Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1935-1938 | Poslanecka snemovna - stenoprotokoly | 46. schuze (obsah) | Patek 15. kvetna 1936

Predseda Malypetr.

Mistopredsedove: Kosek, dr Markovic, Langr, Onderco, Mlcoch, Taub.

Zapisovatele: de Witte, R. Bohm.

166 poslancu podle presencni listiny.

Clen vlady ministr dr Derer

Z kancelare snemovny: snem. tajemnik dr Riha; jeho zastupce dr Zadera.

Predseda Malypetr zahajil schuzi v 10 hod. 40 min. dopol. a konstatoval, ze snemovna je zpusobila jednati.

podle §u 2, odst. 4 jedn. radu dal predseda na dnesni den posl. Petrovi, dr Micurovi, Bruknerovi, Zidovskemu, Martinaskovi, Rybarikovi, dr Kosseymu, Stivinovi, Pikovi.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. radu uznal predseda dodatecne omluvy posl. Pika, Stivina a R. Bohma na den 14. kvetna t. r.

Klub poslancu komunisticke strany Ceskoslovenska vyslal do vyboru branneho posl. dr Jar. Dolanskeho za posl. Sirokeho.

min. vnitra na dotaz posl. J. Sedlacka c. D 59-IV.

pocatkem schuze:

Zpravy tisky 449 a 450.

Zapisy o 37. a 38. schuzi posl. snemovny, proti nimz nebylo namitek podle §u 73 jedn. radu.

Tesnopisecka zprava o 38. schuzi posl. snemovny.

Predseda (zvoni): Pristoupime k projednavani poradu schuze.

Nebude-li namitek, provedeme nejprve druha cteni. (Namitek nebylo.)

Pristoupime tedy k projednavani odst. 2 poradu, jimz jest:

2. Druhe cteni osnovy zakona, jimz se meni paragrafy 1, 3 a 5 zakona ze dne 12. srpna 1921, c. 323 Sb. z. a n., ve zneni zakona ze dne 5. kvetna 1933, c. 73 Sb. z. a n., kterym se blize upravuje davka z majetku a z prirustku na majetku u majetku zabraneho (tisk 437).

Zpravodajem jest p. posl. Vicanek.

Jsou nejake navrhy oprav nebo zmen textovych?

Zpravodaj posl. Vicanek: Nejsou.

Predseda (zvoni): Neni zmen.

Kdo ve druhem cteni souhlasi s osnovou zakona tak, jak ji posl. snemovna prijala ve cteni prvem, necht pozvedne ruku. (Deje se.)

To je vetsina. Tim posl. snemovna prijala tuto osnovu zakona take ve cteni druhem, a to ve zneni shodnem s predchozim usnesenim senatu.

Tim vyrizen jest 2. odstavec poradu.

Pristoupime k projednavani dalsiho odstavce, jimz jest:

3. Druhe cteni osnovy zakona o vymene dluhopisu vnitrniho statniho dluhu (tisk 43).

Zpravodajem jest za omluveneho p. posl. Martinaska p. posl. Kremen.

Jsou nejake navrhy oprav nebo zmen textovych?

Zpravodaj posl. Kremen: Nejsou.

Predseda (zvoni): Neni zmen.

Kdo ve druhem cteni souhlasi s osnovou zakona tak, jak ji posl. snemovna prijala ve cteni prvem, necht zvedne ruku. (Deje se.)

To je vetsina. Tim posl. snemovna prijala tuto osnovu zakona take ve cteni druhem, a to ve zneni shodnem s predchozim usnesenim senatu.

Tim vyrizen jest 3. odstavec poradu.

Pristoupime nyni k projednavani prveho odstavce poradu, jimz jest:

1. Zprava vyboru ustavne-pravniho o usneseni senatu (tisk 426) k vladnimu navrhu zakona (tisky sen. 143 a 177), kterym se meni a doplnuji nektera ustanoveni o advokatech (tisk 435).

Zpravodajem jest p. posl. dr Mares. Davam mu slovo!

Zpravodaj posl. dr. Mares: Slavna snemovno! Vlada predlozila tiskem navrh zakona, jimz se upravuji nektera ustanoveni o advokatech. Senat se zabyval timto navrhem zakona pred posl. snemovnou, ucinil sva usneseni, jimiz se pak zabyval ustavne-pravni vybor posl. snemovny. Je nyni na snemovne, aby k tomuto usneseni senatu zaujala stanovisko ve smyslu navrhu ustavne-pravniho vyboru.

Dovolite, slavna snemovno abych zpravu ustavne-pravniho vyboru doprovodil nekolika slovy a oduvodnil meritorne jeji obsah.

Osnova, jak je slavne snemovne predlozena, jen meni a doplnuje nektera ustanoveni o advokatech. Bylo by si prati, abychom opustili metodu jenom doplnovani a novelisovani, a abychom resili veci urcitych useku verejneho a hospodarskeho zivota definitivne. Bohuzel i v tomto pripade se z duvodu, ktere jeste naznacim, vlada odhodlala predloziti zatim upravu urciteho useku radu advokatniho a predklada proto ustavne-pravni vybor posl. snemovny, resp. senat posl. snemovne jen upravu jisteho useku. Doufame, ze bude umozneno definitivni upravou vyhoveti vsem ostatnim pranim, ktera byla prednesena jiz drive at v kritice, tisku, nebo ktera budou snad v budoucnosti prednesena pri rozprave o teto osnove.

Osnova zakona - usneseni senatu - prinasi svym obsahem reseni ve ctyrech bodech. Dovolil bych si predem konstatovati, ze, drzim-li se formalniho postupu osnovy, nekladu naprosto prilisnou vahu na bod prvni. Konstatuji, ze motivem vlady, ministerstva spravedlnosti, jednani v senatu i v ustavne-pravnim vyboru snemovny byla jedine a hlavne otazka socialniho pojisteni a zlepseni socialniho postaveni rady prislusniku stavu advokacie. Neni vinou teto posl. snemovny ani ustavne-pravniho vyboru, ze pojisteni osob samostatne vydelavajicich nebylo dosud uskutecneno. Presto, postupuje formalne, je treba, abych se zabyval, i kdyz strucne, obsahem prvniho odstavce, ktery stanovi dobu praxe u kandidatu advokacie sesti lety, prodluzuje tedy dosavadni praxi z peti na sest let. Petileta praxe byla zavedena zakonem c. 40/1922, kdezto drive byla sedmileta. A zase znovu konstatuji, ze cela osnova je jenom kompromisem mezi dvema namety a navrhy, ktere byly z ruznych stran podavany a ktere mely za ucel prodlouziti tuto praxi na 7 let. Bylo treba, aby vlada a zejmena ministerstvo spravedlnosti a pak i ustavne-pravni vybory jak senatu, tak i posl. snemovny, celily ruznym nametum, ktere byly s to a zpusobile poskoditi zajmy urcitych skupin, zejmena budoucich kandidatu advokacie vic, nez bylo treba a nez bylo ucelno. Tedy osnova neni nicim jinym nez kompromisem mezi ruznymi nazory a resi otazku praxe advokatnich koncipientu dobou 6 let.

Tato ustanoveni, jak se nedalo o tom ani pochybovati, stala se predmetem ruznych kritik ve verejnosti i v tisku. Jsem toho dalek, abych upiral kterekoliv skupine obcanstva tam, kde se citi poskozena, kde se domniva, ze jeji prava jsou dotcena, pravo zaujmouti stanovisko. Ale jestli na jedne strane presto tvrdim, ze osnovy tohoto druhu nemohou byti predmetem politicke licitace a agitace, ponevadz konec koncu doplaci na tuto agitaci a licitaci ti, jichz se tyka, nechci tim nikterak popirati, ze jsou tu urcite vazne obavy novych kandidatu advokacie, kterezto obavy vsak, domnivam se, nevyveraji jen z tohoto konkretniho ustanoveni osnovy zakona, nybrz jsou plodem uvahy dnesni mladeze vubec, co s nimi v budoucnu? Tak se divam na cely soubor techto otazek, ze nejde jen o problem kandidatu advokacie, nybrz jde o problem studovane mladeze vubec.

Bude treba, aby ustanoveni osnovy byla podrobena kritice vecne a spravne. Osnova operuje predevsim poukazem, ze jest potrebi prohloubiti vzdelanostni uroven prislusniku advokacie, zejmena adeptu advokacie. Jsem toho dalek, abych kladl tento argument na misto prvni, aniz chci vaznosti tohoto argumentu neco ubirati. Nemuze byti sporu, ze je treba, aby v tomto smeru verejnost pochopila, ze advokat dnesni doby a kandidat advokacie musi vyhovovati po strance vzdelani a pripravy prakticke vsem pozadavkum doby. To se ovsem nemuze vztahovati pouze na otazku prodlouzeni doby sluzby kandidatu advokacie, to musi byti uz otazka, ktera se zabyva korenem, a to otazka reformy pravniho studia, reformy praktickeho vycviku nejen u advokatu a kandidatu advokacie, nybrz i v jinych oborech administrativnich. Nemuze byti sporu, ze zivot se stal po strance hospodarske velmi komplikovany a ze na vzdelani predbezne klade mnohem vyssi pozadavky, nez jak tomu bylo drive. Je treba, aby se verejnost nedivala na cinnost advokata jen s hlediska jeho hmotneho postaveni a hmotneho okamziteho vydelku, nybrz aby se divala na cinnost advokata tak, jak se take v jinych zemich diva, kde uzkostlive dbaji ustavy a vsech verejnych prav, aby take stav advokacie povazovala za jeden pilir, za jednu garancii ustavniho zivota statu. Stav neodvisly, pravne vzdelany, je jiste povolan, aby byl hlasatelem prav verejnych, aby byl hlasatelem prav politickych a svobody obcanske. S tohoto hlediska je proto take treba se zabyvati i hmotnymi pomery tohoto stavu.

Na cinnost advokata se kladou, jak uz jsem podotkl, mnohem vetsi naroky. (Vykriky posl. Curika.) Nemuze byti sporu, jako netreba a nesmi se pausalisovati a generalisovati jinde, ze i prislusnik stavu advokacie si musi byti tohoto vyssiho poslani take plne vedom. Mame jiste velmi prisne advokatni komory, ktere podobnym vystrelkum dovedou celiti a take celi a jiste budou vdecny za jakekoliv upozorneni v tomto smeru. Tak jako u soudcu volame po specialisaci vzdelani, tak tohoto treba take u advokatu, respektive u kandidatu advokacie.

Byly predneseny ruzne argumenty. Netreba pochybovati o dobre vuli techto argumentu nebo tech, kdoz je prednaseli, ale pres to je treba se s nimi vyrovnati a vyporadati. Jsou to argumenty, ktere srovnavaly pripravnou praksi kandidatu advokacie s pripravou soudcovskou. V tom je velky rozdil. Je pravda, ze soudce potrebuje jen tri leta pripravne prakse, vstupuje-li do praktickeho soudcovskeho zivota, ale je treba uvaziti, ze tam nevstupuje hned plnou odpovednosti, ze auskultant, ktery slozil soudcovske zkousky a stava se soudcem, je prednostou okresniho resp. krajskeho soudu pridelovan podle sve prakse a podle sveho vzdelani postupne do ruznych oddeleni a postupne je na neho uvalovana jista odpovednost, a teprve po velke rade let se dostava vlastne k plne odpovednosti samostatneho, neodvisleho soudce.

Nelze tak stoprocentne klasti vahu - nepopiram tento argument uplne - jen na zkousky, na doktorske diplomy atd., ponevadz tyto argumenty, resp. tato fakta, zkousky, doktorske diplomy samy o sobe jeste praksi zivotni nepodavaji. Poukazuje-li se, ze advokatni kandidat, ktery ma 3 leta prakse za sebou, je schopen sloziti jiz samostatne advokatni zkousky, ze je zastupcem sveho sefa naprosto ve vsem, ze tedy ma t. zv. pravo substitucni, je treba zdurazniti, ze tak cini jen pod primym dozorem sveho sefa, jen v urcitych usecich a ze jeho odpovednost je prece jen podstatne pritomnosti sefa a jeho dozorem zeslabena.

Byly uvadeny argumenty, ale bylo by omylem domnivati se, ze to byly argumenty hlavni a ze osnova zakona by take na tyto argumenty kladla hlavni vahu. Jestlize se duvodova zprava temito vecmi zabyva a jestlize je treba, abych se toho take ja dotkl, necinim tak proto, abych plaidoval pro ustaleni praxe sestilete, nybrz jen proto, abych predesel ruznym omylum ve verejnosti tradovanym, nedorozumenim, ktera by mohla mezi nekterymi vazenymi prislusniky tohoto vazeneho sboru vzniknouti, ze jde o hmotne pomery advokacie, ktere by zadneho ohledu a zadneho osvetleni nevyzadovaly. Pri teto prilezitosti, ne proto, ze je zde to ustanoveni peti a sestilete prakse, ale ponevadz tato prilezitost je vhodna, aby se na to poukazalo, poukazuji na bidne hmotne pomery tohoto stavu. Verejnost je ponekud zaujata velmi casto ojedinelymi zjevy velmi velkych prijmu nekterych advokatu, prijmu nekdy snad i pohadkovych, ale nevidi onu velkou cast advokacie, ktera strada a trpi stejne hospodarskymi pomery a hospodarskou krisi, kterazto hospodarska krise je jeste zesilena radou ruznych zasahu.

Duvodova zprava obsahuje radu cisel, ktera zde nechci opakovat. Je sice pravda, ze hospodarsky zivot zatim hodne zintensivnel, ze skyta zastupci advokacie, pravnimu zastupci, moznost zasahu do komplikovanych hospodarskych veci, ale nesmi se zapominat, i kdyz pripustim, ze vznikly akciove spolecnosti, kartely, ruzne korporace atd., ze byla vyrizena na druhe strane rada zakonitych ustanoveni, ktera zastupci advokacie ubira a upira pravo na zastoupeni, ze rada sboru a korporaci ma sve pravniky z povolani, ale ne advokaty, a ze je tu financni prokuratura, ktera se ruznym zpusobem snazi svou agendu rozsirit i pres ono vymezeni zakonem dane.

Mohl bych vazene snemovne predlozit doklady, ze financni prokuratura rozesila po nemocnicich a po obcich cirkulare, kterymi se dozaduje, aby tyto korporace dobrovolne prijaly zastupovani financni prokuratury. Je tu rada zakonnych useku, zivnostenske pracovni soudy atd., kde je advokat vylucovan ze zastupovani, nehlede k tomu, ze stav advokacie velmi trpi tim, ze se tu vyvinulo prave z duvodu hospodarske krise pokoutnictvi v nejhorsim slova smyslu, ze jsou tu i politicke strany, cele korporace, ktere cast svych prijmu polozily vice mene na zaklad pravnich porad. Je to tedy prece jisteho druhu pokoutnictvi. Nove reseni muze se dotykati jen onech kandidatu advokacie, kteri ale chteji v budoucnu tomuto povolani venovati. Nynejsi kandidati advokacie preziraji, ze vse, co tato osnova obsahuje, co ma obsahovat pristi advokatni rad a jeho definitivni uprava, nemuze byti upravou pro tuto generaci, nybrz pro generace budouci. Vsechno, co se dela a kritisuje, nesmi se kritisovati s hlediska okamziteho prospechu nebo vyhody, nybrz je treba to kritisovati sub specie aeternitatis, s vyssiho hlediska dalsi budoucnosti.

Nekdo musi miti odvahu resit nektere veci, ze kterych by pristi generace advokatni, nebo pristi leta advokati, nemusi to byti ani generace - nemam zde na mysli jen ustanoveni o prodlouzeni koncipientske prakse z 5 let na 6, nybrz radu jinych ustanoveni mohli jiz teziti.

Je ku podivu mozno pozorovati, ze akademicka verejnost, zejmena mladi kolegove pravnici, si tohoto zjevu malo vsimaji a ze obdivuhodny, chvalitebny, vzacny a vitany elan mladych lidi ostreji nepoukazuje na radu jinych zjevu, ktere by mohly zejmena pravnicke mladezi v budoucim boji o skyvu chleba vydatne pomoci.

Je treba, aby tu byla upravena otazka pravniho dorostu v jinych oborech statni spravy, kde vsude pozorujeme snizeni kvalitni urovne. Tam, kam se drive davali pravnici, kde bylo treba cloveka pravnicky vzdelaneho, se administrativa spokojuje velmi casto, na ukor veci, s dorostem mene kvalitnim, pravniky vyrazuje, prijima obchodniky, akademiky, maturanty atd. Nepodcenuji vyznam tohoto studia, ale prece jen jsem toho nazoru, ze tyto obory verejne spravy vyzaduji vyssiho vzdelani, zejmena po strance pravni.

Je treba, aby stat vyresil otazku uzasneho navalu pravniho dorostu na pravnicke fakulty. Je treba chapati tyto snahy mladeho dorostu, aspon na pravnicke fakulte se uchytit, kde je pomerne lehci studium a mensi financni naklad. V nynejsi tisni akademicke mladeze a v touze nabyti nejakeho povolani v budoucnu je to pochopitelne - a tak velka cast akademicke mladeze se uchyluje na pravnickou fakultu v domneni, ze prece jen se ve verejnem zivote bude moci uplatniti.

Mam zde statistiku a tusim, ze duvodova zprava ji ma take, ze r. 1923 bylo advokatnich koncipientu 1.066, posluchacu prav jen 3.676, v r. 1930 mame koncipientu 1.367, ale posluchacu prav uz 6.327. A dokonce r. 1932 a 1 933 mame 6.600 posluchacu na pravnickych fakultach. Je prece nasnade dotaz, co s temito lidmi, kteri za nejtezsich obeti svych rodicu se budou domahati v budoucnu sveho povolani?

Zduraznil jsem uz v uvodu, ze jakakoliv opatreni po teto strance, po strance socialniho opatreni, a jakakoliv jina opatreni, nemohou byti trvale namirena snad proti kandidatum advokacie anebo proti pravnickemu dorostu. Proto, jak jsem jiz podotkl, osnova i ustavne-pravni vybor zamitl jakekoliv zostrovaci navrhy na prodlouzeni prakse, navrh na zavedeni prakse sedmilete. Zduraznuji, ze vubec motivem cele osnovy byla puvodne myslenka, jak zajistiti advokaty ve stari. A jestlize se pri teto osnove take svezla prani stavovskych organisaci a advokatnich komor, ktere konec koncu jsou take budoucimi representanty i kandidatu advokacie a dnes posluchacu prav, a take strazci jejich zajmu v budoucnosti, jestlize se pri tom zaroven svezl navrh, aby prakse kandidatu advokacie byla prodlouzena na 6 let, prece jenom hlavnim motivem cele osnovy byla otazka zabezpeceni advokatu ve stari. A je to v zajmu budoucich kandidatu advokacie, aby timto zpusobem byli advokati zabezpeceni ve stari, aby byl usmernen odliv advokatu do pense. Mame pripady, ze dnes slouzi advokati az do 85 let stari. Znam advokata, spoluzaka presidenta-Osvoboditele, ktery jeste dnes, v 86 letech zivota, se domaha sveho vydelku nekolika Kc denne. To jsou pripady, ktere pochopitelne jsou prekazkou a brzdou. Hajil bych nazor a byl bych vzdy pro to, aby advokat, ktery ma zabezpecenou existenci jinak, ktery neni odkazan na svuj denni vydelek, sel a odstoupil mladsimu, aby tak mladsim umoznil existenci. (Hlasy: Pak jste to meli dat do osnovy!) Bylo by ovsem treba, spojiti to take s jinymi povolanimi a to by byl zasah do obcanskeho zivota. Bylo by treba tuto zasadu propagovati vsude jinde, nejen u advokatu, nybrz take u notaru, zivnostniku a samostatne vydelecne cinnych vrstev. Pak by to ovsem byla idealni uprava, ktera by, zejmena v otazce nezamestnanosti, byla silnou a slibnou pomuckou. O tom nemuze byti sporu. Ale myslim, ze za dane situace bychom tezko prosazovali zakon tohoto druhu. Advokatni komory snazi se temto nedostatkum hmotnych prostredku ruznych advokatu celiti nouzovymi vypomocemi.