Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1920-1925 | Senat - stenoprotokoly | 199. schuze |

Schuze zahajena v 16 hodin 35 minut.

Mistopredsedove: Kadlcak, Klofac, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatele: dr Vlcek, Valousek.

109 senatoru podle presencni listiny.

Zastupci vlady ministri: dr Franke, Udrzal.

Z kancelare senatni: senatni tajemnik dr Safarovic; jeho zastupci dr Bartousek, dr Trmal.

Mistopredseda dr Soukup (zvoni): Dovoluji si zahajiti schuzi.

Sdeluji, ze udelil jsem dovolenou pro dnesni schuzi panu sen. Durcanskemu pani sen. dr Herzigove, panu sen. Poliakovi a panum sen. Dedicovi a Spiesovi.

Navrhuji, aby byla udelena zdravotni dovolena na dobu 14 dnu panu sen. dr Spiegelovi a dr Mayr-Hartingovi.

Kdo s timto mym navrhem souhlasi, necht zvedne ruku. (Deje se.)

To je vetsina. Zadane zdravotni dovolene se udeluji.

Senatni tajemnik dr Safarovic (cte):

Tisk 1843. Navrh sen. Zavadila, dr Krouskeho, Zavorala, dr Brabce, Krizko a soudr. na poskytnuti podpory ze statnich prostredku zivelni pohrornou postizenym obyvatelum obce Hosteradice-Rakousy v okrese Jilove u Prahy.

Tisk 1844. Usneseni poslanecke snemovny o vladnom navrh .u zakona (tisk 4398), ktorym sa meni zakon za dna 13. jula 1922, cis. 244 Sb. z. a n., ktorym sa vseobecne upravuju pravne pomery medzi zamestnavatelmi a zamestnancami na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tisk 4501).

Tisk 1845. Usneseni poslanecke snemovny o vladnim. navrhu zakona (tisk 4396), jimz se meni §§ 25 zakonu o ubytovani vojska (tisk 4483).

Tisk 1846. Zprava imunitniho vyboru o zadosti okresniho soudu pro prestupky v Praze za souhlas k trestnimu stihani sen.Kloface pro prestupek proti bezpecnosti cti (c. 6277/23).

Tisk 1847. Usneseni poslanecke snemovny o vladnim navrhu zakona (tisk 4523) o ochrane najemniku (tisk 4542).

Tisk 1848. Usneseni poslanecke snemovny o vladnim navrhu (tisk 4522), kterym se prodluzuje zakon ze dne 26. dubna 1923, cis. 86 Sb. z. a.n., o odkladu exekucniho vyklizeni mistnosti (tisk 4544).

Jednaci zapisy o 195. a 196. schuzi senatu Narodniho shromazdeni republiky Ceskoslovenske ze dne 18. a 19. brezna 1924.

Z cizich parlamentu, rocnik V., cislo 3. a 4.

Vyboru iniciativnimu:

Tisk 1843. Navrh sen. Zavadila, dr Krouskeho, Zavorala, dr Brabce, Krizko a soudr. na poskytnuti podpory ze statnich prostredku zivelni pohromou postizenym obyvatelum obce Hosteradice-Rakousy v okrese Jilove u Prahy.

Mistopredseda dr Soukup (zvoni): Prikrocujeme k projednavani denniho poradu.

Navrhuji, aby druhy bod denniho poradu, zprava ustavne-pravniho vyboru k vladnimu navrhu zakona o osvojeni, byl presunut na misto prve.

Jsou proti tomu namitky? (Nebyly.)

Namitek neni, prikrocime tedy k projednavani poradu.

Prvnim bodem je:

1. Zprava ustavne-pravniho vyboru k vladnimu navrhu zakona (tisk 1494) o osvojeni. Tisk 1829.

Zpravodajem je pan sen. dr Prochazka, jemuz udeluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Prochazka: Vazeny senate! Predlozenym navrhem zakona o osvojeni jedna se o dulezity zakon z oboru soukromeho prava. Zakonem tim ma byti dulezita tato materie upravena zpusobem modernim, odpovidajicim pozadavkum nynejsi doby a to unifikacne pro cele uzemi republiky Ceskoslovenske.

Otazkou tou zabyva se ministerstvo spravedlnosti jiz delsi dobu a take byl vypracovan navrh subkomitetu pro revisi obcanskeho zakona pro Ceskoslovenskou republiku co do teto materie v oddilu >Prava rodinneho<, referent prof. dr Bruno Kafka, kde se jedna o osvojeni v §u 124 a v §u 130. Avsak neni jisto, kdy to dojde k revisi obcanskeho zakona, a proto vlada predlozila jiz navrh zakona, o kterem budeme jednati, aby zde prave byla vhodne ustanoveni pro celou republiku.

O osvojeni mame ruzna a to velmi ruzna ustanoveni. V historickych zemich, je tato materie upravena v obcanskem zakoniku a pokud se tyka rizeni v patentu o nespornem rizeni, dale v jurisdikcni norme. Naproti tomu v zemich byvale koruny uherske, na Slovensku a v Podkarpatske Rusi, nemame kodifikovanych ustanoveni zakonnych, nybrz pravo zvykove a ruzna narizeni, takze specielne prave tam se prakse provadi takovym zpusobem, ze to nikterak nelze schvalovati. A k tomu jeste brime provadeni techto osvojeni v zemich Slovenska a Podkarpatske Rusi spociva vlastne v posledni rade na ministerstvu spravedlnosti, ktere je timto zpusobem pretezovano. Proto byla podana tato predloha. Navrh vladni byl ustavne-pravnim vyborem podstatne prepracovan, zmenen a doplnen. Ustavne-pravni vybor zabyval se delsi dobu timto zakonem, ktery neni snad tak obsahly co do poctu paragrafu, avsak ma veliky vyznam, a proto bylo nutno dukladne jej probrati. Tedy zabyval se timto zakonem subkomitet ustavne-pravniho vyboru a pak vybor sam, a predklada nyni svuj elaborat senatu k usneseni. Cely zakon jedna jednak o nalezitostech hmotnych; jednak o formalnostech, pak tez a prislusnosti, a rizeni, o zaverecnych ustanovenich. Osvojeni samo definuje se v tom smyslu, ze je to prijeti smlouvou ditete za vlastni se strany osoby, ktera nema vlastnich deti, a to deti manzelskych nebo jim na roven postavenych, to jsou deti legitimovane, osvojene, jakoz i v pomeru k matce deti nemanzelske. Tedy takova osoba, ktera techto deti nema, muze nekoho jineho za predpokladu zakonnych prijmouti za vlastniho. Stanovena tu vsak ve prospech muze urcita vyjimka. Totiz muz, ktery ma jiz takove deti vlastni, manzelske, deti legitimovane, nebo osvojene, muze pres to jeste osvojiti si nemanzelske dite. Tedy je zde pro muze jiste plus. A v tomto smeru uchyluje se navrh ustavne-pravniho vyboru od puvodni osnovy tim, ze omezuje toto pravo muzovo osvojiti, kdyz ma jiz jinych deti, drive jmenovanych, svoje nemanzelske dite jenom tenkrate, nebylo-li dite toto zplozena v cizolozstvi. My jsme vzali za to, ze by to bylo proti manzelstvi a rodine, ktere jsou ustavne chraneny, kdyby z cizolozstvi zplozene deti byly prijaty do rodiny, tenkrate, kdyz jsou zde vlastni deti. Neco jineho jest, kdyz ten muz vubec zadne deti nema. Tu muze i takove dite z cizolozstvi za vlastni prijmouti. Dovoluji si pri tom uvesti, ze tato otazka ohledne deti z lasky cizolozne byla take nedavno lustena v anglickem parlamente pri otazce legitimovani nemanzelskych deti, a tu byly vaznymi cleny parlamentu anglickeho vyslovovany nazory, ze nelze ochranu vztahovati na deti, ktere byly zrozeny z lasky cizolozne, jinak ze je tu nebezpeci, ze pocet rozvodu, ktery jiz i tak je velmi znacny, jeste vzroste. Nebo zase druhy nazor byl vysloven, ze vlastne by tim byla fedrovana volna laska nebo polygamie a duvody k uzavirani legalnich snatku by odpadly. Znamenalo by to jen rozvrat rodiny a zbaveni zakonne ochrany manzelky, ktera ji byla snatkem zarucena, a to jen proto, aby se pomohlo zene, ktera je rozvratem vinna. Podotykam, ze prave clen nynejsi vlady anglicke take se vyslovil, ze jeho strana nikterak nechce podporovati volnou lasku a ze vsichni clenove teto strany maji naopak zajem na tom, by uroven mravnosti byla co nejvyssi, tak jako strany ostatni. Zajiste uplne spravne stanovisko.

Z duvodu techto jsme prave odstavec prvy §u 1 zmenili tim, aby muz, ktery jiz ma deti vlastni, nebo temto na roven postavene, nemohl jeste adoptovati sve nemanzelske dite cizolozne. Ale, jak jsem jiz pravil, kdyz nema takove deti, i takove dite cizolozne muze adoptovati. Zakon obsahuje pak dalsi ustanoveni, co se tyce pozadovaneho stari, ze totiz osvojitel musi prekrociti 40 rok sveho veku a ze osvojenec musi byti alespon o 18 let mladsi nez osvojitel, kteryzto vek a rozdil veku se nevyzaduje, osvojuje-li muz sve nemanzelske dite. Dale bylo stanoveno, ze manzel muze osvojiti nebo osvojen byti toliko se svolenim druheho manzela. Urcite vyminky jsou vsak dany, kdyz se jedna na pr. o choromyslnost, slabomyslnost nebo rozvedene manzelstvi, a take se stanovi, ze osvojenec nemuze byti osvojen, pokud trva pomer zalozeny osvojeni, jinou osobou, nez osvojitelovym manzelem a jako spolecne dite, ze mohou osvojiti jen manzele, to znamena, ze nemohou snad ruzne osoby krome manzelu soucasne osvojiti tutez osobu jako sve dite. To by melo potom to dite pripadne nejen sve vlastni rodice, nybrz jeste dva ruzne rodice jako osvojitele. Jen tenkrate, kdyz se jedna o manzely, mohou tito dite jako spolecne soucasne nebo jeden po druhem adoptovati.

Zakon pak ma jeste dalsi ustanoveni ohledne toho, jakeho svoleni je potrebi k osvojeni, a mluvi dale o ucincich osvojeni, Hlavnim a nutnym pravnim ucinkem osvojeni je, ze osvojenec obdrzi jmeno osvojitele nebo rodove divci jmena osvojitelcino, na pr. kdyz je osvojitelka provdana, za souhlasu manzelova jeho jmeno. Osvojeni ma nahrazovati prirozeny pomer mezi ditetem a rodici, ma tedy tomu kdo nema vlastnich deti, umozniti, aby mel sve dite osvojene. A proto je jeho nutnym pravnim ucinkem, aby take to dite, ktere dotceny prijme za sve vlastni, melo jeho jmeno.

Dale jsme stanovili, ze kdyz manzelka se da osvojiti, musi ke jmenu sveho osvojitele pripojiti jeste dosavadni sve jmeno, tedy manzelovo. V jinych pripadech se to vsak nemusi stati, takze dite dostane jen jedno jmeno, totiz jmeno osvojitelova. Muze vsak smlouvou byti urceno, ze krome jmena osvojitelova muze jeste byti ponechano to jmeno, ktere posud melo, obycejne jmeno rodove.

Pri teto prilezitosti hned podotykam, ze v tisku stala se co do tohoto ustanoveni v §u 3 tiskova chyba, a to, ze v posledni vete bylo vytisteno slovo >rodove<, ktere, jak z oduvodneni ve zprave vyboru uvedeneho lze videti, tam nepatri, a kterouzto chybu tiskovou bude nutno pri druhem cteni opraviti.

Osvojeni ma jeste jiny ucinek a to, ze mezi osvojitelem a osvojencem a pozdeji narozenymi potomky osvojencovymi, nastava po pravu tyz pomer, jako mezi rodici a manzelskymi detmi, pokud ovsem zakon jinak neustanovuje, nebo pokud smlouvou neni jinak urceno. Pomer tento se vsak netyka ostatnich clenu rodiny osvojitelovy. Osvojeni dotyka se den pomeru mezi osvojitelem a osvojencem, po pripade i jeho potomku po osvojeni narozenych, v urcitych pripadech pak i drivejsich potomku, ale jinak se netyka ostatnich clenu rodiny osvojitelovy Ovsem naproti tomu osvojene dite nepozbyva svych prav ke sve vlastni rodine, Ta mu zustavaji trvale vyhrazena. Nasledkem toho take, a to je druhy dulezity ucinek osvojeni, toto osvojene dite ma zakonne pravo dedicke k osvojiteli, ma take narok na povinny podil jako dite manzelske, a tez narok na vyzivu. Naopak vsak osvojitel po diteti takovych prav nema, (Sen. Holy: Muze ten pomer byti rozvazan, pane kolego?) Ano, k tomu jeste prijdu, Osvojenec ovsem nededi take, jak jsem jiz uvedl - vzhledem k tomu, ze se nevztahuj e pomer ten na ostatni cleny rodiny osvojitelovy - ze zakona z duvodu adopce po manzelu osvojitele; leda ze by ten manzel jej take osvojil. Pak dedi po nem, ovsem jako po osvojiteli, Ale kdyz jsou zde dva manzele bezdetni a jeden z nich osvoji dite a druhy manzel dite to neosvoji, tu toto dite dedi jen po osvojiteli, avsak nikoli po druhem manzeli. Tez ovsem nededi podle zakona po pribuznych sveho osvojitele. Kdyby chtel nekdo na zaklade posledni vule obdariti je, to je volno beze vseho. Jinak ale to dite podrzi dedicke pravo ke jmeni svych prirozenych rodicu a pribuznych a take narok na vyzivu, kdyby osvojitel nebyl s to, aby mu poskytoval vyzivy.

Prava mezi osvojitelem a osvojencem mohou byti smlouvou i jinak upravena, pokud se tim nemeni podstatny zakonny ucinek v §u 3 vytceny, co do jmena osvojitelova, a pokud se tim ovsem neublizi ne komu jinemu v jeho pravech. A ted ma zakon v §u 7 take ustanoveni, ze muze byti pravni pomer mezi osvojitelem a osvojencem opet dobrovolnou smlouvou mezi nimi zrusen a ze ze zavaznych duvodu - zejmena z duvodu, pro nez se stava nekdo nehodnym dediti, anebo muze byti vydeden - muze tento pomer i o zalobe te anebo one strany byti zrusen.

Take se muze stati, ze mezi osvojitelem a osvojenou osobou - behem casu nastanou pomery, ktere je nuti, aby uzavreli snatek. To ovsem podle toho, ze vlastne na priklad jde o otce a dceru, by podle vseobecnych ustanoveni obcanskeho zakona nemohlo byti, a tu my pravime Kdyz nastane manzelstvi mezi osvojitelem a osvojencem, uzavrene ovsem proti zapovedi, zruseje se osvojeni a jeho ucinky. (Hlas: Kdyz neni krevni pribuzenstva!) To se rozumi samo sebou, to by nemohlo byti, ale krevni pribuzenstva v prime linii vylucuje vlastne osvojeni. Osvojeni jinak byla by prekazkou v manzelstvi, ktera se da zpravidla dispensi zrusiti. A tu pravime, ponevadz chceme chraniti manzelstvi, v tomto pripade: Kdyz jest zde vule obou dvou stran, aby bylo manzelstvi mezi nimi uzavreno, ze toto manzelstvi jest platne, ale ze se zrusuje osvojeni, ponevadz nikdo nemuze miti svou manzelku za sve dite, ta by bylo proti prirozenym pomerum. (Hluk.)

Mistopredseda dr Soukup: Prosim o klid.

Zpravodaj sen. dr Prochazka (pokracuje): Zanikem osvojeni, totiz kdyz je osvojeni zruseno, osvojenec nabude opet sveho drivejsiho jmena a neni-li svepravny; vraci se pod moc otcovskou nebo porucenskou. Jelikoz osvojenec nasledkem osvojeni nabude jmena osvojitelova; nutno tuto zmenu u jmena provesti v matrikach, a tu jsme take stanovili, kdyz se zrusi osvojeni, ze musi i toto zruseni osvojeni byti, zase v matrikach provedeno. Meli jsme na pameti ty pripady, ze by nekdo chtel osvojenim obchazeti platne zakony ohledne zmeny jmena, totiz kdyz by nekomu spravni urad nepovolil zmenu jmena. Mozno, ze nekdo chtel by sve jmeno zmeniti z duvodu nekalych, a obesel by spravni urady tim zpusobem, ze by se da1 osvojiti a takto nabyl ciziho jmena, a ze by chtel opet ten pomer osvojeni rozvazati, zrusiti a ziti nadale pod cizim jmenem. Aby se toto posledni nemohlo stati,stanovili jsme, ze v takovem pripade, kdyz se osvojeni zrusuje, na bude osvojenec opet sveho drivejsiho jmena, a ze se to take musi provesti v matrikach, takze by takovy >knif< nebyl proveditelny. Ovsem osvojeni samo nemuzeme zmariti, protoze se nemuze zkoumati pri osvojeni, z jakych motivu strany osvojeni ucinily, zejmena zdali nekdo se dal osvojiti proto, aby sve dosavadni jmeno ztratil a nabyl jmena jine z duvodu nekalych. (Sen. Babka: A kdyz je to nalezenec bez jmena?) Ten nalezenec dostane v nalezinci sve jmeno; kdyby dostal druhe jmena pri osvojeni, ma sve druhe jmeno, osvojitelovo, to jest poctive. Ale kdyby byl nekdo znam pod svym jmenem, jako podvodnik, ktery spachal trestni ciny, a chtel se tomu vyhnouti tim, ze by zadal zmenu sveho jmena, a spravni urad nechtel by mu to povaliti, pak nasel by si nekoho, kdo by jej osvojil a tak by nabyl jine jmeno, to by nebylo poctive. My takove pripady zameziti nemuzeme, to se neda, protoze dotycny clovek neuda; proc chce osvojeni; ale aspon to jsme dali do zakona, kdyz se osvojensky pomer zrusi, ze osvojenec nabude drivejsi sve jmeno, takze mu nezbude jmeno osvojitelovo.

Smlouva vyzaduje, aby byla predsevzata u soudu neb u notare, a nutno, aby byla schvalena. Podminky, za kterych muze byti schvalena nebo neschvalena, zakon tez uvadi. Zakon dale uvadi, ktery soud je prislusny smlouvu schvaliti, a podle ktereho pravniho radu se osvojeni posuzuje. Tez uvadi cestu stiznostni, a jake opravne prostredky jsou dany. Dale mluvi zakon o tom, za jakych formalit se smlouva musi podati. Kdyz se jedna o otazku, je-li u cizincu nutno privoleni ditete nebo jine osoby, rozhoduje tu pravni rad statu, jehoz prislusnikem je osvojenec. Krome toho ma zakon zaverecna ustanoveni, ktera se tykaji hlavne nynejsich pripadu, ktere jeste nejsou dokonceny.

Zakon, jak jsem jiz pravil, jest velmi dulezity, jest jim vycerpana materie zakona, ktera specielne na Slovensku a v Podkarpatske Rusi velice ruzne jest praktikovana, a tim zpusobem nastane poradek, co se tyce provadeni tohoto zakona ohledne osvojencu na Podkarpatske Rusi a na Slovensku.

Ustavne-pravni vybor predklada proto takto zmeneny a doplneny navrh zakona a zada slavny senat, aby podle toho, jak ten zakon byl upraven, senat vzal jej za sve usneseni. (Pochvala. Potlesk.)

Mistopredseda Kadlcak: Udeluji slovo pana sen. dr Mayr-Hartingovi.

Sen. dr Mayr-Harting (nemecky): Slavny senate! Stara zertovna prupoved sice pravi, ze stati se otcem neni tezke, ale nemusi to prece byti vzdy tak lehke, jak se domnivame, ponevadz jiz odedavna mame zarizeni, abychom nahradili nedostatek potomstva, to jest osvojeni cili adopci. Toto osvojeni jest ovsem take nasemu obcanskemu pravu od pradavna znamo, a rakousky obcansky zakonik, ktery take do tohoto statu presel, obsahuje dosti obsirna ustanoveni o teto otazce. Zvlastnosti rakouskeho prava bylo snad to, ze nemanzelsky otec nemohl adoptovati sve dite. Ale take to se jiz ve starem Rakousku zmenilo, ponevadz jsme prece kratce pred valkou obdrzeli t. zv. dilci novely k obcanskemu zakoniku a v prve z techto tri dilcich novel bylo take osvojeni nove upraveno a uznana moznost, aby nemanzelsky otec adoptoval svoje dite. Tato dilci novela jest dnes stara prave deset roku, i ptame se tudiz udiveni, proc bylo jiz zase nutno podrobiti osvojeni nove uprave. Duvodem toho jest znama unifikace, vasen to, ktera v tomto state jest silne vypestovana, ktera vsak v oboru prava soukromeho ma podstatnou pricinu, ponevadz, jak znamo, stat se sklada ze tri casti, z byvale rakouske, z byvale uherske a z byvale rissko-nemecke casti, takze v techto trech uzemich vzhledem k zakonu ze dne 28. rijna 1918, cis. 11. posavadni pravo nadale trva, ze tedy existuje troji pravo. To jest sice omeziti potud, ze v hlucinskem, tedy kdysi rissko-nemeckem uzemi, prechodna ustanoveni tento rozdil odstranila a na Hlucinsku v podstate zavedla pravo rakouske. Mame vsak pres to v tomto state dvoji pravo, pravo kdysi rakouske a kdysi uherske. A nyni nam bylo receno a jsme zvykli veriti tomu, co se nam rekne, ze na Slovensku maji zvlastni zalibu pro adopci, ze se na Slovensku hromadne adoptuje; proc, to nevim, skutecnost tu jest, a prave Slovensko jest prece, pokud jde o soukrome pravo, ve spatnem postaveni, ponevadz, jak znamo, v Uhrach obcanske pravo bylo dosti neupraveno. Madarsko se sveho casu take jednou odrakoustilo a pri teto prilezitosti odstranilo obcansky zakonik, aniz by na jeho miste zjednalo novy zakonik, takze v Uhrach vetsinou panuje nejisty stav zvykoveho prava, zejmena v oboru adopce, takze pravo adopcni na Slovensku spociva na zaklade velice nejistem. Jest tedy zdanlive potreba upravy teto otazky tak nalehavou, ze se domnivame, ze nelze cekati na ukonceni provadene revise naseho obcanskeho zakonika, aby se take s touto otazkou osvojeni do te doby vyckalo, Musila tedy otazka osvojeni byti znovu upravena a to se stalo predlozenou novelou zakona. Zakon jest praci, a to pilnou a peclivou praci subkomitetu, ktera pak v ustavne-pravnim vyboru doznala jeste radu zmen, i mozno rici, ze jest to zakon vecne naprosteho uznani hodny a upotrebitelny.

Nechci se pousteti do jednotlivosti, ponevadz pan zpravodaj o tom jiz podrobne referoval. Jednalo se v podstate o tri otazky. Prvni otazkou byla zminena jiz otazka nemanzelskeho ditete. Zasadou osvojeni jest, ze osvojeni ma za ucel nahraditi nedostatek potomstva, ze vsak nema konkurovati s potomstvem, ktere zde jiz jest. Kde tedy jiz jsou deti, odpada potreba osvojeni, a ma v techto pripadech osvojeni byti zakonem vylouceno; opacny pripad jest ovsem vzdy mozny, ze totiz nekdo; kdo adoptoval, dodatecne bude miti vlastni dite. Ale aby ten, kdo jiz deti ma, jeste k tomu deti adoptoval, jest ve veskerem zakonodarstvi vsech veku a zemi zasadne vylouceno. U nas tedy sveho casu nebyla za zadnych okolnosti pripustena adopce nemanzelskeho ditete otcem, ani tehdy, nemel-li vlastnich manzelskych deti. V novem zakone upadame do druheho extremu. Pripousti se adopce nemanzelskeho ditete otcem za vsech okolnosti, i kdyz jiz ma manzelske deti. Musim poznamenati; mam-li projeviti sve soukrome mineni, ze to povazuji za zbytecne. Nechci se vubec dotknouti moralni stranky, nybrz povazuji to z technickych duvodu za zbytecne, ponevadz jsou jine prostredky, aby se nemanzelskemu diteti zjednala prava ditete manzelskeho. Jest zde legitimatio per rescriptum principis, ktera take v dnesni republice trva dale, jenze ve forme ponekud zmenene, a rada jinych prostredku, ktere nemanzelskemu otci umoznuji zjednati svemu diteti prava manzelskeho zrozeni, takze osvojeni do jiste miry jest superfluum. Ale konecne uznana, byla ve vyboru po nekolika bojich zasada, ze nemanzelsky otec muze adoptovati nemanzelske dite, i kdyz ma jiz manzelske deti, a tento pripad jest take jeste privilegovan tim, ze se v nem upousti od predepsaneho jinak pozadavku stari, takze v tomto pripade take nekdo, kdo jest mladsi, nez toho jinak jest pro osvojeni treba, muze adoptovati sve nemanzelske dite. Jen jedna vyjimka plati: nesmeji byti adoptovany vlastni deti z cizolozstvi vzesle.

Druha otazka, ktera tu hraje ulohu, jest otazka jmena. Adoptovane dite - to jest take vsudy prijate stanovisko vsech zakonodarstvi - obdrzi jmeno osvojitelovo. Mluvim zde stale o osvojiteli, jest vsak ovsem take mozno, ze adoptuje osoba zenska, jest dokonce mozno, ze adoptuji manzele spolecne, neni vsak mozno, aby pan X pan Y anebo pan X a pani Y, kteri nejsou manzely, nekoho spolecne adoptovali, ponevadz to takrka jest proti prirozenosti. Jest vseobecne prijato, ze osvojenec obdrzi jmeno osvojitelovo. Otazkou, ktera v ruznych zakonech ruzne jest zodpovedena, jest jen to, jak se vec nyni ma s puvodnim jmenem; kdyz nekdo, jenz se jmenuje Muller, adoptuje nejakeho Lehmanna, zdali se pak osvojenec jmenuje Muller-Lehmamnn, anebo jen Muller, zdali na miste sveho stareho jmena obdrzi jeste adoptivni jmeno, anebo zdali sve stare jmeno podrzi a k nemu pripoji jmeno osvojitelovo. Ve starem rakouskem pravu bylo puvodne obvyklym dvoji jmeno, novelou dana jest moznost na miste stareho jmena dati pouze jmeno adoptivni. V nove osnove jest to pravidlem. Neni-li v jednotlivem pripade receno nic jineho, nabude osvojenec jmena osvojitelova a zrika se sveho jmena, muze je vsak take spojiti se jmenem adoptivnim. Nuze, to jest otazka, o ktere muzeme byti ruzneho nazoru. Jest totiz pri tom jedno nebezpeci; vite vsichni, ze osvojeni v praktickem zivote zpravidla se nedeje vubec z toho duvodu, ze ktereho puvodne jest mysleno, totiz ze nekdo, kdo nema vlastnich dedicu, a kdo se obava, ze jeho jmeni by mohlo prejiti na cizi osoby, anebo ze jeho jmeno vymre, tento nedostatek vlastnich deti nahrazuje osvojenim. To jest prirozeny smysl a ucel osvojeni. V praktickem zivote vsak deje se osvojeni casto a namnoze z duvodu velice nekalych, i chci vam pripomenouti jen to, ze za dob monarchie, kdy v Rakousku platilo jine manzelske pravo nezli v Uhrach, kdy lide v Uhrach mohli vejiti ve snatek, kdezto by v Rakousku nebyli mohli tak uciniti, ze si to umoznovali tim, ze Rakusan nabyl uherskeho statniho obcanstvi tim, ze se nechal adoptovati od nejakeho Madara. To byla jedna skupina t. zv. >50tikrejcarovych Madaru<. Tak se adopce v praxi namnoze zneuziva, a jednim z techto zneuziti muze take byti to, ze nekdo chce, aby nikoli jeho poctive jmeno, nybrz jeho nepoctive jmeno zmizelo. A tu jest osvojeni velice pohodlnym prostredkem, kdyz nekdo, kdo jest znam jako darebak a jmenuje se Lehmann, od zitrka najednou se jmenuje Muller. V jinych pripadech jest zmena jmena vazana povolenim politickeho uradu, a politicky urad bude zkoumati, zdali za tim nevezi nejake darebactvi. Tomu se vyhneme, nechame-li se adoptovati, pak beze vseho obdrzime jmeno osvojitelovo. To jest pochybnost, ktera mluvi proti tomu, aby osvojenim stare jmeno zaniklo a nove jmeno na jeho miste nastupovalo. Ale my v ustavnim vyboru byli jsme snad tak naivni a nevinni, ze jsme se postavili na stanovisko, ze lide jsou vetsinou slusni, takze neslusne zneuzivani take pri osvojeni bude patriti k vyjimkam, a proto prejali jsme zasadu, dnes ve vetsine modernich zakoniku prijatou, ze adoptivni jmeno zasadne nastupuje na misto puvodniho jmena. Ale jak receno, ponechana jest moznost, ze se k adoptivnimu jmenu pripoji stare jmeno.

Treti otazkou jest otazka dedictvi. Jest rovnez ve vsech pravnich radech prijato, ze osvojenec obdrzi pravo dediti po osvojiteli, pri zachovani puvodnich pomeru prava dedickeho. Dite nepozbyva nikdy dedickeho prava proti svym puvodnim rodicum a pribuznymi, ale dostava se mu jeste k jeho dedickemu pravu, smime-li tak rici, dedickeho prava adoptivniho. Otazkou jest jen osvojeni jest pravni jednani, t. j. smlouva mezi osvojitelem a osvojencem, a ve smlouve se stanovi, co v jednotlivem pripade ma byti smyslem a ucelem k osvojeni; to znamena, ze v jednom pripade muze byti stanoveno: Prejimam nad tebou otcovskou moc; muze byti stanoveno: neprejimam ji, nybrz otcovskou moc podrzi puvodni otec. To znamena, jak tomu pravnici rikaji, ze obsah smlouvy o osvojeni jest pravem dispositivnim, ze umluva stran stanovi, jaky smysl a jaky ucel ma adopce miti v jednotlivem pripade. Ale zakon pravi nyni: Jiste ucinky osvojeni musi nastati za vsech okolnosti, ty nesmi byti meneny, nesmi byti vylouceny umluvou stran. K temto ucinkum nalezi nyni otazka jmena, ze totiz osvojenec ma obdrzeti jmeno osvojitelovo. To jest nevyhnutelnym nasledkem osvojeni. Jest nyni mozno dati mu pouze toto jmeno, anebo pripojiti je ke staremu jmenu, ale adoptivni jmeno nelze vylouciti, to musi osvojenec prijmouti.

Jak tomu jest nyni s pravem dedickym? Tu se nazory rozchazeji. Nekteri se domnivaji, ze osvojenec bezpodminecne ma miti dedicke pravo po osvojiteli, ze mu toto dedicke pravo smlouvou nesmi byti odnato; jini rikaji, ze se to ma prenechati umluve. Nase predloha stavi se, jako vetsina platnych zakonu, na toto stanovisko, ponevadz jsme videli, ze osvojeni muze miti velmi ruzny ucel. Necham-li se dnes od nekoho adoptovati, abych nabyl statniho obcanstvi, anebo abych obdrzel nejake jmeno, pak nikdo z nas nema v umyslu, abych k tomu jeste obdrzel jeho jmeni; za to by se osvojitel podekoval. Neni zde tedy zadneho duvodu davati osvojenci za vsech okolnosti dedicke pravo, ponevadz prece adopci jeho postaveni se nehorsi a on zajiste niceho neztraci. Dedicke pravo po jeho prirozenych rodicich mu nikdy nemuze byti vzato. Ovsem ale muze byti smlouvou stanoveno v zakone sice stoji, ze mas dedicke pravo, ale toto dedicke pravo v tomto pripade nema nastati.

To jsou v podstate zakladni myslenky zakona. Nejsou originelni a jednalo se jen o to, voliti mezi ruznymi moznostmi, ktere zde mame. My, kdoz jsme byli v subkomitetu a ve vyboru, domnivali jsme se, ze jsme v techto pochybnych pripadech zvolili to nejlepsi. Proto, ackoliv patrim k oposici, jest mi potesenim, ze vam mohu zakon doporuciti k prijeti. Chtel bych na to navazati jen zcela kratkou vseobecnou poznamku.

Kdybychom zkoumali zakonodarstvi republiky statisticky podle toho, jak jednotlive zakony jsou dobre nebo spatne, prace to, ktera by stala mnoho namahy, ponevadz se podarilo behem let nahromaditi nesmirnou spoustu zakonu, kdybychom tedy opatrili takovouto statistiku, shledali byste, ze devet desetin zakonu jest spatnych a v nejlepsim pripade jedna desetina dobra. A podivate-li se na tuto desetinu dobrych zakonu, shledali byste, ze to jsou vetsinou zakony, ktere vzesly za spoluprace vladnich stran a oposice. Seznali byste z toho, ze pribrani oposice tohoto statu k vecne spolupraci bylo by na prospech celemu statu. (Potlesk a souhlas na levici.)

Mistopredseda Kadlcak: Preje si pan zpravodaj slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr Prochazka: Nikoliv.

Mistopredseda Kadlcak: Neni tomu tak. K slovu neni nikdo prihlasen. Rozprava je skoncena. Prikrocime k hlasovani ve cteni prvem. Prosim o zaujeti mist. (Deje se.)

O cele osnove zakona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivych casti a uvodni formuli hodlam dati hlasovati najednou (14 §).