Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Naproti tomu zostruje sa postup proti cudzozemcom prevadzajucim valutove podludnictvo. Tych, ktori budu posudeni pre zlocin podla tohoto zakona, musi sud vykazat z uzemia Ceskoslovenskej republiky. Tych, ktori budu posudeni pre tazky dochodkovy prestupok, nemusi sud vykazat, ale moze.

Mam informacie, ze poskodzovanie ceskoslovenskej meny roznymi sposobami, na pr. i arbitrazou cennych papierov, dosahovalo az 45 mil. a v jednom pripade dokonca 80 mil.

Vlada sleduje tedy tymto svojim navrhom bedlivejsiu ochranu csl. meny a tym tiez ochranu ceskoslovenskeho devizoveho hospodarstva. Preto ustavne-pravny vybor pojednavajuc o tomto vladnom navrhu tlac sen. 219 v svojej schodzi dna 23. juna konanej sa usniesol doporucit, slavnemu senatu, aby navrh zakona schvalil v tom zneni, ako je vytlaceny v tlaci 239. (Souhlas.)

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Davam slovo zpravodaji rozpoctoveho vyboru, panu sen.dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavny senate!

Z duvodu, ktere zde jiz uvedl zpravodaj vyboru ustavne-pravniho, pripojuje se vybor rozpoctovy k navrhu vyboru ustavne-pravniho a doporucuje schvaliti usneseni posl. snemovny. (Souhlas.)

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Nikdo se ke slovu nehlasi, rozprava odpada. Senat je zpusobily se usnaseti. Budeme hlasovati o osnove zakona, jeho nadpisu a uvodni formuli podle zpravy vyborove ve cteni prvem. Jsou namitky? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasi s osnovou zakona, jeho nadpisem a uvodni formuli podle zpravy vyborove ve cteni prvem, necht zvedne ruku. (Deje se.)

To je vetsina. Osnova zakona s nadpisem a uvodni formuli byla schvalena podle zpravy vyborove ve cteni prvem.

Z usneseni predsednictva senatu podle §u 54 jedn. radu budeme jeste v teto schuzi hlasovati o projednavane osnove take ve cteni druhem.

Tazi se panu zpravodaju -za vybor ustavne-pravni sen. Zimaka a za vybor rozpoctovy sen. dr Karasa - zda navrhuji nejake textove zmeny?

Zpravodaj sen. Zimak: Nie.

Zpravodaj sen. dr Karas: Rovnez ne.

Mistopredseda dr Hruban (zvoni):

Kdo souhlasi s osnovou zakona, jeho nadpisem a uvodni formuli, schvalenou prave ve cteni prvem, take ve cteni druhem, necht zvedne ruku. (Deje se.)

To je vetsina. Osnova zakona s nadpisem a uvodni formuli byla schvalena podle zpravy vyborove take ve cteni druhem.

Dalsim odstavcem poradu je:

Zpravodaji jsou: za vybor kulturni sen. Zeman, za vybor ustavne-pravni sen. dr Havelka.

Davam slovo zpravodaji za vybor kulturni, panu sen. Zemanovi.

Zpravodaj sen. Zeman: Slavny senat!

Zidovske nabozenske pomery na uzemi dnesnej csl. republiky neboly so strany statu dlho upravene urcite a trvale, ackolvek zidia vyskytuju sa tu uz od pociatku statu ceskeho i uhorskeho ako obchodnici i finacnici koruny, obdareni cetnymi privilegiami (zvlast v XIII. storoci), stojac pod zvlastnou ochranou kralovskej komory.

V ceskych zemiach siaha prva systematickejsia uprava az do doby jozefinskej, kedy pocina vlivom svobodomyselnejsieho nazerania na nabozenske presvedceme cloveka prepracovavat sa myslienka zrovnopravnenia zidov s ostatnym obyvatelstvom.

Je to pre Cechy zidovsky poriadok (Judenordnung) z r. 1797, pre Moravu (General-Polizei Prozess- und- Commerzialordnung) z r. 1754 s dodatkom z r. 1763 a t. zv. tolerancny patent z r. 1781.

Obciansku rovnopravnost, a volny vykon kultu dala zidom teprv rakuska ustava z 25. aprila 1848, co potom bolo blizsie vyjadrene v cisarskom patente zo 4. marca 1849, cis. 151 r. z. Rakuskym statnym zakladnym za konom z 21. decembra 1867, c. 142 r. z., odstranene bolo potom dosavadne obmedzenie zidov vobec.

V tej istej dobe boli zrovnopravneni zidia i v byvalych Uhrach co do vykonu vsetkych obcianskych a politickych prav zak. cl. XVII/ 1867.

Systematicka zakonna uprava kultovej or ganizacie v zemiach ceskych, dodnes platna, stala sa v byv. Rakusku az zakonom zo dna 21. marca 1890, c. 57 r. z., kterym boly upravene vonkajsie pravne pomery izraelskej nabozenskej spolocnosti a ako zaklad tejto spolocnosti stanovene jednotlive nabozenske obce ako verejne uzemne korporacie, zahrnujuce vsetkych zidov, ktori v obvode nabozenskej obce maju riadne bydlisko.

Myslienka jednotneho zorganizovania zidov v byv. Uhorsku stroskotala. Uhorska vlada uz roku 1868 svolala sjazd (kongres) nabozenskych obci zidovskych a predlozila im svoj projekt. Na usneseonia kongresu, ktore boly schvalene kral,, rozhodnutim zo dna 14. jula 1869, pristupila vsak hned len cast nabozenskych obci zidovskych liberalnejsieho smeru, t. zv. obce neologicke, kongresove. Tieto obce boly potom zorganizovane v zemsky svaz s ustrednou kancelariou v Budapesti. Obce prisnejsej nabozenskej observancie, t. zvane orthodoxne, prijaly vladny projekt az neskor sie a teprv r. 1906 utvorily obdobny svaz s prislusnou ustrednou kancelariou taktiez v Budapesti a ich organizacny statut bol schvaleny kral. rozhodnutim z 22. oktobra 1871. Len maly pocet obci nechcel sa ani potom sdruzit, a zostal v starom stave bez vyssej organizacie a preto sa tymto obciam hovorilo status quo-ante.

Tento stav, podla ktoreho nabozenske obce na uzemi byv. Uhorska boly organizovane podla troch ritov jednak ako obce orthodoxne, jednak ako kongresove a ako nabozenske obce status quo-ante, zostal v platnosti i v Ceskoslovenskej republike.

Treba vsak podotknut, ze podla jedneho najdolezitejsieho a posial, platneho stareho uhorskeho predpisu, t. zv. Trefortskeho nariadenia (nar. min. kultu a vyucovania z 21. juna 1888, cis. 1191 pres.), vsetky tieto skupiny treba povazovat za prisluchajuce k jednej a tej istej konfesii, tak s hladiska statne-politickeho, ako aj s hladiska konfesie zidovskej.

V byv. Uhorsku bolo potom nabozenstvo zidovske prehlasene zak. clankom XLII/1895 za nabozenstvo recipovane a ako take zostalo v Ceskoslovenskej republike na rozdiel od zemi historickych, kde je izraelska nabozenska spolocnost spolocnostou dotacnou, pokial ide o platy duchovnych a pokial ide o administrativne potreby iba subvencne.

Vznikom Ceskoslovenskej republiky bolo pretrhnute spojenie zidovskych kultovych obci na Slovensku a Podkarpatskej Rusi s ich byvalymi ustrednymi organmi v Budapesti a vytvorene nove samostatne svazy. Prvy, od Madarska neodvisly, so sidlom v Bratislave bol vytvoreny ako "Organizacia autonomnych orthodox. zid. obci na Slovensku", ktorej stanovy boly schvalene vynosom ministra s plnoumocou pre spravu Slovenska zo 4. aprila 1920, cis. 4181 adm. a ktora je temer obligatorna a pracuje s uspechom. O nieco neskorsie so skupily sa v obdobny svaz i ostatne kultove obce a zriadily si "Svaz kongresovych a status quo-ante zid. nab. obci na Slovensku", rovnako s ustrednou kancelariou v Bratislave, ktoreho stanovy schvalene ministerstvom skolstva a narodnej osvety 22. novembra 1926, cis. 134.571/VI, a kteremu r. 1928 povolena bola zmena nazvu vo "Svaz zidovskych nabozenskych obci na Slovensku Jeschurun".

Na Podkarpatskej Rusi nedoslo k vytvoreniu podobnych svazov; tamojsie orthodoxne nabozenske obce sa pridaly r. 1923 k slovenskemu svazu, ktery pre ne zriadil v Uzhorode expozituru, kde potom vynosom min. sk. a n. osv. z 29. marca 1935, c. 153.642/34, k do ziadaniu valnej casti orth. zid. nab. obci na Podk. Rusi schvalena samostatna organizacia orth. zid. nab. obci na P. Rusi s ustrednou kancelariou v Uzhorode.

Naproti tomu v byv. Rakusku (v predlitavskych zemiach) nedoslo vobec k vytvoreniu vyssej kultovej organizacie zidovskej. Ac kolvek uz pri poradach ako v poslaneckej i panskej snemovni X. zasadnutia byv. rakuskeho parlamentu r. 1888 bolo na pripustnost, takejto organizacie pamatane a tiez od sameho vydania zakona zidovstvo hlavne v ceskych zemiach neprestalo usilovat o takuto vyssiu organizaciu a zdoraznovat jej nutnost, nebolo v byvalom Rakusku pre tuto organizaciu z dovodov politickych ani dost porozumenia.

Teprv po prevrate doslo v Ceskoslovenskej republike k prezatymnemu rieseniu tejto otazky faktickym vytvorenim piatich svazov:

1. Svazu zidovskych nabozenskych obci na Morave r. 1924.

2. Svazu z. n. o. vo Sliezsku r. 1925.

3. Svazu prazskych z. o. r. 1925.

4. Svazu ceskych n. o. z. v Cechach r. 1926.

5. Svazu z. n. o. s nemeckym jednacim jazykom r. 1927,

a co viac, k vytvoreniu pracovneho sdruzenia tychto svazov pod menom "Nejvyssi rady svazu nabozenskych zidovskych obci v Cechach, na Morave a ve Slezsku", stanovy ktorej boly ministerstvom sk. a n. osv. schvalene vynosom zo dna 3. septembra 1927, c. 97.759/ 27-VI. Avsak nedostatok zakonneho podkladu tejto organizacie mal za nasledok, ze tieto svazy nemohly svoje poziadavky proti svojim nizsim organizaciim uplatnovat, so ziaducim dorazom, ked im poslusnost, mohla byt kedykolvek vypovedana alebo aspon omedzena pohrozkou vystupu zo svazu. Na priklad ustenovenie, ktorym by sa venovala politicka exekucia k vymahaniu prispevkov tymto svazom od nizsich jednotiek, obdobne, ako to nariaduje § 22 zakona cis. 57 z r. 1890 pre nabozenske prispevky nabozenskym obciam, vyziaduje ustanovenie zakonne.

Uz v r. 1921 Representace zemskeho zidovstva v Cechach ziadala o svolanie ankety o zriadeni organizacie okresnych resp. vyssich svazov. Od r. 1931 o upravu vyssej organizacie zidovstva usiluje Nejvyssi rada svazu, ktora potom po schodzi, poriadanej v decembri 1931 v Moravskej Ostrave, predlozila min. sk. a n. osv. ramcovu osnovu o uprave vyssej organizacie a prislusny navrh vladneho nariadenia. Ministerstvo s. a n. osv. vsak vypracovalo vlastnu osnovu, ktora po prevedenom pripomienkovom riadeni bola schvalena v min. rade dna 6. juna 1936.

Prezto, ze ministerstvo sk. a nar. osv. na zaciatku sa snazilo o prevedenie jednotnej organizacie zidovstva v celej republike, upu stilo neskorsie od tejto unifikacnej snahy z dovodov ucelnosti a i z dovodov urychlenia tak dlho dozadovaneho prevedenia zakonnej upravy v historickych zemiach, lebo prevedenie unifikacie naraza zatial, na odpor so strany orthodoxov na Slovensku a P. Rusi, ktori su daleko prisnejsieho konfesneho citenia.

Tymto navrhom zakona dostava sa zidovskej spolecnosti nabozenskej v zemiach Ceskej a Moravskosliezskej zakonnej upravy vyssej organizacie.

Kulturny vybor preto doporucuje sl. senatu, aby prijal tuto osnovu zakona bezo zmeny vo zneni nizsie uvedenom. (Souhlas.)

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Davam slovo zpravodajovi za vybor ustavne-pravni, panu sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavny senate!

Pravni a spolecenske postaveni zidu v zemich krestanskych spocivalo bez podstatne zmeny az do konce XVIII. stoleti na normach vzniklych ve XII. a XIII. stoleti.

V dobach rimsko-nemeckych cisaru nazyvaji prameny pravni zidy "servi camerae" (sluhy cisarske pokladny) a ve zlate bule z roku 1356 prohlasuje cisar Karel IV., ze vsichni zide hrdly i statky patri komore, jsouce v moci cisarove, ("takze my dle sve moci muzeme s nimi ciniti, nakladati, jak chceme").

Pravo "miti zidy" propujcovali pozdeji nemecti cisarove nekterym stavum risskym i biskupstvim; rovnez i opacne pravo, ze nemusi zidu ve sve zemi trpeti, povolovali cisarove. Ackoli Karel IV. a syn jeho Vaclav udelili zidum mnoho prav a stanovili prisne tresty na jich utlacovani, vychazeli oba z tehdejsiho pravniho stanoviska, ze zide jakozto chranenci panovnikovi primo podlehaji cisarske komore.

Vseobecny snem cesky konany r. 1501 usnesl se, ze vyda se zidum v Cechach verejny ochranny list, "ze maji se po vecne casy u zeme koruny ceske trpeti a provini-li se nektery ze zidu proti zemskym zakonum, ze se ma toliko vinika potrestati, celemu zidovstvu ze se to vsak nikterak pricitati nema." Tento list potvrdili pote: Ferdinand I., Maximilian II., Rudolf a Matyas. Kral Ferdinand II. propujcil zidum r. 1627 netoliko tataz prava jako jeho predchudci, nybrz rozsiril jejich prava. Cisarovna Marie Terezie naridila sice vypovezeni zidu z Cech, nez jiz pristiho roku povolila jim dalsi pobyt v zemi na neurcitou dobu; duchovenstvu prikazala, aby nezadalo tax za snatky zidovske; prvorozencum dovolila vchazeti ve snatek. Pozdeji priznal se nekterym zidum i inkolat; povoleni ke snatkum zaviselo tez na jistych podminkach.

R. 1780 prohlasil cisar Josef II. v tolerancnim ediktu, "ze zidum v Cechach nedostava se zadouci osvety a dovolenych zpusobu vyzivy, by se stali uzitecnymi cleny statu"; tymz ediktem dovolilo se jim na pr., aby zdelavali role, aby se ucili vsem remeslum a provozovali svobodna umeni a obchod ve velkem, setrice vseobecnych predpisu, aby byli zprosteni obvyklych dvojnasobnych tax soudnich.

Dalsi krok k reorganisaci zidovskych pomeru pravnich ucinil cisar Frantisek, ktery vydal pro Cechy t. zv. patent zidovsky ze dne 3. srpna 1797 a pro Halic zidovsky rad patentem za dne 7. kvetna 1789, coz melo zidy sbliziti s ustanovenimi soukromeho prava a setriti rozdil mezi krestanskymi a zidovskymi poddanymi. Od tech dob melo cele zidovstvo u nas byti svobodno u vykonu nabozenstvi a zdedenych zvyku, pokud neodporuji zemskemu zrizeni a nove soustave vladni. Nez rejstriky o narozenich, snatcich a umrtich vedly se za dozoru katolickych duchovnich spravcu. V zidovske rodine pravy nadane smel pouze prvorozeny syn za zivota otcova, nikdy vsak druhorozeny nebo vnuk se zeniti, pokud se pro tyto neuprazdnilo misto v rodine.

Pro jine korunni zeme existovaly zvlastni rady zidovske: pro Horni a Dolni Slezsko tolerancni patenty ze dne 11. dubna 1782, pro Moravu z r. 1754 spolu se zidovskym radem policejnim, procesnim a obchodnim.

Stat pomyslel upraviti pravni pomery zidu zakony jednostejnymi v cele risi; nez vytceneho tohoto cile nebylo dosazeno. Co se zvlaste Cech dotyce, nebylo na venkove zadnych norem pro zidovske obce; vztahovat se veskera ustanoveni jmenovaneho zidovskeho patentu s vyjimkou § 18 pouze na prazskou obec zidovskou, kdezto pro ostatni zidovstvo a pro nabozenske obce v Cechach zrizene nebylo az do roku 1890 zakona o organisaci a upravovani pravnich pomeru. Pro zidovstvo v kralovstvi ceskem na venkove ustanovuje toliko § 18 cit. pat., ze tam, kde se spoji nekolik zidu dobrovolne k nabozenskym ucelum, mohou se utvoriti zidovske spolky. Vsak o tom, jakym zpusobem maji se tyto spolky zaloziti, dle jake organisace maji se riditi, nemelo zakonodarstvi zadneho ustanoveni, takze, ac ve skutecnosti zidovske obce v Cechach byly, prece nebyly uznavany za verejnopravni korporace.

Takove pomery panovaly i v jinych korunnich zemich, takze tato organisace, zavisla na libovuli jednotlivcove neodpovidala zajmum a potrebam statem uznaneho vyznani.

Naproti tomu vsak pocital stat s cinitelem timto, ukladaje obci obstaravani nabozenskeho vyucovani, povinnost zrizovati sobe duchovniho spravce, ktery ma spolupusobiti pri snatcich, vesti na zaklade statem na ni vznesene povinnosti matriky narozeni, snatku a umrti, zrizovati a udrzovati hrbitovy; mimo to bylo poskytnuto nabozenskym obcim skolskym zakonodarstvim pravo dozoru, ktere vykonavaly tim, ze vysilaly jednoho delegata do mistni a okresni skolni rady.

Po vydani statnich zakl. zak. v Rakousku zastaraly v podstatnych kusech zminene stare rady zidovske, zvlaste vzhledem ke cl. 14 zakl. stat. zak. ze dne 21. prosince 1867, c. 142 r. z., ktery mel zaruciti kazdemu uplnou svobodu svedomi a prohlasil pozivani obcanskych a politickych prav nezavislym na nabozenskem vyznani. Dle toho bylo zidum vynosem ze dne 30. dubna 1877, c. 6988 dano na vuli, aby zakladali si zvlastni obce na zaklade vlastnich statutu, k cemuz bylo potrebi pouze povoleni ministra kultu a schvaleni statutu politickym uradem zemskym.

Na zaklade cetnych petici zidovskych korporaci a zastupitelstev prikrocilo se k nove uprave zevnejsich pravnich pomeru zidovskych nabozenskych spolecenstev ustavni cestou. To stalo se zakonem ze dne 21. brezna 1890, c. 57 r. z.

Predmetem zakonne upravy jest zidovske nabozenske spolecenstvo ve forme nabozenskych obci, ktere nasledkem historickeho vyvoje mely veskere zidovske obce pojati do sebe, aby tyto samostatne upravovaly a spravovaly sve zalezitosti (cl. 15 cit. stat. zakl. zak.). S druhe strany musi vsak stat v zajmu verejneho radu o to usilovati, aby tato sprava dala se dle jistych zakonnych norem. Co se tyce vnitrnich zalezitosti, obmezuje se ingerence statu na pozadavek, aby pro kazdou nabozenskou obec byl sdelan statut. Zakladni smerodatny princip zakona spociva ve snaze, aby se upravily zidovske nabozenske obce bez poruseni samospravy zarucene statnim zakladnim zakonem nabozenskym spolecenstvum. Vytykat, cit. zakon ze dne 21. brezna 1890 zasadu, ze bez ohledu na ruzne rituelni odchylky, ktere se vytvorily historicky v mojzisskem vyznani, vsichni v temze obvodu bydlici israelite tvoriti maji jen jednu obec nabozenskou a ze kazdy israelita musi nalezeti k nabozenske obci, v jejimz obvode ma sve bydliste. Dle tohoto zakona maji se vsude utvoriti nabozenske obce.

Pusobnost obci vztahuje se na vse, co nalezi k vedeni nabozenskeho zivota vubec. Je prirozenou ulohou nabozenske obce, aby poradala a kontrolovala verejnou bohosluzbu, aby bezprostredne ridila a dohlizela na vykon rituelnich prikazu a obyceju, aby vydrzovala a podporovala ustavy potrebne dle nabozenskych stanov, kratce aby ukojila vsechny nabozenske potreby clenu obce. Prislusnost k obci nabozenske neni zavislou na vuli jednotlivcove, nybrz zakonnym duvodem prislusnosti je bydliste.

Kazda nabozenska obec zaujima uzemi mistne ohranicene, takze v temze uzemi muze existovati pouze jedna obec nabozenska.

Kazdy prislusnik zidovskeho vyznani, ktery v tomto obvode bydli, jest clenem obce.

Obvody, ktere vykazuji zcela nepatrny pocet zidu, nelze v toto rozdeleni pojati; aby pak i v techto obvodech bydlici zide nebyli vynati ze svazku obce, jsou prikazovani administrativnim narizenim urcitym obcim nabozenskym.

Pokud se tyce spravy nabozenske obce, tedy dle sveho obsahu jest uredni cinnost nabozenskych organu jen potud predmetem statniho zakonodarstvi, pokud zahrnuje zaroven funkce pro stat vyznamne.

Vysi a zpusob repartice davek nabozenskych urcuji stanovy. Vymahani techto davek deje se exekuci politickou.

Pokud se tyce dozoru nad nabozenskymi ustavy, tedy otazka ovladajici po vytce nabozenske obrady, dotyka se pomeru obce k soukrome bohosluzbe, konane v soukromych domech a ke shromazdenim bohosluzebnym svolanym budsi jednotlivci anebo spolky.

Nechut vrozena zidovstvu proti jakekoli hierarchicke forme ma zvlastni vyznam pro sdruzeni k rituelnim ucelum, jakoz i pro bohosluzebna shromazdeni zidu. Ode davna bylo pozorovati, ze vedle nabozenskych instituci zrizenych nabozenskou obci tvorily se vetsi nebo mensi krouzky k urcitym nabozenskym ucelum (soukrome modlitebny, schuzky nabozenskeho razu, rituelni spolky), ktere zavdavaly nezridka podnet ke sporum s obci nabozenskou, odpirajice ji pravo dohledu. Cit. zakonem byla nabozenske obci ulozena povinnost, aby zrizovala modlitebny, prihlizejic k ruznym obradnim zvyklostem, aby je udrzovala a takto cinila zadost nabozenskym potrebam mensin. Predstavenstvu nabozenske obce prislusi dozor nad zrizovanim, udrzovanim a spravou soukromych modliteben.