Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1920-1925 | Senat - stenoprotokoly | 175. schuze |

Schuze zahajena v 9 hodin 45 minut.

Mistopredsedove: Kadlcak, Klofac, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatele: dr Vlcek, Valousek.

115 senatoru podle presencni listiny.

Zastupci vlady: ministersky predseda Svehla; ministri: dr Benes, dr Franke, Habrman, dr Markovic, inz. Novak, Sramek, Udrzal; odborovy prednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kancelare senatni: senatni tajemnik dr Safarovic; jeho zastupci dr Bartousek, dr Trmal.

Mistopredseda dr Soukup (zvoni): Zahajuji schuzi.

Sdeluji, ze udelil jsem dovolenou pro dnesni schuzi panu sen. Meissnerovi, dr Hilgenreinerovi, Durcanskemu.

Senatni tajemnik dr. Safarovic (cte):

Vyboru rozpoctovemu:

Tisk 1716. Vladni navrh zakona, kterym se meni § 2 a doplnen je § 27 zakona ze dne 26. kvetna 1882, c. 55 r. z., a § 2 a 26 uh. zak. cl. ze dne 25. kvetna 1882, c. XVIII, o dani z mineralnich oleju a kterym se meni poznamky ke tride XXI celniho sazebniku ceskoslovenskeho.

Mistopredseda dr Soukup: Presidiu senatu byl zaslan dopis, o jehoz precteni prosim.

Senatni tajemnik dr Safarovic (cte):

>V Praze dne 8. listopadu 1923.

Ctenemu predsednictvu senatu republiky Ceskoslovenske v Praze.

Za pricinou rusnych scen, ktere vcera pri me reci k nejvetsi me litosti nastaly, prohlasuji, ze jsem byl dalek toho, dopustiti se urazky poznamkou, ktera ma svuj puvod v ruznych zpravach ceskych casopisu.

Mam za to, ze nasledkem ruznych vykriku nedostalo se memu slovnimu obratu potrebne jasnosti.

Nasledkem dalsiho lomozu a predcasneho odneti slova nebylo mi mozno rec svoji ukonciti a slovy, jez mela nasledovati, primerenym zpusobem opraviti vyraz, jemuz bylo spatne porozumeno.

Prosim ctene predsednictvo, aby slavnemu senatu sdelilo vyraz meho politovani nad touto udalosti.

Dale prosim, aby dodatecne byla vyslovena nelibost panum, kteri vuci mne uzili urazlivych vykriku. Nejoddanejsi

E. Ledebur.<

Mistopredseda dr Soukup: Prosim, aby slavny senat vzal obsah dopisu pana sen. dr Ledebura na vedomi.

Konstatuji, ze ty pany senatory, kteri pri reci pana sen. dr Ledebura vyslovili vykriky nepripustne, nebo urazlive, jsem jiz k poradku volal.

Prikrocime nyni k debate

a udeluji slovo prvnimu recniku prihlasenemu >pro< panu sen. Zimakovi.

Sen. Zimak: Slavny senat! Strana, za ktoru mam cest mluvit, bere so zvlastnym uspokojenim na vedomie expose p. zahranicneho ministra dra Benesa. So zvlastnym uspokojenim preto, ze udalosti, o ktorych je v expose rec, su historickeho vyznamu pre stat, ktory zbudoval zjednoteny narod Cechov a Slovakov, a ktory sa stava zivym dokumentom toho, co zmoze osviezena radost zo zivota. Sme jednym z tych narodov, ktorym krvava vojna svetova rozrazila jedno z put a ktore sa snazia a usiluju o rozrazenie puta druheho. Sme jednym z tych narodov, ktorym mierove smluvy, tie smluvy, ktore zakoncily hlavny akt svetovej tragedie, daly a uznaly pravo na zivot. Nechceme verit, ze by bolo prospesne ludstvu zasimilovat male narody vo velke, ze by tieto male narody sa tym staly kulturnejsimi. Skor vyvin Europy dava za pravdu tomu, ze male narody prinasaju sviezost a pestrost do zivota, bars pociatok je spojeny s hospodarskymi tazkostmi a poruchami. My ako statotvorny element tesime sa, ze stat nas sa dostojne reprezentuje medzi novymi staty europskymi.

Snad som udrel na nacionalisticku strunu, ktora mnohym vazenym kolegom tohoto zakonodarneho sboru nezalahodi uchu. Beriem si k tomu smelost zo vzpomienok z hamburskeho sjazdu. Vynikajuca osobnost nasho medzinarodneho socialistickeho sjazdu, nebol to nikto iny nez dr Bauer, prehlasil tuto pozoruhodnu vetu: >Ein grosses Volk kann nicht ohne Wurden leben.< A tato veta nasla u ucastnikov sjazdu ziveho suhlasu.

Nuz a maly narod by mal zit bez dostojnosti? Dostojnost patri snad len pre velke narody? Nie, dostojnosti ma si dobyt kazdy jednotlivec a k dostojnosti ma sa usilovat kazdy narod, ktory chce obstat na svetovom kulturnom javisku.

A k dostojnosti patri postavit sa na vlastne nohy, zbavit sa tutorstva, jednat muzne, sebavedome, k comu je treba mat vypestovany rozum. K tomu nie je treba sovinizmu, a nesmie sa menovat sovinizmom to, ked sa v narode prejavuju tieto snahy, skor sa to moze povazovat za mravnu povinnost. Lebo sovinizmus pocina tam, kde sa prejavaju chutky ovladat, alebo svoje vznasat nad ine.

Len v tom porozumeni, uznat rovnake pravo na zivot, na ten zivot s tou dostojnostou, len v tom moze sa vyvijat priatelske spoluzitie narodov. Internacionalizmus je kus ludskeho pokroku k vyssej dostojnosti. Ze socializmus v tom smere sa snazi napredovat a posobi, aby spodne ludove vrstvy bez rozdielu narodnosti povznesene boly k spolocenskej vyrovnavacej ciare, znamena to, ze socializmus moze byt tym, ktory vybuduje chram lepsej buducnosti ludstva. Je vsak treba uznat, ze tak ako v jednotlivcoch, tak v narodoch je zakoreneny, vrodeny egoizmus. A veru inteligencia jednotlivcov i celku narodneho mala by sa merat podla toho, nakolko kto vie sa zbavit egoizmu.

A jestli potom chceme hovorit este o vybojnosti toho egoizmu, tu sa mi zda, ze na nasej strane mozeme s cistym svedomim hovorit, ze toho egoizmu je menej. U nas, v ceskoslovenskej socialne-demokratickej strane, ako aj mozem hovorit u velkej vacsiny ceskoslovenskeho naroda, niet vybojnosti, lez je nanajvys napjata bdelost o zachovanie stavajuceho.

A v tej tendencii je aj zahranicna nasa politika pana ministra dra Benesa. Tato tendencia ide tiez jeho celym exposem, o ktorom slavny senat vynasa svoj usudok. Je to politika pokoja, konsolidacie, demokracie a zaistenia existencie statu.

Jestli nas pan kolega Niessner prejavil tu svoju peknou predstavu, ze po svetovej vojne maly sa vsetky narody pekne spojit k novuzbudovaniu Europy, potom je to velmi pekna idealna mienka, ale tu by musela aj Europa idealnejsie vyzerat, nesmela by mat narodov s tak nehamovanym egoizmom.

Europa by musela zabudnut na 4. august 1914 a nova Europa nesmela by byt nutena zivit sa pamiatkou dna 11. novembra 1918. Aby sme sa tohoto idealneho stavu dozili, to zavisi veru viac na velkych narodoch, nez na tych mensich a malych, ktore sa tesia zo svojho zivota.

Jestli pan senator Niessner hovori, ze zaistenie tohoto statu nie je mozne tou politikou mieru, konsolidacie a demokracie, ktoru prevadza minister dr Benes a za ktorou stoji aj strana, ku ktorej mam cest prinalezat, potom ja mozem len s vacsim odovodnenim a vacsou davkou pessimizmu hovorit, ze politika nemeckeho naroda, ani nasich nemeckych triednych bojovnikov nevyjimajuc, nie je tou politikou, ktora by viedla k idealu naznacenemu kol. sen. Niessnerom. A neviem ani, jestli by to nebolo nezneuctenie tych milionov mrtvych a milionov dokalicenych, zmrzacenych, keby po strasnom krvipreliati najvacsim vinnikom tak lahko sa odpustalo, jestli by tato strasna krvava bitka sa skor nepovazovala za pansky sport, jestli by to nebolo vo velkom to, co v malom prevadzali hyrivi rimski patriciusovia s ich gladiatormi.

Nicmenej nevzdavam sa nadeje, ze dojde k tomu idealnemu priatelskemu spoluzitiu narodov europskych a myslim, ze Spolocnost narodov moze byt spokojna tou instituciou, ktora pripravi prve zaciatky. Pozname slabiny Spol. narodov, ktore prenikly najma pri spore grecko-talianskom a vieme, ze by prospelo tejto spolocnosti, keby mala z najsirsich vrstiev ludovych cinitelov vo svojom strede. Dufame vsak, ze co nie je, moze byt. Ze minister dr Benes bol zvoleny do Rady spolocnosti narodov, naplnuje nas radostou, lebo je to vyznacenie nasej ceskoslovenskej mierumilovnej a tvorivej politiky.

Cestu pana prezidenta do zapadnych statov povazujeme za dejinnu udalost. Jestli slavne doby husitske boly tymi, ktore obeznamily dejiny narodov s narodom ceskym, potom po slavnych cinoch nasich legionarov, ktori priviedli na dejinne forum aj slovensku vetvu ceskoslovenskeho naroda, je tato cesta p. prezidenta druhou vyznamnou udalostou v dejinach oslobodeneho naroda.

So strany komunistickych panov senatorov poukazoval vcera ich recnik pan kol. Chlumecky, ze sa pestuje u nas viac militarizmus nez kultura. Zaniesol tak do zahranicnej debaty aj rozpocet, ze na vojsko mame v rozpocte 2.300,000.000 Kc, na kulturne veci menej. Bolo uz castejsie poukazane, ze armada ceskoslovenska je na obranu a nie na vyboj - a to neni militarizmus.

Zial, zijeme v dobe, v ktorej su tie male nase kulturne ustanovizne ohrozene a veru malo by nam pomohly vacsie vydavky na kulturne veci, keby sme ich nevedeli uchranit. Sme v takej situacii, ze se na nas chystaju stale zo susedstva, zavidia nam nas statny samostatny zivot, zavidia nam to, co sme si po prevrate vydobyli.

Ja poukazujem len na jedno. Za Madarska mali sme na Slovensku 344 ludovych skol, ktore sa menovaly sice slovenske, ale vyucovalo sa v nich len 6 hodin v tyzdni slovensky. Aby sa dostala podpora statna, bolo treba tak sa prisposobit, aby sa totiz v tychto slovenskych skolach vyucovalo az 20 hodin madarskych, a len co zostalo, bolo slovenske. Toto se menovalo slovenske skoly. Jinych skol nebolo. Teraz boly spravedlive upravene skoly na Slovensku, podla potrieb naroda, takze mame 2751 skol ludovych, 86 skol obcianskych, 40 strednych skol, 15 ucitelskych ustavov a 6 obchodnych akademii.

To bude odpoved i panu sen. Durcanskemu, ktory tu precital vyhlasenie ludovej strany o osobitnosti slovenskeho naroda.

Ta osobitnost je zaiste vecou pracovnikov kulturnych na Slovensku.

A tu je treba pripomenut, ze ti, ktori tuto osobitnost slovenskeho naroda buduju, rekrutuju sa z historickych zemi. Ti, ktori pisu ucebnice pre tieto skoly, su Cesi, ktori sa naucili na Slovensku nielen hovorit slovensky, ale i pisat slovensky, a pisat zkratka ucebnice. Tedy jestli tu volakto buduje osobitnost slovenskeho naroda, je to tato vetev, ktora sa rekrutuje z historickych zemi. Velice male nepatrne procento, asi 12 az 13 procent je tych Slovakov, ktori vedeli napisat volajaku slovensku ucebnicu. Madari mali velice lahku ulohu. Koncom rokov 60tych nebo 70tych mali sme na Slovensku - je to vseobecne uz znama vec, ale neskodi to pri takejto prilezitosti zvlaste vzpomenut - posledne 3 gymnazia. A tieto 3 gymnazia vlada madarska zatvorila, s tym jednoduchym odovodnenim, ze Slovaci nemaju ucebnic. To je snad dost na doklad toho, kto buduje slovensku osobitnost. Iste to nemoze byt ten, ktory vli-vom a tlakom okolnosti a pomerov objavil v sebe Slovaka v poslednych dobach, chodi po zahranici, chce robit zahranicnu politiku v duchu tej osobitnosti, podla jeho planov.

Snad slavny senat vystihne, ze tu ide o kandidata na zahranicne ministerstvo pana profesora Tuku, ktory v sebe v poslednej dobe objavil tolko schopnosti na toto miesto. On totiz kritizuje nasho zahranicneho ministra dra Benesa a vola ho pred sud na zaklade zakona na ochranu republiky za to, ze vraj ztratil Kladsko, ztratil Luzicko, ztratil koridor do Jugoslavie a teraz ze vraj je obava, ze ztrati i Javorinu, totiz tu Javorinu mame ztratit, ktoru, jak vseobecne znamo, pan posl. Hlinka, vodca ludovej strany, chcel zacachrovat Poliakom a ktoru Javorinu minister zahranicia chrani do tej miery, ze teraz je odovzdana na medzinarodne forum pred medzinarodny sud.

Pan sen. Durcansky odvolava sa v deklaracii ludovej strany na pittsburgsku dohodu a tu bolo by treba snad len toto podotknut. Zrovna prichodia zpravy z Ameriky, ze dr Srobar a dr Maule maju velke uspechy v Amerike. Dali sa tam na cestu, aby poucovali slovensky lud, ktory tamojsou klerikalnou tlacou bol svedeny na ine cesty a naplneny velkou nedoverou v rezim Ceskoslovenskej republiky. Ze je taka nalada v Amerike proti rezimu v Ceskoslovensku, da sa vysvetlit tym, ze v Amerike je moznost vydavat casopisy na ucet inzeratov. V dosledku toho mame cely rad malickych slovenskych casopisov v Amerike - je ich asi 12 nebo 14 - ktore su v rukach klerikalov a propaguju myslienku nedovery k ceskoslovenskemu rezimu a k ceskoslovenskej vlade. Z vacsich casopisov, ktore nieco znamenaju, je na pr. >Newyorksky dennik<, ktory celkom objekivne a spravne posudzuje rezim Ceskoslovenskej republiky. Pan dr Srobar a Maule dali sa na cestu do Ameriky, a vysvetluju tamojsiemu slovenskemu ludu pomery na Slovensku a maju taky uspech, ze ti sami pani, ktori posobili pri podepisani Pittsburgskej dohody, vyslovili doveru ceskoslovenskej vlade. Je tu telegram, vcera ho priniesly casopisy, ze zastupci vsech vyznacnych slovenskych institucii vyslovili so vsetkou rozhodnostou doveru k vlade ceskoslovenskej a vyslovili vieru v jej spravedlnost a konecne odsudili kategoricky vsetky podvratne snahy usilujuce a rozkol ceskoslovenskej jednoty a o separatizmus. O zahranicnej i domacej propagande autonomistickej bolo vyslovene presvedcenie, ze je dielom nepriatelskych zivlov, ktore maju zaujem na podvrateni dovery cudziny k Ceskoslovensku.

Velavazeny senat, toto je aj to, co potrebuje Slovensko. Slovensko potrebuje vysvetlenie, co znamena autonomia a co znamena jednotnost Ceskoslovenska. Ze reakcne zivly pouzily tazku hospodarsku situaciu na Slovensku, je pochopitelne a je to zjavom europskym. Vlny reakcie sa hrnu cez celu Europu a neni divno, ze zrovna na Slovensku tato vlna takto zasahla. Tato vlna sa ale prevali a prevali sa tym skor, cim robotnictvo, ktore je na Slovensku tak pocetne, srazi sve siky a povolani sa vynasnazia vyucovat a vzdelavat slovensky lud, ktory touto reakcnou ideou bol otravovany.

S potesenim berieme na vedomie energicke prehlasenie pana ministra zahranicia, co sa tyka Madarska, ze rata sa s pozickou pre Madarsko len vtedy, ked sa podari uplatnit sa demokratickym zivlom v Madarsku a najma tiez emigracii. Ja pochybujem, ze dnesny rezim pana Bethlena by bol ten, ktory by bol vstave velku zmenu v rezimu Madarska spravit. Rezim Bethlena je kompromitovany Orgovanyom a Zalaegerszegom, roznym prelievanim krvi. Velice pochybujem, ze by bolo mozne, aby tento rezim mohol na veci v prospech demokracie v Madarsku spravit. Ako sa pomery v Madarsku vyvijaju a ako je nam dosial nebezpecne Madarsko, je treba poznamenat nasledujuce: Mame zpravy, ze Madarsko v smysle mierovych smluv je do istej miery odmilitarizovane, ze ma mat len 35.000 vojakov. Su tam vsak formacie, su tam rozne urady, ktorymi sa zakryvaju militaristicke chutky. Mame na pr. militarizovane formacie. K tymto patri statna policia, zaloha policie, colna straz, riecna straz a ciastocne i cetnictvo. Zaloha policie predstavuje kader pechotnej brigady a je doplnovana, vyzbrojovana, a cvicena stejnym sposobom, ako radove vojsko. Colna straz je prave v stadiu reorganizacie, nesucej sa vo smere zmilitarisovania. Vie sa, ze riecna straz nepokrocila vo vojenskom vyvoji, ale chysta sa k tomu. Cetnictvo je sice organom bezpecnosti, ale je taktiez do velkej miery zmilitarisovane. K zmilitarizovanym utvarom je treba tiez pocitat rozne spolky politicke, sportovne, studentske formacie, kamaradske spolky a pod., nad ktorymi vynikaju >Prebudzajuci sa Madari< a >Ochranci rasy<. Za poznamenanie stoji este to, ze casto sa objavuju zbrane. Behom tohoto roku zistila kontrolna komisia, ktora ucinkuje v Madarsku: v unoru sklad zbrani a municie, v Kistetenyu, v kvetnu v Kecskemetu, v cervnu velky sklad municie v hajmaskerskych lesoch, v zari vyrobu delostreleckej municie zakazaneho kalibru v Csepelu, v rijnu nasli plynove granaty pri Sarvaru. Z toho je zaiste najlepsie videt, akej je treba opatrnosti oproti Madarsku a jak je odovodnene to, ze sme nuteni, zial, udrzovat neproduktivnu armadu, ktora nas stoji tak velike peniaze, velike obnosy. Ale zalezalo by najprv na tych, ktori sa biju o samobytnost slovenskeho naroda, aby provodzovali taku politiku, aby sa tou politikou, nezivil iredentizmus madarsky, ktory nas nuti k tomu, aby sme tuto armadu udrzovali.

Jestlize opravdu nam zalezi na samobytnosti slovenskeho naroda, nezbyva nic ineho, nez postavit sa do tych radov, ktore su za udrzanie a vybudovanie a dalsiu konsolidaciu tohoto ceskoslovenskeho statu, ktory je jedinou zarukou za udrzanie tazko vydobytej slobody a samostatnosti, jak Cechov, tak Slovakov.

Prehlasujem, ze s potesenim bereme prehlasenie pana ministra zahranicia na vedomie. (Vyborne! Hlucny potlesk.)

Mistopredseda Kadlcak: >Proti< neni zadny z panu senatoru zapsan, proto udeluji dalsimu recnikovi >pro< panu sen. Klofacovi slovo.

Sen. Klofac: Slavny senate! Politik stoji vzdy na rozcesti mezi pritomnosti a budoucnosti a musi uz nejen vedenim o skutecne situaci, ale i intuici a dohadem videt, do jake miry, v jakem smyslu a za jakou cena smi, muze a ma meniti to neb ono pritomne v budouci formy. Musi dobre rozpoznati, co je a co neni mozne. V tom je tajemstvi politickeho uspechu a take tajemstvi zahranicni politiky.

Zahranicni politika statu velkeho je prirozene nepomerne snazsi, nezli statu maleho. Obtize mezinarodni mohou se dotknouti velikych statu silne, ale zridka se dotykaji jejich existence. Pro male staty znamenaji mezinarodni nektere obtize vzdy hluboky otres v celem jejich politickem, hospodarskem a socialnim zivote a velmi casto ohrozuji primo existenci statu. Proto uloha zahranicniho ministra naseho maleho statu jest nepomerne obtiznejsi, nezli ministra statu velkeho. Prvy ministr velikeho statu si muze dovolit radu chyb a stat to jeste nezaplati ani existenci, ani velkymi otresy, ale ministr maleho statu, kdyby se dopustil i nejake nevelke chyby, pociti to velmi silne. Proto jsem velmi stasten, ze, kdyz se divam na to, co se dalo u nas v poslednich peti letech, kdyz divam se na uspechy nasi zahranicni politiky, na triumfalni cestu pana presidenta, ze mohu konstatovat, ze nase zahranicni politika dbala method a smernic poctivych a loyalnich, dbala nalezite korektnosti a take naproste strizlivosti, zkratka dbala smernic a method, ktere konci uspechem. Jsem rad, ze ma pravo pan dr Benes u nas konstatovat, ze nase zahranicni politika jest demokraticka. (Sen. Matuscak: Castecne!) Tedy na 50 % se nejak dohodneme, kol. Matuscaku! Ja nerad mam spory. (Veselost).

Jsem povinen dnes ponekud polemisovat s reci, ktera jiz byla pronesena v poslanecke snemovne a jsem nerad, ze jest to rec dr Kramare, na kterou musim reagovat. Dr Kramar rekl, ze neveri demokracii, kdyby zahranicni politika statu nemela se opirat o demokracii a nemela byti demokratickou. Demokracie znamena pro mne mir a predevsim kontrolu.

Svetova valka byla valkou mass lidovych a proto vyvolala v massach vedomi, ze se musi o veci politicke starat a o nich rozhodovat. At uz valku vyhraje ten neb, onen, vsichni ji trpi. Proto prave svetova valka v celem svete vyvolala tak silne vedomi demokraticke a primo epochalni zmenu ve vyvoji lidstva a ve smyslu vseobecne demokracie celeho spolecenskeho zivota. I zahranicni politika jako takova byla timto protestem co nejhloubeji dotcena. Ve vetsine statu evropskych az do nedavna byla domenou jen nekolika lidi a i ve statech jinak konstitucne demokratickych provadela se zahranicni politika absolutisticky. Dnes to neni mozne. I kdyz pan dr Kramar v demokracii neveri, demokracie jest tady, a jest vsude, utrapy valecne a bida, do ktere nestastna drivejsi zahranicni politika, politika nedemokraticka, absolutisticka a feudalni uvrhla narody celeho sveta, to vse vynucuje si zdemokratisovani zahranicni politiky, to vsechno vynucuje, aby o vsech otazkach mezinarodnich bylo verejne jednano, aby o nich byla diskuse verejnosti v tisku a parlamentech, aby odstraneno bylo byrokraticke vyrizovani nejvaznejsich otazek pomoci neverejneho jednani a tajnych smluv a aby posledni slovo o vecech zahranicnich nemela moc vykonna, to jest ministr a vlada, nybrz moc zakonodarna, tedy vybor pro veci zahranicni a parlament, t. j. poslanecka snemovna a nas senat. Ja opakuji, demokracie znamena predevsim kontrolu. Neni pochyby, dokud nevyrostli vsichni v prave demokracii - a s timto faktem musime pocitati - do te doby demokracie v zahranicni politice ma sve jiste hranice, ty hranice priznavam. Tato kontrola znamena velice mnoho. Kdo by byl proti demokracii a proti demokratisaci zahranicni politiky, ten by svadel na cestu starou, kdy bez kontroly verejnosti pachany zlociny nejen na celem jednom narode, ale na cele Evrope a na celem lidstvu.

V poslanecke snemovne i tady slysime casto mluviti o vasalstvi statu malych k velkym, zejmena mluvi se velice nespravne a neobjektivne o nasem pomeru k Francii, Anglii a take Nemecku. Nutno rici, ze o plne souverenite jednotlivych statu dnes ve skutecnosti mluviti nelze. Jako v soukromem a hospodarskem zivote jsme odkazani jeden na druheho a nemuzeme rici, ze treba jeden narod zivi jiny narod, nybrz pravda je uprostred, ze zivime jeden druheho, tak tato zasada plati take i pro cele staty, ano i zemedily, jak nejlepe svedci o tom dnesni pomery v Americe. Amerika trpi nesporne neurovnanymi pomery v Evrope. Dnes a v budoucnosti, cim dale tim vice, jednotlive staty budou od sebe zavisle a zavislost tato jevi se bud smluvnim omezenim souverenity, anebo bezesmluvnym ukladanim si reservy vsech statu navzajem, casteji vsak statu maleho ke statu vetsimu, takze stat maly ve svych mezinarodnich stycich ma vzdy mensi volnost, nez stat veliky. To je prirozeny dusledek mocenskych pomeru, vzdyt tomu tak bylo a je a bude. Ale mluviti za takovych okolnosti o vasalstvi, to znamena teto zakladni pravdy vzajemnosti a vzajemne odvislosti nechapati, a panove, pravidelne jde tu, jak pozoruji v debate v poslanecke snemovne i tady v senate, o obycejnou strannickou demagogii. To pozoruji zejmena v one debate, ktera se tyka naseho pomeru k Francii. Panove z nemeckeho tabora, kteri zde mluvili a byli slusni - o tech neslusnych nebudu mluviti - nebyli dosti objektivni. Oni mluvili, jakoby vsim byla vinna Francie a mirove smlouvy. Muze byti, ze v tom nebo onom politika Francie mohla byti jina, ze nekdy mohla uziti trebas jine methody, to vsecko muze byti. O tom muze byti diskuse a jiste jsem presvedcen; ze byste tuto diskusi mohli vesti s velmi cetnymi Francouzi. Ale, panove, v tom je neobjektivnost, kritisovati porad jen politiku francouzskou a mlceti ke vsemu, co se delalo a dela v Nemecku, co dela nemecka politika.

(Sen. Polach [nemecky]: To socialni demokracie nedela!) Prosim, i o tom budu mluviti, zejmena o udalostech poslednich v Bavorsku a o tom, co tam se stalo, o tom novem naporu reakce, ze i vy, nemecti socialni demokrate, budete musiti oceniti, co udelali jsme my v tomto state. My jsme, nedbajice popularity, vytvorili bastu proti reakci. Myslim, ze by tyto nase zasluhy uvnitr Evropy centralni mely byti nemeckou socialni demokracii hodne vyzvednuty. (Tak jest!)

Kdyz mluvim o vecech zahranicni politiky, tu chapu pomer dr Ledebura k Francii. On je duchu stareho Nemecka, Nemecka Vilemovskeho, naramne blizky. Ale jsem povinen reagovati na formu, v jake on vystupuje. Preji si, aby jeho slova byla doslovne vsude vytistena. (Hlas: Tak jest!) Preji si, aby tato jeho slova byla znama take ve Spolecnosti Narodu, aby byla znama v celem svete, kde jeste neni dosti jasno, jaky je pomer mezi nami a Nemci v teto republice. Pan dr Ledebur chtel byti vtipnym mermomoci, a to vzdycky tak dopadne, kdyz nekdo chce byti mermomoci vtipny. Muze byti, ze jeste demokracie neni vsude na spravne ceste. Existuje take pseudodemokracie, ale ona existuje take pseudoaristokracie. (Pochvala.) Ja vzpominam velice vtipnych studii vaseho Hermana Baara, ktery po zasluze charakterisoval tu servilni rakouskou aristokracii, onu servilni aristokracii, ktera se plazila jako pes nahoru k dynastii habsburske, i kdyby tam byl sedel nejvetsi idiot, plazila se tam primo se psi pokorou, ale chovala se velice surove, necitelne a nelidsky tam dolu k lidu. (Vyborne!) Jestlize byvaly velkostatkar a aristokrat je ted rozcilen demokracii politickou, kterou my mame, muze se vselicos chapati. Mohu chapati rozcileni, kdyz nekdo nemuze ziti tak, jako zil ve state rakouskem, ale jakmile se zacne mluviti o tom, co je to kradez, pozor, je nutno byt ponekud opatrny! (Potlesk.) Ze ktereho data jsou statky tohoto rodu? Myslim, ze mnozi z nas, kteri jsme cetli dejiny konfiskaci od Bilka, vime, co je to loupez a kradez, ze loupez a kradez byla spachana na nasem narode generaci, ke ktere pan dr Ledebur nalezi a je tam! (Sen. Kousa: Zije z te kradeze!)