Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Poslanecka snemovna - stenoprotokoly | 111. schuze (obsah) | Pondeli 20. zari 1937

Predseda Malypetr.

Mistopredsedove: dr Markovic, Langr, Kosek, Sivak, Mlcoch, Taub.

Zapisovatele: Pik, Jasa.

247 poslancu podle presencni listiny.

Clenove vlady: predseda vlady dr Hodza; ministri Bechyne, dr Czech, dr Cerny, dr Derer, inz. Dostalek, dr Franke, Machnik, Najman, inz. Necas, dr Spina, dr Sramek, Tucny, dr Zadina, Zajicek.

Predseda nejvyssiho ucetniho kontrolniho uradu dr Horak.

Z kancelare snemovny: snem. tajemnik dr Riha; jeho zastupce dr Mikyska.

PREDSEDA (pri jehoz vstupu na predsednicke kreslo cele shromazdeni povstalo). Zahajuji dnesni schuzi za okolnosti nesmirne smutnych a pamatnych.

Obavy, s nimiz sledovali jsme nemoc presidenta Osvoboditele, promenily se dne 14. tohoto mesice v tragickou skutecnost, kdyz o pul ctvrte hodine ranni Tomas Garrigue Masaryk vydechl svoji slechetnou dusi.

S nevyslovnym zalem sklanime se pred timto neuprosnym rozhodnutim osudu, jimz ukoncen byl telesny zivot nejvetsiho obcana republiky, ale s plnou jistotou jsme presvedceni, ze duch jeho zustane pro vzdycky statu i vsemu jeho lidu utocistem nejbezpecnejsim. On, jehoz cely zivot zasvecen byl praci a sluzbe pro narod s tak hlubokou, vsak neokazalou laskou a obetavosti, pro niz je malo prikladu v dejinach - nemuze zemriti. Odchazi jen, aby dal matce zemi, co jeji jest, ale nam i budoucim zustane tim, cim byl, kdyz byl s nami - ucitelem, radcem, ochrancem a Osvoboditelem.

Jeho duch vstoupil do Slavina velikanu nasich dejin a bude v srdcich naroda vzdycky mezi temi, k nimz se obracime slovy choralu svatovaclavskeho:

tNedej zahynouti nam ni budoucimT.

Cely jeho zivot je dukazem, ze patri k vyvolenym, ktere poveruje Prozretelnost mimoradnymi ukoly v zivote narodu i vyvoji celeho lidstva, a proto je vybavuje mimoradnymi schopnostmi.

Tak take On, zrozeny na Moravskem Slovacku z otce Slovaka a matky Cesky, prichazi na svet jako symbol budouciho spojeni a symbol svobody techto dvou vetvi naroda, ktery v minulosti byl narodem jednotnym.

Narodil se v rodine panskeho kociho na cisarskem statku v Hodonine, obdaren bohatymi dary ducha i srdce a neobycejnymi schopnostmi, jimiz se lisil od veskere tehdejsi mladeze. Je to vidno na jeho primo vasnive touze po vedeni a vzdelani, po nemz saha jiz v nejmladsich letech, kdyz jako ucednik kovarsky a pozdeji zamecnicky pouziva kazde volne chvilky a prilezitosti, aby si opatril cetbu, z niz by se mohl pouciti. Nema nechuti k remeslne praci, ale zivelna - jakoby povinna - touha a snaha vice se dovedeti a dale se vzdelavati privadi jej posleze do gymnasia a po nem na universitu, ovsem nemeckou ve Vidni.

Jeho vsestrannemu a hloubavemu duchu byla nejblizsi filosofie. Prostudoval jeji vznik i vyvoj, vsecky soustavy minule i soucasne, ale na zadne z nich neulpel.

Svym vlastnim filosofickym badanim dospel k poznani, jaky ma byt pomer cloveka k tomu, co unika jeho rozumu i jeho zdanlive svrchovane vuli, a propracoval se tak k hluboke, ale neokazale zboznosti. Z ni vyverala pak jeho uprimna laska k cloveku a na teto spocivala jeho filosofie humanitni a primo vasniva laska k pravde a odhodlanost k boji za pravo a spravedlnost.

S takovouto prupravou a s vyhranenymi vedeckymi nazory prichazi mlady profesor Masaryk z Vidne do Prahy na universitu, ktera po rozdeleni na ceskou a nemeckou stala se zivnou pudou pro narodne-kulturni obrodu. Nezatizen vedeckymi a politickymi predsudky tehdejsi Prahy, utisknute v mesto provincionalniho vyznamu, poznal zahy, ze je potreba mnohych a vaznych zmen v nasem kulturnim zivote.

Kdyz videl a se presvedcil, jak uzce souvisi kultura s politickym postavenim naroda na jeho historicke pude, rozhodl se take pro cinnost politickou. Na ceste za pravdou a pravem i v ostatnich zajmech narodniho zivota, zejmena hospodarskych a socialnich, hlasi nutnost zmeny tehdejsi ceske politiky zalozene temer vyhradne na historickem statnim pravu - v politiku realnejsi, pocitajici se skutecnostmi soucasneho stavu jak uvnitr monarchie, tak v pomerech mezinarodnich. Setkava se vsak dlouho s neporozumenim i s nepratelstvim.

S houzevnatosti a vytrvalosti, jez byla z nejvyznacnejsich vlastnosti jeho povahy, s temperamentem sveho rodneho Moravskeho Slovacka, dal se do prace, neohlizeje se na to, ze byl mnohymi pokladan za burice a revolucionare.

Nic z toho vsak neodstrasilo jej od prace a nezmenilo poznani, ze idealista ma byti take realistou a jiti za svym idealem po skutecne a pevne pude. Pristupuje proto od vedeckeho a literarniho mesicniku tAtheneumT, ktery zalozil, k vydavani listu politickeho, napred tydeniku, pozdeji deniku tCasT. pise do neho politicke clanky a vede jeho politicky smer.

Je prirozeno, ze kolem mladeho a vybojneho profesora, radikalne meniciho zastarale zpusoby kulturni, vedecke i politicke prace, seskupuje se znacne mnozstvi jeho universitnich posluchacu i ostatnich vysokoskolskych studentu ceskych i nekterych slovenskych a - pokud v Praze studuji - i jinych slovanskych. Kdyz pak zacina prednaseti i sirsim kruhum obcanstva, prichazeji k nemu mladsi lide ze vsech vrstev, zejmena take delnickych, kterym socialni nazory jeho jsou dobre srozumitelne a blizke.

Neprestava vsak na teto cinnosti a postupuje dale v politickem vyvoji. Kdyz rozesel se s mladoceskou stranou, na jejiz program kandidoval a byl zvolen, zaklada samostatnou stranu realistickou a je pak zvolen v urputnem volebnim boji poslancem na risskou radu videnskou ve svem rodnem kraji.

Ponevadz je demokratem nejen teoretickym, nybrz i skutecnym, priklonuje se k modernimu demokratismu zapadnimu a pracuje proti rakouskouherskemu konservativismu a feudalnimu absolutismu. ktery se chce ubraniti vsemu, co by mohlo ohroziti prezite hodnoty stoleti minulych a drzavy nabyte casto nepravem. Jeho mimoradny postreh, zalozeny na neobycejnem vzdelani a vedeni, dava mu tusiti blizici se otresy a rozklady a jeho filosoficko-politicky prehled mu dokazuje zaostalost a neudrzitelnost politiky stredoevropskych statu. zejmena pak Rakousko-Uherska. Vidi, ze konecny osud stare rise ktera nedovedla a ani nechtela uspokojiti kulturni, hospodarske a politicke potreby vetsiny svych narodu - je odvisly od vyvoje politiky mezinarodni, a vede tudiz tim smerem svoji cinnost. Sleduje pozorne zahranicni politiku monarchie a od anexe Bosny a Hercegoviny poznava, ze blizi se tezka evropska krise. Kdyz pak po balkanskych valkach v r. 1912 a 1913 usporadaly vojenske kruhy rakousko-uherske v mesici cervnu r. 1914 manevry v Bosne za pritomnosti naslednika trunu Ferdinanda dŽEste, vzrostlo mezinarodni napeti do neudrzitelne miry a v cervenci zacala svoji strasnou a krvavou hru o miliony zivotu svetova valka. Utlacovane narody monarchie vycituji zahy, ze pujde o boj prava s nasilim, demokracie s absolutismem, a v srdcich rostou nadeje na lepsi a svobodny narodni zivot.

A tu zacina nejvetsi vypeti vsech schopnosti Masaryka - demokrata. Studuje hned od pocatku valku jako historicky zjev, uvazuje o ethicke jeji opravnenosti, vazi sily hmotne i moralni a dochazi k presvedceni, ze moralni hodnoty - pravo, spravedlnost a pravda - v teto valce nakonec prece zvitezi. Poznava proto zahy, kde je jeho misto a kudy musi jiti jeho narod na ceste k svobode a neodvislosti.

Je presvedcen, ze nejen historicke, nybrz i prirozene pravo mluvi pro svobodu a neodvislost celeho naroda ceskoslovenskeho. Po zralych uvahach a studiu pomeru ve valcicich statech jde ve veku, v nemz mel jiz pravo na odpocinek po vykonane praci, do temer celeho civilisovaneho sveta volat po spravedlnosti pro svuj narod. Nejde prosit, nybrz informovat a presvedcovat, nachazi vsude spolupracovniky mezi Cechy i Slovaky, usedlymi ve valcicich statech, a ve spolupraci s dr Benesem, ktery se za nim tajne vydal, a Milanem Stefanikem kona velikou praci propagacni pro demokraticke a spravedlive usporadani Evropy a osvobozeni utlacovanych narodu.

Jaka to byla opravdovost, jake nadseni a jak pevna vira, kterou dovedl presvedciti vedouci statniky spratelenych statu, ze pozadavky techto narodu jsou spravedlive a splneni jich mozne!

Nebal se tvrditi, ze je to vsak mozno jen za cenu existence stare monarchie Rakousko-Uherske. v niz vladnou dva narody vetsine narodu ostatnich, pomoci nespravedlivych volebnich radu a ustavnosti jen papirove.

A bylo to jeho catonske tceterum autem censeoT a bylo nejen prohlasovano vsude tam, kde melo byt slyseno, ale bylo take prokazovano skutecnostmi historickymi i soucasnymi a bylo opreno o nezvratitelnou pravdu.

Svoji mimoradnou schopnosti, rozpoznati v pravy cas pravy stav veci, prichazi k presvedceni, ze musi tuto svoji pravdu opriti jeste o dukazy, o nichz nemuze byti pochybnosti. Ve valce nestaci slova, tu je potreba skutku, a tyto muze vykonati jen vlastni armada - armada ceskoslovenska - bojujici bok po boku s armadami spojencu.

Takovym dukazem mohlo by byti take vzboureni utlacenych naroduv monarchii same, ale zna jeho nemoznost proto, ze bylo by snadno v krvi uduseno.

Toz utvori armadu za hranicemi ve statech Ctyrdohody, kde bojuji jiz ceskoslovensti dobrovolnici v nich usedli, ze zajatcu, o nichz vi, ze pouzivaji kazde prilezitosti, aby mohli prejiti tna druhou stranuT. Prokaze, ze necinili to ze strachu nebo zbabelosti, nybrz z presvedceni, ze tato valka vznikla a je vedena proti vuli vetsiny narodu Rakousko-Uherska a ze pujdou proto dobrovolne pod prapory sveho naroda do boje za jeho svobodu.

Dalekosahlost a nebezpeci tohoto rozhodnuti a ohromna odpovednost za osudy a zivoty techto vojaku-dobrovolcu i prislusniku jich rodin ve vlasti vynikne v plne velikosti, uvazi-li se, ze organisovani teto armady uskutecnovalo se v dobe, kdy vysledek svetove valky staval se nejistym. Unesti tuto odpovednost - k tomu bylo potreba vetsiho hrdinstvi nez nasaditi zivot vlastni.

Nebal se, sel a volal syny sveho naroda do svych legii k boji pro vlast. Jaka to byla statecnost ducha i srdce a jak ohromna to byla mravni sila, ktera prelevala se z neho do jich srdci i dusi a tiskla jim do rukou zbran, aby mohli znovu jiti do vrazedne bitevni vravy, z niz nedavno unikli.

Desitky tisicu bylo jich temer na vsech bojistich sveta a tisice bylo tech, kteri nechali tam sve zivoty.

Jak znamenita to byla posila v odboji domacim, ktery vzrustal, s bedlivou vsak opatrnosti, aby nemohl byti krvave potlacen. Jak zridly a mizely nevelke rady malovernych, kdyz od ust k ustum sirily se zpravy o vitezstvi ceske brigady u Zborova, o bojich ve Francii a Italii a obrane legii proti bolsevikum v Rusku ve fronte od Kazane az do Vladivostoku.

A vsecko to bylo vysledkem nezvratneho rozhodnuti jedineho muze, ktery nerozkazoval, ale poucoval a presvedcoval.

Skoro ctyri roky - v Evrope, Americe i Asii - konal svoji obrovskou mesiasskou praci, az dockal se pres svuj vysoky vek a ohromnou namahu telesnou a dusevni - zdrav a svezi na tele i na duchu - dne 28. rijna 1918 splneni toho, vec nezlomne veril a doufal, ze pravda a pravo zvitezi. A tak vraci se dne 21. prosince tehoz roku do vlasti jako president Ceskoslovenske republiky, jimz zvolen byl revolucnim Narodnim shromazdenim na zaklade prozatimni ustavy.

Prichazi do hlavniho mesta obnoveneho a rozsireneho statu a vitan jasajicim lidem, jede na hrad ceskych kralu, aby tam vladl nikoli z bozi milosti, nybrz povolan k tomu svoji osvoboditelskou praci, oprenou o viru ve spravedlnost a pozehnani bozi - aby vladl tak, jak kaze mu jeho svedomi a vira v demokracii, aby vladl s lidem pro lid.

Vi dobre, ze nebude to snadne a ze nelze ocekavati, ze vsechen lid spravne i rychle pochopi a dovede uzivat sirokych demokratickych svobod a prav, jez mu dava ustava republiky a nove nebo zmenene zakony. Jiz cestou do vlasti premysli o tom, neleka se toho vsak proto, ze neocekava dokonalosti tam, kde nebylo skutecne demokracie a kde pomer obcana k statu a jeho organum byl vzdy spise zaporny nez kladny. Ma porozumeni pro rusny kvas doby, projevujici se obcas v citech a myslich lidu, ktery po stalete porobe stal se nahle svobodnym a samostatnym. Prehlizi proto s moudrou shovivavosti objevujici se tu a tam nedostatek smyslu pro autoritu zakonu, statni moci a nekdy i hlavy statu. Varuje pred politikou odplaty za stalete krivdy a nabada ke snasenlivosti narodni, kulturni i socialni.

Uznava obtize, ktere vznikaji z tezkych nasledku valky jak hospodarskych, tak socialnich a zejmena mravnich, a v osobnich stycich s vedoucimi politiky radi, napomina a pomaha vyrovnavati rozpory a protiklady.

Je si dobre vedom sve pravomoci a odpovednosti za klidny a zdravy vyvoj mladeho statu a zada totez od vlady i od sboru zakonodarnych a zejmena temto venuje pozornost mimoradnou.

Od vlady, jako vykonneho organu demokracie, zada predevsim sporadanou administrativu ve vsech oborech jeji cinnosti. V prvnich dobach republiky sleduje predevsim spravu politickou, zajistujici klid i poradek, a proto styka se nejcasteji s prvnim ministrem vnitra Antoninem Svehlou, v nemz poznal a nasel uprimneho demokrata blizkeho svym zakladnim nazorum.

Schazeji se po dlouhou dobu i soukrome, nejvice na statku v Hostivari, a venuji vsechen svuj cas uvaham, jak odstranovati soucasne potize.

Konferuje casto i s ostatnimi ministry a predevsim s predsedy vlady, aby v mezich sve ustavni pravomoci pomahal upozornenim a radou.

Pri tom vykonava radu povinnosti sveho presidentskeho uradu a sleduje bedlive vyvoj pomeru v ostatnich statech, ve stalem styku se spolupracovnikem za hranicemi dr Edvardem Benesem, ktery od obnoveni statni samostatnosti byl ministrem zahranicnich veci.

Parlament je mu nejdulezitejsim nastrojem demokracie. Proto prvni cesta po navratu do osvobozene vlasti vedla jej primo do Narodniho shromazdeni a tomuto platil take jeho prvni verejny presidentsky akt, ono pamatne poselstvi, ktere prednesl na Hrade prazskem dne 22. prosince 1918.

K parlamentu a k parlamentnim otazkam vracel se pak opetne jednak ve svych presidentskych poselstvich, jednak v projevech, ktere pronesl pri ruznych vyznamnych prilezitostech.

Jsou v nich vyroky, z nichz mohl by - lepe receno - mel by byti sestaven katechismus parlamentni demokracie.

Vzpomenme proto aspon nekterych z nich:

tDemokracie opira se o mravnostT.

tDemokracie - demokracie skutecna - demokracie prava je v zacatcich. Nase doba je zrejme dobou prechodnou take politicky-statne. Vady parlamentu daji se odstranit, jeho delnost muze reformami razu technickeho byt zvysenaT.

tDemokracie se neobejde bez schopnych, vzdelanych a slusnych odborniku, pracovniku a vudcu. Je prave ukolem moderniho parlamentarismu zabezpeciti politickemu vzdelani a odborne znalosti nalezitou platnostT.

tNezbyva nez stale a vzdy znovu pozadovat, aby do parlamentu zvoleni byli representanti schopni kontrolovat celou administraci a schopni statotvorne prace. Problem demokratickych stran, demokracie vubec je do znacne miry problemem jich vudcuT.

tNas parlament a nasa vlada musi byt v nasej republike obecne uznanou politickou autoritou; smiem povedat, ze som od svojho vkrocenia na domacu podu velmi toho dbal, aby som tuto autoritu vsemozne podporoval. Tomu zostanem vernym aj v buducnostiT.

tSkutecne tak zvana krise parlamentarismu jest hlavne krisi volicstva a vedeni stran. Muze se jednat o zlepseni parlamentni techniky, ale to jest vec podruznaT.

Z techto i mnohych jinych jeho nazoru na parlamentni demokracii i z cele jeho zivotni prace a cinnosti je zrejmo, ze Masaryk byl optimistou, i kdyz byl prisnym kritikem. Byl demokratem ryziho zrna a zaslouzi pravem nazvu, jejz mu dala cizina: Nejvetsi demokrat soucasne doby.

Byl clovekem dobre a pevne viry a humanistou v nejsirsim slova smyslu. Proto mohl pravem pronesti slova, jimiz se sam ridil a jez by rad videl jako vudci heslo sveho naroda i vsech narodu dobre vule: Jezis, ne Cesar.

Celym svym zivotem muze byti vzorem a poucenim narodum, nebot na sobe dokazal, ze clovek z malych pomeru muze vyrusti k nejvyssim metam lidskym a podobne take ze muze i maly narod stati se velmi vyznamnym kulturnim i politickym cinitelem svetovym. I cesty k tomu nam naznacil: Odvaha, houzevnata, neumorna prace, svedomitost a poctivost. Na ni kladl nejvetsi duraz.

Ve sve politicke cinnosti byl toho sam vzornym prikladem a vzdycky ridil se pravdou, ze nejlepsi politika je politika poctiva.

Vzorna - az uzkostliva - svedomitost, s kterou konal kazdou svoji praci, primela jej k rozhodnuti vzdati se po trech letech choroby sveho uradu.

Dne 14. prosince r. 193 5 uskutecnil toto sve rozhodnuti strucnymi slovy, ktera dnes stavaji se jeho politickym odkazem. tStaty se udrzuji temi idealy, z nichz se zrodily, sam jsem si toho byl vzdycky vedom. Potrebujeme dobrou zahranicni politiku a doma spravedlnost ke vsem obcanum, at jsou kterekoliv narodnostiT.

Vzkazal pri tom vsemu lidu republiky, ze - da-li Buh, bude se na nas jeste chvili divat, jak to vedeme.

Dne 14. tohoto mesice prestal se na nas divat svym zrakem telesnym verime vsak, ze bude se dale divat svym zrakem duchovnim.

V sinich obou snemoven v mrtvy, ale vecny kamen vryta jsou slova zakona: tT. G. Masaryk zaslouzil se o statT.

Dejz Buh, aby budoucimi dejinami bylo prokazano, ze take narod zaslouzil se o svuj stat v duchu sveho prvniho velikeho a nesmrtelneho presidenta Osvoboditele.

Koncim schuzi.