran zpusobu naseho sjezdu rozhodne odmitame jako vmesovani se do nasich nejvlastnejsich veci. (Souhlas.) Chtel bych jeste jednou s obzvlastnim durazem prohlasiti, ze rec naseho predsedy Konrada Henleina jako nase veskera dosavadni cinnost mela jen jeden ucel, totiz projeviti dulezitost a nutnost poctiveho dorozumeni a ochotu k takovemuto dorozumeni pri zdurazneni jedine mozneho podkladu jednani. Tomuto umyslu odpovida take navrh Konrada Henleina na vytvoreni nemecko-ceske spolecnosti, abychom konecne meli prilezitost naucit se poznavati a ctiti mezi sebou jako lide, jako jediny prostredek proti hrozive se vzmahajicimu odcizeni, na kterem v neposledni rade ma vinu tisk, ktery dosud mel jen moznost na ceskou verejnost neblaze pusobiti tendencnimi zpravami, skutecnost znetvorujicimi, a ktery naprosto nepoznavaje sve ukoly, zneuziva sveho vlivu na verejne mineni proti zajmu narodu a statu. (Souhlas.)

Jak potrebne a opravnene jsou tyto nase vyvody, dokazal nikdo mensi nezli pan predseda vlady sam ve sve vcerejsi reci: Tvrdili pan predseda vlady, ze slova Henleinova vytvorila, ovzdusi, ve kterem mlha tmy pada na vsechny problemy, jejichz reseni prave naopak vyzaduje jasno a objektivnosti, pak musime konstatovati, ze se dosud nikdo tak poctive nesnazil jako Konrad Henlein, aby s plnou a nezaludnou uprimnosti privodil ujasneni v otazkach, o nez jde. (Souhlas.)

Musime se take co nejostreji ohraditi proti insinuaci, ze zijeme z nenavisti ceskeho statu a lidu proti Nemecke risi a ze bychom bez teto nenavisti pozbyli moralniho podkladu sveho hnuti. Myslime, ze jsme vsemi svymi recmi a dosavadnim svym jednanim dokazali, ze prave opak je pravdou a ze prave proto klademe pozadavek po zjednani dobrych sousedskych styku s Nemeckou risi a odsuzujeme vsechno, co by nejak mohlo ohroziti tyto dobre styky anebo jejich navazani. (Souhlas.)

Co nejostreji nutno odmitnouti nazor, ze mluvci sudetskonemecke strany svou thesi vybudoval na nepravde. Dnesni me vyvody musely zajiste kazdeho nepredpojateho presvedciti o pravde podkladu naseho nazoru o problemu a jeho reseni. Rovnez tak dluzno odmitnouti domnenku, ze si nekdo v sudetskonemecke strane nebezpecne zahrava s pokusem vypestovati neduveru mezi Nemeckou risi a Ceskoslovenskou republikou. Zalezi li nekomu na odstraneni prekazek a neduvery, pak to plati o nas. (Souhlas.) Rec Konrada Henleina v Chebu mela za ucel vyjasniti ovzdusi a odstraniti stin s tech problemu, jejichz reseni - to je take nas nazor - vyzaduje nejvetsiho jasna. Jde ovsem pri tom o skutecne reseni problemu, nikoli vsak, jak mini pan predseda vlady, o nezavaznou diskusi o nejdulezitejsim statnim problemu.

Nic nam neni vzdalenejsi, nez z titulu nemecke narodnosti ciniti pokusy, byt i detinske pokusy, staveti tento stat proti Nemecku. Takovyto pokus byl by nejen detinsky, nybrz i neodpustitelnym pokleskem proti nasi zakladni myslence smerujici k hajeni sudetonemeckych zivotnich zajmu, k uklidneni, k dorozumeni a ke smireni narodu. (Souhlas.)

Stejne tak neni nasim umyslem staveti sudetske nemectvo do rozporu s ceskoslovenskym statem, ale nikdy neupustime od zaujate linie nekompromisniho boje za prava a zivotni zaklady Nemcu v tomto state. Neprestaneme nikdy povznaseti sveho hlasu pro poctive dorozumeni, jako nikdy neprestaneme potirati vse, co se rusive stavi proti skutecnemu a trvalemu smireni. (Potlesk senatoru sudetskonemecke strany.)