Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Senat - stenoprotokoly | 14. schuze (obsah, porad, prilohy) | Ctvrtek 19. prosince 1935

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Dalsim prihlasenym recnikem je p. sen. Hokky. Davam mu slovo.

Sen. Hokky (madarsky): Cteny senat! Odhlasovanie rozpoctu je znamenim dovery voci vlade. A preto ihned v uvode musim polozit otazku, zda moze zakonodarca, ktory vazne precituje svoje ukoly, chovat doveru voci vlade, ktora behom svojho kratkeho, niekolkotyzdenneho jestvovania kazdy tyzden podala demisiu, a ac bola vo svojom urade po kazdej znova potvrdena, je i dnes iba povahy: docasnej a ocakava sa v nej zasa nova, vacsia zmena v blizkej buducnosti, ale zaiste uz po dobu platnosti noveho rozpoctu, ktory prave pojednavame. Rozpocet tedy uz ani s tohoto hladiska nemozno s vaznym svedomim odhlasovat, a nemozno uz vopred zarucit doveru vlade, ktora dnes vlastne ani este nejestvuje.

Cely rad rokov zabyval som sa vazne ako poslanec s rozpoctom i so zaverecnym uctom. Robil som to prez to vsetko, ze tuna sa neberie vazne tato najdolezitejsia funkcia statu a neberu ju vazne ani pani ministri, ktori sa ani zastupovat nedaju v plenarnych schodzach rozpoctovych.

Ani sa tomu nedivim. Tam, kde pani ministri bez predbezneho schvalenia zakonodarstva a bez vycitiek svedomia mozu prekrocovat ramec rozpoctu, a tam, kde ukol najvyssieho statneho ucetneho kontrolneho uradu jakozto najvyssieho revizneho organu nema ziadneho vyznamu, tam nemoze byt reci ani o vaznom rozpocte. Ja, ako clen strany za iredentisticku vykricanej, pozadoval som od rokov vynesenie moderneho zakona, ktory by vymedzil ukoly najv. stat. kontrolneho uradu tak, aby tym sprava statneho imania bola co najprisnejsie kontrolovana. A sostavil som tiez nastin takehoto zakona. Uradnici najvyssieho kontrolneho uradu aj ocenili tuto moju pracu a uverejnili doslova moju rec i moj navrh vo svojom ustrednom odbornom liste. Avsak moje slovo - ako uz pri inych prilezitostiach - zostalo len slovom volajuceho do puste.

Cteny senat! Vlani, ked hlavny zpravodajca rozpoctu povazoval za potrebne urcite zvysenie statneho rozpoctu, aby sa statnemu ucetnemu kontrolnemu uradu dostalo viac uradnikov, ja som bol za to, lebo som dufal, ze dojde ku zlepseniu. Dnes mam vsak zato, ze cely rozpocet najvyssieho statneho ucetneho kontrolneho uradu mal by byt vyskrtnuty, lebo v terajsej jeho forme nema on poslania a ucelu, kedze prave tam ho charakterizuje najvacsia nemohucnost, kde by mal vykonat svoju najvacsiu pracu, t. j. pri kontrole statneho rozpoctu. Najvyssi statny ucetny kontrolny urad mal by byt pilierom statneho zivota. Bolo by mu tedy treba zabezpecit taku autoritu, ktorej by sa bez podmienky naklonil kazdy, pocinajuc ministerskym predsedom az do posledneho vojaka.

Prave tak dobre by mohla byt skrtnuta ina polozka, rozpoctova. Cudovat sa budete, pani, lebo ide o druhy pilier statneho zivota, o najvyssi spravny sud. V dnesnej jeho forme i on je zbytocny naprosto. Zbytocny je preto, lebo, ako to poznamenal kol. sen. dr Pajor, ma povahu iba dekorativnu a nie konstruktivnu. Darmo vynasa meritorne rozhodnutia, prislusne urady si ich proste nevsimaju. A prave v tych najpalcivejsich, najdolezitejsich a najpodstatnejsich otazkach. Druha pricina vsak je ta, ze bol postaveny do sluzby ucelov politickych, tejto roly sa sami sudcovia podujali a tak sami prispeli k tomu, ze sa prezili.

Najvyssi spravny sud ma byt staby zemsky miestodrzitel Pana Boha, ked ma vyriect spravedlnost, staby papez mluviaci ustami kolegia kardinalov, ked hovori ex cathedra. On by mal byt takym, aby sa nan divali tak, ako sa nan dival v dobe Bedricha Velkeho mlynar zo Sanssouci, od ktoreho tento panovnik pozadoval, aby mu odpredal mlyn pri velkom parku. Nechcel ho predat. Donutim ta, povedal cisar. - Je este nezavisly sud v Nemecku - a tato odpoved cisara odstrasila a mlyn este i dnes tam stoji ako zivy symbol sudcovskej nezavislosti. Najvyssi spravny sud je dnes taky ako slon, ktoremu dame muchy lapat, aby sme ho nimi nakrmili.

Dnes sa uz i vtipkuje o tom, ze strana podava uz stvrtu zalobu, ked na prvu svoju zalobu dostala meritome rozhodnutie. Za tu dobu uplynie u najvyssieho spravneho sudu najmenej 12 rokov.

Do rozpoctu nevidim zaradene trovy potrebne k priprave resp. k zavedeniu autonomie do Podkarpatskej Rusi. Pan predseda vlady vo svojom expoze slubil, ze autonomia bude. Ja vsak po tom vsetkom rozhodne tvrdim, ze nebude. Uvidime, kto bude mat pravdu. A i ked bude autonomia, bude ona taka, ako keby jej nebolo. (Sen. Foldesi [madarsky]: My vsak chceme autonomiu, na tom trvame!) To ti verim, ze ty ju chces, ale zial, na to vela nedaju. (Sen. dr Pajor [madarsky]: Priali by sme si, aby sa pan recnik mylil!) Mas pravdu, prajem si, abych sa mylil.

U nas niet samospravy ani v obci, ani v okrese, ani v krajine, ani v obchodnych a zivnostenskych komorach, tym menej v nemocenskych poistovniach; mozem tedy kludne tvrdit, ze nikde. (Sen. Foldesi [madarsky]: Pravdaze nemame autonomiu, lebo ista klika drzi v rukach celu Podkarpatsku Rus a tato klika panuje nad nasim ubohym rusinskym ludom!) Tak je, celou hromadou vladnych komisariatov mozem dokazovat, ze tuna niet samospravnych svazov, iba zadlzene samospravne organy su tu, u ktorych - tak v prvom rade u obci - bolo to vo vela pripadoch, tak i v pripade obce Sevluse privodene tym, ze danove prirazky nevybierala obec, ale stat. Klasickym prikladom je Sevlus, ktorej visi vo vzduchu vyse 1 milionu korun, z ktorych bude treba za nedlho znacnu cast odpisat, lebo berny urad neplati a od poplatnych obcanov nemozno to vymahat. A preto hlavne namestie Sevluse je bahnom, kde sa kupaju husy a valaju sa prasata. A toto namestie sa nazyva namestim Masarykovym. Nuze, pani, prepacte, ale je to take zneuctenie tohoto slachetneho mena, ze proti tomu musi kazdy co najrozhodnejsie protestovat. Vysledkom takeho zanedbaneho namestia je, ze sa tu kazdeho roku rozsiruju vazne epidemie, ktore si vyzaduju hroznych obeti. Preto bude mat Sevlus v dohladnej dobe vodovodu a kanalizacie, ackolvek pocituje s uz ich palciva potreba.

A v tomto svojom zbiedacenom stave nedostane Sevlus pomoci od nikoho. I pri tejto svojej zobrackej chudobe odhlasovala na pr. na stavbu budovy okresneho sudu znacnu sumu, k tomu ma prichystany i stavebny pozemok este z cias mierovych, je prislubena i statna. subvencia, avsak v rozpocte vidim k tomu ucelu len 50.000 Ke, co je samozrejme bagatel; z toho nemozno stavat. Plany uz su davno hotove spolu s planmi budov berneho uraadu a dochodkovej kontroly. Dnesne umiestenie sudu je nemozne; dva sudcovia pojednavaju zaroven v tej istej izbe, izby su tmave a spinave. V Uzhorode a Chuste su trestanci lepsie ubytovani, nez v Sevlusi sudcovia. Advokati nemaju kde sa zdrzovat, lebo pitvor je uzky, tmavy a spinavy. Svedkovia a obzalovani nesmetia sa v uzkych pitvoroch a musia sa zdrzovat pod holym nebom v dazdi, blate, snehu a vo vode. Priamo s tohoto miesta prosim pana predsedu vrchneho sudu v Kosiciach, vrchneho radu dr Jozefa Gregora, aby tam vyslal komisiu a dal tam pomery vysetrit. Je-Ii este jeden okresny sud v republike, ktory by bol v tak zchatralej budove umiesteny, tu slubujem, ze nikdy viac nebudem ziadat o stavbu budovy okrasneho sudu v Sevlusi. (Sen. Steiner [madarsky]: To je ta najvacsia krivda, pachani na Lude Podkarpatskej Rusi?) Nuze tedy vy, pan kolega, nemate ani pochopu o tom, co je krivda, jestlize to vytykate. Ako komunista mali by ste vedet, ze pri stavbe dostane sa prace vela stom ludi. (Sen. Steiner [madarsky]: Stavajte skoly!)

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Prosim o klid, panove.

Sen. Hokky (pokracuje): Prehovorim ihned aj o skolach. Racte mna len kludne vypocut, ako tiez ja poprajem sluchu protiargumentom, a mate-li pravdu, dam sa presvedcit. (Vykriky sen. Bally.) Musim sa este zmienit o tom, ze sevlussky okres bol v troch rokoch postihnuty povodnou, krupobitim, tohoto roku hroznym suchom a inymi roznymi zivelnymi pohromami a preca darmo caka, aby bol vyhlaseny za okres nudzovy, prislusne kruhy snad tu biedu necitia a tak ziadosti okresu nevypocuje nikto.

Zvlaste musim zdoraznit, ze sa nam nedostava ani minimalnych obnosov k ukojeniu kulturnych potrieb Madarov. Podla slov prveho velkeho prezidenta republiky kazdemu narodu patri tolko prav, kolko si ich vybojuje. Maly zastup 200.000 dusi sedmohradskych Sasov vybojoval si za stareho uhorskeho rezimu toto: 234 skol ludovych. 7 nemeckych gymnazii, 2 realne skoly, 2 ucitelske ustavy a 7 mestianskych skol. Prave vyslo najavo, ze ceskoslovenske scitanie ludu zistilo v republike nie 700.000, ale 840.000 obyvatelov madarskych. Hladime-li na pocet skol Sasov, patrilo by nam podla vys uvedeneho pocetneho pomeru: 983 madarske ludove skoly, 30 madarskych gymnazii, 30 madarskych mestianskych skol, 8 realnych skol, 8 ucitelskych ustavov. Ide sine mi od toho? Oproti nasim mozno tieto cifry nazvat ciframi astronomickymi, zvlaste ak uvazime rozsirovanie ceskych a slovenskych skol na vidiekoch madarskych. V Jasine bola zrusena 166 rokov stara rim-kat. skola, lebo tam trvali na vyucovani madarskom. Tri urady, medzi nimi dve ministerstva, dopustily sa priamo porusenia zakona, aby k tomu mohlo dojst. Stalo sa to vtedy, ked cirkvi samy s velkymi obetmi vydrzovaly tuto skolu, ac by to bolo byvalo povinnostou eraru. Priamo ich trestali a poslali im na krk cetnikov preto, ze sa ony odvazily vydrzovat skolu madarsku.

Mam sa zmienit o tom, ze do statnej skoly vo Fancike prsi a ze deti musia sa utiahnut inam, aby nezmokly, ze v zime mrznu, lebo skolu nemozno vykurit? Ak by cirkevna skola bola v takomto stave, ihned by ju zrusili. Ale naco v tom pokracovat, naco drasat rany, naco vytykat nespravedlivosti?

Od rokov uz ziadam o regulovanie Tisy, ktora nici a kantri, kam len pride, a preca cinia sa s rola na rok opatrenia, ktore prichadzaju clovekovi, znajucemu prud Tisy, ako hradze stavane detmi po dazdi. Zeleznicny most, most dreveny, bude jedneho krasneho dna Tisou odplaveny a bude znicene milionove imanie. V Csetfalve odplavila Tisa uz 400 jutar pody: tato sa sypala do Tisy tak, ako ked sa kolac drobi do kavy. Z tohoto kolaca vsak nezostalo ani odrobinky. Rumunom v Bile Cerekvi a Solotvine zapricinila Tisa mnoho skod a odtial nadol vsade, kde pretieka uzemim republiky. V inych krajinach reguluju i male potoky a u nas nestara sa nikdo o desne nicenie, posobene touto hroznou, bujnou riekou. (Sen. Foldesi [madarsky]: stat poukazal 600.000 Kc, ale nerobilo sa nic!) Viackrat som ziadal o regulaciu Tisy, ale na to sa ani nepomysli. (Vykriky sen. dr Bacinskeho.)

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Prosim, panove, neracte vyrusovati recnika, a pana recnika prosim, aby pokracoval.

Sen. Hokky (pokracuje): Pan sen. Bacinsky kladie mi otazky; racte len, pan senator, len raz nadhodit vo vybore agrarnej strany, co sa stalo s tymi 100 milionami, ktore boly zaradene do rozpoctu na zeleznicnu trat Uzhorod-Mukacevo-Chust, z ktorej vsak nebol postaveny ani meter? Aka obrovska praca by to bola, kolko tisicom ludi by ona poskytla chleba. (Sen. dr Bacinsky [madarsky]: Tuto otazku uz som viackrat predniesol a ako viem, praca ta bude prevedena!) Do rozpoctov z r. 1922, 1923 a 1924 boly zaradene miliony, avsak kam tieto miliony zmizly a preco sa nedava robotnikom praca, ta naozaj neviem. Vidite, pan komunisticky kolega, ja spolu s vami bojujem, aby bola praca.

Niet penazi ani na to, aby boly vyplatene vklady byvalej uhorskej postovej sporitelne tym vela vytrpivsim uboziakom. A preca nikto neocakaval s tak stiesnenym srdcom tento vianocny dar, ako prave tito nestastnici. S radostou konstatujem, ze rozpoctovy vybor rezolucnym navrhom poziadal vladu, aby tuto vec rychle a definitivne likvidovala.

Je niekedy az k zufaniu, ako sa nestara vladna sprava o veci malych ludi. Ulynulo uz dobrych 10 rokov, co bol vyneseny zakon c. 225 z r. 1924 o vykupe deputatov erarnych lesnych robotnikov, ktory este ani dnes nie je prevedeny. A preca su to najchudobnejsi obyvatelia republiky, ktori musia najtazsie zapasit so zivotom, a niet pomoci. Darmo ziadam o to uz od rokov. Prislusne urady zakon alebo nedodrzuju alebo ho obchadzaju, ako to prave robia bez pochyby u jednotlivcov najnestastnejsich, zivotom najvacsmi ubitych, u ubohych valecnych invalidov, kde srazaju procenta tak hluboko, ze tito nedostavaju nic. Dnes je zivot i pre zdraveho tazky, a co si mame myslet o ubohych invalidoch, ktori nosia ten najtazsi kriz zivota? Este horsi je osud tych, co boli zmrzaceni v dnesnej vojenskej sluzbe. Tychto posiela ministerstvo narodnej obrany k ministerstvu soc. peclivosti, ministerstvo soc. peclivosti zasa k ministerstvu nar. obrani, takze v najvyhodnejsom pripade dostanu iba prezatymnu podporu. Jednotlivci, ktori boli zmrzaceni u vojska, nesmu byt odmenovani zobrackou torbou. Podobne meska z rovnopravnenie tak zv. stvrtej ka-tegorie staropensistov.

Prave takym macosskym sposobom sa odbyva malozivnostnictvo, jehoz ponosy nevypocuje nikto, ac tito prostrednictvom svojich legalnych svazkov nespocetnekrat predniesli svoje ponosy zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi vo svojich nespocetnych memorandach. Len z jedinej Podkarpatskej Rusi islo 21 memorand v tejto veci na prislusna fora, a vysledok toho je, ze do rozpoctu bol zaradeny bagatel na socialne podporovanie a ine podporne ucele zivnostnictva. Porovnam-li to s obnosom venovanym na podpory nezamestnanych, tu pada hlboky tien na vladu pre toto zvlastne zanedbavanie zivnostnictva, zvlaste na ministerstvo obchodu a zivnosti.

Tiez o upravu zamedelskych dlzob ziadam uz od rokov. Uz pred rokami predlozil som zemedelske moratorium rumunske; v jednej svojej interpelacii uz pred 11/2 rokom poukazal som na to, ako skvele sa ono tam osvedcilo; v Rumunsku bol gazda, robotnik, zivnostnik a obchodnik postaveny na nohy, a u nas na miesto slusnej upravy ma byt vo farme zemedelskej banky zriadeny novy pozemkovy urad, ktory tuto otazku, vyslovne hospodarsku, odsune zasa na kolaj politicku. Mozem uz dnes predpovedat, ze taketo riesenie tej otazky sa velmi vypomsti. (Vykriky sen. Bally.) Nemozno jedinym gestom odbavit rumunske zemedelske moratorium, pan kol. Balla. (Sen. Balla. [madarsky]: Vsak vam odpoviem. Som este taky krasorecnik, ako vy, pane!) Nejde tuna o to, aby ste mna zdolal recnenim, ale o to, abyste mna zdolal pravdou, a poviete-li vacsiu pravdu ako ja, uznam vase zasluhy.

A teraz k tomu najhlavnejsiemu. Velmi snazne vas prosim, pani, aby ste dotial, kym otazka statneho obcianstva nebude tuna riesena tak, aby kazdy clovek, ktory bol tuna v dobe tvorenia statu, obdrzal statne obcianstvo, neracili hovorit o demokracii. Berete-li demokraciu vazne, tak to musi byt pojem posviatny, a je nemozne, aby sme vo svatom mene demokracie uz tuna na zemi posielali do najjazernejsich pekiel tych uboziakov, ktori uz 50--60 rokov boli v tejto zemi, ba tuna sa i narodili, a preca nemaju statne obcianstvo.

Prv nez dokoncim svoju rec, navrhujem znova, aby vlada ustanovila prisnejsie reglementacie pre kontrolu statnych a verejnych statkov, a to z dovodov v pociatku uvedenych. Nech vlada vypracuje moderny zakon o statnom ucetnictve a kontrole a prislusny vladny navrh nech bez meskania predlozi parlamentu, a konecne nech stanovi nezavislost kontrolnvch uradnikov od uradnikov spravnych, kedze praca tamtych bude umoznena len tym, budu-li oni ucineni nezavislymi od tychto.

Kym neuvidim uplnu nezavislost najvyssieho statneho ucetneho kontrolneho uradu, nemozem za rozpocet hlasovat. (Potlesk.)

Mistopredseda dr Hruban (zvoni): Dalsim recnikem je p. sen. dr. Bacinsky. Davam mu slovo.

Sen. dr Bacinsky (rusky): Slavny senate! Drive nez se zacnu zabyvati otazkou rozpoctu na r. 1936, dovolte mi, abych jmenem karpatoruske verejnosti a jmenem staleho vyboru poslancu a senatoru koalicnich stran na Podkarpatske Rusi vzpomenul prvniho! naseho presidenta Masaryka, na nehoz i my pohlizime jako na osvoboditele karpatoruskeho lidu a jako na jednoho z tvurcu nasi autonomni zeme. K jeho vznesene osobe jsme se vzdy chovali s velkou laskou a oddanosti. Tato laska a oddanost bude u nas vzdy a jen bychom si prali, aby videl stastnym obyvatelstvo Ceskoslovenske republiky a s nim i karpatorusky lid.

Dovolte mi, abych rovnez jmenem nasi verejnosti a jmenem naseho vyboru koalicnich stran uvital nove zvoleneho presidenta dr Edvarda Benese, ktery poznal nasi zemi a v minulosti se staralo nas osud, navstivil nas, a my ho prosime, aby se dale staral o nas, abychom co nejdrive mohli dosahnouti te urovne, na ktere jsou zapadni kraje Ceskoslovenske republiky.

Slavny senate! Pohledneme-li na reci pronesene v rozprave o rozpoctu na r. 1936 v obou snemovnach Narodniho shromazdeni, muzeme poznamenati, ze se vetsina recniku zabyvala nejen otazkou rozpoctu, nybrz i vystoupenim predsedy vlady dr Milana Hodzi. To jest prirozene, nebot rozpocet, ktery nam byl predlozen, abychom jej kritisovali a potvrdili, ve znacne mire predpoklada program, jejz nam predlozil predseda vlady.

Ja se sve strany rovnez povazuji za vhodne zastaviti se u projevu predsedy vlady, jenz podrobne charakterisuje vsechny zjevy naseho verejneho zivota, jenz ukazal, v jake situaci jsme a jak musime spojiti vsechny svoje sily, abychom premohli vsechny nesnaze soucasne situace. Dr Hodza pred nami nic neskryval, nybrz jasne nam ukazal i to, cim vsichni musime byti, chceme-li chraniti cest statu a blaho lidu. Ukazal bezpecnou cestu cinnosti, vsechny nas postavil do bojovych rad a neuprosne odsoudil pesimismus a porazenectvi stejne jako kritiky, kteri jsou hotovi vsechno kritisovati neukazujice zaroven sveho oduvodneneho programu, ktery by se v teto dobe dal provesti. My vsichni musime souhlasiti s tim, ze ten, kdo trpne a zaporne neduveruje sve vlade, sam v sebe neveri a siri ideu beznadejnosti, odmitaje tezkou, ale cestnou praci, ktera jedine prinasi uspech v zivote statu, mimo to vsak i mravni a hospodarske obrozeni. Predseda vlady nas spravedlive napomenul, ze demokracie u nas neni heslem, nybrz formou zivota, ze to neni vy pujcena ideologie, nybrz cesta, kterou jsme dosli k samostatnosti. Svou samostatnost svou demokratickou svobodu musime umet chraniti a nepotrebujeme zadneho dovozu ideologii.

Navazuje na toto ja jako zastupce zemedelskeho lidu na Podkarpatske Rusi, dovolim si uciniti nekolik poznamek k programu nor znacenemu predsedou vlady a k predlozenemu rozpoctu.

My nepotrebujeme ideologickeho dovozu, rekl predseda vlady, a ja s tim plne souhlasim. AIe musim rici, ze na Podkarpatskou Rus se jiz davno dovazela cizi ideologie, ktera jest nebezpecim i pro stat. Soustavne se k nam dovazela jakoby narodni ideologie rakousko-polskeho puvodu, ktera ma zrejme politicky raz a jest veci protistatniho vyznamu. Jiz nejednou jsem mluvil o nasilne politice, ktera se provozovala prostrednictvim skoly, a povazuji za svou povinnost zastaviti se zase u teto otazky, ponevadz se nyni stala ozehavou nejen pro nas, nybrz i pro stat. Prirozeny a zdravy ukrajinismus, s nimz se setkavame v sovetskem Rusku, ma jako svuj zaklad ideu bratrstvi a spolecne druzne prace s ruskym narodem. Ideologie, ktera se k nam dovazi, je proniknuta nenavisti ke vsemu ruskemu v nejsirsim smyslu slova. To zaroven rozklada nas verejny zivot, rozbiji nase tvurci sily, zeslabuje moznost kulturniho rozvoje a siri nenavist do tech oboru zivota, kde vsichni mame byti jednotni. Nedavno jsme jeste byli jednotni, pozdeji ideologie ve smyslu rakousko-polskem nas rozbila na dva smery. Nyni se cini novy pokus vytvoriti jeste i treti smer, pry smirujici, ale ve skutecnosti zbaveny vsi tradice a praktickeho smyslu. Nedavno jsme jeste nevedeli, co mame delati s nenavisti zanasenou do naseho zivota nejen verejneho, nybrz i rodinneho; obavam se, ze tato otazka nyni rozrusta do velmi sirokych rozmeru, nebot dovezeny vyrobek ma jiz nyni o obmeny domaciho puvodu.

My, kteri uznavame jen jednu svrchovanost ceskoslovenskou a kteri otevrene nejen ze se vyslovujeme, nybrz i pracujeme jmenem jednoty ceskoslovenskeho statu, musime zaroven ukazati i na jiny druh dovozu, a to na ideologii, ktera pod plastikem ruskeho nacionalismu jest veci odporujici zajmum republiky. Mluvim to proto, aby se neobvinovala cela karpatoruska verejnost a lid, ze lehkoverne prijima dovazenou ideologii tohoto druhu. Verejnost a lid, opirajice se o sve narodni tradice, maji dosti rozumu, aby odlisily i, sve od dovezeneho, a ukazuji vlade, ze jest nezbytne vyhlasiti uplny bojkot dovazenym ideologiim, a to v zajmu statu, v zajmu spojeneckych statu a tim i v zajmu ruskeho lidu pod Karpaty.

Nase verejnost a nas lid prijaly s nadsenim slova predsedy vlady o provedeni autonomie. Ke slovum dr Hodzi je treba miti zvlastni duveru, nebot on nas znal a hajil nase prava a staral se o nasi budoucnost jeste v dobach, kdy se nase vlast jmenovala "zapomenutou zemi" a "bezejmennou zemi". Zvlaste autonomni snem jest i pro nas forem pro reseni palcivych narodne jazykovych sporu a tim i prechodem ke tvurci praci ve vsech odvetvich naseho zivota.

Kdyz mluvim o autonomii, nemohu prejiti mlcenim neobycejne dulezitou otazku, totiz otazku osudu nasi mlade inteligence. Nyni jest situace takova, ze statisticka data z poslednich let mluvi nejen o postupnem snizovani poctu karpatoruske mladeze, ktera se zapisuje do vysokych skol v Praze, Bratislave a Brne, nybrz i o mimoradne tezke situaci karpatoruskych studentu vubec. Nemylim se, reknu-li, ze z uhrnneho poctu nasich vysokoskolskych studentu polovina vede doslova polohladovy zivot: Oba tyto zjevy, a to snizeni poctu studentu pro nedostatek hmotnych prostredku na pokracovani ve vzdelani a tragicka situace vetsiny tech, kteri pres chudobu bojuji s ni, aby pokracovali ve svem vzdelani, naznacuji nam, ze mame pred sebou otazku krise mlade karpatoruske inteligence. Muzete mi sice rici, ze se s takovou krisi setkavame skoro u vsech evropskych narodu a ze je to zjev vseobecny, ale u nas se ma vec jinak. U jinych narodu a statu pusobi krisi mlade inteligence nadvyroba inteligence a narod nema duvodu, aby se obaval o svou kulturne-narodni budoucnost, zatim co u nas jde o nedostatek mladych inteligentnich sil, coz hrozi tim, ze lid zustane bez inteligence.

Takovou situaci jsme kdysi prozili, kdyz karpatorusky lid byl chudy a mel inteligenci, ktera se snazila vziti na sebe "panskou" tvarnost a zavrhla nejen svuj jazyk, nybrz i jmeno sveho naroda. Demokraticka republika, ku ktere jsme se pripojili jako bratri, nemuze pripustiti, aby se takova situace opakovala. Karpatorusti studenti se nejednou obraceli k prislusnym uradum s memorandy v teto veci a ja se domnivam, ze prestiz vlady vyzaduje, aby se karpatoruskemu studentstvu poskytla pomoc, jaka se poskytuje studentstvu ceskemu a slovenskemu. Tato pomoc se musi poskytnouti i proto, ze, jak opakuji, nas narod za dnesnich podminek nemuze zustati bez narodni inteligence; ta by byla narodni zkaza. Cesti a slovensti studenti maji krome vnitrostatnich stipendii i tak zvana zahranicni. Ani jediny karpatorusky student za 15 let trvani republiky neziskal moznosti, jeti do ciziny a tam doplniti sve vzdelani, nebot takoveho stipendia nedostane, ackoliv by se to podle spravedlnosti a pomeru melo stati. Jeden ze statu vyuzivaje teto situace jiz druhy rok demonstrativne poskytuje karpatoruskym studentum nekolik stipendii pro zahranicni studium, coz prirozene ma nasledky. (Predsednictvi prevzal mistopredseda dr Bas.)

Musim se zminit jeste o jedne otazce tykajici se osudu nasi mlade inteligence. V ustave Ceskoslovenske republiky jest receno, ze mista ve statnich.sluzbach v nasi samospravne zemi podle moznosti patri mistnim lidem. Tato moznost se chapala tak, ze podle toho, jak u nas budou kvalifikovane sily, bude se jim davati prednost. Nastal cas, aby si vlada vzpomenula na tento paragraf ustavy a pocala jej zamerne plniti.

S velkym uspokoj snim jsme prijali prohlaseni predsedy vlady, ze dosavadni pasivnost Slovenska a Podkarpatske Rusi nemuze a nesmi byti trvalou a ze jako prostredek boje proti teto pasivnosti navrhuje rozsiriti danovou osnovu, a toho lze dosici tehdy, kdyz duchody poplatniku budou vetsi. Ale dokud se tak nestane, nelze pripustiti, aby dane u nas byly zvyseny pomerne vice nez v historickych zemich: V obdobi let 1934 az 1936 byla duchodova dan od r. 1934 na r. 1935 ve vsech zemich zvysena, a ta v Cechach asi o 25%, v zemi Moravskoslezske o 25% (Brno) a 12% (Opava), na Slovensku o 12%. Pohledneme-li na tuto cast rozpoctu, ktera se tyka Podkarpatske Rusi, ukaze se, ze u nas byla duchodova dan na rok 1934 rozpoctena na 6,500.000 Kc, ale v r.1935 na 15,500.000 Kc, to znamena, ze tato castka byla zvysena vice nez o 100%. Budi se dojem, ze rozkvet na Podkarpatske Rusi pokracuje obrovskymi kroky a ze jeji bohatstvi vzrusta k zavisti vsech ostatnich zemi. Vsechny ostatni dane byly v temz obdobi rovnez zvyseny o 15 az 20%. "Uroky z prodleni" jsou rozpocteny o 100% vyse. V rozpoctu na r. 1936 zvyseni jest sice pomerne nepodstatne, ale takova.situace nespasi vec, nebot takovy skok, ktery.se ucinil z roku 1934 na rok 1935, se tezce odrazi, kdyz zaciname vybirati pro statni pokladnu rozpoctene dane. Uvazime-li, ze "prirazky" cini u nas 23 mil. Kc, ukaze se, ze jsme v r. 1934 musili zaplatiti 50,310.000 Kc, v r.1935 60,105.000 Kc a na r. 1936 bylo pro nas rozpocteno 62,406.000 Kc. Jak se muze poplatnost u nas zvysiti?

U nas byl zaveden obilni monopol. Predseda ceskoslovenskeho obilniho monopolu dr Feierabend poskytl novinarum rozmluvu, ve ktere pry dokazoval, ze veci na Podkarpatske Rusi, pokud jde o obilni monopol, jsou priznive. Toto tvrzeni mohu prijmouti pouze z polovice. Polovinu Podkarpatske Rusi lze jeste povazovati za urodnou a zde monopol skutecne vyjimek nepotreboval. Ale u nas jest jeste Verchovina, kde monopolni knizky zustaly u notarskych uradu. Pan Feierabend prohlasuje, ze pozadavky monopolu se nebudou vztahovati na verchovinske zemedelce ani na drobne mlynare, jinymi slovy priznava, ze Verchovinci nebudou miti uzitku z obilniho monopolu. Ale, v takovem pripade se musime postarati, aby byl pro verchovinske zemedelce zaveden dobytci monopol, aby i oni se octli pod ochranou monopolu a aby vysledek jejich hospodarstvi, zivy dobytek, neprechazel do rukou lichvaru a prekupniku na ukor zemedelce.

Nezbytne jest nutno provesti u nas i vyvozeni zemedelcu z dluhu. Bez oddluzeni, bez monopolu zemedelec nebude moci platiti ani dane, ani dluhy, bez oddluzeni se nemuze stati aktivnim a nasledkem toho nelze povznesti ani hospodarsky vyznam Podkarpatske Rusi.

Otazka vyvozeni karpatoruskych zemedelci: z dluhu a jejich sanace neni darem pro ne, nybrz jest to zajem statniho vyznamu. Stane-li se zemedelec aktivnim poplatnikem, bude miti z toho uzitek i stat a nikoliv jen penezni ustavy, kterym jest dluzen, nybrz i vkladatele, nebot u nas, kdyby nebylo obnoveno narizeni o moratoriu a nebyl vydan novy zakon o vyvozeni z dluhu, vsechny selske pozemky by sly na buben. U nas se tvori takova situace, ze jeden nebo dva penezni ustavy skoupi vsechny pozemky v obci, a vznika pouze otazka, jak lze tuto pudu zdelavati a v jakem postaveni se octne obyvatelstvo.

Dochazi k tomu, ze jsme zahajovati pozemkovou reformu k ucelum demokratickym, ale pro cetne priciny (obrat konjunktury, krise, nezamestnanost) jsou zemedelske masy tak zchudle, ze jim neni mozno vziti to posledni ornou pudu, a promeniti je bud v delniky na cizi pude nebo v drobne pachtyre nebo v zebraky v pravem smyslu slova, nebot novy majetnik pudy muze svobodne postoupiti nebo prodati pudu ve svuj prospech, neohlizeje s na mistni obyvatelstvo.

Z toho jest zrejmo, ze otazka sanace zemedelske tridy u nas jest veskrze nikoliv prospechem zemedelcu, nybrz pozadavkem poradku ve state, a to nezbytnym.

My na Podkarpatske Rusi nejsme proti zamernemu hospodareni, ale nez lze mluviti o planovani, je nutno miti usedlosti, ktere by mohly aktivne pracovati a nikoliv ocekavati, kdy jejich puda bude ve drazbe prodana. V tomto smyslu jest nutno predevsim zvetsiti pozemkove podily sedlaku, a to promenou lesni pudy v ornou nebo aspon v pastvinu. To poskytne zemedelcum i moznost existence a zvysi vyrobu hospodarstvi a tim take udela selsky stav, jemuz jest nyni stale zapotrebi pomocnych akci, aktivnim ucastnikem statniho rozpoctu.

Ja se sve strany vubec nemohu souhlasiti s omezenim nekterych kultur na Podkarpatske Rusi, nebot nase zeme neni sobestacna, nektere kraje pravidelne ve znamych obdobich hladoveji, a dovoz k nam pro vysoke dopravni sazby jest prilis drahy, a to nejen z ciziny, nybrz i z jinych zemi ceskoslovenske republiky.

My ovsem nemuzeme jinak nez uvitati snizeni urokove miry a postupne jeji srovnani v r. 1936 s urokovou mirou v historickych zemich. Tato mira sama sebou bude neprimo napomahati sanaci hospodarstvi na Podkarpatske Rusi. Situace nezamestnanosti nyni u nas, chvala Bohu, prestava postupne miti raz zostrujici. Byly zahajeny prace u lesniho eraru a na mistech nejvetsi bidy se zacinaji investicni prace. Ale s druhe strany vidime nyni smutny zjev, jak to bylo ve Svatave, kde 2.500 delniku stavkovalo proto, ze je podnikatele vykoristovali, a byly pripady, ze delnici dostavali 6 az 7 Kc denne a musili denne choditi 6 az 8 km, aby mohli prijiti na sve pracovni misto. Tato stavka byla nyni sice likvidovana, ale jest cas, aby v Latorici a Szolyve, ve Svatave byl uz jednou udelan poradek.

S uspokojenim bereme na vedomi, ze si vlada preje pomoci Podkarpatske Rusi po strance kulturni, hospodarske a politicke a ze pozoruje kazdy kladny zjev, kazde poctive usili a podporuje je. Proto nemuzeme klidne prihlizeti k tomu, ze nase zeme jest v poslednich dobach predmetem aspiraci jinych narodu a statu. Nedosti na tom, ze importovana ideologie znacnou merou pronikla k nam, ale ted smeruje import i k nasim bratrim do Ameriky. Jsem stasten, ze nikoliv politikove, nybrz nase karpatoruske studentstvo se chopilo iniciativy, aby projevilo svuj pomer k revisionistickym proudum mezi americkymi karpatskymi Rusiny, nebot tak to dostalo raz svobodne vymeny nazoru mezi bratry. Jak nasi studenti, tak i my vsichni stojime na stanovisku, ze nam nasi americti bratri uprimne preji blaha, ale ze byli uvedeni v omyl ve dvou bodech: 1. jejich mineni se opira o lzive, ba dokonce zlovolne informace o zivobyti ve stare zemi, ktere pochazeji z nam cizi a nepratelske mezinarodni intriky a jejich cinitelu tajnych i zjevnych; 2. nasi bratri v Americe se myli, kdyz se domnivaji, ze maji pravo rozhodovati nejak o nasem osudu opirajice se o dobrodruhy. My si uprimne prejeme navazati pomer vzajemnosti a bratrstvi s americkymi karpatskymi Rusiny, ale tento pomer musi smerovati ke vseobecne kulturne-narodni a hospodarske tvorivosti Zatim vsak podpora a taktika revisionistickeho hnuti v Americe se naprosto neridi bratrskymi city, nebot oni si preji bez nas a proti nasi vuli rozhodovati o nasem osudu. Otevrene prohlasuji, ze fakt, ze podnet k nasemu dobrovolnemu pripojeni k Ceskoslovenske republice vysel od americkych karpatskych Rusinu a ze jejich mineni souhlasilo s nasim minenim, naprosto nedava pravo nasim americkym bratrim, aby za nasimi zady rozhodovali o nasem osudu, zvlaste kdyz nemaji pravdivych informaci o,situaci v Evrope, i kdyz neprihlizime k tomu, ze hlasajice revisionistickou ideu, porusuji pri nynejsi situaci nejen zasadu jednoty a nedilnosti Ceskoslovenske republiky, v jejichz mezich mame zarucena prava, nybrz plni ukol mezinarodni intriky, smerujici proti celemu ruskemu narodu.

Karpatorusky lid, ceskoslovenska republika a jeji spojenci si preji miru a klidu k praci ve prospech kolektivniho blaha a pro blaho sve vlasti a sveho naroda. To, co nam navrhuje americka verse revisionismu, jest skokem do neznama a porusenim vsi zamerne prace.

Domnivam se, ze nynejsi rozpocet, ktery projednavame, bude rovnez jednim z prostredku, ktery pomuze nasemu karpatoruskemu lidu, a proto rozpocet na r. 1936 prijimam. (Potlesk.)