Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Poslanecka snemovna - stenoprotokoly | 132. schuze (obsah) | Ctvrtek 24. unora 1938

Predseda Malypetr.

Mistopredsedove: Vavra, Langr, Kosek, Sivak, Taub.

Zapisovatele: Vicanek, Salat.

213 poslancu podle presencni listiny.

Clenove vlady: ministri dr Kalfus, Zajicek.

Predseda nejvyssiho ucetniho kontrolniho uradu dr Horak.

Z kancelare snemovny: snem. tajemnik dr Riha; jeho zastupce dr Zadera.

Mistopredseda Kosek zahajil schuzi ve 2 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, ze snemovna je zpusobila jednati.

nemoci posl. dr Hula a dr inz. Lokscha.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. radu uznana dodatecna omluva posl. Liebla na den 23. t. m.

posl. dr Goldsteina min. financi ve veci postupu financnich uradu vuci Zikmundu Urabinovi z Jablonce n. N. (c. D 468-IV).

pocatkem schuze: Navrh tisk 1248 - prikazan vyboru iniciativnimu.

Predsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. radu vylouciti z tesnopisecke zpravy o vcerejsi 131. schuzi snemovny projevy ohrozujici bezpecnost statu z reci posl. Svermy.

Mistopredseda Kosek (zvoni): Pristoupime k projednavani poradu, a to ke spolecnemu jednani o prvych dvou odstavcich, jimiz jsou:

1. Zprava vyboru rozpoctoveho o vladnim navrhu (tisk 1103), aby byl dan Narodnim shromazdenim souhlas podle cl. XIV financniho zakona republiky Ceskoslovenske ze dne 21. prosince 1935, c. 245 Sb. z. a n., jimz se stanovi statni rozpocet na rok 1936 (tisk 1224).

2. Zprava vyboru rozpoctoveho o statnim zaverecnem uctu republiky Ceskoslovenske za rok 1936 (tisk 1052) spolu s ucty statniho bytoveho fondu a davky z majetku (tisk 1225).

Zpravodajem vyboru rozpoctoveho pri obou odstavcich jest p. posl. Remes.

Budeme pokracovati ve spolecne rozprave, zapocate ve 130. schuzi snemovny dne 22. unora t. r.

Lhuta recnicka jest 60 minut.

Prihlaseni jsou jeste recnici: na strane "proti" pp. posl. dr Klima, inz. Schwarz, Cavojsky, dr Neuwirth, dr Novotny, dr Porubszky, Slansky, Turcek, dr Stula, Appelt, J. Sedlacek, Chmelik, dr Domin; na strane "pro" pp. posl. Slavicek, Pozdilek, Hintermuller, Polivka, Tymes, Kremen, Petr, dr Neuman, Hladky, Petrovic, Brukner, Bergmann, Benda, Rybarik, Ricar, Hatina, Kopasz, Bayer, Netolicky, Schulcz, Fiala, Revay, Felix Kucera.

Udeluji slovo prvnimu recniku na strane "proti", p. posl. dr Klimovi.

Posl. dr Klima: Slavna snemovno!

Projednavani ucetni uzaverky je jiste predevsim prilezitosti k posouzeni hospodareni statniho s hmotnymi statky obyvatelstva. Avsak v dnesni mezinarodni situaci neni jiste sporu, ze je treba jednat a revidovat take hospodareni statu se vsemi statky bez vyjimky, ze je proste treba jednati o celkove statni politice.

Jubilejni rok stavi Ceskoslovenskou republiku do stredu mezinarodniho zajmu a obklopuje ji mezinarodnimi udalostmi a nebezpecenstvimi, jez do znacne miry komplikuji celou problematiku zahranicni politiky. A tu jsem toho nazoru, ze neni dobre, jestlize se tak dlouhou dobu ponechava volne pole znervosnovani obyvatelstva, jestlize se po dlouhou dobu ponechava volne misto dohadum a kombinacim, ze neni dobre, jestlize verejne mineni ma cekati 10 dnu na odpovedna slova odpovednych cinitelu.

Jestlize stojime dnes, slavna snemovno, pred nejobtiznejsi politickou situaci, ve ktere byl nas stat od uzavreni mirovych smluv, tedy neni to zajiste jenom z toho duvodu, ze by to byla zasluha systematickeho a durazneho postupu nasich politickych odpurcu.

Nechci se pousteti do rekriminaci, ktere by v dnesni chvili mohly byti vselijak podezirany. Avsak pokladam za nutno rici, prave proto, abychom v dnesni dobe mohli vcasne rozpoznat cesty, kterymi je treba jiti, ze dnesni situace je take do znacne miry nasledkem opetovanych chyb a soustavnych omylu na strane ceskoslovenske zahranicni politiky a ovsem take zahranicni politiky nasich velkych spojencu.

Nase zahranicni politika trvala totiz s tvrdosijnou neustupnosti na urcitych svych predstavach, ktere ovsem byly krok za krokem vyvraceny politickymi skutecnostmi. Utvorila si predem urcite obrazy o novem Nemecku a nove Evrope, ktere pokladala za zivouci jevy, a na techto ideologickych predpokladech konstruovala svoji politickou koncepci, neprihlizejic k tomu, ze se neuprosne zakonitosti vyvoje krok za krokem od techto predpokladu vzdalovaly.

Dnesni politicke udalosti znamenaji v plnem rozsahu vyvrcholeni neuspechu dosavadni koncepce nasi zahranicni politiky, z nichz tato politika vychazela, a jevi se jako neodbytna nutnost stanouti u tohoto mezniku a hledati nove cesty odpovidajici nakupenym politickym skutecnostem.

Predevsim nase politika take vychazela po prevratu z preludu, z omylu, totiz z toho, ze pro budoucnost uz budou odklizeny narodni rozpory mezi narody, ze narodni hlediska, narodni cile jsou prekonany a ze to budou predevsim a vyhradne snad hospodarske a socialni pomery, ktere budou rozhodovati o dalsim vyvoji sveta. Ukazalo se vsak, ze vzdycky prece jenom nakonec v rozhodujicich okamzicich svetoveho vyvoje jsou to narodni hlediska, narodni momenty, narodni cile, ktere rozhoduji o osudech narodu a statu, ponevadz konec koncu v techto narodnich silach je narodni charakter, je narodni naturel, chceme-li, vsech narodu. Povalecne spolehani nase a nasich spojencu na nove Nemecko se ukazalo preludem, nebot neni noveho Nemecka, nybrz pouze Nemecko zmenene ve svych konecnych cilech, jichz vrcholem je touha po hegemonii v Evrope, jak to konecne vyjadruje sama kniha pana risskeho kanclere Hitlera "Mein Kampf", ve ktere se rika, ze Nemecko nikdy nedopusti, aby v Evrope byla vedle neho jeste rovnocenna prvorada vojenska mocnost. Tyto cile po hegemonii v Evrope jsou toho casu maskovany zdanim krizackeho tazeni proti bolsevismu. V podstate vsak povalecne Nemecko nikdy nelikvidovalo nic ze sveho programu, a zachovavajic ve sve myslence revanse touhu po koloniich, nevzdavalo se ani stareho nemeckeho narodniho idealu po tlaku na vychod, Drang nach Osten, jenz je integrujici soucasti nemeckeho vlastenectvi. Jakakoliv predstava o novem Nemecku smirujicim se anebo snad smirenem se stavem vytvorenym mirovymi smlouvami se ovsem ukazala mylnou uz r. 1922, kdy v Rapallu Nemecko uzavrelo pakt se sovetskym Ruskem a kdy zahajilo svoji politiku smerujici k vytvoreni revisionisticke fronty v Evrope. Kdyz pres to ani po vystoupeni Nemecka ze Spolecnosti narodu, ani po zavedeni vseobecne branne povinnosti v Nemecku, ani po protismluvnim obsazeni Poryni nebyly dosavadni zakladni politicke koncepce a smernice nasi a spojenecke zahranicni politiky zmeneny, muselo v dusledcich toho vzrustati predevsim nebezpecenstvi pro nas, ponevadz jsme prvni skutecnou barierou v ceste nemeckemu tlaku na vychod a ponevadz jako basta zapadn ho Slovanstva mame tu ve stredni Evrope svoje slovanske poslani na predelu mezi zapadni a vychodni Evropou a na predelu mezi zivlem germanskym a slovanskym.

Stejne nezivotna vsak byla predstava nove Evropy, ztelesnene organisaci Spolecnosti narodu. Predpoklad, ze tato organisace vymiti nebezpeci katastrofalniho reseni rozporu mezi narody a ze svou zasadou rovnopravnosti bude zabezpecenim existence vsech malych narodu, byl od pocatku neopravneny, kdyz k teto ideologii Spolecnosti narodu se priklonily pouze a vyhradne staty, ktere ve svetove valce zvitezily, avsak nikoliv staty porazene, a kdyz naopak byla od pocatku budovana v Evrope revisionisticka fronta. Skutecna nemohoucnost Spolecnosti narodu, ktera ovsem byla vyvolavana take tim, ze tato instituce nemela dostatecne vykonne moci, projevovala se hned v prvnich letech jejiho trvani na pr. uz ve veci reckeho konfliktu, potom pri prilezitosti prvniho cinsko-japonskeho konfliktu, pozdeji pri prilezitosti konfliktu mezi Paraguai a Bolivii a vyvrcholila posleze pri prilezitosti riticich se udalosti kolem habesske a spanelske valky, kdy ze 7 svetovych velmoci posleze pouze 3 zustaly cleny teto instituce. Cili Spolecnost narodu jevi se jako jakasi mravni nebo, chceme-li, ideologicka kapacita, ale nikoliv jako skutecny politicky faktor.

Vyvoj pomeru mezi Rakouskem a Nemeckem, slavna snemovno, znemoznil ovsem prozatim take vsechny koncepce o hospodarske mezistatni dohode stredoevropske. Dnesni nemecky zasah pripojuje uzz k drive provadene unifikaci pravniho radu mezi Rakouskem a Nemeckem natlak nebo, chceme-li, nucenou novou orientaci rakouske vnitrni, vojenske i zahranicni politiky, jez se ocitaji ve sfere vlivu Treti rise a jez jsou jenom vychodiskem k dalsim etapam, kterymi nesporne ma byti zavedeni celni a menove unie mezi temito dvema staty. Uskutecnenim techto jednotlivych etap stala by se samostatnost Rakouska ovsem jenom nezivotnou formuli, obsazenou v mirovych smlouvach. Timto zasahem, slavna snemovno, ocita se vsak dnesni Evropa pred jednou velmi vyznacnou a zavaznou skutecnosti, totiz ze Nemecko, Treti rise, stanulo na Dunaji a otevira tudy germanskemu tlaku branu k dalsimu pochodu na vychod. Toto nemecke obsazeni Dunaje ma ovsem svoje politicky i hospodarsky dalekosahle vysledky, jimiz chystana organisace dunajskych zemi i na hospodarskem zaklade je vyrazena ze souboru politickych aktualit. Zbyva otazka, pokud se interesovane staty chteji a budou zabyvati problemem, pokud to, co se stalo mezi Rakouskem a Nemeckem, je v souzvuku s t. zv. Zenevskym protokolem z r. 1924, po pripade s mirovou smlouvou saint. germainskou.

Avsak v souvislosti s tim nemuze nase zahranicni politika pozorovati s radosti ani pruvodni znak, ktery se objevil pri teto prilezitosti a ktery spociva v tom, ze v tomto ozehavem problemu ani instituce Male dohody, ktera paktem ze 16. unora r. 1933 byla vybudovana jako svazek federativni s jednotnou zahranicni politikou, nezaujala jednotneho stanoviska. Neni o tom snad sporu, ze udalosti mezi Rakouskem a Nemeckem, bez ohledu na fakticky obsah smluv, ktere existuji mezi temito staty, jsou toho dosahu a te dulezitosti, ze i kdyby vyslovnych smluvnich zavazku nebylo, stavi se staty Male dohody pred skutecnosti, na nez jednotna odpoved techto statu je predpokladem skutecneho spojenectvi a politickou nutnosti. Tim vice musime postradati v teto dobe dokladu o jednotnem stanovisku Male dohody, ktere bychom si prali jako okamzitou reakci na nemecky zasah v Rakousku.

Je ovsem nutno doplniti tento vypocet politickych faktu jeste upozornenim na to, ze ovsem take se stava problematickym stav, ktery doposavad byl mezi t. zv. staty rimskych protokolu, ponevadz i do teto unie nebo spojeni jsou udalostmi mezi Rakouskem a Nemeckem ovsem zanaseny prvky rozkladu, ktere vytvareji uplne novou situaci.

A v teto souvislosti, slavna snemovno, vidime v nedelni reci pana risskeho kanclere Hitlera jasny doklad, ze dnesni nemeckou politiku jest chapati jako uskutecneni pangermanskeho vyboje, jenz po zruseni valecnych reparaci, po jednostrannem zruseni vojenskych klausuli mirovych smluv a po zavedeni vseobecne branne povinnosti v Nemecku dospiva k systematickemu postupu za zmenu teritorialniho stavu, vytvoreneho mirovymi smlouvami. Cesta tato smeruje na rozdil od toho, co pan rissky kancler Hitler napsal jeste ve sve knize "Mein Kampf", nikoliv jenom jednim smerem, nybrz dvema smery, jednak cestou po znovudobyti kolonii, jednak tlakem na vychod. A cesta tato se projevuje v dnesni chvili jako rozsirovani sfery nemeckeho vlivu, pro tento okamzik, coz ovsem neznamena, ze tento nemecky tlak by se musil vzdycky projevovati jenom jako rozsirovani sfery vlivu a nikoliv ve vhodny okamzik jako postup jiny. Tak i koncepce ochrany narodnich mensin, ochrany nemeckych mensin v sousednich statech jevi se nam prozatim jako zrejme rozsirovani sfery nemeckeho vlivu ve stredni Evrope. Tato okolnost nas vsak nuti, abychom nenechali bez odpovedi ty vyroky pana risskeho kanclere Hitlera, ktere se primo dotykaji zajmu naseho statu.

Mel bych v podstate tri poznamky k reci pana risskeho kanclere. Predne k jeho tvrzeni, ze rozmach nemeckeho hospodarstvi je jen a jen vyslednici samostatneho nemeckeho snazeni a ze k tomu cizina nicim neprispela. Pan rissky kancler patrne zapomenul, ze v r. 1922 proveden byl zamerny pad nemecke marky, jenz mel za nasledek predevsim, ze spojenecke staty prisly v Nemecku vice nez o 1 miliardu dolaru, ze tam Amerika prisla o vice nez 700 mil. dolaru a ze byla poskozena take ostatni cizina. Pan rissky kancler patrne zapomina, ze v r. 1928 a 1929 provedena byla urcita zamerna operace s eskontni sazbou risske marky a ze v souvislosti s temito hospodarskymi skutecnostmi, na ktere tezce doplatila cizina, odbouravalo Nemecko sve reparacni zavazky, ze se z techto reparacnich zavazku posleze vyzulo a ze tim, ze se Nemecko techto reparacnich zavazku zbavilo, byl predevsim ziskan podklad pro vnitrni rozmach nemeckeho hospodarstvi, ovsem na ukor celeho ostatniho postizeneho sveta.

Za druhe je nutno se zabyvati vyletem pana risskeho kancelare do historie a jeho tvrzenim, ze pozadavky Treti rise, pokud se tykaji narodnich mensin, jsou v souzvuku se zasadou sebeurceni narodu, se 14 body Wilsonovymi a ze jsou oduvodneny historickou skutecnosti, ze tato mensinova nemecka uzemi az do r. 1866 nalezela k tehdejsimu nemeckemu spolku. Predevsim, slavna snemovno, je nutno k vypoctu o 10 mil. Nemcich na dnesnich nemeckych hranicich poznamenati, ze ovsem nemecke mensiny v Ceskoslovensku nejsou ve svem celku pragermanskeho puvodu, nybrz ze na rozmach nemectvi v ceskem pohranici mela za byv. monarchie podstatny vliv urputna a soustavna germanisace, takze v podstatnem useku tohoto nemectvi jde o prvni nebo nejvys druhou nemeckou generaci, jejiz rodovi predchudci r. 1866 jeste ani Nemci nebyli.

Avsak pan rissky kancler prehledl, ze zasada sebeurceni narodu muze se tykat a tyka se vyhradne narodnich celku, at svobodnych ci nesvobodnych, avsak ze v zadnem pripade nelze vyvozovat takove nejake pravo mensiny narodni, ktere by bylo v primem rozporu s prirozenym a historickym pravem jineho narodniho celku na jeho hranici. Rovnez apel pana risskeho kanclere na nemecky spolek z r. 1866 neodpovida ani historicke skutecnosti, ani pravnimu stavu. Nemecky spolek zabiral casove rozpeti let 1815-1866. Cleny tohoto spolku nebyly vsak ani nemecke mensiny na nasem uzemi jako takove, ani nedelitelne historicke zeme koruny svatovaclavske jako takove, nybrz clenem tohoto spolku bylo Rakousko, v nemz se cesky narod citil podmanen a na jehoz zahranicni politiku nemel rozhodujiciho vlivu. Ucelem tohoto spolku prave bylo, aby byla chranena svrchovanost a neporusitelnost clenskych statu a jejich hranice. Vedeni tohoto spolku nebylo v rukou tehdejsiho Pruska, nybrz Rakouska. Predsedou spolkoveho shromazdeni ve Frankfurtu nebyl zastupce pruskeho statu, nybrz zastupce Rakouska. V organech tohoto spolku nezasedali zastupcove jednotlivych narodu, nybrz zastupcove jednotlivych statu, a do vnitrnich pomeru jednotlivych clenskych statu ovsem spolek jako takovy nezasahoval.

Pokud tedy, slavna snemovno, pan rissky kancler chtel nalezt pro dnesni nemecke cile a aspirace historicke opravneni, tedy se jeho pokus nezdaril, a pokud snad chtel rysovat jakousi historickou paralelu s moznosti aktualisace podobneho stavu v dnesni Evrope, s event. nadeji na podobny vyvoj, jenz vedl od spolku statu nemeckych k nemeckemu spolkovemu statu, narazil na nejzivotnejsi zajmy sebevedomeho a samostatneho ceskoslovenskeho naroda, jenz trva bezvyhradne do vsech dusledku na sve naproste nezavislosti, kterou je ochoten a pripraven hajiti do vsech dusledku a vsemi prostredky.

Ostatne jestlize pan rissky kancler ma rad politicke reminiscence, mohli bychom mu poslouziti take nekterymi. Mohli bychom mu rici, ze Premysl Otakar II. zalozil velky centralisticky stat v Evrope v dobe, kdy kolem byla rozdrobena knizectvi a vevodstvi a ze vybudoval tento stat daleko drive, nez vzniklo jednotne Nemecko. Mohli bychom mu rici, ze za Karlem IV. do Prahy, ktera byla sidlem ceskych kralu a rimskych cisaru, jezdili nemecti kurfirsti. Mohli bychom mu rici, ze oboji Luzice, Horni i Dolni, byla nedelitelne spojena s korunou ceskou v letech 1373 az 1635, tedy po 262 leta a Horni Luzice dokonce po 326 let. Mohli bychom mu rici, ze hrabstvi kladske bylo do r. 1742, event. do roku 1763 primym prislusenstvim kralovstvi Ceskeho. Mohli bychom mu takovych historickych reminiscenci pripamatovati jeste vice.

Je ovsem nutno uvesti jeste treti bod, ktery nas musi zajimati na vykladech pana risskeho kanclere, a to pasaze, ktere se zabyvaji tiskovymi kampanemi mezinarodnimi. Myslim, ze pokud pan rissky kancler oznacil jako stupidni a prolhane tyto mezinarodni a tiskove kampane, tedy ze nemohl skutecne lepsim zpusobem charakterisovati trojnasobne tiskove kampane, ktere se opakovaly postupne v Nemecke risi proti Ceskoslovenske republice (Potlesk poslancu narodniho sjednoceni.), a v nichz bylo hanebnym zpusobem referovano o vnitrnich pomerech v nasi republice, aby tim zpusobem byly vyvolavany mezinarodni rozpory a napeti.

Pan rissky kancler jiste uzna, ze zadny stat na celem svete by nedovolil politickym exponentum svych jinonarodnich mensin, aby cestovali po svete a popouzeli verejne mineni jinych statu proti statu vlastnimu. A myslim, ze konec koncu je v zivote zdejsich jinonarodnich mensin u srovnani s tim, co zavadi pan rissky kancler ve sve vlastni zemi, dostatecnym dokladem to, ze zdejsi mensina ma naprosto svobodny politicky vyvoj, muze byti v rade politickych stran, ale neni ani jedina jinonarodni mensina na pude Treti rise, ktera by smela miti vlastni politickou stranu.