Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

§§ 1- 6 obsahuji ustanoveni o nabozenskem vyznani deti. Neodchyluji se tu od dosavadniho stavu; zejmena § 1 obsahuje doslova totez, co bylo uz r. 1920 zakonem cis. 277 ustanoveno. Stejne § 2 a § 3 se shoduji uplne se zakonem z r. 1868 a neobsahuji rovnez novosti. V §u 4 je odchylka v tom smyslu, ze po dokonanem 16. roce ma kazdy obcan Ceskoslovenske republiky pravo meniti sve vyznani nabozenske. Dosavadni zakon ustanovoval, ze jiz po 14. roce ma kazdy pravo meniti sve vyznani nabozenske, ale na Slovensku a Podkarpatske Rusi platil zakon uhersky, kde teprve 18. rokem byl kazdy opravnen zmeniti sve nabozenske vyznani. Tedy zde vybrala osnova zakonna stred 16. rok. Neprikladal bych tomu velkeho vyznamu, ponevadz vime, ze deti, ktere vyjdou ve 14 letech ze skoly, teprve se rozhlizeji po svete, nabyvaji jakehosi presvedceni a vlastniho mineni, a proto tato zmena veku, provedena v tomto paragrafu, neni nicim zavaznym.

§ 5 prejima ustanoveni §u 24 cl. XLIII uherskeho zakona a ustanovuje, ze nabozenske prispevky nabozenskym obcim, ktere byl kdo dluzen az do dne, kdy vystoupil z cirkve, musi zaplatiti. To, myslim, je ustanoveni zcela spravne, ponevadz osvobozovati od dluhu je tezko.

§ 6 obsahuje v podstate totez, co dosavadni nas zakon z r. 1920, cis. 277; jen nove dodal, ze oznameni o vystoupeni nekolika osob z cirkve sni byti hromadne podepsano pouze cleny jedne rodiny. Neni tedy mozno davati take cizi osoby podpisovati na hromadnem oznameni o vystoupeni. Kazdy musi podepsati pak sam za sebe zvlastni oznameni politickemu uradu. To ostatne jiz i samo uradovani u politickeho uradu vyzaduje, aby se jim nepodavala takova hromadna oznameni, ktera je tezko prehlednouti a vyrizovati.

O vykonu bohosluzby a duchovni spravy je clanek VII podstatne shodny s clankem VIII zakona rakouskeho z roku 1868 a neni tu novych ustanoveni.

O prispevcich a plneni obsahuje § 8 rovnez v podstate totez, co jiz rakousky zakon z r. 1868 ustanovoval.

Zajimave je ovsem i ustanoveni, ze vystoupeni z nektere cirkve nezbavuje povinnosti, ktere spocivaji ve vecnem patronatu. Patronat vecny, ktery lezi na podstate statkove, se nemeni tim, kdyz osoba majitelova prestoupi z jedne cirkve ke druhe. Ovsem pouze patronat vecny; osobni prava by nezanikala i tenkrate, kdyby spocivala povinnost k prispevkum na soukromopravnich duvodech, listinami prokazatelnych, nebo kdyby byla knihovne vlozena.

§ 9 se shoduje s cl. XI rakouskeho zakona z r. 1868 a tu je ovsem zajimava nepatrna zmena, ze ve starem zakone rakouskem z r. 1868 se rikalo, ze naroky duchovnich, kostelniku, varhaniku a ucitelu zanikaji, nejsou-li knihovne vlozeny, kdezto novy zakon misto "ucitelu" zde uvadi "zpevaku". Tedy snad z toho plyne aspon ta zajimava okolnost, ze tu nejsou jiz vsude zpevaky jen ucitele, nybrz ze zpevaci jsou jiz zvlastni povolani, ktera samostatne se pripojuji k obradum cirkevnim.

§ 10 jedna o pohrbivani a v podstate se shoduje s §em 22 zakona z r. 1868 a take s uherskym zakonikem. Pridan je tam jen dodatek: "Totez plati o nahrobcich, pomnicich a jinakych zarizenich, pamatce zemreleho slouzicich." Tedy pral bych si, aby se tu mluvilo vyslovne take o popelnicich, ponevadz spalovani mrtvol je dnes uz mnohem rozsirenejsi, nez bylo za Rakouska, a je to pohrbivani uz obvykle. Nevim, proc vlada tohoto ustanoveni o popelnicich vyslovne sem nevlozila, ale myslila patrne, ze ustanoveni o jinakych zarizenich pamatce zemreleho slouzicich se vztahuji take na popelnice a ze v praxi tomu bude tak rozumeno. "Obrady, projevy, nahrobky a pomniky nesmeji obsahovati urazky nabozenske obce - spolecnosti -, jiz hrbitov patri." To je ustanoveni docela spravne a rozumne, ponevadz hrbitov neni k tomu, aby nekdo projevoval snad smysleni nepratelske vuci te cirkvi, ktere hrbitov patri.

Dalsi odstavec §u 10 se shoduje se zakonem rakouskym z r. 1868. Jen ctvrty odstavec §u 10 je novym pridavkem, ktery ma jaksi potrestati penezitymi pokutami svevoli, ktera by zase vyvolavala nepokoje pri pohrbivani. My vsichni vime, ze rodina byva, nejbolestneji dotcena a nejvice vydrazdena, odepira-li se pri pohrbu zbytecne ucta zesnulemu a nema-li se mu pri pohrbeni projeviti nalezity ohled a nalezite pocteni. Takovym neblahym vystupum a vyjevum pri pohrbech ma byti zabraneno take ustanovenim, podle nehoz by trestem bylo vyhrozovano tomu, kdo by proti zakonnym ustanovenim jakkoliv jednal.

§ 11, ktery jedna o nedelich a svatcich, se v podstate shoduje s dosavadnim ustanovenim zakona z r. 1868, zejmena s clankem XIII. zakona rakouskeho z r. 1868. Jenom si dovoluji upozorniti, ze jsme nedavno v zakone o svatcich vyslovne zachovali clanek XIII. zakona z r. 1868 v platnosti a dnes vsak zase cely ten zakon z r. 1868 rusime. Misto neho nastupuje vsak docela shodne ustanoveni §u 11 noveho zakona, takze vada byla by snad technicky v tom, ze v jednom mesici prijdou dva zakony, kde jeden zachovava ustanoveni §u 13 zakona z r. 1868, kdezto druhy cely ten zakon rusi, ale podstatne ustanoveni zustavaji v platnosti. (Sen. Matuscak: Vsechny svatky necht se skrtnou vsade!). To se tyce hlavne nedele.

§ 12 se shoduje s clankem XIV. zakona z r. 1868, § 13 rovnez odpovida v podstate asi clanku XV. zakona z r. 1868, § 14 vyhovuje jaksi svym znenim uherskemu zakonu z r. 1895.

V §u 15 je nove ustanoveni o tom, ze nabozenskym vyznanim podle tohoto zakona rozumi se i stav bez vyznani. Tedy zakon chce tu take tem, kteri se prohlasili bez vyznani, priznati jakousi organisaci, jakysi pravni vyznam a upravuje to tim zpusobem, ze stav bez vyznani se poklada take za nabozenske vyznani.

V §u 16 je vyhoveno jinemu drivejsimu ustanoveni zakona z r. 1920 §u 20 a novy dodatek je tu jenom o statnich poplatcich a davkach, patrne vzhledem na zakon o poplatcich za spravni vykony, tedy ze oznameni o vystoupeni z cirkve a vsechna podani, tykajici se nabozenskeho vyznani; jsou osvobozena od kolku a poplatku a take ovsem ode vsech dalsich davek nove zavedenych.

Zaverecna ustanoveni §u 17 a 18 neobsahuji podstatnych novych narizeni; jen pokladam za vhodne upozorniti, ze § 18 ustanovuje, ze nesmeji byti uplatnovany opacne zvyklosti, ktere se vyslovne zrusuji. Ja za tuto opacnou zvyklost pokladam zejmena dosavadni predsudek pri pohrbivani sebevrahu, ktery se objevoval a ktery je timto take odstranen. Mrtvola sebevrahova je mrtvolou nestastneho cloveka, ktery se rozloucil s timto svetem jako kazdy jiny, a zvyklost - byly to vlastne jen predsudky - ktera se dosud objevovala, byla timto ustanovenim zakona odstranena. Je to zavedeno proto, ze rakouske vladni narizeni z r. 1874 uznavalo, ze mrtvoly sebevrahu maji byti pohrbivany jinakym zpusobem nez mrtvoly jinych osob. Tedy zalezelo na tom, aby zakon vyslovil zruseni vsech takovych nevhodnych zvyklosti a opacnych ustanoveni zakonnych a narizovacich.

Konecne § 19 obsahuje nejdulezitejsi ustanoveni, ze zakon plati pro cele uzemi Ceskoslovenske republiky. Ovsem pro Podkarpatskou Rus jenom potud, pokud zakon jejiho snemu v mezich sve pusobnosti jinak neustanovi. Tedy az bude miti Podkarpatska Rus svuj snem, ktery bude pracovati, bude miti pravo si ustanoviti samostatne svoji upravu mezinabozenskou. Zatim vykonavame tento ukol my.

Proti vladni osnove a usneseni poslanecke snemovny neni zadnych namitek a proto jmenem ustavne-pravniho vyboru si dovoluji doporuciti, aby senat schvalil usneseni poslanecke snemovny tak, jak bylo predlozeno. (Souhlas.)

Predseda (zvoni): Slovo ma zpravodaj za vybor kulturni, pan sen. Hrejsa.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavny senate! Stat je ve sve podstate organismus lidoveho zivota, obepjaty spolecnym pravem. Jako takovy je stat suverennim uvnitr svych hranic a ma pravo i povinnost chraniti pravo kazdeho obcana proti libovuli jednotlivcove na zaklade spravedlnosti. To je poradajici moc, ktera mu prislusi. Podle teto povinnosti prikrocuje stat k uprave mezinabozenskych pomeru obcanu, kdyz upravou svatku a pamatnych dnu jeden usek upravy pomeru cirkvi ke statu byl vyresen.

Odstavec prvni, ktery stanovi modality urcovani nabozenskeho vyznani deti a modality prestupu, je pokrokem proti zakonu cis. 49 z r. 1868, ze u deti osirelych muze ten z rodicu, ktery prezije druheho, ustanoviti take vyznani ditete. Podle rozhodovani uradu rakouskych podle tohoto zakona cis. 49 z r. 1868 nemohl rodic, ktery prezil druheho, meniti nabozenske vyznani deti, nebot urady se postavily na stanovisko, ze, kdyz byla ucinena smlouva mezi manzely, mezi rodici, nemozno ji potom jednostranne meniti. Podle tohoto zakona mozno take i pozustavajicimu manzeli, nebo kdyz umrou oba, tedy tomu, kdo ma pravo dite vychovavati, meniti nabozenske vyznani ditete. (Sen. Matuscak: Nabozenstvo je sukromna vec, stat nemoze vobec rozkazovat, ake nabozenstvo ja chcem mat! Stat som ja tiez!) - Ale stat to musi regulovat, to je jeho povinnosti.

§ 4 predlohy zvysuje hranici vekovou, kdy je kazdy opravnen svobodne a samostatne rozhodovati o svem nabozenskem vyznani ze 14. na 16. rok, na vek to, ve kterem je jaksi spise dana zaruka svobodneho a samostatneho rozhodovani. Zpusoby oznameni a provedeni zmeny vyznani byly jinake v zemich historickych a jinake na Slovensku a v Podkarpatske Rusi. Na Slovensku a Podkarpatske Rusi musil kazdy, kdo chtel zmeniti sve vyznani nabozenske, oznamiti to dvakrate ve 4 tydnech svemu duchovnimu spravci pred dvema svedky, jak to bylo take v Rakousku podle prozatimniho narizeni z 30. ledna roku 1849 a toto oznameni mohl uciniti obcan az tehdy, kdyz dosahl 18. roku veku. Touto predlohou unifikuje se ustanoveni o oznameni prestupu pro celou republiku prevzetim ustanoveni. cl. VI. §u 49 z roku 1868 a naseho zakona cis. 277 z roku 1920.

Rovnez dulezitym je ustanoveni predlohy, ze zmenou nabozenskeho vyznani zanikaji veskera spolecenstevni prava opustene cirkve nebo nabozenske spolecnosti vuci prestoupivsimu, stejne jako naroky jeho vuci ni. Na Slovensku a Podkarpatske Rusi, kdyz nekdo prestoupil nebo vystoupil z cirkve statem uznane a prestoupil k cirkvi statem neuznane, nebo se stal bez vyznani, musil jeste po pet roku platiti prispevky do pokladny cirkve, ze ktere vystoupil. (Sen. Matuscak: Bol hlupy, ked to platil!) Na Slovensku a Podkarpatske Rusi musil, ponevadz to zakon predpisoval, a to se prave ted meni touto predlohou. Zde je videti, jak je potrebi, aby tyto pomery interkonfesijni byly regulovany.

Odstavec 2. §u 8 obsahuje ustanoveni o vykonu bohosluzeb a duchovni spravy. Kulturni vybor vyslovil nazor, ze opravnenymi osobami, ktere mohou pozadovati organy jine cirkve za vykon nabozensky nebo ukon duchovni spravy, rozumi se zvlaste v pripade pohrbu predevsim zesnuly, ktery v poslednim porizeni ucinil ustanoveni o svem pohrbu, nebo kdyz tak neucinil, nejblizsi jeho pribuzni, kteri jeho pohreb vypravuji.

K odst. 3. §u 8, ktery stanovi, ze prislusnici cirkve nebo nabozenske spolecnosti maji byti donucovani k penezitym nebo naturalnim prispevkum ve prospech jine cirkve jenom tehdy, jsou-li k tomu vazani vecne patronatem, vyslovil kulturni vybor prani, aby pri provadeni pozemkove reformy nebyli nabyvatele pudy nuceni k tomu, aby take vykonavali patronatni povinnosti. Totiz, aby nebyli nuceni prispivati take na vydrzovani kostelu a podobnych veci, co v sobe obsahuje patronatni pravo a patronatni povinnosti. Kulturni vybor vyslovil prani, aby tyto povinnosti byly ulozeny tem, kterym podle §u 11 zaboroveho zakona zustava uvedena vymera v §u 2 tehoz zakona. V nejhorsim pak pripade, aby na obyvatele pudy mohli s placenim jiste nahrady teto povinnosti se zprostiti.

Prednosti §u 10, ktery mluvi o slusnem pohrbu, je, ze definuje presne to, co se rozumi slusnym pohrbivanim. Za Rakouska, jak znamo, byly cetne spory o slusnem pohrbivani, ktere musily byti reseny rozhodovanim politickych uradu. Bylo odpirano pohrbivani v rade nebo pohrbivani za obradu te ktere cirkve. Tento zakon stanovi jasne, ze, kdyz v miste umrti osoby jineho vyznani neni hrbitova pro osoby tehoz vyznani, nesmi zase nabozenska spolecnost jineho vyznani odepriti slusne pohrbeni a to za obradu te ktere cirkve a pak v rade. Zda se snad byti krokem nazpet ustanoveni tohoto paragrafu, ktery stanovi, ze na hrbitovech mohou byti zrizena zvlastni oddeleni pro prislusniky jinych vyznani. To ve starem zakone z r. 1868 a z r. 1920 nebylo. Mluvilo se a pri rozhodovani uradu se stanovilo, ze slusnym pohrbem se rozumi pochovani v rade za obradu te ktere cirkve. Tato predloha tedy stanovi, ze je mozno na takovych konfesijnich hrbitovech zriditi zvlastni oddeleni pro jinoverce a pod. Jakasi jistota, ze tato oddeleni nebudou zrizovana na mistech potupnych, je v tom, ze takova oddeleni nesmi byti zrizena bez souhlasu prislusneho politickeho uradu.

§ 11 teto predlohy mluvi o nedelich a svatcich a stanovi docela rozumne a spravne, ze nabozenske ukony nesmi byti ruseny ve svatky a nedele hlukem a pod. Rovnez t. zv. pohrebni pruvody nabozenske. Totez plati o obvyklych slavnostnich pruvodech nabozenskych na verejnych mistech, kudy pruvod se ubira. (Sen. Matuscak: Ale komunisticke pruvody jsou pendrekami rozpraskane!) Kdyz se nebudou slusne chovati, pak vsim pravem. (Sen. Matuscak: Vy nepotrebujete policejniho povoleni, abyste mohli delati klerikalni pruvody!) Bohuzel, to, co pan sen. Matuscak pravi, o pruvodech komunistickych, muze se take vztahovati na pruvody nabozenske. Totez plati o obvyklych slavnostnich pruvodech nabozenskych na verejnych mistech, kudy pruvod se ubira. Zde muze, velecteni panove, vzniknouti nebezpeci, ze mnohy obcan, ktery ani nezna vyznamu obradu nebo pruvodu druhe cirkve, muze byti stihan pro precin podle §u 303 tr. z. nebo pro zlocin podle §u 122 tr. z., jako se to stavalo za Rakouska.

Zde shledavame jakousi malou mezeru a bylo by potrebi presne stanoviti, co se vlastne rozumi "rusenim takovych obvyklych slavnostnich pruvodu nabozenskych na verejnych mistech", aby snad nekdo nepravem nebyl trestne stihan proto, ze je rusil, ackoliv to nebylo v jeho umyslu, ackoliv ve skutecnosti se toho nedopustil. Za Rakouska se staly pripady, ze cizozemec, ktery prisel k nam a neznal ovsem nabozenskych pruvodu cirkevnich, nevedel take, ze se slusi tak nebo onak se chovati, smeknouti a pod., byl stihan pro to, ze nesmekl klobouk, a my jsme si udelali v cizine ostudu. Bylo by proto potrebi po teto strance nejakeho jasneho ustanoveni.

Velecteni panove! Timto zakonem upravuji se interkonfesijni pomery, coz je nutne v zajmu poradku a klidu ve state, ktery je obyvan rozlicnymi nabozenskymi vyznanimi. Zakon snazi se byti spravedlivym a meri vsem vyznanim a cirkvim stejnou merou. Je jeho prednosti, ze unifikuje zakonna ustanoveni o vzajemnych pomerech nabozenskych vyznani pro uzemi cele nasi republiky. Bude-li zakon prislusnymi ciniteli respektovan a urady spravne provaden; prispeje zajiste ke klidnejsimu spoluziti prislusniku jednotlivych vyznani v republice.

Kulturni vybor navrhuje, aby predloha zakona o vzajemnych pomerech nabozenskych vyznani byla senatem schvalena ve zneni prijatem poslaneckou snemovnou. (Potlesk.)

Predseda: Ke slovu je prihlasen pan sen. Wallo. Udeluji mu slovo.

Sen. Wallo: Slavny senat! Cela predloha tohoto ku schvaleniu predostreteho zakona je namierena proti krestanskemu nabozenstvu a nado vsetko proti rimsko-katolickej cirkvi. Takymto utokom sme my rimski katolici od zaciatku utvorenia Ceskoslovenskej republiky casto vystaveni, a to uz aj nasledkom prevedenych roznych nespravedlivosti, ktore som tu casto uz prednasal. (Sen. Matuscak: Odstranme Rim!) Dokazem vam hned, co je Rim pre cely svet.

Nam Slovakom nado vsetko to velmi tazko padne, ze sa tento protinabozensky duch vychytil celym prudom zo zemi historickych, to jest z Ciech a zaplavil cele Slovensko i so skolami, cim utvoril uchvateny kulturny boj, ktory, ako vidim uz podla tejto osnovy zakona, stroji sa byt trvajucim a nebezpecnym pre pokoj a svornost nielen Slovenska, ale celej Ceskoslovenskej republiky.

Udavam len jeden z tych vela padov a dokazov. Pri okresnej porade ludovej strany v Banskej Bystrici dna 24. aprila 1925 medzi inym predniesla jedna delegatka nasledovnu udalost. Jej syn, ktory chodi do mestianky, prisiel zo skoly domov a poukazal matke na vysiace svate obrazy a povedal jej usmesnym hlasom: Mamo, a ci toto veris? To je nie pravda, priroda je vsetko. Niet ani neba, ani nicoho. Na dotaz zdesenej matky odvedal, ze to im pan profesor prednasal v skole. (Sen. Matuscak: Nepovedal pan profesor, ze peklo je?) Pockajte, ja vam to hned vysvetlim, len sa toho drzte. Ja vidim od sameho pociatku v celej kulturnej otazke zahravanie si s ohnom velkej casti nasich vladarov a zakonodarcov. (Sen. Matuscak: Nabozenstvo nie je kultura!) To je najvacsia kultura, Boh, bez ktoreho ziadny clovek na tomto svete nedojde spokojenosti. To je dokazane. U vsetkych tych, ktori zakonodarstvo nacinaju a nasiluju v takomto smere prevadzat kulturne zalezitosti, odhaluje sa ista zast proti nabozenstvu, nado vsetko ale proti rimsko-katolickej cirkvi.

S takymto postupom riesenia kulturnych veci sa urazaju nabozenske city 70 az 80 % obyvatelstva zvlaste na Slovensku. Tymto pokracovanim mieni zakalovat vsetko, co sa zaklada na pozitivnej a vecitej pravde, aby sa mohli raz za nezdarne ucinkovanie pred zemskou odpovedlivostou trestu vyhnut.

Skryva a ma toto ale v sebe aj isty psychologicky zjav, a to: Suc zaiste toho povedomia, ze umysel tohoto ucinkovania je hriesny, co snad aj citia na ich svedomi, o tomto ale nic vediet nechcu a preto vynasnazuju sa vsemozne vsetko odstranit, znicit, co by sa len tolko na Vsemohuceho a na jeho pritomnost vztahovalo. (Sen. Matuscak: Ale ohromne hriechy ma i vas vodca pan Hlinka!)... Pockajte len, ja vam to poviem. Nieto cloveka bez hriechu.

Predtym, dokial sa robily zakony svetske na zaklade zakonov bozskych a dokial svedomitost a rozum viedly politiku, panovala spolahlivost, blahobyt a svornost. Nebolo treba zvlastnych smluv, zmeniek a svedkov. Toto vsetko v opravdovej istote prebyvalo vo svedomi vykrystalizovanom od zasad a stanov krestanskych. Dlznik platil svedomite a na cas. (Sen. Matuscak: Panovala spanielska inkvizicia!) Vy bolsevici, vy ste previedli pekne veci. Ja by som vas vsetkych dal do blazinca, a dojde k tomu, ze do blazinca prijdete, sami sa do blazinca uvrhnete. - Poziadavky dlznikov sa naznacily na dvere s kriedou alebo na hradu a boly iste.

Prisaha? Ked sa zazali sviece a dali k nim krucifix, nebolo padu, aby bol niekto krestanskeho nabozenstva falosne prisahal, ako sa to dnes husto stava.

Toto bol vysledok a dokaz svedomitosti a opravdovej kultury z pramena vecneho. Lebo co je kultura? Kultura je vznesene zdokonalenie celeho pohybu dusevneho a telesneho zivota a jeho prace. (Sen. Matuscak: Vasa kultura je skodliva!)

Bez tychto stanov a zasad krestanskych, ktore budu a su u nas tak napadane a utlacane, ziadny stat na tomto svete prospesne a blahobytne ucinkovat a pevne sa udrzovat nemoze. Mame na toto dost dejinnych prikladov a dokazov i u nas naznacenych. Ony su i pevne piliere mravnosti, na ktorych jedine sa da stavat silna a pevna jednota a vychovavat zdrave rozmyslajuce obyvatelstvo. Zakladom blahobytu su ciste, dobre mravy.