Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Poslanecka snemovna - stenoprotokoly | 91. schuze (obsah) | Patek 9. dubna 1937

Predseda Malypetr.

Mistopredsedove: Mlcoch, Langr, Kosek, Taub.

Zapisovatele: R. Bohm, Dubicky.

151 poslancu podle presencni listiny.

Clenove vlady: predseda vlady dr Hodza; ministri dr Cerny, dr Derer, dr Sramek, Tucny, Zajicek.

Z kancelare snemovny: snem. tajemnik dr Riha; jeho zastupce dr Mikyska.

Predseda Malypetr zahajil schuzi v 10 hod. 58 min. dopol. a konstatoval, ze snemovna je zpusobila jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. radu dal predseda na dnesni den posl. Rybarikovi, Revayovi, Slivovi, Topolimu, Zidovskemu, Deveckovi, Polivkovi, F. Richtrovi.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. radu uznal predseda dodatecnou omluvu posl. Revaye na den 8. dubna t. r.

pocatkem schuze:

Odpovedi tisk 848 (I az XXIX).

Zapis o 87. schuzi posl. snemovny, proti nemuz nebylo namitek podle §u 73 jedn. radu.

V dusledku amnestie presidenta republiky ze dne 6. brezna 1937 odvolany byly imunitni zadosti za souhlas s trest. stihanim:

posl. Knochla c. J 156-IV, pres. sdeleni 53. schuze;

posl. Hollubeho c. J 190-IV, pres. sdel. 64. schuze;

posl. Hirteho c. J 206-IV, pres. sdel. 76. schuze.

Predseda (zvoni): Pristoupime k projednavani prveho odstavce poradu, jimz jest:

1. Zprava vyboru ustavne-pravniho o vladnim navrhu (tisk 749) o nejvyssim spravnim soude (tisk 837).

Zpravodajem jest p. posl. dr Meissner.

Ve vcerejsi, 90. schuzi dne 8. t. m. byla rozprava skoncena a precteny podane pozmenovaci navrhy.

Davam nyni slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Meissnerovi.

Zpravodaj posl. dr Meissner: Vazena snemovno!

V provedene rozprave byly proti osnove vzneseny ruzne namitky, z nichz s nekterymi je nutno se vyporadati.

Pan kol. dr Wolf vyslovil pochybnosti o dostatecnosti stylisace §u 40 v pripade, kdy nejvyssi spravni soud uklada nahradu nakladu zalovanemu uradu, a boji se obtizi v praktickem vymahani prisouzenych utrat.

Obav jeho nesdilim. Vybor v §u 40 teto osnovy volil obrat "zalovany urad" proto, ze tohoto obratu je uzito v jinych predchozich paragrafech a jineho obratu vzhledem k §u 2 ani uziti nemohl, nebot zalovany urad vystupuje pred nejvyssim spravnim soudem jako strana. Urad neni vubec subjektem materialnich prav a zavazku, nybrz je jim pouze ona instituce, jejimz organem je spravni urad. V §u 40 se stejne pripousti, aby byly prisouzeny zalovanemu uradu naklady proti stezovateli, aniz by mohly byti pochybnosti, ze i zde vystupuje urad toliko jako organ instituce, nikoliv jako primy subjekt naroku na nahradu utrat.

V posavadni praxi nebylo zadnych obtizi, ac pripady, kdy nejvyssi spravni soud prisoudil zalovanemu uradu utraty proti stezovateli, byly dosti caste. Proto je opravnen nazor, ze nejvyssi spravni soud, vyslovi-li povinnost zalovaneho uradu nahraditi naklady, oznaci jako povinneho onen subjekt, jehoz organem je zalovany urad.

Chci se zabyvati dale jeste dvema namitkami, vznesenymi v provedene rozprave, a to onemi, ktere se tykaji podstaty a zasady soudni ochrany proti spravnim aktum. Jednak bylo v rozprave vytceno, ze soudni ochrana neni dostatecna. a ze mela byti rozsirena, jednak se vytykalo, ze soudni ochrana byla upravou slozeni nejvyssiho spravniho soudu oslabena.

Prvni namitka vidi vady osnovy v tom, ze nevyplnila mezeru platneho zakona a nevymezila nebo lepe receno nerozsirila pojem "spravniho uradu", jehoz rozhodnuti a opatreni podleha kontrole nejvyssiho spravniho soudu.

Panem kol. dr Klapkou byl vznesen pozadavek, aby byla pripustna stiznost k nejvyssimu spravnimu soudu do rozhodnuti "vsech utvaru, ktere podle zakona, narizeni ci rozhodnuti vlady mohou vydavati rozhodnuti o subjektivnich pravech jednotlivcu". V duvodove zprave bylo vysvetleno, ze ustavne-pravni vybor a jeho subkomitet minil se zabyvati podrobneji vsemi ustanovenimi zakona o nejvyssim spravnim soudu, ze byl ochoten se podrobiti teto praci a ze by tak byl ucinil velmi rad, ale ze mu v teto jeho dobre snaze branil omezeny ukol vladni osnovy, t. j. odlehciti nejvyssimu spravnimu soudu, a ze tento ukol znemoznil, aby se ustavne-pravni vybor poustel do dalekosahlych oprav, do noveho vymezeni zakladnich pojmu, nebot by tim byl zkrizil, snad i uplne zmaril tendenci osnovy, kterou prave projednavame.

Kazde rozsireni pravomoci nejvyssiho spravniho soudu, treba bylo zadouci a nejvys nutne, mohlo by privoditi takove zatizeni soudu, ze by jim bylo uplne paralysovano ulehceni, ktereho pravdepodobne bude dosazeno touto osnovou zakona. Neni to tedy vada osnovy ani mezera v poradach ustavne-pravniho vyboru, nybrz byl to vedomy postup, ktery byl v duvodove zprave jiz blize vysvetlen.

Pri vseobecne stylisaci, jak ji vyslovil ve svych vyvodech pan kol. Klapka, nelze vubec v rychlosti dohlednouti, co by tato stylisace znamenala, co by znamenalo rozsireni pojmu spravniho uradu anebo postaveni ruznych instituci verejneho i soukromeho prava na roven spravnimu uradu, a my dnes nemuzeme ani dohlednouti, jake by se nam zde otevrely problemy pravni i ustavni. Tak na pr. snadno pri takoveto vseobecne stylisaci by mohl vzejiti vyklad, ze pod tyto instituce verejneho i soukromeho prava zahrnuji se i spolky, pokud jejich organy rozhoduji o subjektivnich pravech clenu.

Jen pouha moznost vykladu, ze proti rozhodnuti smircich soudu nebo valnych hromad spolku o pravech clenu, o zbaveni jich techto prav je pripustna stiznost k nejvyssimu spravnimu soudu, mohla by vyvolati takovou spoustu a prival stiznosti, ze bychom za kratkou dobu stali opetne pred ukolem novelisovati zakon o nejvyssim spravnim soudu, ze bychom znovu hledali prostredky a cesty, jak ulehciti nejvyssimu spravnimu soudu. Proto mam za to, ze je treba prenechati specielni uprave zakonne ci narizovaci, v niz kontrola nejvyssiho spravniho soudu se zda byti nutnou nebo zadouci, tuto kontrolu vyslovne pripustiti. Takovym zpusobem se alespon vyhneme nebezpeci, jez plyne z prilis siroke dikce, pred kterou bych varoval.

Mimo to lze pocitati i s vyvojem judikatury nejvyssiho spravniho soudu, ktera by pojem spravniho uradu nevymezovala prilis uzce. Opravnuje mne k tomu nazor literatury a jista cast judikatury nejvyssiho spravniho soudu. Pod spravnim uradem nelze rozumeti toliko verejnopravni, byrokraticky vybudovany urad v uzsim slova smyslu. Prof. Hotzel definuje spravni urad ve smyslu zakona o nejvyssim spravnim soudu jako kazdy organ verejne moci, nadany pravem rozhodovati nebo ciniti opatreni, ktery neni ani sborem zakonodarnym ani soudem. Nejvyssi spravni soud ve svem rozhodovani nebyl dusledny. V nekolika nalezech vsak pod pojem spravniho uradu podradil ruzne sbory, ktere jsou povereny ukoly spravy statni, nebo ukoly, ktere by jinak musel vykonavati stat svymi vlastnimi organy. Tak na pr. uznal za spravni urad "fond pro zaopatreni zamestnancu velkostatku", "kuratorium zvlastniho fondu pro zmirneni ztrat, povstalych z povalecnych pomeru", "spravni vybor ustredniho fondu zaopatrovaciho podle §u 11 zakona 608 z r. 1919", ministerskou komisi pro agrarni operace a jine.

Nebylo by jiste pravni prekazky, aby ve smyslu teto judikatury nejvyssi spravni soud uznal za spravni urad take organy, o nichz tu hovoril p. kol. dr Klapka, na pr. kuratorium mlecneho fondu, sbory zrizene podle vladniho narizeni o vyrobe brynzy, sbor pro zalezitosti mlynarske vyroby, a podotykam, ze uz u nejvyssiho spravniho soudu byly podany stiznosti proti rozhodnutim nekterych techto instituci.

Projednavane osnove bylo v rozprave dale vytknuto, a vytka ta je ovsem velmi vazna, ze oslabila ochranu obcanstva snizenim poctu clenu nejvyssiho spravniho soudu se soudcovskou zpusobilosti z jedne poloviny na dve petiny a vynechanim ustanoveni, ze v senatech musi byti z radu aspon polovina vzata z clenu se soudcovskou zpusobilosti.

Mohl bych si ulehciti svou ulohu pouhym poukazem, ze tu jde o tezko dosazeny kompromis mezi stanoviskem vladni osnovy a stanoviskem, myslim, velke vetsiny clenu ustavne-pravniho vyboru, avsak tento fakt sam by jeste nepodal dostatecneho vysvetleni, zdali kompromis tento, trebas tezko byl prisel k mistu, neni na skodu ochrany obyvatelstva a zdali nejsou oduvodneny ony obavy, ktere zde byly predneseny. Proto chci uvesti duvody, ktere i ty cleny ustavne-pravniho vyboru, kteri stali na stanovisku zachovati platny zakon, nakonec smirily s timto kompromisnim resenim.

Kvituji s povdekem vyvody pana kol. dr Rasina, ktery take podal pozmenovaci navrh, o nemz prave chci pojednati. Kvituji jeho vyvody s povdekem proto, ze on sam se zucastnil jednani v subkomitetu ustavnepravniho vyboru neobycejne ucinnym a vynikajicim zpusobem, ze se vyhnul tomu tuto dulezitou, zasadni otazku resiti s hlediska stavovskeho anebo stranickeho a ze se postavil na jedine spravne stanovisko vecne a objektivni, veden jsa snahou prospeti vsem spolecne veci. A tim, ze pan kol. Rasin zaujal toto objektivni stanovisko, myslim, ze ulehcil i mne ulohu poukazati na duvody, ktere vedly vetsinu k tomu, ze se spratelila s kompromisnim resenim.

Oc nam vsem jde? Kdyz byl vladni navrh o nejvyssim spravnim soude projednavan, tehdy vsichni, mohu rici, bez rozdilu politickeho zabarveni, bez ohledu na to, zda prisluseji k vladnim stranam nebo oposici, bez ohledu na narodni prislusnost, se shodovali v tom, ze soudni ochrana proti aktum spravnich uradu nema byti osekavana a oslabena a ze nejvyssi spravni soud i rozsahem sve pravomoci i svym slozenim, svoji organisaci a jinymi ustanovenimi zakonnymi ma byti opatren takovymi prostredky, aby byla zabezpecena - skutecne zabezpecena - co nejsirsi soudni ochrana obcanstva proti nespravnym, nezakonnym rozhodnutim spravnich uradu. V tomto ohledu - myslim, ze mohu to konstatovati - vsichni v teto snemovne se shodujeme a neni take v tomto ohledu mezi stanoviskem, ktere tu zastaval pan kol. dr Rasin, a stanoviskem, ktere jsem povinen jako zpravodaj tu hajiti, naprosto zadneho rozdilu.

Souhlasim dale s nazorem pana kol. dr Rasina, ze neodvislost soudcu sama o sobe neni jeste zarukou nestranne jurisdikce. Neodvislost soudcovska jest toliko jejim predpokladem, muze vsak byti v rukou stranickeho soudce velmi nebezpecnou zbrani, nebot stranickost, kryta neodvislosti nekontrolovaneho soudce, jest vetsim nebezpecim nez stranickost odvisleho, avsak kontrolovatelneho a kontrolovaneho spravniho urednika.

Neni ovsem spravne, kdybychom neodvislosti soudcu, tedy i neodvislosti clenu nejvyssiho spravniho soudu, neprikladali vubec zadneho vyznamu, nebot pak bychom vubec nevedeli, jakym zpusobem se postarati o nestranne rozhodovani soudu.

Vedle neodvislosti clenu nejvyssiho spravniho soudu se zada jeste dalsi kautela, ktera spociva ve vychove, jakou prinasi dlouholeta sluzba ve funkci soudcovske. Zaruku nestrannosti byvalych soudcu shledava pan kol. dr Rasin v tom, ze jejich vychova jest od sameho pocatku odlisna od vychovy, jake se dostalo spravnim urednikum, ze soudcove nikdy nebyli a nejsou stranou v rozepri, nybrz stoji nad stranami a jsou vychovani v ucte pred zakonem.

Chceme-li vziti tento nazor za zaklad sveho uvazovani, pak musime nejprve konstatovati, ze ani posud platny zakon, ani pozmenovaci navrh p. kol. dr Rasina tomuto pozadavku nehovi. Kdyby tomu tak melo byti, pak by platny zakon i pozmenovaci navrh p. kol. dr Rasina musel zniti jinak, pak by musel obligatorne stanoviti, ze alespon polovina clenu nejvyssiho spravniho soudu, a i senatu, musi byti vzata z rad soudcu, vykazavsich radu let ztravenych v aktivni soudcovske sluzbe a prokazavsich v teto sluzbe svoji nestrannost a objektivnost. Ve skutecnosti vsak ani platny zakon a ani pozmenovaci navrh p. kol. dr Rasina tak nezni, nybrz zakon klade jedine podminku nikoli skutecne soudcovske sluzby, nybrz "zpusobilosti k uradu soudcovskemu". Zpusobilost k uradu soudcovskemu podle organisacniho zakona ma krome universitnich profesoru prava kazda osoba, ktera slozila soudcovskou nebo advokatni zkousku. Soudcovskou zkousku je mozno sloziti po uplynule cekatelske dobe, ktera je podle zakona 3 leta, ale muze byti snizena na 2 roky. V dobe tezke soudni krise, kdy nebylo pravnickeho dorostu hlasiciho se k soudum, byla cekatelska doba snizena na 2 roky, po jejimz uplynuti bylo mozno sloziti soudcovskou zkousku, takze cekatel, ktery neni neodvisly, tedy nekona skutecne sluzby soudcovske, po 2 letech sluzby a slozeni soudcovske zkousky se povazuje podle nazoru zde hajeneho za uplne kvalifikovaneho, aby mohl byti v budoucnosti prijat do gremia nejvyssiho spravniho soudu s puncem spolehliveho a plnocenneho soudce. Uz na tomto priklade vidime, ze ochrana, jez se pricita platnemu zakonu, ve skutecnosti vypada jinak.

Uvazme dale, ze advokatni zkousku maji na pr. take urednici financni prokuratury, tedy uradu, ktery podle zakona je povinen vykonavati funkci advokatskou pro stat a hajiti v kazdem pripade fiskalni stanovisko statu, a ze tito urednici, ponevadz se mohou vykazati advokatni zkouskou, podle platneho zakona mohou byti prijati u nejvyssiho spravniho soudu jako soudci, kteri zde byli povazovani za plnocenne.

Take statni zastupcove, kteri nikdy ani nemuseli souditi, kteri jsou spravnimi uredniky a jsou povinni riditi se ve svem uradovani pokyny vyssich uradu, patri, ponevadz vykazuji soudcovskou zkousku, do teto kategorie t. zv. plnocennych soudcu pro nejvyssi spravni soud. Uvazite-li, ze za plnocenne soudce se povazuji statni zastupcove, byvali urednici ministersti, kteri maji soudcovskou zkousku, ale vetsi cast sve sluzby konali u ministerstev, urednici financni prokuratury, pak jiste mne date za pravdu, reknu-li, ze je velky omyl, tvrdi-li se, ze platny zakon poskytoval obcanstvu zaruku, ze gremium nejvyssiho spravniho soudu bude obsazeno tak, ze nejmene polovina clenu jeho bude puvodu soudcovskeho. Rovnez tak je omyl, jakoby dosavadni platny zakon stanovil obligatorne, ze v senatech nejmene stejny pocet radu musi byti puvodu soudcovskeho. Kdyby prvni president nejvyssiho spravniho soudu a vlada chteli postupovati neloyalne, kdyby chteli vymytiti z gremia nejvyssiho spravniho soudu vsechny skutecne byvale soudce, pak proste mohou doplnovati gremium z uredniku sekretariatu nejvyssiho spravniho soudu, z ministerskych uredniku, statnich zastupcu, uredniku financni prokuratury - bez skutecne soudcovske praxe a bez prukazu soudcovske vychovy - jen kdyz vykazuji soudcovskou nebo advokatni zkousku; pak je ucineno sice zadost formalnimu zakonu, ale pozadavek, ktery mame vsichni na mysli a ktery je nam spolecny, to je zabezpeciti spravny chod a objektivnost nejvyssiho spravniho soudu, tim by jeste zarucen nebyl.

Prednost soudcovske sluzby tkvi - spravne to rekl kol. dr Rasin - ve vychove k respektovani zakona v kazdem smeru, a to nejen zakona spadajiciho do prava materialniho, nybrz take zakonu upravujicich procesualni predpisy; a ja na druhy druh prava kladu velikou vahu, ponevadz poruseni predpisu procesualnich muze nekdy znamenati vazne ohrozeni a uplne podkopani subjektivniho prava materialniho. Chceme-li byti spravedlivi, musime tu konstatovati, ze nejvyssi spravni soud, i kdyz nejvice nan dolehalo bremeno rostoucich nedodelku, nikdy neprojevil netrpelivost vuci vyvodum pravnich zastupcu stran, tedy ze se nikdy nesnazil si ulehciti tim, ze by byl porusil procesualni pravo stran a jejich pravnich zastupcu. Vzdy dbal tez toho, aby pretizenost soudu nedosla vyrazu ve kvalite judikatu. Tim chci rici, ze nejvyssi spravni soud, je-li dobre veden - a to je moment, na ktery kladu nejvetsi vahu muze si samostatne vychovati nebo prevychovati zdatny dorost soudcovsky ve vysoke sve tradici, i kdyby predchozi vychova dorostu nebyla uspokojujici.

Proto podle meho skromneho nazoru otazka, kterou nam slusi resiti, zni jinak, nez jak zde byla formulovana zastanci platneho prava. Ona zni tak: Jake jsou mozne kautely, aby k nejvyssimu spravnimu soudu dostaly se toliko osoby, bez ohledu na to, zda jsou puvodu soudcovskeho nebo administrativniho, ktere by u nejvyssiho spravniho soudu rozhodovaly objektivne a vecne, presne podle zakona? Tu mam za to, ze rozlisovani mezi osobami soudcovskeho puvodu a spravnimi uredniky spociva v necem docela jinem, nez jak je to tradovano. Spociva v tom, ze jde-li o vyber clenu gremia nejvyssiho spravniho soudu z rad osob puvodu soudcovskeho, muze se president nejvyssiho spravniho soudu a vlada pred jmenovanim presvedciti dotazem nejen o tom, zdali soudce hlasici se k nejvyssimu spravnimu soudu ovlada pravo, nybrz take zdali pozivaje neodvislosti judikoval vzdy nestranne. Naproti tomu u spravnich uredniku neni mozno se presvedciti o teto nutne kvalifikaci osob hlasicich se k nejvyssimu spravnimu soudu, tam je mozno toliko zjistiti znalost prava, ale nikdo predem nemuze vedet, zdali spravni urednik, octne-li se jednou v radach soudcu nejvyssiho spravniho soudu a bude-li judikovati neodvisle, bude judikovati objektivne, ci - jak zde bylo receno - zdali jeho predchozi vychova nebude vtiskovati raz jeho judikatum a postupu u nejvyssiho spravniho soudu.