Spolecna cesko-slovenska
digitalni parlamentni knihovna

Digitalni knihovna | NS RCS 1920-1925 | Senat - stenoprotokoly | 77. schuze |

Schuze zahajena v 17 hodin 30 minut.

Pritomni: Predseda: Prasek.

Mistopredsedove: Kadlcak, Klofac, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatele: dr. Prikryl, Low.

113 senatoru podle presencni listiny.

Zastupci vlady: ministri Habrman, dr. Srobar, Udrzal, generalni reditel post dr. Fatka.

Z kancelare senatni: senatni tajemnik dr. Safarovic, jeho zastupci dr. Bartousek a dr. Trmal.

Predseda (zvoni): Zahajuji schuzi.

Udelil jsem dovolenou pro tento tyden sen. Sperovi, pro dnesni a zitrejsi schuzi sen. dr. Spiegelovi a na tyden senatorum Svrakovi a Stastnemu.

Sdeluji, ze bylo mi oznameno: Pani senatori dr. Kovalik, Klimko, Wallo, Barinka, Durcansky, dr. Mudron, ze vystoupili z klubu senatoru ceskoslovenske strany lidove a ze zalozili svuj vlastni Klub senatoru Slovenske strany ludove s predsedou dr. Kovalikem, mistopredsedou Klimkem a jednatelem Barinkou.

Zastupce sen. tajemnika dr. Bartousek (cte):

Tisk 1104. Navrh sen. C. J. Liseho a spol. na vydani zakona, kterym se premenuje Statni pozemkovy urad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Tisk 1105. Navrh sen. R. Panka a spol. stran dosazeni komisi pro zjednoduseni statni spravy a zpusobu uradovani v uradech statnich, jakoz i v podnicich a fondech statem spravovanych.

Tisk 1106. Zprava I. narodohospodarskeho vyboru, II. zahranicniho vyboru k vladnimu navrhu, kterym se predkladaji ke schvaleni N. S. osnovy hospodarskych ujednani, uzavrenych v Praze, dne 29. cervna 1920 mezi republikou ceskoslovenskou a risi Nemeckou (tisk 869).

Tisk 1107. Usneseni poslanecke snemovny o vladnim navrhu statniho rozpoctu republiky ceskoslovenske a financniho zakona pro rok 1922 (tisk 3127 a 3168).

Podle §u 3 zakona z 15. dubna 1920, cis. 337 Sb. zak. a nar.,

narizeni vlady republiky ceskoslovenske ze dne 10. listopadu 1921, c. 410 Sb. zak. a nar., kterym se pozmenuje narizeni vlady republiky ceskoslovenske ze dne 12. listopadu 1920, c. 624 Sb. zak. a nar., o uprave obchodu semenem jetele cerveneho, vojtesky a odpady vsech jetelu a vojtesek.

zadost krajskeho soudu v Chebu, odd. VI., za souhlas k trestnimu stihani sen. Dominika Lowa za precin proti bezpecnosti cti dle §u 487 tr. z.;

Tisk 1104. Navrh sen. C. J. Liseho a spol. na vydani zakona, kterym se premenuje Statni pozemkovy urad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Tisk 1105. Navrh sen. Rudolfa Panka a spol. stran dosazeni komisi pro zjednoduseni statni spravy a zpusobu uradovani v uradech statnich, jakoz i v podnicich a fondech statem spravovanych.

Na zaklade usneseni iniciativniho vyboru prikazano:

Tisk 1103. Navrh sen. dra Adolfa Stranskeho a soudr. na vydani zakona proti spekulaci valutou Cs. republiky.

Zapisy o 74. a 75. schuzi senatu Narodniho shromazdeni republiky ceskoslovenske vylozeny byly podle § 72 jedn. radu v senatni kancelari k nahlednuti.

Jelikoz v predepsane lhute nebyly zadnym p. senatorem pisemne namitky podany, dluzno pokladati zapisy ty za spravne a daji se do tisku.

Predseda: Byl mne podan dostatecne podporovany navrh sen. Lukese a soudr. o vladnim navrhu zakona, kterym se doplnuje zakon ze dne 17. cervence 1919, c. 421 Sb. zak. a nar. (tisk. 801), o premene statku obecniho v kmenove jmeni obecni, ktery byl prikazan vyboru ustavne-pravnimu, aby byl prikazan tez vyboru narodohospodarskemu.

Kdo s timto navrhem souhlasi, necht zvedne ruku. (Deje se.)

To jest vetsina. Uvedeny navrh prikazuje se tez vyboru narodohospodarskemu.

Prikrocuji k projednavani denniho poradu:

I. druhe cteni zpravy vyboru narodohospodarskeho a vyboru ustavne-pravniho o vladnim navrhu zakona stran Plodinove bursy v Bratislave a o zakazu terminovych obchodu obilim a mlynskymi vyrobky na Slovensku a v Podkarpatske Rusi. Tisk 1097.

Zpravodaj: za vybor narodohospodarsky: sen. Hucl, za vybor ustavne-pravni: sen. dr. Krupka.

Tazi se pana zpravodaje, zda navrhuje nejakou textovou zmenu?

Zpravodaj sen. Hucl: Slavny senate! Do navrhu tohoto zakona vloudily se nedopatrenim male tiskove chyby, a to v §u 4, odst. 3., na radce 2., na miste s ministrem ochodu a financi ma stati "ministry obchodu a financi", dale v §u 5, 5. radka shora schazi za slovem "zvyklosti (usance)" carka, aby byl smysl tim uplny, dale v §u 11, odst. 2., ma byti na radce 2. pomlcka ve slove "pakli-ze" pomlcka za slabikou "pak" a nikoliv za slabikou "li". Dale ma byti v tomto odstavci vypustena znacka (1), ponevadz ma tento paragraf jenom jeden odstavec.

Dale v §u 14, odst. 2., ma byti pismenka "i" na sedme radce pred slovem "spory vznikle", aby byl smysl uplnejsi. Dale v tomtez paragrafu, odst. 6., za § 784 ma Carka byti vypustena.

Dale v §u 20, odst. 8., na posledni radce ma byti misto "bursovni spravou" "bursovni radou", ponevadz v celem tomto zakone pouzivame jen slova "bursovni rady" a nikoliv "bursovni spravy".

S temito zmenami doporucuji navrh ke schvaleni slavnemu senatu take v druhem cteni.

Predseda (zvoni): Prikrocime k hlasovani. Prosim zaujmouti mista. Kdo souhlasi s osnovou zakona, jeho nadpisem a uvodni formuli, tak jak prijata byla ve cteni prvem, jakoz i opravami textovymi, navrzenymi p. zpravodajem take ve cteni druhem, necht zvedne ruku. (Deje se.)

To je vetsina, osnova zakona s nadpisem a uvodni formuli je prijata take ve cteni druhem.

Dalsim predmetem denniho poradu je

Zpravodajem jest sen. dr. Prochazka. Udeluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Prochazka: Vazeny senate! O vladnim navrhu zakona o pravu autorskem podal ustavne-pravni vybor zpravu jiz dne 19. kvetna letosniho roku a prednesl jsem vec tu ve schuzi senatu konane dne 18. cervna 1921. V teze schuzi usnesl se senat na navrh pana sen. dr. Horacka a druhu na tom, aby byla, vec vracena vyboru ustavne-pravnimu k novemu jednani, ustavne-pravni vybor, resp. jeho subkomitet, vec znovu probral. Za podklad veci slouzil clanek pana universitniho prof. dr. Karla Herrmanna-Otavskeho, uverejneny pod nazvem "Reforma naseho prava autorskeho v casopise >Pravnik<". V clanku tom pan profesor doktor Karel Herrmann-Otavsky uvadi podrobnym zpusobem, ktere zmeny a doplnky doporucuje vziti v uvahu, s Ustavne-pravni vybor take usnesl se na cetnych zmenach a doplncich, o nichz zminuji se v duvodove zprave podane dne 3. listopadu 1921, c. t. 1099, a na nez timto take poukazuji. Osnova zakona o pravu autorskem, jak ji vybor ustavne-pravni dnes predklada senatu k usneseni, znamena vazne dilo zakonodarne, upravujici modernim zpusobem prava dusevnich pracovniku, prava autorska. Ochrana tvorby dusevni prace jevi se zde v dilech literarnich, umeleckych hudebnich a vytvarnych, jakoz i fotografickych a byla stanovena osnovou zakona podle pozadavku tak zvane bernske konvence na ochranu del literarnich a umeleckych z 9. zari roku 1886, revidovane v Berline dne 13. listopadu r. 1908 a doplnene v Bernu dne 20. brezna 1914.

Podle cl. XX. mirove smlouvy, podepsane v Saint-Germainu en Laye dne 10. zari 1919, je nase republika povinna pristoupili k teto bernske konvenci. Pristup tento jiz se stal, neb byl schvalen nasi ministerskou radou ve schuzi dne 1. unora 1921, pak byl notifikovan svycarske Spolkove Rade notou vyslanectvi republiky ceskoslovenske v Bernu ze dne 22. unora 1921 a potvrzen notou svycarske Spolkove Rady ze dne 7. brezna 1921. Mezinarodni pusobnost bernske konvence nastala pro republiku ceskoslovenskou dnem 22. unora 1921.

Bernskou konvenci vazano je jiz 28 statu a pristupem: republiky ceskoslovenske k teto umluve pripojil se nas stat k velke jednote, k velkemu mezinarodnimu svazu statnimu, sledujicimu uslechtile mirove snahy na ochranu tvorby dusevni.

Osnova zakona sleduje dale ucel unifikace zakonne o nasi republice. Neb dosud o pravu autorskem plati v uzemi nasi republiky dva v mnohem podstatne rozdilne zakony, totiz v Cechach, na Morave a ve Slezsku zakon ze dne 26. prosince 1895, c. 197 r. z., s novelou ze dne 26. unora 1907, c. 58 r. z., a na Slovensku i v Podkarpatske Rusi uhersky zakon c. XVI z roku 1884.

Novym zakonem bude sjednoceno zakonodarstvi o pravu autorskem pro cele uzemi nasi republiky.

Osnova zakona, urcuje predevsim ve vseobecnych ustanovenich, ze zakonem o pravu autorskem, cili puvodskem, jsou chraneni puvodci literarnich, umeleckych hudebnich a vytvarnych, jakoz i fotografickych del, uverejnenych v obvodu ceskoslovenske republiky, dale puvodci takovych del, kteri jsou statnimi obcany ceskoslovenske republiky, necht bylo dilo uverejneno v jejim obvode nebo v cizine, nebo vubec nebylo uverejneno. Vymezen tudiz obor autorske ochrany zasadami teritoriality a nacionality.

Dila jinych puvodcu jsou chranena podle obsahu statnich smluv, anebo pokud je zarucena v prislusnem state alespon formalni vzajemnost.

Dily po rozumu zakona, jsou vsechny vyrobky a vytvory z oboru literatury, umeni hudebniho nebo vytvarneho, nebo vedy, resp. pri nichz bylo pouzito fotografickeho nebo jineho jemu podobneho pochodu.

Osnova zakona podrobne a demonstrativne uvadi, na jaka dila, jakozto vysledky dusevni tvorby puvodcovy, vztahuje se pravo puvodske.

Dulezite jest ustanoveni osnovy o pojmu uverejneni dila, kteryzto pojem stanoven co nej liberalne ji tim, ze dale, nez jest ustanoveno clankem IV., odst. 4. bernske konvence, poklada se za uverejneni dila tez provozovani dila divadelniho nebo hudebniho, resp. vystaveni dila vytvarneho. Tim ve smyslu, clanku XIX bernske umluvy rozsirena je interni ochrana ve prospech cizozemskych autoru.

Osnova dale vymezuje pravo puvodcova dila, to je toho, kdo dilo vytvoril, a prechazi pak k obsahu puvodskeho prava u del literarnich, hudebnich, vytvarnych umeni a fotografickych. Stanovi se tu vyhradna opravneni puvodcova a zpusoby zasahu do prava puvodcova, resp. podminky, za kterych pravo puvodske se neporusuje.

V tomto oddilu osnova uvadi jako nove opravneni puvodce dila vytvarneho, kterez dosud v zadnem platnem zakone o pravu autorskem stanoveno nebylo, narok puvodce, resp. jeho dedice neb odkazovnika na podil z vytezku, jehoz bylo dosazeno verejnou drazbou, presahuje-li vytezek dvojnasobnou kupni cenu, za kterou puvodce dilo zcizil. Podil ten cini 20% z rozdilu mezi touto cenou a drazebnim vytezkem. Tim ma se dostati puvodci neb jeho dedici, resp. odkazovniku po dobu, po kterou jest dilo chraneno, podilu na zisku, ktereho nabyla treti osoba dalsim prodejem dila vytvarneho umeni, kdezto nyni autor dila jest vyloucen z tohoto podilu na zisku. Jedna se jen o dilo vytvarnych umeni a o podil z verejne drazby.

Toto, nove ustanoveni pojato do osnovy ve smyslu prani ankety vytvarnych umelcu.

Tez zavadi se v osnove po vzoru § 22 nemeckeho zakona ze dne 22. kvetna 1910 t. zv. nucena licence, kterouz zjednava se treti osobe moznost rozmnozovati za nahradu dilo k mechanickemu prednesu, kdyz jiz jiny nabyl k tomu opravneni od puvodce. Vyzaduje toho verejny zajem na zlidoveni dila verejnym prednesem a podepre se tim cinnost prumyslova v oboru rozmnozovani nastroju k mechanickemu prednesu.

Osnova dale jedna o tom, jak dlouho trva puvodske pravo. V tom smeru stanoveno v §u 44 osnovy, ze puvodske pravo k literarnim, pak k umeleckym hudebnim a vytvarnym dilum trva po cas zivota autorova a zpravidla 30 let po puvodcove smrti, u dila vytvoreneho spolecne nekolika osobami zanika v 30 letech po smrti spolu-puvodcove, ktery ostatni prezil, udel zmineneho druhu, u nichz neni udano jmeno puvodcovo, zanika po 30 letech po uverejneni, kdyz vsak jmeno puvodcovo dodatecne zapise se do verejneho puvodskeho rejstriku, tedy ve lhute §u 44, to je v 30 letech po smrti puvodcove, resp. spolupuvodcove, ktery ostatni prezil. U del vydanych pravnickymi osobami zanika puvodske pravo prislusejici vydavateli 30 roku po vydani. Puvodske pravo k fotografickym dilum zanika 30 let po vydani.

Jedna se tu hlavne o stanoveni ochranne lhuty puvodskeho prava na 30 let po smrti puvodce, resp. spolupuvodce. Vladni navrh urcil tuto lhutu na 50 let. Ucinil tak proto, ze bernska umluva, ponechavajici jinak jednotlivym statum volnost k ustanoveni ochranne lhuty, stanovila tuto lhutu na 50 let po smrti puvodcove, pak ze v jinych statech, jako v Anglii, Belgii, Francii, Svedsku, uzakonena byla tataz lhuta 50 let.

Dale se uvadi pro ochrannou dobu 50 let, ze uhersky zakon ci. XVI. z roku 1884 ma zpravidla tutez ochrannou dobu 50 let, ze vetsina kulturnich statu ustanovila tuto delsi dobu ochrannou, ze tato doba ochranna bude take podnetem nakladatelum, aby poskytovali vynikajicim talentum lepsi honorare, jezto pocitati mohou 'pak, ze dele sveho prava vyuziji, pak ze prodlouzeni ochrany je take pranim nasich kruhu literarnich a umeleckych.

Vybor ustavne-pravni navrhuje vsak pouze 30letou dobu ochrannou z techto duvodu: Posavad platny rakousky zakon z r. 1895 urcuje rovnez ochrannou lhutu na 30 let. Svaz ceskoslovenskych soudcu primlouva se za to, aby ponechana byla dosavadni lhuta 30leta. Spolek ceskych nakladatelu a knihkupcu zada rovnez zachovani 30lete lhuty, aby bylo umozneno vydavati levna, lidova vydani, pak z duvodu umozneni konkurence se staty, ve kterych je uzakonena pouze 30leta doba ochranna. V tom smeru ovsem pro nas stat velmi dulezitymi jsou sousedni staty Nemecko a Rakouska republika, v nichz stanovena jest 30leta doba ochranna. Pri uzakoneni 50lete doby ochranne v nasi republice by vyznacna dila osob naseho statu prestala byti chranena u uvedenych nasich sousedu, tedy v Nemecku a republice Rakouske, a toho bylo by vyuzitkovano v neprospech nas. To se zejmena uvadelo ohledne hudebnich del. Doba 30leta, doba prumerneho lidskeho veku a jedne generace, zpravidla postaci k ochrane zajmu primych potomku autorovych.

Take verejnost ma zajem na tom, aby dila vynikajicich osob naroda byla zlidovena a aby se stala pristupnymi za primerene ceny vsem. Osnova stanovi dale zakonnou ochranu puvodskeho prava, podle ktere trestni ciny spachane proti pravu puvodskemu stihaji se zpravidla jako pri neopravnenem nakladani s dily nebo pri opomenuti toliko na zadost poskozeneho jako prestupky nebo preciny pokutou nebo vezenim - na Slovensku a v Podkarpatske Rusi take uzamcenim. Jenom tenkrate, kdyz trestne ciny spachany jsou v umyslu podvodnem, v umyslu oklamati, trestaji se z uredni povinnosti jako preciny pokutou nebo vezenim, resp. uzamcenim. Veci bezpravne porizene mohou byti zabaveny, za propadle prohlaseny a tez i zniceny. Opravnenym jsou vyhrazeny prislusne zaloby a naroky na nahradu skody. Vlada zridi znalecke sbory, ktere podaji soudni znalecke posudky ve veci puvodskeho prava.

Prechodna ustanoveni osnovy jednaji zejmena o dilech, ktera vysla drive, nez zakon nabude ucinnosti, o prekladech, rozmnozeninach a napodobeninach, ktere tu budou v dobe, kdy zakon nabude ucinnosti, o prechodnych lhutach a trestnim rizeni v dobe prechodne.

Ustavne-pravni vybor predklada tuto tak dulezitou osnovu zakona vazenemu senatu k usneseni a s odvolanim se na obe podane duvodove zpravy navrhuje, aby senat prijal za sve usneseni vladni osnovy tak, jak ji ustavne-pravni vybor podle zpravy ze dne 19. kvetna 1921, tisk 760, a podle zpravy ze dne 3. listopadu 1921, tisk 1099, zmenil a doplnil. Pokud se tyka resoluci, vzpomenutych v obou uvedenych zpravach, vlada pozadavku prvni resoluce jiz vyhovela tim, ze dne 10. listopadu 1921 pod c. 401 Sb. z. a n. vyhlasila bernskou konvenci, uverejnila pristup nasi republiky k umluve te a udala den mezinarodni pusobnosti, jak jsem to jiz drive uvedl. Tim se stala resoluce prvni bezpredmetnou, procez jmenem ustavne-pravniho vyboru beru zpet navrh, aby byla prijata.

Pokud se tyce druhe resoluce, totiz, aby vlada brala zretel pri ustanovovani znaleckych sboru na narodnosti, doporucuji jmenem ustavne-pravniho vyboru tuto resoluci ku prijeti. (Vyborne! Vyborne!)

Predseda (zvoni): Zahajuji debatu. K slovu jsou prihlaseni pani senatori Polach a dr. Mayr-Harting. Udeluji slovo panu senatoru Polachovi.

Sen. Polach (nemecky): Slavny senate! Vitame tento zakon, jenz znamena rozsirenou ochranu dusevni a umelecke prace. Myslenka, chraniti dusevni vlastnictvi pro puvodce pres hranice vlastniho naroda a vlastniho statu, jest myslenkou, ktera se stale vice rozsirovala, a dejiny bernske umluvy o dusevnim pravu puvodcove staly se primo symbolem pro toto rozsireni. Nutnost zabyvati se timto zakonem vyplyva z ustanoveni mirovych smluv. Jest jednim z nemnohych sympatickych a rozumnych ustanoveni mirovych smluv, ze staty, ktere staly mimo koncern bernske umluvy, maji byti nyni nuceny, aby ji spolu uznaly. Kdyz Rakousko jiz 13. cervence 1920 predchazelo, nastala nutnost, aby ze statu nastupnickych take ceskoslovensko se pripojilo k teto bernske umluve, jiz pro nutnou jednotnost prava, kteraz ve state musi byti utvorena.

Nejhorsi nedostatky tohoto zakona byly jiz odstraneny ostrou kritikou, jez ve vyboru byla pronesena. Ve dvou bodech byla osnova ve vyboru zmenena, totiz ohledne ochranne doby, kteraz byla puvodne myslena na 50 let, a ohledne druheho pozadavku puvodni predlohy, ze totiz po uplynuti ochranne doby pravni narok a narok vlastnicky pripadnouti ma fisku. Jest s naseho stanoviska jakozto socialnich demokratu nedomyslitelnou predstavou, aby dusevni tvorba lidska - o ktere si prece vzdy prejeme, aby byla pojimana jako vlastnictvi veskerenstva a pri cemz mame nechat platiti pouze takove omezeni prava, jez prislusi generaci tvoriciho cloveka - aby tato doba mela byti obmezena na dobu delsi nezli 30 let, i byla, pokud se pamatuji, tato lhuta ve vyboru jednohlasne zase redukovana na 30 let jako v rakouskem zakone. Ani odumrtni pravo fisku nema pro nas nic lakaveho, ackoli by snadno mohlo vzbuditi predstavu, jakoby se zde jednalo o jakysi druh socialisace, o ustupek nasemu vlastnimu programu. Ale nehlede k tomu, ze to ovsem nespada do socialisace, jak my si ji predstavujeme, spocivalo by v od-umrtnim pravu statu mnohem vesi nebezpeci. Vlada by v danem pripade pouzila prava disponovati dilem basnika, umelce, spisovatele anebo take ucence v ten smysl, ze kdyby dilo dotycneho neodpovidalo panujicimu reakcionarskemu smeru vladnimu, zcela jednoduse by neopatrila noveho vydani tohoto dila, ze by zhresila proti duchu veskere spisovatelske cinnosti a ze by za danych okolnosti pachala vrazdu na basnickych vytvorech. Teto duvery nemame k docasnym vladam, ze by sebe povazovaly za rozumne a velkomyslne dedice dusevni cinnosti a ze by jako takovito dedicove vystupovaly.

Tedy, nehlede k celku tohoto zakona, jest to, co chceme kriticky namitati proti jednotlivemu ustanoveni zakona, obsazeno v navrhu, ktery vam doporucuji k prijeti. Tento navrh obsahuje v podstate kritiku §u 41 zakona o pravu puvodskem, jenz sam o sobe dle umyslu zakonodarcova znamena zajiste znacny pokrok oproti stavu drivejsimu. § 41 rozsiruje ochranu na dila tvoriciho vytvarneho umelce. Dalsi novotou, o niz nechci mluviti, jest, ze prirozene take kinematograf musil byti pojat do prava ochrany, vec to, ktera teprve behem doby pristoupila a nasledkem toho spolu pojata byti musila. Avsak podstatny pokrok spociva v tom, ze zakonodarce chtel chraniti dilo vytvarneho umelce. Mame-li za to, ze to bylo umyslem puvodce zakonne osnovy, musime rici - a na to vztahuje se nase kritika - ze tento umysl nebyl vyjadren jasne, zretelne a nepochybne; nebot pravi i se v prvnim odstavci §u 41 zakona, ze puvodci dila vytvarneho umeni a jeho dedici neb odkazovniku prislusi podil z vytezku, jehoz bylo dosazeno verejnou drazbou po dobu, po kterou jest dilo chraneno, presahuje-li vytezek dvojnasobnou kupni cenu, za kterou puvodce dilo zcizil. Podil cini dvacet procent z rozdilu mezi touto cenou a drazebnim vytezkem, a pri kazde dalsi drazbe mezi jejim vytezkem a cenou, z ktere naposled podil obdrzel. V tomto ustanoveni jsou obsazena dve omezeni, ktera mohou smysl zakona zmeniti v jeho opak anebo uciniti jej prakticky neucinnym. Jest to predevsim ustanoveni, ze vytvarnemu umelci prislusi podil z vytezku jen pri verejne drazbe. To jest ovsem primo svodem pro toho, jenz umeleckeho dila nabyl, aby s timto umeleckym dilem sel do ciziny, ustanoveni tohoto zakona se vyhnul a tim zpusobem moznost ochrany ucinil ilusorni. Dale jest omezeni ve druhem odstavci tohoto paragrafu nemoznym a ucelu i smyslu zakona odporujicim. Pravi se tam: "urad nebo opravneny podnikatel drazbu provadejici zadrzi a vyplati podil opravnenemu z drazebniho vytezku, ale jen tenkrate, jestli puvodce pred drazbou oznami jemu svuj narok a pred vyplatou prokaze puvodni cenu." Avsak narok umelcuv v podstate jest narokem civilne-pravnim, jenz mnohem spatneji jest chranen nez jine civilne-pravni naroky. Patri-li tedy k povinnostem umelce samotneho - nehlede k moznosti, ze o drazbe niceho vedeti nemusi, ze jest cirou nahodou, jestlize se o tom dozvi - uklada-li se mu za povinnost, aby narok svuj ohlasil a uklada-li se mu pruvodni bremeno ve pricine vymery naroku, mohl by tim pozbyti naroku sameho. Aby tomu bylo zabraneno, predlozili jsme v nasi resoluci pozmenovaci navrhy, jichz jest zapotrebi, aby ucele tohoto zakona v tomto zakonitem ustanoveni take skutecne bylo dosazeno.

Ale jak receno, vitame tento zakon, ponevadz konecne take jednou vytvarnemu umelci zjednava pravo, aby bral podil na zvyseni cen sveho dila, kterezto pravo posud mel pouze basnik, spisovatel, kteryz, jestlize prodava sve dilo jeste v dobe, kdy neni slavnym, neztraci konecne veskeren materielni vytezek, ponevadz prece, pronikne-li toto dilo, vyjde vetsi pocet vydani, anebo, jde-li o dilo dramaticke nebo hudebni, dilo toto vicekrate jest provozovano, takze on dodatecne do jiste miry zisku nabude a puvodne rychly prodej nejevi se pak jako prejudic, pokud jde o jeho pravni, narok. Jinak vsak u vytvarneho umelce, jenz ve svem mladi casto, aniz vedom by si byl ceny, neceho se zbavi, nac pozdeji nikdy naroku ciniti nemuze.

Ztotoznujeme se s tendenci zakona, domnivame se vsak, ze ucele a smyslu jeho teprve pak muze byti dosazeno, jestlize - o coz vas prosim - prijmete nase pozmenovaci navrhy. (Souhlas.)