Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Poslanecka snemovna - stenoprotokoly | 89. schuze (obsah, prilohy) | Ctvrtek 1. dubna 1937

Predseda Malypetr.

Mistopredsedove: Langr, Kosek, Mlcoch, Taub.

Mistopredseda Langr zahajil schuzi v 10 hod. 20 min. dopol. a konstatoval, ze snemovna je zpusobila jednati.

Zapisovatele: Vicanek, Sivak.

174 poslancu podle presencni listiny.

Z kancelare snemovny: snem. tajemnik dr Riha; jeho zastupce dr Mikyska.

podle §u 2, odst. 4 jedn. radu obdrzeli: na dnesni den posl. Vencl, Rybarik, Cavojsky; na dnesni a zitrejsi den posl. Liebl.

nemoci posl. Rechcigl, Obrlik, Knorre, inz. Richter, dr Porubszky.

Za platne podle §u 2, odst. 4 jedn. radu uznany dodatecne omluvy posl. Rybarika a Cavojskeho na den 31. brezna t. r.

Mistopredseda Langr sdelil, ze predsednictvo snemovny vyhovelo zadosti zastupce snem. tajemnika odboroveho prednosty Otakara Nebusky za prelozeni do vysluzby a zprostilo jej dnem 31. brezna t. r. jeho funkce.

Pri te prilezitosti vyslovilo mu diky a plne uznani za jeho platne sluzby, ktere snemovne poslanecke od jejiho pocatku konal.

pocatkem schuze: Vladni navrh tisk 851 prikazan vyborum ustavne-pravnimu a brannemu.

prikazana zadost okr. soudu trest. v Praze ze dne 23. brezna 1937, c. Nt VI 1/37, za souhlas s trest. stihanim posl. Rodovskeho pro prestupek podle § § 1 az 3 zakona c. 108/33 Sb. z. a n. (c. J 227-IV).

Mistopredseda Langr (zvoni): Pristoupime k projednavani prveho odstavce poradu, jimz jest:

1. Zprava vyboru ustavne-pravniho o vladnim navrhu zakona (tisk 749) o nejvyssim spravnim soude (tisk 837).

Zpravodajem jest p. posl. dr Meissner.

Budeme pokracovati v rozprave, zapocate ve vcerejsi, 88. schuzi snemovny.

Lhuta recnicka jest 60 minut.

Prihlaseni jsou jeste recnici: na strane "proti" pp. posl. dr Clementis, dr Wolf; na strane "pro" pp. posl. dr Dominik, dr Klapka, dr Mares, dr Peters.

Davam slovo prvnimu recniku "pro", p. posl. dr Dominikovi.

Posl. dr Dominik: Slavna snemovno!

Statovedecka nauka novodobeho konstitucniho statu vyslovila mezi jinymi postulaty moderni spravni politiky i pozadavek zakonitosti spravy, zasadu, aby kazdy spravni ukon jako autoritativni projev vule spravniho organu odpovidal zakonu.

Tento pozadavek se uplatnuje s intensitou jeste vetsi v dnesnich demokraciich, jimz zakon jako projev kolektivni vule je nejvyssi smernici pro vsechno lidske jednani. Postulat zakonitosti spravy neni tedy pozadavkem novym, ale v novych demokraciich s novou silou a novymi prostredky uplatnovany.

Pravni rady utvorily mnoho prostredku, jimiz se ma dosici splneni a zachovani tohoto pozadavku. Take ceskoslovenske pravo zna takove prostredky k dosazeni zakonitosti spravy. Je to porad spravnich stolic, politicka a pravni odpovednost ministru, povinnost uredniku k nahrade skody zpusobene vykonem spravy, hospodarska kontrola spravy, soudni kontrola spravy. Nektere z techto zaruk pokladal zakonodarce za tak dulezite, ze je vtelil primo v ustavni listinu. Jsou to §§ 53, 75, 79, 86, 88, 102 a 105 ust. listiny. Vsecky tyto zaruky zakonitosti spravy nejsou provedeny stejne dokonale a nejsou take stejne ucinne. Nejdulezitejsi z nich je soudni kontrola spravy. Zalezi v tom, ze nezavisle soudy zkoumaji, vyhovuje-li cinnost spravniho uradu v konkretnim pripade zakonu cili nic. Tato soudni kontrola spravy je u nas sverena jednak obycejnym soudum, jednak zvlastnim tribunalum verejneho prava.

Obecne stanovi nejprve § 102 ust. listiny, ze soudcove maji pravo, resice urcitou pravni vec, zkoumati platnost narizeni. Dale stanovi § 105 ust. listiny, ze ve vsech pripadech, ve kterych spravni urad podle zakonu o tom vydanych rozhoduje o narocich soukromopravnich, volno je strane timto rozhodnutim dotcene po vycerpani opravnych prostredku administrativnich dovolavati se napravy poradem prava. Stanovi dale § 86 ustavni listiny, ze pri spravnich uradech ma byti postarano o nejvydatnejsi ochranu prav a zajmu obcanstva spravnim soudnictvim, a konecne stanovi § 88 ustavni listiny, ze soudni ochranu proti spravnim uradum poskytuje v nejvyssi stolici soud slozeny z nezavislych soudcu. V § 88 je rec jenom o nejvyssi stolici spravniho soudnictvi a nejsou zmineny jine soudni tribunaly spravniho prava, jako je soud patentni podle zakona c. 30 z r. 1897, soud volebni v pripade §u 8, c. 1 zakona c. 125 z roku 1920 a soud kartelovy podle §u 20 zakona c. 141 z r. 1933. Za to vsak obrat "soudni ochrana proti spravnim uradum" uzity §em 88 ustavni listiny je velmi siroky a neni vycerpan, jak take prvni president nejvyssiho spravniho soudu dr Hacha zduraznil ve svem expose v ustavne-pravnim vyboru, ani pouhou ochranou subjektivnich prav obcanskych proti spravnim uradum, ani toliko zrusovaci cinnosti tohoto soudu, nybrz zahrnuje v sobe jeste mnoho jineho, zejmena take ochranu proti necinnosti uradu a reformacni cinnost spravniho soudu.

Mela-li by tedy cinnost nejvyssiho spravniho soudu byti upravena novym zakonem, ktery by odpovidal zneni a smyslu §u 88 ustavni listiny, musel by se tento novy zakon zabyvati predem problemem soudni ochrany proti spravnim uradum, a to v celem rozsahu. Na to poukazuje take duvodova zprava ustavne-pravniho vyboru uvadejic spravne, ze § 88 obsahuje smernici pro kazdou budouci upravu a ze tuto smernici slusi vykladati s hlediska ochrany obcanstva proti spravnim uradum, tedy co mozna siroce, a ze proto - cituji (cte): "bylo by jiste vitanejsi, kdyby byla vlada predlozila osnovu o nejvyssim spravnim soudu, provadejici vsechny podrobnosti zasady obsazene v §u 88 ustavni listiny."

Misto tohoto §em 88 zadaneho zakona o soudni ochrane proti spravnim uradum byla nam predlozena pouha osnova novely zakona c. 36 z r. 1876 o spravnim soude, ktera ani zdaleka, prave tak jako tento platny zakon sam, nevycerpava obsahu § 88 ust. listiny. Osnova je si toho ostatne dobre vedoma: nesleduje cil provesti § 88 do podrobnosti, nybrz chce uciniti pouze opatreni proti pretizeni nejvyssiho spravniho soudu, ulehciti jeho cinnosti, umozniti vyrizeni nahromadenych tam stiznosti v dohledne dobe a zajistiti pro budoucnost rychlejsi nalezani prava u tohoto tribunalu. Bylo nutno zatim upustiti od dalsich reformnich zasahu, ponevadz jejich priprava a projednani by si bylo vyzadalo delsi doby, a po tuto dobu byl by dnesni neuteseny stav neobycejneho pretizeni nejvyssiho spravniho soudu nejen potrval, nybrz se jeste zhorsil na skodu obcanstva, ktere u nejvyssiho spravniho soudu hleda pravni ochranu.

Znamena-li, vazeni panove, dnesni stav nevyrizenych stiznosti u nejvyssiho spravniho soudu podle duvodove zpravy k vladnimu navrhu asi trilete zpozdeni ve vyrizovani agendy, je jasno, ze soudni ochrana obcanstva proti spravnim uradum, poskytovana nejvyssim spravnim soudem, ztraci timto casovym prutahem na sve ucinnosti, cene a vyznamu, nebot podstatnou nalezitosti soudni pomoci je, aby obcan dosel sveho prava nejen bezpecne a jiste, nybrz aby se to stalo take pokud mozno rychle. Toho chce predlozena osnova predevsim dosahnouti. Chce ulehciti nejvyssimu spravnimu soudu a tim privoditi rychlou soudni ochranu proti cinnosti spravy. Avsak to se nesmi stati na ujmu rozsahu ochrany poskytovane nejvyssim spravnim soudem. Aspon v tomto smeru musi se jiz nyni uplatniti zasada §u 88 ust. listiny. Dosavadni rozsah ochrany poskytovane nejvyssim spravnim soudem nesmi osnova pri nejmensim nijak zuziti a obmeziti, nechce-li se vystaviti vytce neustavnosti. A proto nesmi byti z dosavadni prislusnosti nejvyssiho spravniho soudu nic vynato. Ustavne-pravni vybor proti vladnimu navrhu nevyloucil z prislusnosti nejvyssiho spravniho soudu ani t. zv. veci nepatrne, ani veci volne uvahy, v presvedceni, ze obmezeni kompetence nejvyssiho spravniho soudu by znamenalo nejen poruseni principu §u 88 ust. listiny, nybrz rovnalo by se primo odepreni soudni ochrany v techto vecech a vyvolalo by zdani, ze se tak ma stati na ukor obcanstva ve prospech libovule spravnich uradu. Vyloucenim urcitych veci z prislusnosti nejvyssiho spravniho soudu bylo by se sice dosahlo rychlejsiho nalezani prava u tohoto tribunalu, ale soudni kontrola spravy, tato nejdulezitejsi zaruka jeji zakonitosti, stala by se mene vydatnou nez dosud.

Duvod, ze ktereho vzesla tato osnova, totiz ulehciti nejvyssimu spravnimu soudu, nesmi tedy byti prosazovan za kazdou cenu, i za cenu zkraceni obcanskych prav, nybrz naopak ochrana prav obcana musi byti jeho zastupci hajena a prosazovana, treba to nekdy slo na ucet ulev zadanych vladnim navrhem. Tato tendence ochrany obcanskych prav se ostatne uplatnuje i pri redakci jinych predpisu, ktere do teto osnovy byly pojaty.

Obsahove mozno zaraditi predpisy osnovy do dvou skupin: Do jedne predpisy o ulevach nejvyssimu spravnimu soudu, do druhe ony predpisy, ktere nesleduji cil ulevy anebo aspon jej nesleduji primo, byly vsak pojaty do osnovy proto, aby platny, pres 60 let stary zakon o spravnim soude byl aspon v nekterych smerech prizpusoben nazorum a pozadavkum dnesni doby.

Do prvni skupiny patri ustanoveni o slozeni soudu, o rizeni a o zavaznosti judikatu vyslovenych rozsirenym senatem.

Do druhe skupiny patri predpisy o nalezitostech stiznosti, o odkladnem ucinku, o nahlizeni do spisu, o zastaveni rizeni, o pravu chudych, o zastupovani obci, okresu a zemi a j.

Nekolik slov o techto podrobnostech.

Podle §u 10, odst. 4 platneho zakona o spravnim soude c. 36 z r. 1876 musi aspon polovina clenu nejvyssiho spravniho soudu miti zpusobilost k uradu soudcovskemu. Vladni osnova navrhla snizeni teto kvoty na 1/3, avsak vyhradila tuto 1/3 skutecnym soudcum, to jest osobam nikoliv jen k uradu soudcovskemu zpusobilym, nybrz u radnych soudu za soudce ustanovenym.

Ustavne-pravni vybor navrhuje 2/5 soudcu, ale zase z osob zpusobilych k uradu soudcovskemu. Otazku ucasti soudcu ve spravnim soudnictvi, to jest soudcu, kteri byli drive cinni u soudu, nutno resiti bez ohledu na stavovske zajmy nebo nejakou drzavu soudcu, nutno ji resiti jen se zretelem na ucel a smysl teto instituce. Jde prece o spravni soud, jemuz v nejsirsim rozsahu musi byti zachovana moznost ziskavani odborniku spravnich. Poukazuje-li se ve prospech soudcu na to, ze jsou vychovani v neodvislosti a ze tento raz a ducha neodvislosti prinaseji s sebou do spravniho soudnictvi, lze na to odpovedeti nejen slovy Ungrovymi, ktera cituje duvodova zprava ustavnepravniho vyboru na str. 41, ze tuto nezavislost zakon zarucuje vsem clenum spravniho soudu, nybrz slusi jeste dodati, ze kazdy spravni soudce, i kdyz drive byl urednikem spravnim, si tuto vysadu jiste brzy dobre uvedomi. Ostatne urcita instituce se nestava soudem proto, ze se rozhodovani v ni zucastnuje soudce, nybrz stava se soudem tim, ze je vybavena prerogativami, jez ustava poskytuje organum vykonavajicim moc soudcovskou.

Prvni president nejvyssiho spravniho soudu dr Hacha minil, ze vecne se neda dobre hajiti ani dosavadni, ani jakykoliv jiny klic. Ja bych upozornil jen na to, ze spolucinnost soudcu justicniho puvodu ma ve spravnim soudnictvi vyznam potud, ze jsou mnohem lepe nez spravni urednici skoleni po formalni strance, ze s sebou prinaseji tento smysl pro formy rizeni a ze tohoto formalismu je velmi potrebi, ponevadz rizeni spravni je upraveno dosud velmi nedokonale, a na nejvyssim spravnim soudu jest, aby svou judikaturou odstranoval neurcitosti a vyplnoval mezery. Z tohoto duvodu jsem pro zastoupeni soudcu v gremiu nejvyssiho spravniho soudu, ale myslim, ze 1/3, navrzena vladnim navrhem, by byla ucelu postacila, zvlaste kdyz osnova stylisovala, ze alespon 1/3 musi byti jmenovana z uredniku pravni sluzby, ustanovenych v oboru verejne spravy, aspon 1/3 ze soudcu ustanovenych u radnych soudu. (Posl. dr Mares: Tim vice 2/5!) Ja jsem prave pro snizeni toho poctu. Dnes se stylisuje, ze na ucet tech 2/5 pujdou vsechny osoby zpusobile k uradu soudcovskemu, tedy i advokati a universitni profesori podle organisacniho soudniho radu.

Z uvedeneho duvodu jsem take pro ucast soudcu v nalezacich senatech nejvyssiho spravniho soudu a nesouhlasim se zrusenim §u 13, odst. 5 platneho zakona o spravnim soudu. Nesouhlasim vsak ani s pozadavkem Svazu csl. soudcu, aby toto ustanoveni bylo ponechano v platnosti beze zmeny. Nebot v tom je nutno dati za pravdu vladnimu navrhu, ze dosavadni predpis, podle nehoz polovina radu pribranych do jednotlivych senatu ma byti vzata z kvalifikovanych soudcu, brani ucelnemu vyuziti sil u nejvyssiho spravniho soudu. Myslim, ze by byla stacila zmena tohoto predpisu v ten smysl, ze do kazdeho rozhodujiciho senatu nejvyssiho spravniho soudu musi byti pribran aspon jeden clen s kvalifikaci soudcovskou. Touto obligatorni ucasti soudce ve spojeni s dalsim, osnovou navrzenym predpisem, ze prvni president nejvyssiho spravniho soudu ma dbati toho, aby senaty byly pokud mozno stale, bylo by se alespon castecne vyhovelo dalsimu pozadavku Svazu csl. soudcu, "aby byla odstranena ingerence presidia nejvyssiho spravniho soudu na individualni sestavovani senatu pro jednotlive pripady." Vydatnejsimu nebo uplnemu splneni tohoto pozadavku Svazu csl. soudcu brani ucel, ktery sleduje projednavana osnova, nebot tento ucel vskutku prikazuje co nejintensivnejsi vyuziti vsech pracovnich sil a proto vyzaduje jistou diskrecni moc presidia nejvyssiho spravniho soudu.

Nejpronikavejsim prostredkem pomoci nejvyssimu spravnimu soudu by bylo rozmnozeni jeho personalu. Ale jiz duvodova zprava k vladnimu navrhu poukazuje na to, ze znacnejsi rozmnozeni stavu osob nelze doporuciti, ponevadz by to mohlo vesti k nejednotnosti v rozhodovani a tim ke snizeni urovne judikatury nejvyssiho spravniho soudu. Proto navrhuje osnova instituci pomocnych referentu, docasne pridelovanych, kteri by meli za ukol "pripravovati zpravy a navrhy pro jednani soudu v senatech, vykonavati i jine konceptni prace a zastavati funkce zapisovatelske." Oni take maji tvoriti sbor, z nehoz bude mozno doplnovati gremium nejvyssiho spravniho soudu kvalifikovanymi silami. Zavedeni pomocnych referentu pokladam za velmi ucelne jak s hlediska ulevy, tak s hlediska doplnovani nejvyssiho spravniho soudu Doufejme, ze tito pomocni referenti budou miti u nejvyssiho spravniho soudu tyz vyznam jako podobna instituce pridelenych soudnich radu a vrchnich radu u nejvyssiho soudu v Brne, ktera se velmi dobre osvedcila.

Aby nejvyssi spravni soud mohl v dohledne dobe zpracovati veci dosud nevyrizene pomoci svych zapracovanych clenu, navrhuje osnova zvyseni vekove hranice clenu nejvyssiho spravniho soudu na 68. rok veku jako prechodnou vyjimku ze zakona c. 165/1934 az do konce r. 1940. Toto ustanoveni nelze schvalovati v jeho principu. Je sice pravda, ze by pro dobu pristich asi dvou let ztrata zpusobena nejvyssimu spravnimu soudu odchodem zapracovanych clenu do vysluzby nemohla byti nahrazena jmenovanim novych clenu, kteri by se teprve musili zaucovati, a ze jde o to, aby prave v teto dobe t. zv. nedodelky u nejvyssiho spravniho soudu aspon z casti byly zpracovany. Je take pravda, ze prichazi v uvahu pomerne maly pocet mist, ktera by se uprazdnila do konce roku 1940 normalnim odchodem clenu nejvyssiho spravniho soudu do vysluzby. Je to asi 10 mist z celkoveho poctu 59. Myslim, ze se v tech cislech nemylim. Ale proti tomu da se argumentovati, ze prave duvody vykonnosti soudu a duvody soc. politicke zadaji, aby se uvolnila mista silam mladsim. Kompromisu bylo by se dosahlo moznosti individualniho reaktivovani vynikajicich clenu nejvyssiho spravniho soudu anebo dalsim jejich pouzitim jako zamestnancu smluvnich. Ale nebezpeci tohoto ustanoveni spociva v tom, ze by se na ne jako prejudicialni mohli odvolavati take clenove nejvyssiho soudu, take jini soudove a take dokonce urednici spravni a mohli by rovnez zadat zvyseni vekove hranice pro odchod do vysluzby. Tento predpis musi tedy zustati obmezen na cleny nejvyssiho spravniho soudu jako vychodisko z nouze, jako ojedinela vyjimka diktovana pomery, ktera vsak nepripousti analogie na jine pripady.

Velmi podrobne meni osnova predpisy o rizeni pred nejvyssim spravnim soudem. Nejvyssi spravni soud jedna a rozhoduje zpravidla v senatech peticlennych. V nove zavadenych triclennych senatech bude na priste jednat o vecech uvedenych v §u 13, odst. 2 osnovy, zejmena o t. zv. vecech nepatrnych a o aliminaci stiznosti podle §u 22. V peticlennem - a ne jako dosud v sedmiclennem - senate bude rozhodovati nejvyssi spravni soud o platnosti narizeni (§ 13, odst. 3) a v deviticlennem senate - dnesni odborna plena maji 13 clenu - bude usnaseti pravni zasady zavazne pro spravni urady (§ 13, odst. 4 az 6). Snizenim poctu senatnich prisedicich bude uvolnena jejich pracovni sila pro jine ukoly nejvyssiho spravniho soudu, doufejme, ze ne na ujmu kvality judikatu, nebot pri specialisaci clenu gremia nejvyssiho spravniho soudu neznamena ciselne obmezeni senatu, ze by se tim musela sniziti jeho odborna uroven, jako naopak rozsireni senatu samo o sobe jeste nezvysuje jeho odbornost. Proto nelze souhlasit s pozadavkem Svazu csl. soudcu, "aby byly vypusteny nove zavadene predpisy o deviticlennych senatech a ponechany byly v platnosti predpisy o plenarnich a plenisimarnich senatech", zvlaste kdyz § 13, odst. 8 osnovy ponechava jednacimu radu nejvyssiho spravniho soudu, aby stanovil, ve kterych "jinych pripadech" budou zasedati rozsirene senaty a "jak jsou tyto senaty slozeny". To se ma stati zejmena, kdyz se zjisti nejednotnost judikatury nejvyssiho spravniho soudu.